Vzdálenost mezi mnou a třešní – Paola Peretti

Autor: Paola Peretii
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2019
Počet stran: 191

„Chůze ve tmě v člověku probouzí zvláštní pocity, je to, jako byste plavali v černých tekutých listech stromu, jehož větve se vás snaží zastavit, ale něžně, aniž by vám potrhaly tričko. Pak jdete dál, cítíte se sice zranitelní, ale také vyrovnání: jste sami, ale jako by vás někdo neznámý sledoval, a nemyslím tím zrovna mámu na balkóně.“

Inspirativní román o tom, že v životě nikdy nesmíme nic vzdát.
Devítiletá Mafalda je velmi zvídavá, má ráda příběhy a hudbu, chodí do školy, kde ji kromě rodičů příležitostně vyzvedává i její věrný šedohnědý kocour Optimus Turcaret, ale od svých vrstevníků se přece jenom liší. Její jinakost se ukrývá za tlustými skly brýlí – trpí totiž vzácnou oční chorobou, kvůli které postupně přichází o zrak. Mafalda kontroluje nelítostný postup své nemoci podle toho, z jaké vzdálenosti je schopná vidět svoji milovanou třešeň, která roste u školy. Když s hrůzou vyslechne rozhovor, ve kterém se její rodiče baví o stěhování, rozhodne se, že bude po vzoru svého oblíbeného hrdiny Cosima z knihy Baron na stromě žít v koruně stromu, a začne plánovat útěk na školní třešeň.
V jejím životě zaujímají důležité místo především dva lidé – Filippo, problémový hyperaktivní chlapec, s nímž se spřátelí, a školnice Estella, která jí jako jediná říká vždycky pravdu, byť občas nemilosrdnou, a dává jí spoustu rad do života. Právě díky nim začne Mafalda postupem času chápat důležité moudro, které je obsažené i v jejím oblíbeném Malém princi, totiž že ty nejdůležitější věci v životě nejsou vidět očima.

Italská spisovatelka Paola Peretti (1986) žije nedaleko Verony. Ve chvíli, kdy jí byla diagnostikována vzácná oční nemoc, tzv. Stargardtova choroba, která způsobuje postupnou ztrátu zraku a v konečné fázi úplné oslepnutí, se rozhodla napsat svůj první román Vzdálenost mezi mnou a třešní, jehož malá hrdinka statečně bojuje se stejným onemocněním. Román vyšel v roce 2018 a okamžitě zaujal velké množství čtenářů, takže se nyní překládá do 20 jazyků.
Autorka v současné době učí italštinu děti přistěhovalců a přispívá do novin a časopisů.

To, co se mnou udělala útlá knížka s názvem Vzdálenost mezi mnou a třeští, která je řazena mezi dětskou literaturu, bych nečekala ani omylem. Silný, citlivý a jednoduše nádherný příběh o devítileté holčičce, která si prochází neskutečně těžkým obdobím. Možná je to tím, že sama autorka má tu oční chorobu, která sužuje i hlavní hrdinku Mafaldu a proto dokázala o všem tak empaticky psát, a musím uznat, že mě příběh emočně vyčerpal. I slza ukápla.

Hlavní hrdinka, Mafalda, je velmi vnímavá, devítiletá dívenka, která má ráda svět kolem sebe. Žije s mamkou, taťkou a svým báječným kocourem. Právě díky své oční chorobě se na svět dívá jinýma očima než její vrstevníci. Přišla mi více zadumanější, taková ta „chytrolínka“, která si spoustu věcí nejdříve promyslí a až poté koná, ale ne v tom negativním smyslu. Líbilo se mi, jak ji autorka popsala, Mafalda byla přesně tou holčičkou, která měla své sny, která se postupem času spoustu věcí učila, a čtenář mohl býti svědkem, jak ji to jde, jak je silná, ale také bojácná. Přesně jako devítileté dítě.

„Díky lásce jsou chudí bohatí a bohatí spokojenější.“

Vzdálenost mezi mnou a třešní je kniha, která vám poskytne opravdu velký emocionální zážitek. Nenechte se tedy zmást jejím zařazením a i přesto, že příběh je smutný, najdete v ní laskavý a silný příběh o hledání duševní síly k tomu, aby se malá holka dokázala poprat s chorobou, která ji bere zrak a její jistotu v životě.

Kniha je rozdělena na několik částí, které jsou pojmenovány podle metrů, ze kterých vidí Mafalda svou milovanou třešeň. Podle toho také poznává, jak moc se ji ztrácí zrak. Choroba, kterou trpí, se jmenuje Stargardtova a vytváří ji jakousi mlhu ve vidění, která se postupem nemoci zvětšuje, až ji brání vidět svět kolem ní.

„Kdo se bojí, nežije.“

Příjemné v příběhu byly i ostatní postavy. Nejdůležitější byla milá a kamarádská školnice Estelle, se kterou si Mafalda utvořila velmi silné citové pouto a ona se, na rozdíl od rodičů, s ní nemazlila a říkala ji věci tak, jak jsou. Postavila ji vždy před hotovou věc a jednala s ní jako s dospělou, což Mafaldu hodně posunulo.
Druhou postavou byl Filippo. Kluk, Mafaldin spolužák, který nešel daleko k nějakému zlomyslnému činu, ale na jejich nově vzniklém přátelství bylo krásně vidět, jak pod tvrdou slupkou může být měkké jádro a hlavně, jak správné přátelství dokáže udržet na nohou i nemohoucího.

Musím říct, že jsem z tohoto příběhu dost naměkko, celá rozněžnělá a zároveň plná naděje. Vzdálenost mezi mnou a třešní doporučím všem čtenářům, kteří mají rádi silné, duchaplné příběhy, plné naděje. Všem, kteří si chtějí přečíst něco výjimečného. Něco úžasného.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart, kde si knihu Vzdálenost mezi mnou a třešní můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *