Autor: Stephen King
Nakladatelství: Beta
Rok vydání: 2020
Počet stran: 408
„Henry: „Seber mu ten zatracený nůž a vraž mu ho rovnou mezi lopatky.“
Rusty: „Ne, miláčku. Nepřibližuj se k němu. Přesně na to čeká. Hraje zákeřně.“
Henry: „Nebo do týla. Tam by to taky bylo dobré. Do toho jeho smradlavýho krku.“
Rusty: „Sahat pod něj by bylo jako strkat ruku do lisu na seno, Emilko. Máš dvě možnosti. Umlať ho…“
Henry se ozval trochu neochotně, ale přesvědčivě: „… nebo uteč.“
Povídka je dokonale vybroušený literární drahokam. A když ji stvoří takový umělec, jakým je Stephen King, vznikne dílo jedinečné krásy – a navíc plné děsu. Třináct povídek vsazených do této sbírky představuje šperk, ve kterém se každý kámen blyští trochu jinak, ale všechny v sobě odhalí netušené krvavě rudé záblesky, když na ně dopadnou poslední paprsky zapadajícího slunce.r
Za soumraku je povídková sbírka, a jak už to tak u těchto souborů bývá, některá povídka je horší, jiná lepší, a některé nejlepší. Jenže je to Stephen King. Tady se ve čtení nevynechává ani písmenko, ani jedno slovíčko. A u některých povídek si budete labužnicky otáčet stránky, protože jsou doslova skvostné.
Celkem se můžete těšit na třináct povídek. Pro mne byla jednoznačně nejlepší Utíkej, Káčo, utíkej a to nejen proto, že hlavní hrdinka je běžkyně (yop!), ale také pro to, jakou atmosféru jsem cítila. Jde totiž o jednu z těch nejdelších, na kterou v knize Za soumraku narazíte, a díky tomu jsem si mohla „ohmatat“ prostředí a užít si celý příběh, protože u povídek „trpím“ tím, že než se pořádně dostanu do děje, je konec.
A potom ještě zmíním zase jednu z těch krátkých a to Harveyho sen. Víte co? Nevíte! Po dočtení budete mít husí kůži, protože je to neúplné, víte, že se něco stalo, ale sakra co?! Takto na pochybách mě může nechat jen Stephen King. 🙂
A to, co mě okouzlilo nejvíce, tak je autorův úvod. Miluju jeho předmluvy, máte pocit, jako by seděl naproti vám, jako by vám přímo do očí vyprávěl, co napsal, proč to napsal, jak u toho přemýšlel, za jakým účelem to dělal a pak na vás povídky vychrlí, aby na konci vám „řekl“, co za nima stojí a proč je napsal přesně tak, jak je napsal. Ten pocit, když se do Kingových úvodních slov ponořím jsou neskutečné.
„Začínala se mi motat hlava a trochu mě to vystrašilo. Chtěl jsem odtamtud vypadnout dřív, než se úplně setmí – pryč z toho pole zpátky na silnici číslo 117, s rádiem vyřvávajícím rokenrol. Ale já prostě nemohl odejít. Nutilo mě k tomu cosi hluboko ve mně – stejně hluboko jako instinkt, který nás nutí vdechovat a vydechovat. Cítil jsem, že jestli odejdu, stane se něco hrozného, a možná nejen mě.“
Většina povídek v knize Za soumraku vám dá spíše více otázek než odpovědí, což je pro autora typické – řekla bych. Otevřené konce, bez vysvětlení záměru, bez doplnění některých údajů, aby si člověk mohl vytvořit vlastní závěr a čtenář je nucen si vymyslet vlastní vysvětlení. Tím pádem vaše fantazie může pracovat na plné obrátky a stejně nebudete nikdy vědět, jestli přemýšlíte správně nebo špatně. Nic není jen černé a jen bílé. Možností je mnoho.
Pokud čekáte, že od čtení získáte hororovou sbírku povídek, tak to vás musím zklamat. Nejedná se o žádný horor, ale spíše ve vás můžou vyvolat znepokojení, možná trochu strach, ale z obyčejných, všedních věcí, ne z nějakých nadpřirozených jevů.
Za soumraku pro mne bylo velmi příjemným počtením, ač povídkám neholduji, u autora vždy udělám výjimku, protože v každé sbírce je aspoň jedna, kterou si budu pamatovat a kterou si užiju při čtení.
A ač je Za soumraku mistrovo dílo, stejně i přesto zastávám názor, že jeho romány jsou mnohem lepší, protože u nich opravdu dokážu nasát atmosféru a pak se po dočtení bát i hasičské hadice jako tomu bylo u Osvícení.
Ovšem jako příjemné zpestření jsou povídky fajn, a pro fanoušky autora (jako jsem já) jsou nezbytnou knihou do doplnění famózní sbírky. 🙂
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knihu Za soumraku můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara