Mlčící fontány – Ruta Sepetys

Autor: Ruta Sepetys
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2020
Počet stran: 536

„Je snadné se nebát, když nemáš co ztratit.“

Autorku Rutu Sepetys jistě nemusím představovat. Je známou spisovatelkou, navíc všechny její romány jsou zasazeny do důležitých historických období, takže láká své čtenáře neskutečnou měrou. V knize Mlčící fontány se tentokrát ocitneme ve Španělsku, v době vlády diktátora Franca.

Celou recenzi si můžete přečíst na www.Chrudimka.cz.

Krutý princ – Holly Blacková

Autor: Holly Black
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 419

„Ze srdce vypuďte smrtelný sten.
Jak víří listí, když větry se zvednou,
nám vlasy vlají a tváře blednou,
hruď dme se a zrak je rozjiskřen
a mávají ruce, rty rozevřeny –
A kdo by teď na nás pohlížel –
my zmaříme čin, jejž konat chtěl
a naděje zhasnou mu nesplněny.“
– William Butler Yeats, „Výprava sídhů“

Vítejte ve světě, kterému vládnou nelítostné víly!
Jude bylo sedm, když jí zabili rodiče a unesli i s jejími sestrami na proradný dvůr víl. O deset let později ale netouží po ničem jiném než patřit mezi víly. A to i přes to, že je smrtelná. většina víl lidmi pohrdá, nejvíce princ Cardan, nejmladší a nejpodlejší syn krále. Aby Jude získala vysněné místo u dvora, musí se princi postavit.
Zaplete se však do intrik, a když hrozí, že násilí zničí slavný dvůr, rozhodne se pro pochybné spojenectví, které ji může stát život.

Holly Black je známá a úspěšná spisovatelka fantasy knih pro děti a teenagery. Jejím nejúspěšnějším dílem je Kronika rodu Spiderwicků. Holly žije s manželem a synem v Massachusetts v domě, který má podle ní tajné dveře do jiného světa.

Autorku Holly Black mám spojenou s mou oblíbenou Cassandrou Clare. Vím, že jejich knihy jsou z podobného světa, který mi je velmi blízký, a proto když jsem objevila, že Krutý princ vyjde, měla jsem na něj spadeno. A nejen z důvodu, že se odehrává ve vílím světě, ale také právě proto, že v jejích knihách očekávám řádnou dávku napětí, akce a nějakou tu romantiku. Takže volba byla jasná. A jsem ráda, že má očekávání byla splněna, no, některé i dost přeplněna. 🙂

Jude Duartová je mladá holka, která někdy před deseti lety (tedy ve svých sedmi letech), byla unesena do říše vílího lidu. Madoc, člověk, který jej unesl, má v tomto světě docela vysoké postavení, takže si nežila úplně špatně. Její sestra – dvojče a starší sestra, byly uneseny spolu s ní. Některá z nich to snášela lépe, jiná zase více tíhla ke světu lidí, ovšem žití na dvoře Madoca zvládaly jakž takž v pohodě. Jediným problémem pro Jude byl ten, že je smrtelná. Vnímala to celým svým tělem a spousta lidí ji dávalo jasně najevo, že do říše víl nepatří. Znepříjemňovali ji pobyt tam, dělali jí naschvály a co hůř, někteří dokonce ubližovali. Ovšem netušili, že tím, jak se k ní chovají, v ní pouze utvrzovali to, že Jude jim všem ještě ukáže. Zocelovalo ji to, a po všech útrapách, které se jí přihodí, měla jasno víc než její sestry, kde je její místo a co je ochotná pro něj obětovat.

V knize Krutý princ, je vícero postav, které jsou důležité. Všechny jsou vzájemně propleteny a vytvářejí jednotný příběh. Samozřejmě, že tou nejhlavnější je zároveň i vypravěčka Jude, která ví, čeho ve světě víl chce dosáhnout a jde si za tím – a někdy docela dost tvrdě.
Když se ji připlete do cesty Cardan, nebo Valerian, vůbec se s nimi nemazlí. 
Všechny charaktery postav mi přišly v pohodě, jen u Jude jsem měla někdy problém. Na to, že ta holka by měla mít nějakých sedmnáct let, místy působila na třicetiletou, protřelou a zkušenou ženu, která ví, co se od ní čeká a co musí udělat. I když její myšlenky byly sedmnáctileté dívky, některé její činy tomu zcela neodpovídaly. Obzvlášť to bylo očividné u některých akcí, kdy se zachovala velmi „tvrdě a silně“ a najednou ji v hlavě začaly plout myšlenky proč a jak. Čin hodný téměř Robocopa, ale myšlenky princezny Elsy
To ovšem žádným způsobem nesnižuji její roli v ději a oblíbila jsem si ji. I přesto, že jsem s některými věcmi nesouhlasila, chápala jsem její pohnutky a někdy jsem byla i mile překvapena, co všechno riskovala a hlavně jak.
Na druhou stránku, některé postavy jsem neměla ráda od začátku až do konce, a to tedy smetánku vílí říše, hlavně Lockea a Cardana. I když sem tam ukázali svou „vlídnou“ tvář, nevěřila jsem ji ani co by se za nehet vešlo. Musím říct, že Krutý princ je první knihou, kde nemám svou oblíbenou mužskou postavu a to se mi líbí! 🙂

„Překroucená slova, šprýmy, zamlčování, hádanky, klevety, nemluvě o mstách za dávné, takřka zapomenuté urážky. Ani bouře nejsou tak zrádné a moře tak nevypočitatelná jako víly.“

Krutý princ je fantasy příběh, který vás bude bavit od první do poslední stránky. Pořád se zde něco děje, ať už se jedná o politické intriky na trůnu vládce, nebo partnerské a přátelské vztahy mezi hrdiny. Po tom, co se zde objevil Locke a začal hrát svou roli v příběhu, byla jsem konsternována, nevěřila tomu a na konci jsem se přesvědčila, že opravdu nemůžu věřit nikomu z vílího rodu.
Jejich možnost oklamat lidi, ale také nemožnost lhát, byla úžasná. To, jak autorka ukázala, že si umí pohrát se slovy, aby víla neřekla pravdu a přitom nelhala, to bylo dost dobré! 🙂

Ač je v názvu knihy zmíněn princ, tak pro mne je to zavádějící název. V celém ději jde převážně o Jude a její rodinu a její vztahy k ostatním, je ovšem pravdou, že nebude mít poslední slovo. A proto se těším na další díl, věřím, že to bude ještě zajímavé. Hlavní hrdinka začala někdy za půlkou intrikovat a to takovým způsobem, že mne kniha bavila snad ještě víc, než na začátku. A pokud v tom bude pokračovat, tak to potěš koště. 🙂

Dalším plusem je, že se Krutý princ čte sám. Slova a písmena ubíhají před očima, díky tomu, že jsem neobjevila žádné nudné pasáže, žádná hluchá místa. Pořád se něco dělo, a i přesto, že na mě tam bylo docela dost smrtí a krve, tak se mi vše líbilo. Teda ty úmrtí moc ne, to fakt byl masakr v jednu  chvíli, ale život se s nikým nemazlí, když jde o moc. A když jde o víly, je to ještě horší a zvrácenější

Pokud máte rádi fantasy světy, vílí říše a magii, tak si rozhodně tuto knihu nenechte ujít. Autorka nejen ukázala, že umí vymyslet zvrácený, zlý svět, ale také dodat postavám takové charaktery, aby vás nikdo nenudil a vy si užili pořádnou dávku napětí, trochu romantiky a skvělý příběh.

Hvězdné hodnocení: 

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Krutý princ můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Dvůr mrazu a hvězd – Sarah J. Maas

Autor: Sarah J. Maas
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2018
Počet stran: 218

„Bylo to jako kopat do skoleného protivníka. Měl jsem všechno – všechno, co jsem si přál, o čem jsem snil a oč jsem prosil hvězdy.
On neměl nic. Všechno mu spadlo do klína a on to promarnil. Nezasluhoval si mou lítost ani soucit.“

Feyre, Rhysand a jejich nejbližší přátelé pracují na obnově Nočního dvora i válkou zničené země. Ačkoli lidské královny i vílí vládci kují pikle, ve Velarisu alespoň na chvíli nastala sváteční atmosféra. Blíží se totiž oslavy zimního slunovratu. A právě v okamžicích klidu a míru se ukáže, že některé rány ještě nejsou úplně zahojené…
Feyre čeká dlouhá cesta plná napětí, vášně, intrik a politikaření, než opravdu zavládne mír.

Sarah J. Maas v současné době žije v Bucks County v Pensylvánii. Má nezdravou zálibu v disneyovkách a špatné pop music. Miluje pohádky a balet a pije příliš mnoho čaje. Ráda objevuje historii a krásnou krajinu Pensylvánie společně se svým manželem a jejich psím společníkem. Literární svět dobyla svou sérií Skleněný trůn, kterou začala psát už v šestnácti letech.

Jako velký fanoušek všech Dvorů jsem si nemohla nechat ujít ani tuto štíhlou (oproti sestrám) knihu, která nese název Dvůr mrazu a hvězd. Nevěděla jsem, co čekat a po dočtení musím říct, že je to taková „vsuvka„, pár dní ze života Feyre a Rhyse. Pokud jste si tuto dvojici oblíbili tak, jako já, určitě vás příběh nezklame.

Nevím, zda mám nějakým způsobem popisovat děj, protože je zde ho tak málo, aby nedošlo k prozrazení nějaké věci, kterou bych prozradit neměla. Každopádně můžu napsat, že se budete společně s hlavními hrdiny, Rhysem a Feyre, připravovat na oslavy slunovratu, s Cassianem a Azem, společně s Rhysem se párkrát podíváte do válečného tábora, zjistíte, co mají muži kolem Feyre za tradice, které doprovázejí oslavu slunovratu a taky se detailněji podíváte na to, jak se daří sestrám Feyry, Elein a Nestě.
Na stránkách se potkáte i s Mor a Armen, které taky změnily svůj život po Hybernu. A i když se po tomto mém výčtu může zdát, že děj bude prošpikován různými akcemi, není tomu tak. Spíše nakouknete pod pokličku všech hrdinů a nejvíce právě k Feyre a Rhysovi. Ti dva mě nikdy nezačnou nudit.

Dvůr mrazu a hvězd se může zdát „zbytečnou“ knihou pro ty, kteří očekávají nějaké zvraty v ději. Je to pro „fajnšmekry„, pro ty čtenáře, kteří si chtějí užít trochu toho klidu, byť zdánlivého, podívat se z blízka na obnovu města Velarisu, kouknout se do hlav hlavních hrdinů a možná malinko začít tušit, že tohle bude ještě hodně dlouhé vyprávění, protože některé indicie, které autorka dala do příběhu, naznačují, že cesta za klidem a společným mírem nebude vůbec jednoduchá.

„Na hvězdy, které naslouchají, Feyre.
….
Na sny, které se plní, Rhysi.“

Musím říct, že já osobně jsem se pobavila nad celým příběhem. Jeho čtení mi zabralo jedno nocování s knihou v obýváku a jsem spokojená. Jen jsem fakt nechtěla, ať to skončí. Přiznávám se, že jsem si nad míru užívala toho klidu (před bouří), vyžívala jsem se v tom, že neměli co na práci a jen si zpříjemňovali život. Možná to místy bylo o ničem, ale tohle přesně mi chybělo v předchozích knihách, kde akce střídala jinou akci. Chvilku oddechu jsem nepotřebovala jen já, ale i Rhys, Feyre a ostatní. 🙂

Pokud jste fanoušky Rhyse a Feyre, pokud máte rádi Dvory a líbí se vám, jak autorka píše, rozhodně si tuto jednohubku nenechte proklouznout mezi prsty. Celý příběh je psán jednoduše, velmi mile a s klidem. Přitom, když jsem četla poděkování, kde autorka zmiňuje rodinné události, které s ní vnitřně musely otřást, divím se, že se to nijak do příběhu nepromítlo. Že dokázala vymyslet takový děj, aby pomaloučku a polehoučku postupoval až do konce s vědomím, že všechno bude dobré. Alespoň prozatím.

Autorka se nevyhnula sexu v tomto příběhu a já ty pasáže v jiných knihách, s radostí přeskakuju. Zde jsem to neudělala a jediné, nad čím přemýšlím, tak jestli to byla správná volba. Ovšem zase se můžu uklidnit tím, že to tam bylo jen jednou, sice pořádně, ale naštěstí mi to nepokazilo celkový dojem. A vážně se v knihách píše: „velký úd“? 🙂

Jsem ráda, že jsem si tuto knihu mohla přečíst. Tak nějak se pro mě Rhys stal ještě větším štramákem než byl předtím. A to už je co říct. (A není to tím údem, přátelé!)
V hodnocení dávám čtyři a půl hvězdy, ale jelikož se na půlky nehraje, dávám čtyři. 🙂 Jen tak pro upřesnění.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Dvůr mrazu a hvězd můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Snílek Neznámý – Laini Taylor

Autor: Laini Taylor
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 486

„Sny jsou jako příběhy – divoké a nepravděpodobné“

Sen si vybírá snílka, nikdy naopak. Sirotek a knihovník Lazlo se celý život bál, že si ho vybere nějaký obyčejný sen. Už odmala je navíc posedlý mytickým ztraceným městem Pláč. Ale na to, aby ho vyrazil hledat přes půl světa, je příliš zbabělý. A tak v knihách pátrá po každé zmínce o městě, dokud se mu nenaskytne příležitost vyrazit na cestu se skupinou legendárních válečníků. S nimi si může konečně splnit svůj sen… nebo o něj navždy přijít.
Odpovědi čekají ve městě Pláč, stejně jako bohyně s modrou kůží, která navštěvuje Lazla ve snech. Jak o ní může snít ještě předtím, než ji potkal? A jestliže jsou všichni bohové mrtví, proč se ona zdá tak skutečná?

Laini Taylor se narodila v Kalifornii a studovala angličtinu na univerzitě v Berkeley. Nyní žije ve státě Oregon se svým manželem a dcerou. Vždycky chtěla být spisovatelkou, ale svou první knihu dokončila až ve 35 letech. Je známá po celém světě svou sérií Dcera kostí a dýmu.

Když jsem knihu Snílek Neznámý viděla poprvé, byla jsem uchvácena. Tak nádherná obálka, nádherně tlusťoučká, věřila jsem, že bude nádherná i obsahem. Ale bohužel jsem nedostala přesně to, co jsem chtěla. Od autorky jsem ještě nic nečetla, neměla jsem proto tušení, na co se připravit, ale po velice kladných ohlasech bych nevěřila, že se stane tato kniha pro mě průměrným čtením.

Lazlo Neznámý je sirotek, který vyrůstal v klášteru s mnichy, kde se jeho život měl skládat jen z modlení a práce. Jenže jak už napovídá i název knihy, stále snil o zapovězeném městě Pláči, věřil, že někde tam venku, daleko za obzorem, kam oči dohlédnou se skrývá město, které jednou spatří na vlastní oči.
Jednoho dne, kdy jeho bratři mniši byli indisponováni nemocí, musí odnést svitky do knihovny, což se mu stane osudným. Knihovnu už neopustí a zůstane tam jako učeň. Je pohlcen všemi příběhy, které se v této budově nachází, dokonce pročítá i staré účtenky a účty za nákup, jen proto, aby našel nějaké kousky informací o tom, že ono město opravdu existovalo.
Zrovna ve chvíli, kdy stojí na žebříku a vyhledává jisté knihy pro jednoho učence, vysoko nad zemí, na žebříku, v těch nejvyšších policích knihovny, zahlédne oknem přijíždět karavanu a nevěří svým vlastním očím – jsou to vojáci, ti bojovníci, kteří mají svůj domov v jeho zapovězeném městě! Shodou okolností se mu podaří jejich velitele přesvědčit, aby jej sebou vzali na výpravu do jejich města a tak se Lazlo ocitne na pouti, o které celou dobu snil.
Na tuto misi jsou pozváni i jiní lidé, včetně Thyona Nera, u kterého se musí mít neustále na pozoru. Velitel bojovníků je bere sebou jasně, mají určitý „problém“ ve městě, se kterým mu musí jejich návštěvníci pomoct.
Co je to za problém? Co Thyon Nero? Proč se Lazlo musí mít na pozoru? Co je čeká ve městě, na které všichni dávno zapomněli?

Musím říct, že první skoro polovina knihy byla celkem nudná a já měla problém se začít. Nic se zde neděje a jen nějaké dumání nad tím, co by kdyby. To, co se autorce určitě upřít nedá, tak je vypravěčský um, který zvládá na jedničku, někdo to může brát jako hotové mistrovské dílo, ale pro mne to bylo spíše velmi rozvláčné, roztahané a zbytečně „nabobtnalé“ povídání o Lazlovi a jeho životě. Ale věřím tomu, že jiní čtenáři si budou libovat. U mě se bohužel dostavil ten efekt, kdy jsem knihu chtěla odložit, nebo vůbec nedočíst. Setrvala jsem…
Odměnou za to, že jsem to s ní nevzdala je druhá polovina Snílka Neznámého, protože tam už to konečně začalo být nejen napínavé, ale také zajímavé. Ovšem stále mne brzdily v rozletu autorčiny popisy, které byly opravdu květnaté, velmi obšírné a mám z toho jednoduše pocit, jako by se snažila uměle prodloužit celý příběh. Nedokázala jsem si to užít. Pořád si myslím, že kdyby vynechala tyto popisy, kniha by možná nebyla tak tlustá, ale naopak by měla rychlejší spád.

„Špatné by bylo dobré,“ řekla ji tehdy Minya. „Potřebujeme něco špatného.“ A tak se zrodila Múza nočních můr…

Co ale chci konstatovat, tak je fakt, že i přes prvních 150 stran, které mne opravdu nebavily, jsem si kupodivu čtení užila. Ve chvíli, kdy se začne v příběhu něco dít, dokáže autorka čtenáře vtáhnout do děje a pobavit ho. Místy jsem se přistihla, že přestávám vnímat svět kolem sebe a ocitám se na místě spolu s hrdiny. Pak ale přišlo něco, co mě z toho snění vrátilo zpátky do reality. Neumím to popsat, možná to byly zase ty nabobtnalé popisy, možná to bylo něco, co některý hrdina udělal nebo řekl, ale to kouzlo bylo pryč. Jako kdyby na mne někdo použil kouzelný proutek a chvíli jsem byla tam, chvíli doma v křesle…

Jednoduše řečeno, při čtení knihy Snílek Neznámý jsem se cítila jako na houpačce. A do této chvíle, asi týden po přečtení, nevím, co přesně si myslet. Jestli se mi líbila nebo ne. Ten konec, který autorka dala do příběhu se mi vůbec nelíbil, takže to nahrává k tomu, abych si myslela, že ne. Jenže chvílemi se přistihnu, že přemýšlím nad tím, jak tohle bude pokračovat… Jsem pořádně na vážkách, a myslím si, že k pochopení celého příběhu budu potřebovat další knihu, i když s ní možná budu opět bojovat, já to ovšem nevzdám. Mám pocit, že tohle dílo za to bude ještě stát…

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Snílek Neznámý můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Zvláštní oheň – Tommy Wallach

Autor: Tommy Wallach
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2018
Počet stran: 326

„Nemůžu se dočkat, až tě uvidím vzlétnout.“

Říkají, že první generace lidí byly poháněny nízkými touhami: po poznání, po bohatství, po moci. Říkají, že lidstvo byla tak zkažené, že Pán poslal svou vlastní Dceru, aby svět zničila ohněm. Přeživších bylo jen málo, ale během staletí se spojili a vytvořili novou civilizaci – založenou na víře, že chyby minulosti se nikdy nesmí opakovat.
Bratři Clive a Clover, synové respektovaného hodnostáře, strávili svůj život tím, že šířili toto evangelium. Když však objeví komunitu, která chce znovu obnovit rouhačské technologie minulosti, postaví se město proti městu… a bratr proti bratru.

Tommy Wallach je americký muzikant a spisovatel. Jeho kniha Všichni jsme hleděli vzhůru byla přeložena do více než tuctu jazyků. Jako muzikant vydal EP u Decca Records a také We All Looked Up: The Album – doprovodný záznam ke knize. Byl finalistou Children´s Choice Book Award.

Když jsem tuto knihu brala do rukou, nevěděla jsem, co od ni čekat. A je mi líto, že jsem nedostala vůbec nic, co by mě zaujalo. Celý příběh pro mne byl těžko uchopitelný, pochopitelný a doslova jsem se nutila do čtení…

Clive a Clover jsou dva sourozenci. Clivovi je osmnáct, Cloverovi o dva roky méně. Oba mají rádi stejnou dívku. Clivovi je zaslíbená za ženu, jelikož je prvorozený a Clover ji má opravdu rád a utápí se v žalu a v žárlivosti.
Gemma, to je ta osudová dívka, má ráda Cliva a už si představuje, co spolu budou po svatbě moct dělat.
Otec obou hochů je honor, což v příběhu značí putovního duchovního kazatele, který se snaží na různých místech země obrátit lid na víru v Boha, Dcery a Gravitace.

Paz je dívka, která nešťastnou událostí přijde o otce a vidí to na vlastní oči. Umře rukou někoho, koho Paz poznává a plánuje pomstu. Jenže to není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. A k tomu se řeší další, nepříjemné problémy. Clive a Clover musí vyřešit svou budoucnost, Gemma se také postaví všem příkořím, které ji na stránkách příběhu čekají a navíc Paz by měla vykonat pomstu… Zvládne se to všechno?

Takto zjednodušeně popsaný děj knihy mi přijde docela cool. Jenže autor jej napsal dost nešťastně, měla jsem pocit, že chce na stránky toho dát co nejvíce, ale působilo to na mě chaoticky. Navíc způsob, jakým je vše napsáno mi neseděl, přišel mi nudný, nezáživný, jednoduše mne to nebavilo, navíc mi vadilo, kdy se v příběhu objevovaly úseky Bible, ale převedené do světa hrdinů. Bůh, Dcera a Gravitace – fakt? Byl tam zmíněn i Kain a Abel, ovšem jejich jména jsem si fakt nezapamatovala. Naše Bible, jejich Filie byla prostě zvláštní a ač nejsem věřící, stejně mi to nešlo přes pusu…

„Proč je tráva zelená?“
„Proč je krev rudá?“
„Proč slyšíš hučení, když si na ucho přiložíš hrneček?“
„Proč se zornička smršťuje, když je člověk plný vzrušení?“

Vždycky se snažím na knize najít pozitiva a negativní věci buď vypustím, nebo zmíním okrajově. Jenže u knihy Zvláštní oheň jsem žádné významné pozitivum nenašla, aby to předčilo to špatné…
Netvrdím, že je kniha špatná, věřím, že si najde své čtenáře, kteří budou nadšeni, ale u mě to nedopadlo.

Myslím si, že kdyby byl příběh jednoduší, bez těch „pánbíčkářských“ úseků, jen holý příběh Clive a Clovera, Gemmy a Pazy, tak bych si to možná užila více. Ale ten zvláštní způsob, jakým autor všechno pojal mi nesedl a ten konec? Kdy Clover prochází nahý dveřmi ve zdi? Nechápu do teď…

Tím, že mi tato kniha neuhranula, tak ji neumím nikomu doporučit. Neříkám, že to byla ztráta času, ale za mě můžu říct, že je zde daleko více lepších knih, u kterých se bavím a užívám si je. Mám doma také autorovu první knihu, Všichni jsme hleděli vzhůru, a v tuto chvíli ji posouvám někam na spodní příčky mého #toread listu.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Zvláštní oheň můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan