Autor: Rachael Anderson
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2019
Počet stran: 248
„Mít odvahu neznamená, že necítíš strach. Znamená to, že jsi ochotná tomu strachu čelit.“
V třetí části série Tanglewood Volba lady Harriett zůstává Harriett Cavendishová po svatbě Cory a Jonathana sama na Tanglewoodu, protože tam chce vyčkat na zahájení společenské sezóny v Londýně. Z nudy ji vytrhne námořní kapitán Christopher Jamison, který přijel po návratu z války navštívit starého přítele Jonathana a netuší, že ten zatím odjel na svatební cestu.
Harriett má za úkol Christophera přijmout a vysvětlit mu, jak se věci mají. Jelikož ji Jonathan předem upozornil, že Christopher si moc neláme hlavu s gentlemanským chováním, je proti němu už předem předpojatá a marně se snaží, aby se obratem vrátil zase do Londýna. Když se jí při každém setkání s ním stane něco nepříjemného či trapného, začíná si zoufat a cítí se vůči němu méněcenná.
Kdykoli mezi nimi nastane smír, stane se brzy něco, co ji proti němu opět popudí. Věci se ještě obrátí k horšímu, když se na Tanglewood vrátí novomanželé a posléze přijedou nečekaně i kapitánovi rodiče. A Harriett se musí rozhodnout, jestli je ochotná vzít kapitána na milost i s jeho domnělými chybami, nebo se s ním úplně rozejít…
Rachael Anderson je americkou autorkou bestsellerů z USA Today a matkou čtyř ztřeštěných a obdivuhodných dětí. Během let se velice zdokonalila v urovnávání rozmíšek a následném posílání viníků do jejich pokojů. Neumí zpívat a netancuje a nemá v oblibě tragédie, ale nedávno zjistila, jak pracovat s kváskem, a nyní peče výborný domácí chléb, jehož sní vždycky nejvíc.
Třetí díl ze série o kouzelném, přímo zázračném panství Tanglewood, kde každý najde svou spřízněnou duši, se jmenuje Volba lady Harriett.
Autorka opět úžasně napsala tento příběh, kdy jsem přestala číst až nad ránem a zjistila, kolik je vlastně hodin.
Ani mě nenapadlo jít spát, nejen tento díl, ale všechny, jsou totiž jemně, citlivě, čtivě, s humorem napsány a pro romantické duše je to naprostý balzám pro duši.
Jak už víme z předešlého dílu, Harriett je nejlepší přítelkyně Cory. Proto přijíždí na Tanglewood, aby podpořila Coru při jejím svatebním dni a v době její nepřítomnosti sama zůstane na panství.
Ve stejnou chvíli chce kapitán Jamison navštívit Cořina manžela Jonathana, jenže ti dva odjíždějí a proto zůstane Jamison poblíž Tanglewoodu, aby na Jonathana mohl počkat.
První jeho setkání s lady Harriett je naprosto příšerné a mladá dáma na první dojem. Tento hulvát nemá v její blízkosti co pohledávat.
Dámy z vyšší společnosti jsou zvyklé na zacházení v rukavičkách, takže nehodlá kapitánu Jamisonovi dát ani špetku své společnosti.
Jenže rozum míní a srdce mění. Dokáže lady Harriett přetvořit kapitána k obrazu svému, aby aspoň na pár okamžiků strpěla jeho přítomnost?
Ač jsem naprosto spokojená se čtením tohoto dílu, tak musím uznat, že Volba lady Harriett je nejslabší ze všech tří dílu. Ale to neznamená, že je nejhorší! Jde spíše o to, že v prvním díle autorka nasadila laťku hodně vysoko a dokázala mne opravdu rozesmát. V druhém díle už nebylo tolik humoru a přece se mi sem tam vyloudil úsměv na rtech. A v tomto díle mi lady Harriett lezla na nervy. Ve druhém díle tuto lady čtenáři trochu poznají, takže jsem si myslela, že je jiná, než byla teď vykreslena. Přišla mi, že je nebojácná, odvážná a kurážná. Ve svém příběhu je popsána spíše jako plačka, jako naivní a trochu hloupoučká a velmi, velmi urážlivá dívka. Pryč byla její lehkost bytí.
Ale když jsem se s tím smířila, že lady Harriett nebude kurážnou dívkou, užila jsem si čtení na sto procent. A navíc, my ženy vždy dosáhneme na to, co chceme a po čem toužíme, že? 🙂
„Život by se měl žít, nikoli ho jenom sledovat, a Christopher vždy zastával názor, že kde je vůle, je i cesta.“
Musím ještě zmínit kapitána, jakožto hlavního hrdinu, protože ten mě bavil. Jasně, je krapet více neomalený, ale právě to na něm bylo roztomilé. Ve chvílích, kdy se smál a prováděl nějaké „lumpárny“, smála jsem se taky. Líbilo se mi, že se ihned neplazil po kolenou a nesnažil se udělat nejlepší dojem. A na konci příběhu mě autorka opět překvapila. Totálně toho chudáka totiž znemožnila.
Čekala bych všelico, ale zrovna tohle… No, co už. Aspoň jednou za život se po těch kolenou plazí všichni. 🙂
Volba lady Harriett je stejně jako předchozí dvě knihy, skvělou, odpočinkovou a romantickou četbou. U čtení nebudete myslet na nic jiného, než na to, jak se hrdinové se svým životním osudem poperou. Ač je vše téměř na sto procent předvídatelné, nic to nekazí na samotném prožitku, který budete mít.
Pro mne se celá série stala doslova srdeční záležitostí. Jak víte z recenzí, sem tam si romantiku přečtu, líbí se mi, ale nepamatuju si, že bych byla tak nadšená, že by mi bylo lehce u srdce, jako je tomu po přečtení těchto knih.
I když je tato série už ukončená, radostí jsem skočila do stropu, když jsem zjistila, že v listopadu vyjde autorce nová kniha z nové série.
Takže, abyste všichni byli připraveni na listopad a věděli, proč tuto autorku číst, pohodlně se usaďte, vezměte do ruky první díl série Tanglewood a užijte si báječné časy, kdy dámy nosily rukavičky a klobouky, pánové se klaněli a líbali dámám ruce, neexistoval internet ani Facebook a dobré mravy byly nadevše.
Věřím, že tak jako já, i vy budete okouzleni nejen atmosférou, ale také samotným prostředím Tanglewoodu.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Volba lady Harriett můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan