Autor: Kris Waldherr
Nakladatelství: Beta
Rok vydání: 2020
Počet stran: 480
„Čím více tě miluji, tím více budeš naživu.“
Píše se rok 1850. Slavný básník Hugh de Bonne je nalezen mrtev v koupelně hotelového pokoje. Úkolem postarat se o pohřeb je pověřen jeho bratranec Robert Highstead, historik, který se nyní živí jako fotograf zesnulých. Ohledně pohřbu zanechal Hugh de Bonne přesné instrukce: chce spočinout ve zvláštní skleněné kapli, kterou nechal před lety vybudovat pro svou milovanou manželku a múzu Adu. Ta je pro všechny návštěvníky – zejména pak pro houf básníkových obdivovatelů, kteří se nazývají Poutníky – uzamčená a nedobytná.
Jediný klíč od kaple vlastní Adina neteř Isabelle, ale ta ji odmítá odemknout, dokud Robert nesplní její podmínku a nevyslechne si během pěti večerů příběh osudové a tragické lásky mezi Hughem a Adou.
Ztracená historie snů je poutavý viktoriánský román plný temných tajemství, vyprávějící o tom, jak tenká a nezřetelná může být hranice mezi láskou a nenávistí, snem a skutečností… a také mezi životem a smrtí.
Já asi půjdu (opět, jak je mým zvykem) trochu proti proudu, co se názoru na knihu Ztracená historie snů týče. Tento historický román považují někteří čtenáři za náročnou četbu, kde se „nic“ neděje. Ale já to tedy při čtení cítila jinak. Nic náročného se nekonalo, každou stránku jsem byla napnutá, jak to tedy všechno je a naprosto, oddaně, jsem každou volnou minutu strávila s hrdiny.
Tento román se zaobírá hned několika dějovými linkami s různými hrdiny, které jsou mezi sebou ovšem velmi důležitě propojeny. Na to konečné, hlavní a nejdůležitější propojení přijdete až na konci a musím říct, že pro mne to byl jeden z wow efektů celého vyprávění.
Robert a John – dva bratři, jejich bratranec Hughe s jeho milovanou Adou, k tomu Robertova Sida, do všeho ještě Isabella. Těchto několik jmen budete potkávat na stránkách a věřte mi, že některé budete milovat, jiné nenávidět, ale co je hlavní, v průběhu čtení se vaše postoje, čím více tajemství odhalíte, budou vzhledem k nim měnit jako počasí.
„Rád bych věřil tomu, že smrt v sobě ukrývá logiku, kterou živí nedokáží pochopit. Je všude kolem nás. Věřím, že ti, kteří nás skutečně milují, nás nikdy neopustí. Že se o nás i dále starají svým způsobem.“
I přes ten výčet jmen se vůbec nemusíte obávat, že byste byli ztraceni. Slibuji, že to se vám v průběhu čtení ani jednou nestane. Autorka vás hezky, opatrně, provede celým příběhem, který má hlavu a patu, mi tedy náročný nepřišel vůbec, naopak byl napsán skoro až poeticky, s pořádnou dávkou nádherných slov a myšlenek.
Líbilo se mi, jak autorka knihy Ztracená historie snů zasadila děj do roku 1850 a napsala viktoriánský příběh, který díky svému temnému tajemství, které budete odhalovat, působí tajemně, téměř až nadpozemsky.
„Hranice mezi láskou a nenávistí je tenoučká, může se kdykoli přetočit jako přesýpací hodiny, pak už nic není takové jako dřív.“
Napsala jsem, že se děj odehrává okolo roku 1850, ale díky tajemství, které je gró celého příběhu, se ocitnete v dřívějších letech – v minulosti, abyste si právě tu minulost mohli spojit s přítomností.
Nejen, že se mi líbilo vyprávění Isabelly, které právě popisovalo dřívější život Ady, ale také to, jak autorka nepatrnými popisy a náznaky dokázala zachytit dobu dřívější, kdy jezdily jen povozy, kdy móda byla naprosto odlišná od naší, aniž by se pustila do širšího popisu a tím třeba mohla „nudit“.
Ztracená historie snů byla knihou, která si mne doslova omotala okolo prstu. Má téměř 500 stran, a já ji přečetla za necelé dva dny – s tím, že jsem přes den musela fungovat jako máma, takže ty dva dny jsou jen čistě orientační. Každou volnou minutu jsem s knihou všude chodila, ať už byla otevřená u vaření, při koupání nebo při nočním čtení do brzkých ranních hodin, protože jsem nedokázala přestat.
Sedl mi nejen autorčin styl, ale hlavně téma, nejen, že se mi líbilo zaměstnání Roberta a to, jak bylo zde popsáno focení zesnulých lidí, ale a především – tajemství okolo skleněné Adiny kaple. To bylo tím hlavním hnacím motorem pro mne.
Milé dámy, ženy, vy, které máte rády romantiku (které tam není příliš), spíše jde o lásku a nenávist tak hlubokou, že dokáže změnit lidskou povahu, a které máte rády stará, dávná tajemství, jež jsou postupně okrývány, tak se po tomto historickém románu poohlédněte. Věřím, že Ztracená historie snů učaruje i vám.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knihu Ztracená historie snů můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara