Vražda na blatech – Catherine Shepherd

Autor: Catherine Shepherd
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2020
Počet stran: 310

„Julia si otřela pot z čela, odložila pilku na kosti a pokračovala v preparování. Neonová zářivka nad ní neklidně blikala. Přimhouřila oči a zadívala se na střelný kanál v nebožtíkově mozku. Vstupní a výstupní zranění se nacházela v přímce – přesně tak, jako by se Julia dívala na ilustraci v učebnici. Nezaznamenala žádné příznaky střelby zblízka ani stopy po očazení ani roztroušený střelný prach.“

Kolik dívek ještě zemře, než najdou jejich vraha? Julia Schwarzová o smrti něco ví. Pracuje totiž jako forenzní specialistka na pitevně. Spolupráce s kriminální policií a objasňování násilných úmrtí jsou u ní na denním pořádku. Ráda své případy zkoumá přímo na místě činu. Když ji kriminální komisař Florian Kessler přizve k nálezu mrtvého těla mladé dívky na blatech, nezaváhá ani chvilku. Nakonec jsou poznatky z místa činu to jediné, z čeho můžou při vyšetřování vycházet. Během přepravy na pitevnu je totiž tělo dívky ukradeno. Rozběhne se pátrání, které ale místo ztracené mrtvoly odhalí další oběť. Julii vrtá hlavou podezření, že by mohlo jít o sériového vraha, přestože provedení obou vražd je rozdílné. Jediným spojením mezi případy se zdají být podivné symboly, které mají obě mrtvé vytetované na břiše. Bohužel je nalezena další mrtvá dívka a pro vyšetřovatele začíná boj s časem. Pokud nemá být obětí mnohem víc, musí pochopit, proč a jak si pachatel dívky vybírá a jaký význam pro něj mají vytetované symboly.

Když byla kniha Vražda na blatech vydána, zaznamenala jsem pár reklamních bannerů na různých portálech, ale ve chvíli, kdy se dostala mezi čtenáře, jako by se po ni slehla zem. Snad jednu, dvě recenze jsem viděla, ale jinak ani ťuk. A dle mého názoru je to škoda. Protože za mě je to čtivá detektivka, která sice není nijak závratně napínavá, ale věřím, že většinu milovníků detektivního žánru potěší.

Hlavní hrdinové celého příběhu jsou dva. Začnu ženou, a to je policejní patoložka Julia Schwarzová. Tahle žena, která podle popisu působí jako ledová lady, mi uhranula. Její chování, které je ze značné části ovlivněno její minulostí, bylo naprosto skvělé a to, že se do všeho dokázala zakousnout jako pitbul, jen přidávalo na atraktivnosti.
Druhou důležitou postavou je policejní komisař Florian Kessler. Atraktivní, vysportovaný, sexy chlapík, který chytá zločince jak na běžícím páse a imponuje mu Julia svou chytrostí. Dohromady tvoří docela nesourodou dvojici, která si ovšem v policejním vyšetřování naslouchá, a to je důležité.
Jednoho dne najde nějaký pejskař mrtvolu ženy na blatech, kam jsou právě Florian a Julia zavoláni. Při převozu mrtvoly na patologii dojde ovšem k tomu, že je mrtvola ženy ukradena a tím pádem se nemá policie od čeho odpíchnout.
Jaké překvapení je čeká, když se objeví další mrtvola mladé ženy – jiné ženy, a následně další? Všechny spojuje jedna věc – zvláštní tetování na podbřišku a jejich stylizace po smrti. Dokáže policie zastavit vraha? Kolik žen a mladých dívek zemře, než se tohle přestane dít? A jaký je důvod k tomu, aby někdo takto vraždil a „vystavoval“ mrtvoly? To se dozvíte až po přečtení knihy Vražda na blatech.

„Bylo tu sychravo, strašlivě chladno, a vzduch páchl zatuchlinou. Vlhkost jí stoupala po podchlazené kůži a činila její situaci ještě nesnesitelnější. Měla hlad a žízeň. Bolely ji rozpukané rty, ale chyběla jí síla k tomu, aby si je olízla a zvlhčila. Vyčerpala už veškerou energii.“

Mám pocit, že v knize Vražda na blatech mi sedlo skoro všechno. Kapitoly byly skvěle krátké, takže ten pocit, že vám příběh doslova ubíhá sám před očima, se dostavil. Charaktery Floriana a Julie mi také vyhovovaly, líbilo se mi, že se autorka nepustila do romantické dějové linky, která mnohdy tyto detektivky zabije, ale zanechala oba hrdiny jen na profesní úrovni přátelství.

Místo, kde se děj knihy odehrává, v Kolíně nad Rýnem, bylo asi jedno z mála, co mi úplně „nevonělo“, ale to proto, že jsem poblázněná z anglických blat a vřesovišť z jiných knih. A tudíž, když se vyprávění knihy Vražda na blatech, stočilo k nalezení mrtvol na ponurých, temných a celkem nepřístupných místech, automaticky mi v hlavě vyskočilo jiné místo. Ale to je jen můj problém, možná bych se měla věnovat knihám, které se se svou ponurou atmosférou budou odehrávat i jinde než na anglickém venkově, abych se tohoto bloku ve své hlavě zbavila. 🙂

Vražda na blatech sice není detektivkou, u které si sednete na zadek a budete napnutí jako kšandy, ale dle mého názoru rozhodně stojí za přečtení. Líbilo se mi, že se autorka pustila do „rituálních“ vražd na pozadí mayské kultury – zase něco nového, neotřelého, co mě bavilo.
Pokud patříte mezi milovníky detektivek a nepotřebujete, aby byl děj zamotaný tak, že nebudete moct uhodnout, kdo za vším stojí, tak se s klidným svědomím pusťte do této knihy. Slovní spojení – oddechová detektivka – je asi blbost, ale i přesto bych tuto knihu tak nějak popsala. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Vražda na blatech můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *