Kodex lovce stínů – Cassandra Clare, Joshua Lewis

Autor: Cassandra Clare, Joshua Lewis
Nakladatelství: Booklab/Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran: 280


„V černé se na lovu proháněj,
v bílé zas hold mrtvým lovcům vzdej.
Nevěsta zlatem je oděná,
rudá pak pro svátek určená.
Šat bílý u hranic pohřebních,
modrý při návratu ztracených…“

Kodex lovce stínů je nejlepším přítelem každého mladého lovce stínů, a to již od 13. století, kdy byl publikován poprvé. Nekonečná válka s démony může být velice stresující, a tak není divu, že člověk sem tam pozapomene jemné nuance démoních jazyků nebo tipy na co nejefektivnější zneškodnění raumů. 
S Kodexem vás ale podobné patálie trápit nebudou. Nejnovější, sedmadvacáté vydání obsahuje vše, na co si vzpomenete: od historie a zákonů našeho světa přes rady ohledně jednání s podsvěťany až po návod na správné držení stély. Odpovídá na všechny dotěrné otázky nových rekrutů: Co je to pyxis? Proč nepoužíváme střelné zbraně? Jak se čaroděje zdvořile zeptat, kde má znamení démona? Odkud se berou naše zásoby svěcené vody? Kodex je nejobsáhlejší učebnicí geografie, historie, magie a zoologie, která pomůže každému novému nefilim bezpečně proplout krásnými, byť mnohdy krutými a nebezpečnými vodami našeho světa. Toto vydání bude již brzy k mání ve všech knihovnách světových Institutů a také v obchodech, které civilové nazývají „knihkupectvími“.

Jednu dobu jsem to měla jednoduché. Čekala jsem jen na pozvání do Bradavic. Po nějakém čase to začalo být složitější, čekala jsem nejen na přijetí do školy čar a kouzel, ale také na vstupenku na Caraval. A teď jsem v pasti úplně, čekám ještě k tomu na to, že někdo otevře u mě doma portál a já se budu moct přemístit do Idrisu! Jelikož se právě v tuto chvíli považuji za Lovce stínů a jejich Kodex znám téměř dokonale.

Když se mi do rukou, někdy v roce 2013, dostaly Nástroje smrti, byla jsem naprosto konsternována a co si budem nalhávat, i zamilována do hlavních hrdinů. A díky tomu, jak moc mi všechny knihy přirostly k srdci, tak Kodex lovce stínů je pro mě jakousi mantrou, určitým grálem všeho. Posunuje mou lásku ke Clary, Jaceovi, Simonovi a ostatním ještě na vyšší level (jestli je to vůbec možné).

V této knize si všichni fanoušci Nástrojů přijdou na své. Troufám si říct, že je to nezbytná kniha, kterou by měl mít každý lovec v knihovně. Autoři nás na stránkách provedou celým světem nefilim a podsvěťanů, vysvětlí všechny možné i nemožné vztahy. Pokud jste tuto sérii četli, hromada věcí vám bude známa, takže si jen osvěžíte paměť a třeba zavzpomínáte. Některé věci jsou ovšem nové, jsou zde poodkryty nejen některé temné zákoutí tohoto světa, ale také zde objevíte informace, které buď v knihách nebyly popsány, nebo byly jen naznačeny.

„Kamkoli půjdeš, půjdu,
kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochován;
ať se mnou Anděl udělá, co chce,
rozdělí nás od sebe jen smrt.
– Přísaha parabátai

 Kodex lovce stínů není jen o tom, jak, kdo, kdy, kde a proč, ale také se při čtení pobavíte. Nebudete se jen učit, ale užijete si špičkování Clary, Simona i Jace. Tito tři totiž do Kodexu zapisovali své postřehy, jakoby si mezi sebou povídali a z docela dost věcí si dělali srandu. Takže se při čtení připravte i na to, že se vám rty párkrát roztáhnout v upřímném úsměvu.

Kniha je rozdělena na několik částí, které se týkají určitých věcí. Jako je třeba Zbrojnice nebo Bestiář. Podstatná část je také věnována runám a já už vím, co si nechám v nejbližších dnech vytetovat na nějaké to volné místo na mém těle.
Ilustrace, které se zde nacházejí, má na svědomí spousta umělců a některé jsou opravdu luxusní a velmi povedené. Na konci knihy autorka děkuje všem, kteří si dali práci s kresbami, těm, kterým bych i já ráda poděkovala, protože díky všem těm obrázkům je Kodex pro mě ještě výše na piedestalu.

Kodex lovce stínů je kniha, kterou by měl mít každý, ale opravdu každý fanoušek Nástrojů smrti v knihovně. Je krásný nejen obálkou, ale také svým obsahem. Je úžasné se podívat do světa mých oblíbených hrdinů, kouknout se na to, co se oni v příbězích učili, podívat se zblízka na to, jak všechny jejich nástroje a kouzla a runy fungují. A i přesto, že mi spousta věcí bylo známo, užívala jsem si stránku za stránkou. Při čtení jsem také vzpomínala na to, jak jsem s Clary prožívala její dobrodružství, její vzlety i pády a tak nějak mě svrbí prsty k tomu, abych otevřela Město ze skla. I když nemám čas a mám pocit, že nestíhám číst všechno, co chci, Nástroje smrti mě po přečtení Kodexu lákají neskutečnou, téměř magickou silou.

Hvězdné hodnocení: 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Booklab/Slovart, kde si knihu Kodex lovce stínů můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan


Stálo to za to – Miroslava Varáčková

Autor: Miroslava Varáčková
Nakladatelství: Booklab/Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran: 204

„Říká se, že když si k sobě někoho připoutáš, jsi za něj zodpovědný po zbytek života. Otázka zní, jestli to stojí za to.“

Bašku a Lívii pojí pouto nejsilnější, pokrevní. Ale navzdory tomu, že jsou sestry, jako by neměly nic společného. Zatímco Lívii se ve všem daří, Baška zůstává na druhé koleji – ve škole, mezi kamarády, dokonce i doma. Zaslepeným rodičům ani sestře se zkrátka není možné zavděčit. Jedinou naději na štěstí vidí Baška v rodícím se vztahu s Jakubem, který však skrývá tajemství. Navíc čím dál nesnesitelnější Lívii očividně něco tíží… Zvítězí pocit zodpovědnosti, anebo sobeckost stáhne všechny na samotné dno?
Další kniha Mirky Varáčkové je pronikavou sondou pod povrch běžné, zdánlivě normální rodiny, příběhem, ve kterém se překvapivě mnozí najdou. Neboť získat od života dobré karty někdy na rozehrání hry o štěstí nestačí.

Miroslava Varáčková má doma tři chlapy a psa. Když je ráno vypraví do práce a do školy, odpluje ke klávesnici počítače a do světa fantazie. Každá její nová kniha je totiž cestou, na kterou se se svými hrdinkami vypraví. Jejich cíl není nikdy jasný, ten objevují společně a jejich zážitky formují nejen autorku, ale i její hrdinky. Stálo to za to je autorčinou čtrnáctou knihou.

Musím uznat, že kniha Stálo to za to opravdu stála za to! Dočetla jsem ji večer, krátce před půlnocí a ihned jsem trapně, a hlavně bez jakéhokoliv studu, psala autorce, co ten konec má znamenat? Jak to tedy je? A hlavně ať mi dá radu, jak mám jít do postele, když mé emoce byly rozjitřené, jako už dlouho ne. Nekonalo se žádné slzavé údolí ani okusování nehtů, ale přitom jsem při čtení prožívala všechny strasti a slasti hlavních hrdinů a emočně jsem byla naladěna na jejich vlnu. Věřím, že to byl účel autorky. Abych se do příběhu vžila.

Hlavní hrdinkou příběhu a vypravěčkou je Barbora, řečena Baška, která chodí na střední školu, do třeťáku. Její studijní výsledky jsou chvalitebné, ale je to taky její jediná činnost, která ji opravdu jde. Její sestra Lývie je mistrní v gymnastice, sbírá všechny možné poháry a medaile, jen trénuje a nic jiného ani neumí. Rodiče obou sester se v Lývii shlížejí, podporují ji a Bašku odstrkují na druhou kolej. Hlavně tedy matka. Až budete tuto knihu číst, obrňte se trpělivostí, protože nejednou jsem dostala takový záchvat vzteku na matku, že kdyby byla v mé blízkosti, horko těžko by se zvedala ze země. A Baška? Potichu a útrpně snášela jakoukoliv nespravedlivost na svou osobu, snažila se být neviditelná. Až do doby, než potkala Jakuba. Pak se všechno otočilo, ale těžko říct, jestli k dobrému nebo špatnému. To se dozvíte ve chvíli, kdy si přečtete tento příběh, to vám neprozradím…

Ač jsem na jednu stranu chápala chování Barbory, některé její situace bych řešila rozhodně jinak. Možná je to tím, že jsem horká hlava a proto jsem nechápala, jak může jen nečinně přihlížet, nebo dokonce mlčet. V určitých chvílích bych už sypala z rukávu všechny argumenty proč ano a proč ne, kdežto Barbora byla potichu a klidila se někam pryč, jen aby zbytečně nevyvolávala konflikty. Jsem jiná povaha než ona a troufám si tvrdit, že právě proto mě tak chytila za srdce. Měla jsem při čtení pocit, že bych ji měla chránit, zastat se jí, otevřít oči celé její rodině a nemohla jsem. Jasně že ne, je to kniha, je to příběh, ale ta bezmoc byla někdy opravdu velmi hmatatelná a proto říkám, že kniha opravdu stála za to!

„Biba mi poradila, abych se na všechnu práci kolem domácnosti vykašlala, protože až pak Lívie pochopí, kolik toho musím dělat a kolik úsilí a času vkládám do všech těch věcí, které přehlíží. Například vysávání zabere často i hodinu, umývání nádobí taky netrvá dvě minuty, nákup je často těžký, a než ho dovleču domů, mám ruce vytahané jako opice. Tak jsem dala na její slova rozhodla se ji poslechnout. Odhodlání mi ale dlouho nevydrželo. když jsem zjistila, že doma není co jíst a až přijde otec z práce, cvrčci mu budou v břiše cvrlikat operu, vydala jsem se na nákup.“

Stálo to za to je kniha, ideálně pro dospívající dívky, pro sestry, pro mladé holky, které hledají útěchu, že ne jen jejich život je na houby. Ale určitě si tohle čtení užijí i starší ročníky – já jsem rozhodně toho zářným příkladem.
Od první do poslední stránky jsem si vše užívala, radovala se z maličkostí, líbily se mi sny Barbory, nesnášela jsem sobeckost Lývie, modlila se za nestrannost a prokouknutí matky a když skončila postel Barbory v obýváku, měla jsem chuť někoho uškrtit. Různé emoce se ve mě střídaly a určitě vás nepřekvapí, když napíšu, že knihu jsem přečetla během pár hodin, protože to nešlo nechat nepřečtené.

Ve chvíli, kdy Barbora potká Jakuba, už vás na stránkách nečeká jen holý text, ale také přepis textovek, takže se čtení stává ještě zábavnějším. A mi samozřejmě zase přišlo na mysl, že by se mi líbilo, kdybych si se svým partnerem tak esemeskovala, oťukávala se… Ale už jsme na to staří prostě. 🙂 Další důvod, proč jsem si příběh užívala. To oťukávání, opatrné našlapování v novém vztahu mi postavilo chloupky na rukou a autorka perfektně vystihla pocity, které jsem měla i já, když jsem tehdy, v hlubokém pravěku, navazovala nové vztahy. 🙂

Od autorky už mám přečteno pár knih, jako například Grafitové děvče nebo Hlavně to nikomu neříkej, ale slavnostně prohlašuji, že Stálo to za to je nejlepší, kterou jsem četla. Líbila se mi námětem, zpracováním, tím, jak snadno jsem se sžila s hrdiny příběhu a dokázala ve mě probudit naprosto nečekané emoce, které byly místy opravdu silné. Pro někoho oddechovka, pro někoho průměr, ale pro mě úžasně emoční top čtení.
Pro někoho to může být obyčejná lovestory, ale pro mne to opravdu byla silná sonda do jedné rodiny, která sice vypadá normálně, ale nic normálního na ni nenajdete, když se podíváte do oken bytu… Jednoznačně velké doporučení.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Booklab/Slovart, kde si knihu Stálo to za to můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Vítr ve dveřích – Madeleine L´Engle

Autor: Madeleine L´Engle
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Booklab/Slovart
Počet stran: 239

„Z domu vyšla s děsivou předtuchou, že se sem hned tak nevrátí. Znovu zatoužila, aby s nimi na zastávku kráčel i Fortinbras, který to často dělával a pak se vracel, aby zase doprovodil Charlese Wallace. Dnes ráno se mu ale zřejmě vůbec nechtělo opustit vyhřátou kuchyň.“

Rok poté, co jsme se rozloučili s hrdiny knihy V pasti času, začíná její pokračování Vítr ve dveřích. Meg Murryová se jednoho podzimního odpoledne vrátí ze školy a její malý bratr Charles Wallace, o kterého se poslední dobou pokouší jakási choroba, jí oznámí, že v zeleninové zahrádce viděl draky. Když se následující noci Meg, Charles a jejich kamarád Calvin vydají zahradu prozkoumat, setkají se tam s tajemným Učitelem. Ten jim vysvětlí, že domnělí draci jsou ve skutečnosti podivuhodní cherubíni, kteří spolu s ním přišli na pomoc vážně nemocnému Charlesovi – a zároveň i celému vesmíru. Meg, Charlese, Calvina i jejich nové spojence čeká další dobrodružná cesta a další bitva, v níž brání dobro proti zlu.

Madeleine L´Engle (1918-2007) se narodila v New Yorku a navštěvovala Smith College. Napsala více než 60 knih, ze kterých je nejznámější A Wrinkle in Time (1962).

Když jsem přečetla první díl s názvem V pasti času (recenze zde), byla jsem překvapena, že se tato kniha přede mnou tak dlouho schovávala a já o ni neměla ani tušení. Proto ve chvíli, kdy se mi do rukou dostal druhý díl, jsem byla natěšená, co se bude dít. Už z předchozí knihy totiž vím, že autorka dokáže psát jednoduše, ale do toho dokáže pár informací, které vám zamotají hlavu.

Vítr ve dveřích je druhá kniha, která vypráví o Meg, Charlesu Wallaceovi, jejich rodině a kamarádovi Calvinovi. Ale hned ze začátku vám můžu říct, že nemusíte číst první díl před tímto, protože jediné, co mají tyto knihy společné jsou hrdinové a jejich vesmírná dobrodružství. Megin bratr, Charles Wallace začíná být nemocný, ale není to žádná obyčejná nemoc. K tomu vidí draky ze kterých se vyklubou cherubíni. Meg a Calvinovi nezbývá nic jiného, než začít vesmírnou pouť, aby zachránili nejen Charlese Wallace, ale potažmo celý svět.

Vítr ve dveřích není jen o záchraně malého Charlese, ale také o šikaně. Nebudu vám vypisovat, jak to zde přesně bylo, protože bych mohla něco prozradit, ale připravte se na to, že si nebudete užívat jen vesmírné dobrodružství, ale podíváte se i na „těžší“ životní situace a to nejen šikanu. V průběhu dospívání, vyrůstání, jsou tyto věci velmi důležité a navíc se děti setkávají s různými problémy, i s nutností se jim naučit čelit, takže si nejsem úplně jistá, že řešení v této knize bylo nejmoudřejší, ale nedá se ani říct, že by bylo špatné.

„Sama dýchala jen mělce a lapala přitom po dechu. Cítila, že je celá, že se všechny atomy jejího těla znovu správně poskládaly, že je Meg, a přesto, když otevřela oči, neviděla nic než podivnou, sytou, nazelenale černou temnotu. Napínala uši a přes zvuk, který jí nejprve připomínal bzučení hmyzu za letního večera, konečně zaslechla – nebo možná spíš vycítila – pevný, pravidelný tep.“

Když se budeme bavit o dobrodružství, které hrdinové musí podstoupit, bylo sice akční a napínavé, ale nedosahovalo toho efektu, jako v prvním díle. Nevím proč, ale nebylo to pro mě tak přitažlivé. Ovšem na druhou stranu, styl psaní byl zase skvělý a dokázal mě vtáhnout do děje, nikde jsem se neocitla v hluchém místě, kde bych se nudila, takže toho si naopak cením.

Tuto knihu doporučím už jen z toho důvodu, že autorka umí psát jednoduše, i když zmiňuje některé vědecké věci, které můžou na první pohled působit složitě. Dokáže vše vysvětlit a podat tak, aby to pochopili všichni čtenáři. Umí zaujmout a zvládne dát do příběhu kus ponaučení, nejen pro děti, ale také pro dospělé.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Booklab/Slovart, kde si knihu Vítr ve dveřích můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Je tohle láska? – Holly Bourne

Autor: Holly Bourne
Nakladatelství: Booklab/Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran: 455

„Jakmile jsme ale vešli do lesa, koruny stromů spolkly veškeré měsíční světlo a já neviděla ani ň. „Kyle, mně se tu nelíbí.“ Kyle se zasmál a objal mě kolem ramen. Ne nějak úchylně, jen ochranitelsky, takovým tím americkým způsobem. „LUMOS!“ zařvala jsem a bodla rukou do vzduchu. „EXPECTO PATRONUMMM.“ „Ehm, hele, víš, že ty kouzla z Harryho Pottera ve skutečnosti nefungujou, že jo?“ zeptal se Kyle, zatímco já civěla do tmy před sebou, zklamaná nedostatkem kouzelnických schopností.“

Amber, Evie a Lottie jsou tři holky, které čelí všem problémům pomocí přátelství, feminismu a sýrových křupek. Už jsem normální?!? byl Eviin příběh. Tenhle dojemný a zábavný román vypráví o Amber a o tom, jak těžká, plná bolesti, ale i radosti může být láska. Její matka nikdy nebyla příliš ukázkový rodič ani předtím, než se odstěhovala do Ameriky, znovu se vdala a podle všeho prodělala hotovou transplantaci osobnosti. Ale Amber doufá, že společné léto by to mohlo změnit. A pak je tu Král plesu Kyle, kluk, po kterém touží všechny holky. Opravdu by mohl mít o Amber zájem? Evie a Lottie si to myslí. A pokud ano, je tohle láska? Poutavý román pro chytré holky, které znají cenu skutečného přátelství.

Holly Bourne píše romány pro mládež a má blog o feminismu. Ze všeho nejraději si hlasitě stěžuje na stigmatizaci duševního zdraví, ženská práva a nedoceňování hereckých schopností Keanu Reevese. Hollyiným prvním dvěma knihám, Soulmates a The Manifesto on How to be Interesting, se dostalo velkého uznání a byly přeloženy do šesti jazyků. Am I Normal Yet? byla roku 2016 vybrána jako kniha Světové noci knih a inspirovala vznik klubů starých panen po celé Velké Británii.

První díl této série s názvem Už jsem Normální?!? (recenze) se mi líbil. A proto jsem se těšila na další, ovšem nevěřila bych, že bude ještě lepší než jednička. Ale stalo se! Příběh Amber byl perfektní. Smutný, veselý, vtipný, ironický a konec byl skvěle otevřený, který dává tušit lepší zítřky a můžu si všechno domýšlet, jak chci já…

Amber je sedmnáctiletá dívka, která žije se svým otcem, otřesnou macechou Penny a ještě otřesnějším nevlastním bratrem. Když ji potkáváme, ocitáme se na začátku prázdnin, kdy Amber odjíždí osm tisíc kilometrů daleko od domova, do Ameriky, aby léto strávila ve společnosti své matky, kterou neviděla už dva roky. Její máma je „nemocná“, proto ji opustila a de facto rozbořila celou rodinu a odstěhovala se pryč. Amber za ní jede pro to, aby našly k sobě zpátky cestu, vždyť je to její máma, mají společné vzpomínky, které jak Amber doufá, spojí obě dohromady. Navíc její matka vlastní se svým novým partnerem Kevinem tábor, kde tedy Amber bude s dalšími lidmi dělat vedoucí. Tam potká Kylea. Uf. Král plesu, americký úsměv, hráč basketbalu, stipendium ve škole a čte životopisy! Je tohle láska? A s mámou? Je to láska?

Musím říct, že tento díl se mi líbil mnohem více než předchozí. Byl to svižný příběh, který měl v sobě spoustu vtipu a já se místy opravdu smála nahlas, od srdce. Třeba když Amber použila kouzlo Lumos uprostřed lesa, máte to i v ukázce nahoře. Nebo když popisovala svým kamarádkám, Lottie a Evie, jak Melody (to je další táborová vedoucí) tančila na Pussycats Dolls 🙂 Fakt sranda k popukání.
Ale líbilo se mi to i z toho druhého pohledu, sice trochu smutného, místy depresivního, ale docela realistického. Nedokážu si představit, co musí dítě zažívat, když jej opustí vlastní matka, i když je nějak „nemocná“ a navíc dává dítěti najevo, že jej nepotřebuje. V některých chvílích bych Ambeřinu mámu vyfackovala, takto se k ní chovat… Ale ono to má svůj důvod. Ovšem já jej nepřekousnu… A právě to je přesně to, co se mi po dočtení knihy líbilo nejvíc. Ty různé pocity a emoce, které se ve mě svářely. Jak jsem Amber fandila, přitom jsem ji neměla ráda za to, že si nedokázala párkrát dupnout, pak jsem ji zase nechápala, co si myslí, že dělá, ale pak jsem ji zase vynášela do nebes, jak některé situace skvěle vykoumala… Prostě jako na houpačce… Tohle opravdu oceňuji.

„V Kevinově chatě se pořád svítilo. Neochotně jsem se k ní šourala a v duchu si přála, aby máma s Kevinem už spali. Než jsem vešla, nakoukla jsem dovnitř oknem. Nespali. Vypadali jako ztělesnění manželské lásky, schoulení vedle sebe na ošuntělém gauči. Mamka měla nohy v jeho klíně a Kevin jí je masíroval. Vešla jsem a zabouchla za sebou dveře. Oba nadskočili a mamka se od Kevina spěšně odtáhla. Kevin vstal a zubil se jako Zubil ze Zubilova, takže jeho zadkobrada vypadala ještě širší než obvykle.“

Je tohle láska? je kniha, kterou doporučuji přečíst všem holkám. Protože se nejen pobavíte, ale objevíte, jak je snadné si vytvořit opravdu pevné přátelství. Že stačí s lidmi jednat na rovinu, být upřímný, důvěřovat a všechno půjde jako po másle.

Celý příběh je napsán lehkou rukou, nikde autorka netlačí na pilu, nenadepisuje zbytečně pasáže navíc, takže se vám bude číst opravdu dobře. Všechno, co je v knize napsáno má svůj důvod. Je to příjemné čtení, já knihu přečetla za den u vody (ano, jsem trochu do červena na určitých místech) a musím říct, že jsem si ten den opravdu užila i díky Amber a jejím kamarádům, kteří mi byli všichni sympatičtí – až teda na již zmiňovanou Melody. Tu bych asi fakt nemusela, no, co byste čekali – americká roztleskávačka. :-))

Věřím tomu, že ve chvíli, kdy se pustíte do čtení, si k Amber okamžitě najdete cestu. Bude vám jí líto, budete se smát jejímu smyslu pro humor, budou se vám líbit její ironické poznámky a vtipné postřehy, ale v průběhu čtení zjistíte, že bez svých kamarádek, které tomu několikrát dodají korunu, by to nebyla ona. Jejich feministický klub se neztratí ani ve chvíli, kdy holky dělí osm tisíc kilometrů a to je krásné.
A samozřejmě dějová linka týkající se krále plesu je taková „standardní“, ale myslím si, že nakonec vás stejně překvapí. Tak jako vztah matky a dcery. Řekla bych, že závěr knihy je nepředvídatelný, aspoň tedy pro mne a to je velké plus! 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Booklab/Slovart, kde si knihu Je tohle láska? můžete koupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Kamenný dům – A. K. Benedict

Autor: A. K. Benedict
Nakladatelství: Slovart/Booklab
Rok vydání: 2018
Počet stran: 264


„Tanya by přísahala, že jí vidí na obličeji, jak se rozmýšlí jako kočka: pohrát si s ním, nebo ho nechat žít? Vytáhnout drápky, nebo ne? Položí mu ruku zpátky do klína a poplácá ho po ní. „Ne, to určitě ne, Alane. Rozhodně se nepouštějte do křížku s predátory.“


Poblíž školy Coal Hill stojí starý kamenný dům. Lidé kolem něj většinou procházejí se sklopenou hlavou. Všichni vědí, co se o tom místě povídá. Kdo se však před domem zastaví a podívá se nahoru, spatří obličej přitisknutý na okenní tabulku. Obličej křičící dívky. Tanyu kamenný dům něčím přitahuje. Je opředen záhadami a ona si umíní, že jim přijde na kloub. Čím hlouběji však pátrá, tím více si uvědomuje, že na ni v domě něco čeká. Něco, co už dlouhá léta láká do svých sítí nevinné. Něco hrozného…

A. K. Benedict studovala angličtinu v Cambridge a tvůrčí psaní na univerzitě v Sussexu. Píše v místnosti plné figurín, klaunů a čajových šálků.
Před tím, než se v roce 2012 stala spisovatelem na plný úvazek, byla indie-rocková zpěvačka a skladatelka, hrála se svou skupinou The Black Tulips a sólo jako Pimpernelle. Byla také skladatelkou pro film a televizi, její hudba hrála na BBC 1, Channel Four, Sky, XFM, Radio 1, Radio 3 a v oceňovaných filmech. Stále příležitostně skládá a nyní zpívá s The Slice Girls, skupinou ženských spisovatelek a zpívají písně o sexu, smrti a kriminální činnosti.

Kamenný dům je třetím dílem ze série Class a za mne se tedy jedná o nejlepší díl ze všech. Je to hororový thriller, u kterého jsem se místy bála. Nejvíce ovšem ve chvíli, kdy se objevila Alice Bezobličejová. No, dlouho po žádném schodišti scházet nebudu a už vůbec ne v noci! 🙂

Jak jsem psala, v každém díle je důležitým článkem jeden z party a tady to je Tanya. Jednoho dne se ocitne před starým, velkým, kamenným domem, který je opředen mnoha pověstmi. Vysoko, v malém a špinavém okně, vidí holčičku, a i když ji nemůže slyšet, má pocit, jako by volala o pomoc. Samozřejmě se s tím svěří nejen paní Quillové, ale i všem ostatním a ti se rozhodnou, i přes značný počáteční odpor, se na ten dům podívají zblízka. Hlavně ve chvíli, kdy začínají o něm sbírat různé informace jim začíná docházet, že tento dům nebude úplně obyčejný. A taky že ne…

Nevím proč, ale mám pocit, že s každým dílem se stupňuje určitá „nenávist“ nebo nelibost v hlavních hrdinech. Ram je v tomto díle ještě více než kdy předtím, rýpavý, nepříjemný a dává okázale najevo, že Charlieho, Matteusze, Tanyu vůbec nemusí. Přitom si nejsem vědoma, že bych četla někde něco o tom, že by mu udělali cokoliv, co by v něm mohlo tuto povahu rozžehnout…
Za to paní Quillová si drží svůj standart a já jsem ráda. Každým dílem mi je ta ženská sympatičtější, i když za „kamarádku“ bych ji s tím jejím přístupem nechtěla. 🙂

„Tanya přišpendlí k zemi jednu Charlieho paži a cítí, jak se vzpouzí, jakou má najednou obrovskou sílu. April, Matteusz a Ram se ho snaží znehybnit. Po podlaze se kutálejí odhozené baterky a do chodby vysílají kužely světla. Vzniká stroboskopický efekt, který zachycuje Charlieho šklebící se tvář ve statických záběrech připomínajících políčka filmového pásu.“

Kamenný dům byl pro mne nejen nejlepším dílem, ale také jsem se u něj nejvíc pobavila. A jo, líbilo se mi, jak to dopadlo! Jde vidět, že to psala autorka – žena, protože si troufám říct, že ten konec je hodně jemný a některé pasáže byly podány velmi emočně. Na rozdíl od prvních dvou dílů, které jsou nabité akčními scénami, tady je to spíše o pocitu strachu, kdy autorka nám pomalu, s citem a promyšleně odhaluje zlo, jenž v kamenném domě sídlí.

Závěrem můžu říct, že celá série Class mě velmi mile překvapila. Netušila jsem, že to bude takto dobré a že budu doufat, aby byly vydány další knihy. Tohle mne neomrzí. Líbí se mi, kdy každou knihu napsal někdo jiný, takže můžu porovnávat styly psaní a zjistit, kdo mi více čtenářsky sedí, dalším pozitivem je, že v každém díle je z hrdinů tím hlavním článkem někdo jiný, takže se postupně odkrývají všechny povahové vlastnosti a rysy postav, tudíž si s každým dílem dělám nový názor na hrdiny a u některých, jako třeba u Charlieho, to bylo jako na horské dráze.

Díky všem těmto argumentům doporučím sérii každému. Protože jakýkoliv čtenář, ať už ten, co upřednostňuje thriller nebo scifi si tady najde něco, co se mu bude líbit a imponovat mu. Rozličnost postav, prostředí i samotných příběhů je úžasná.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Booklab/Slovart za recenzní výtisk a pokud si chcete knihu koupit, tak přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan