Kouzelníci z pradávna: Kouzlo druhé šance – Cressida Cowellová

Autor: Cressida Cowellová
Nakladatelství: Brio/Slovart
Rok vydání: 2019
Počet stran: 400

„Ale ne… ale neee…“ bědoval vyplašeně krkavec. „Nechceš mi, doufám, tvrdit, že máš v plánu ukrást velitelskou ovládací hůl?“
Zar přikývl. Přesně to měl v plánu.
„To je genilájní! Genilájní plánek!“ štěbetal Ždibišťávek, bzučel kolem a samým vzrušením div nezačal blinkat.“

Do pralesa se vrátily strašlivé jezinky a za každým stromem teď číhá nebezpečí…
Čára je dívka z kmene válečníků, ale ovládá podivnou a mocnou magii, která působí na železo. Zar je chlapec z kmene kouzelníků a má na dlani zhoubné jeziznamení, které nejspíš nejde odstranit. Zar a Čára pochází ze dvou znepřátelených kmenů, dělí je ta nejvyšší zeď, jakou si dokážete představit, a času je málo… Už to, že se tihle dva hrdinové setkali poprvé, nebylo moc pravděpodobné. Je vůbec možné, aby se setkali podruhé?
Druhý díl nové série od autorky knihy Jak vycvičit draka vás znovu zavede do dávných dob, kdy byl svět ještě plný kouzel, obrů, skřítků a huňatých sněžných rysů. Do časů létajících dveří a mluvících ptáků, jezinčích úšklebků a lítých vlkodlaků.

Pokračovat ve čtení „Kouzelníci z pradávna: Kouzlo druhé šance – Cressida Cowellová“

Kouzelníci z pradávna – Cressida Cowellová

Autor: Cressida Cowell
Nakladatelství: Slovart/edice Brio
Rok vydání: 2019
Počet stran: 397

„Jé, to je krása! To je krása!“ štěbetal Ždibišťávek. „To je ta nejprimisímovatitější paseka, co jsem kdy viděl! A co je to támhle za podivožasnou květičku? Nechte mě uhádávat! Je to pryskyřník! Sedmikráska! Pelagronie! Květák!“

Kdysi dávno byla magie skutečná…
…a temné hvozdy byly plné kouzelných tvorů. Jenže pak přišli válečníci…
Zar je chlapec z kmene kouzelníků, ale nemá magické schopnosti, a udělá cokoliv pro to, aby je získal.
Čára je dívka z kmene válečníků, ale vlastní zakázaný kouzelný předmět, a udělá cokoliv pro to, aby to utajila.
Zdá se, že osud se proti nim spikl, a Zar s Čárou musí zapomenout na svoje odlišnosti, aby se dostali do temného sklepení pod válečnickým hradištěm. Právě tam procitá cosi, co spalo stovky let…

Pokračovat ve čtení „Kouzelníci z pradávna – Cressida Cowellová“

Štědrosaurus – Tom Fletcher

Autor: Tom Fletcher
Nakladatelství: Brio/Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran: 400

„Vlastně skřítci z Pólu nemluví normálně, vůbec NIKDY! Neustále rýmují. Například když má takový skřítek chuť na sklenici pomerančového džusu, neřekne prostě jen: „Mohu dostat sklenici pomerančového džusu, prosím?“ Spíše řekne něco jako:
„Mohu, prosím, dostat sklenku džusu,
abych svlažil hrdlo své i pusu?
Bude-li čerstvý, z čerstvého ovoce,
budu mít, jářku, druhé Vánoce!“

Pokračovat ve čtení „Štědrosaurus – Tom Fletcher“

Příběh malého Andělína – David Almond

Autor: David Almond
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Brio/Slovart
Počet stran: 220
Ilustrace: Alex T. Smith

„Takže,“ zeptá se znenadání profesor Zápuch, „může mi někdo dát příklad souvětí s nějakou správnou a zajímavou podřadicí spojkou?“
Přihlásí se Jeník Fuks.
„Sí, seňor!“ houkne.
Profesor Zápuch sebou trhne.
„Proč mluvíš španělsky, hochu?“ štěkne na něj.
Jeník přiloží ruku na znak na svém barcelonském dresu.
„Protože jsem Lionel Messi, seňor!“ oznámí.“

Bert jezdí s autobusem, jeho žena Betynka je školní kuchařka. A těmhle dvěma přibude na stará kolena do domácnosti andílek. Dají mu jméno Andělín. To si jednou Bert takhle šoféruje a andílka najde v náprsní kapse. Bertovým a Betynčiným přátelům připadá rozkošný. Páťákům Nele, Jeníkovi a Alici zrovna tak. Andělín je učiněný zázrak!
Jiní ovšem tak nadšení nejsou. Třeba výkonná ředitelka Krtková. Nebo profesor Zápuch. Ani tajemný číman v černém, který se vydává za školního inspektora. A pak je tu hromotluk Béďa Buchar – ten Andělínovi vyloženě nemůže přijít na jméno. A vypadá to, že jde andílkovi po krku…

Kniha Příběh malého Andělína byl u nás doma jasnou volbou, protože můj syn je „nakažen“ babičkou, která andělíčky miluje a proto volba padla na tento dětský příběh. Když jsme jej začali s malým po večerech číst, byla to sranda pro něj i pro mě.

Andělín se totiž, z ničeho nic, objeví v náprsní kapse řidiče autobusu Berta. Ten jej vezme domů, kde si ho do parády převezme Betynka, jeho žena. Chovají se k němu jako k synovi. Betynka jej dokonce vezme do kostela, aby se podíval na ostatní anděly, ale s Andělínem to nic nedělá. Po pár kapitolách dokonce ukáže, že umí nejen mluvit, ale také psát a létat. Postupem času se ve všech těchto činnostech zdokonaluje. Ve škole jej mají všichni rádi a musí chodit do hodin, aby z něho vyrostl chytrý kluk. Hrát fotbal a hlavně na postu brankáře umí jako nikdo jiný.
Jenže je tady i pár lidí, kteří pro něj mají připravený jiný osud – dokonce jej chtějí zpeněžit. Malý anděl! To přece nejde, aby jen tak někde žil, musí přece z něho něco mít. A tak začíná dobrodružství, jak pro Andělína, tak i jeho kamarády za „svobodou“ a klidným domovem.

Tak nejdříve k překladu. Ony to děti ještě asi nepochopí, ale když bude tento příběh číst dospělý, právě svým dětem, věřím, že si užije jména různých hrdinů a jejich docela srandovní popis. Takový profesor Zápuch, ten byl téměř skvostný. 🙂
Další plusový bod získává Příběh malého Andělína za ilustrace. Jsou sice černobílé, ale skvěle oživují celý děj. Je jich docela dost, téměř na každé dvoustraně, jsou sice malé, ale za to hezky provedené a příjemné. Nejsou to rušivé elementy, ba naopak se malý těšil, co dalšího na něj vykoukne na další straně. Kresby vytvořil Alex T. Smith a povedly se.

Malý Andělín je v příběhu popisován jako maličký andílek s křídly, který miluje sladké, jako je marmeláda a jogurt, za to omáčky a maso, to vůbec nemusí. A přitom roste doslova jako z vody. Ale nápad, který autor tímto uvedl na světlo boží je úžasný, nejen, že „pomohl“ jedné dvojici k vysněnému klukovi, ale i přijetí anděla ve škole bylo zářným příkladem, jak se děti k sobě mají chovat a neodsuzovat někoho jen proto, že je „jiný“.

„To bude dobrý,“ chlácholí všechny Jeník. „Jestli ten v bílém je zároveň číman v černém, tak ten nijak nebezpečně nevypadal. Vypadal prostě jako…“
„Jako takový přerostlý trumbera!“ doplní Nela.
„Máte pravdu,“ souhlasí Alice Obiová. „A my jsme…“
„Tým!“ skočí jí do řečí Jeník Fuks. „Ten nejlepší! El mejor equipo!“

Kapitoly jsou docela krátké, takže myslím si, že čtení nebude pro děti překážkou. Jen tedy, pokud si děti chtějí číst samy, je to spíše už pro odrostlejší čtenáře. Pro ty malé bude lepší volbou předčítání. I když mi písmo přijde trochu větší než je klasika v knihách, přesto se může jevit text trochu nahuštěně. Já osobně bych to tipla na věk kolem devíti let.

Příběh malého Andělína je pohádkou, která v sobě má hned několik poselství. Myslím si, že děti to hned při prvním čtení neocení nebo jim to nedojde, ale pokud se nad knihou zamyslí později, dojde jim spousta věcí, které se v náznacích odehrávají v ději a dávají nějaké příklady k tomu, jak se chovat. A zrovna v tuto chvíli mě napadá ohledně Kvida, jednoho z negativních hrdinů, rčení – „Lež má krátké nohy„. 🙂

Jestli hledáte nějakou pohádkovou knihu pro své malé čtenáře, tak možná právě tato bude ideální volbou. Navíc se tak nějak Andělín hodí právě k vánocům, kdy je andělů všude plno, tak proč do toho nejít. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Brio/Slovart, kde si knihu Příběh malého Andělína můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Panejo a strašidelná škola Elvíry Moudré – Gabriela Futová

Autor: Gabriela Futová
Nakladatelství: Brio/Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran: 135
Ilustrace: Marcela Kupčíková

„Jásepicnu, vylez z té díry, trčí ti pata,“ oznámila Elvíra, jako by se nechumelilo. „A ty Hlavoděravá, zavři ty dveře. Je tu průvan.“
Strašně jsem chtěl vykouknout a podívat se, jak se Hlavaděravá tváří, ale neodvážil jsem se. „Vyleznebotěkopnu, slabota. Zpod skříně ti čouhají vlasy, měl by ses učesat.“

Elvíra Moudrá je zelená. Má natahovací uši. A je to učitelka. Ne jen nějaká obyčejná. Je to učitelka v skřítkovské škole. Učí skřítky to, co potřebují k přežití – důkladně se schovat, chodit absolutně potichu, zneviditelnit se, rychle utéct před kočkou, ale hlavně překonat svůj strach. Skřítci se na vlastní kůži učí, co je opravdová hrůza, ale i jak svému strachu nepodlehnout a ochránit sebe i ostatní v nebezpečných situacích. Vždyť strach má velké oči. A co je nejdůležitější pro takového skřítka? No přece umět se co nejdokonaleji skrýt! A nenechat se sežrat kočkou, samozřejmě…

Gabriela Futová je slovenská spisovatelka, knihovnice a vystudovaná žurnalistka. Pochází z Prešova, kde působí jako knihovnice v Knižnici P. O. Hviezdoslava.
Vystudovala žurnalistiku na Filozofické fakultě v Bratislavě. Během mateřské, kdy se kolem ní batolily dvě děti, napadlo Gabrielu Futovou věnovat se dětské literatuře. Již dlouho chtěla psát pohádky, ale neměla prý ráda princezny. Proto se rozhodla použít tématu čarodějnic po vzoru Preusslerovy bosorky. Je autorkou i dalších knih pro starší děti, ale k tématu čarodějnic se ráda vrací. Autorka je rovněž metodičkou pro práci s dětmi a mládeží a vedoucí pracovní skupiny zaměřené na práci s dětmi a mládeží, zřízené Slovenskou národnou knižnicou v Martině.

Máte doma malé děti, které mají rády skřítky? Nebo máte snad doma dokonce skřítka, svého osobního? Pokud ano, tak tato kniha bude tím správným řešením, jak se naučit o něj postarat, jak ho vychovat, aby neškodil, ale naopak aby pomáhal. Poutavým, vtipným vyprávěním vás autorka zavede do říše skřítků, kteří jsou úplně jako malé děti. Neposední a zvědaví.

Skřítek Panejo se ocitne ve škole, které velí Elvíra Moudrá. Je celá zelená a má natahovací uši. Nejdřív jde z ní strach, ale záhy pochopí, že je tu pro jeho dobro. Navíc se s ním ocitnou na stejném místě další skřítci, Auvajka, Vyleznebotěkopnu, Pozor a jiní. Že si říkáte, kde ty jména vzali? To si musíte přečíst, to vám neprozradím.
Ale řeknu vám, že škola, kde se všichni ocitnou, není obyčejná, taková jakou známe z vyprávění. Tady se totiž skřítkové učí jiné věci, než počítání a čtení. Zde se naučí praktické věci, jak chodit úplně potichu, aby je lidé neslyšeli, jak se zneviditelnit, aby je lidé neviděli a jak rychle utíkat, aby je kočka nesežrala… Jak se to budou učit vám zase neřeknu, zase si to musíte přečíst. Ale věřte mi, stojí to za to.

Panejo a strašidelná škola Elvíry Moudré je příběh, který zabaví dětské čtenáře. Je to příběh, který je napínavý a pro některé děti může být i lehce strašidelný.
Celá kniha je vytištěna na tvrdém papíru, takže stránky se tak rychle neopotřebují. Písmo je o něco málo větší, než tomu bývá u klasických knih a ilustrací, které dodala Marcela Kupčíková, je tak akorát. Hlavně jsou krásně barevné, což je velké plus.

„V tu chvíli bych byl nejraději myškou v díře. Zalezl bych až do úplné tmy, aby mě Elvíra neviděla. A nejlepší by bylo, kdyby mě nespatřila už nikdy. Protože jedině tak bych se vyhnul skákání skrz něco tak nebezpečného. Elvíra nás skutečně nechala skákat celý den. Nebylo to snadné. Obruč se zavírala a otevírala nepravidelně. Jednou jakoby zívala, jindy cenila zuby. Potom se chvíli nehýbala, ajkoby spala. A když to nikdo nečekal, zničehonic se zase rozevřela. První se zranila Auvajka.“

Na knížce Panejo a strašidelná škola Elvíry Moudré nejvíce oceňuji nápad. Líbí se mi představa, že v každé domácnosti může vzniknout nějaký skřítek a ještě více se mi zamlouvalo dumat nad tím, jak by se jmenoval ten u nás. Protože jména všech skřítků vznikají z různých momentů běžného života, bylo fajn přemýšlet, co by se u mě doma muselo stát, abychom měli vlastního skřítka, i když bychom s největší pravděpodobností o něm nevěděli.

Autorka příběh nepsala na kapitoly, ale samotný děj a život skřítků ve škole prokládala jednou pohádkou pro skřítky, kterou jim Elvíra četla na dobrou noc, jindy příhodou, kterou Elvíra skřítkům vyprávěla co by odstrašující příklad.
Myslím si, že tato kniha je ideální pro čtenáře od osmi, devíti let, kteří si dokáží už nějakou stránku přečíst sami. Bude dobrá i na předčítání, třeba na dobrou noc, ale tím, že zde nejsou kapitoly, počítejte, že to nebude pětiminutová záležitost, ale děti se můžou zaposlouchat a vy můžete dočíst příběh klidně úplně celý.

Je to jedna z těch knih, kterou si dokážu představit jako zfilmovanou, animovanou pohádku. Nevím konkrétně ten důvod, který mne k tomu vede, ale možná je to z důvodu, že vše je v knize jednoduché a lehce pochopitelné, a i když se jedná o pohádku se skřítky, nedějí se tam žádné abnormálně nadpřirozené věci. Jen Elvíra a její uši, což by pro filmaře nebyl žádný problém. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Brio/Slovart, kde si knihu Panejo a strašidelná škola Elvíry Moudré můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan