Morgenland – Za největším tajemstvím Třetí říše – Richard Sklář

Autor: Richard Sklář
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 346

„Když je cíl, cesta se najde.“

Nevinně vypadající telegram oživí vzpomínky na jednu letní studentskou brigádu před téměř třiceti lety. Odpověď na telegram způsobí zemětřesení nejen v samém srdci Evropy, ale odkryje také mnohem starší souvislosti, patřící k nejstřeženějším tajemstvím třetí říše. Průsečíkem všeho je prastará, až mystická oblast s původním názvem Morgenland.
Rudolf Honig, veterán z první světové války, je prostý vesnický kovář ve vesnici Malá Morávka v Jeseníkách. Koncem druhé světové války i u něj doma dojde ke krveprolití, které zásadním způsobem zasáhne do zbytku jeho života. Je zajat, ale před postupující frontou se mu podaří i se svým věznitelem, důstojníkem SS, uniknout. Oba jsou ranění a několikrát přežijí svou smrt. Cesty osudu je vedou do přísně utajené továrny na území dnešního Polska, kde se ukrývá Vůdcova poslední naděje – zbraň odplaty.
Konec války je zastihne na druhé straně Hrubého Jeseníku, nicméně pořád jako oko v hlavě střeží tajemství, svěřené jim nejzáhadnější ženou třetí říše. Ono tajemství v paralelním příběhu prosákne i do dnešních dní a protne se ve vzrušujícím závěru.

Pokračovat ve čtení „Morgenland – Za největším tajemstvím Třetí říše – Richard Sklář“

Kavárna v Kodani – Julie Caplinová

Autor: Julie Caplinová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 351

„Náš obchod Hjem bude mnohem víc než nějaké svíčky, deky a další věci, které si můžete koupit. Lidi si většinou myslí, že hygge je právě tohle. Já ale chci, aby to bylo cítit ve všech odděleních našeho obchodního domu, aby tam zákazníci strávili nějakou dobu, prohlíželi si knížky, zastavili se v kulinářském oddělení. Budeme tam mít odpočinkové zóny, pořádat výstavy, předvádět květinové vazby, připravovat jídlo, vyrábět přání a vánoční dekorace, pořádat kurzy pletení. Nebude to jen obchodní dům, ale pulzující centrum.“

Vtipný příběh o lásce, štěstí a cestování, který vás chytne od první stránky! Popadněte teplou deku, hrnek horké čokolády a začtěte se…
Úspěšná manažerka Kate má přesně takový život, jaký si vysnila. Pracuje pro jednu z nejlepších PR agentur v rušném Londýně, je úspěšná, okouzlující a její přítel je tak… skvělý. Dokud jí tento skvělý přítel neukradne nápady, díky nimž je povýšen místo ní. Kate by ráda všem dokázala, že není tak mladá a nezkušená, jak si všichni myslí. Získat jako nového klienta velkého prodejce dánských bytových doplňků a nábytku je její šance. Protože práce je pro ni vším.
Proto musí absolvovat cestu do Kodaně. Co se zprvu zdá jako otravný PR výlet pro hrstku ještě otravnějších novinářů, jehož jediným účelem je získání zakázky pro Kate, se nakonec změní v cestu, která všem účastníkům změní životy. Během poznávání krás Kodaně a dánského přístupu k životu poznávají novináři i Kate sami sebe. A nakonec se ukáže, že všichni získali mnohem víc než jen námět na články nebo pracovní příležitost.

Julie Caplinová je závislá na cestování a dobrém jídle. Neustále hledá perfektní gin a je neuvěřitelně vybíravá, co se sklenic, toniku a ozdob týče. Mezitím napsala svůj debutový román, který se odehrává v jednom z mnoha měst, která během let navštívila.
Pracuje v PR, mnoho let cestovala po Evropě spolu s nejlepšími novináři píšícími o jídle a pití a objevovala gastronomické skvosty v Itálii, Francii, Belgii, Španělsku, Kodani a Švýcarsku. Těžká práce, ale někdo to dělat musí. Tyto cesty ji inspirovaly k napsání trilogie The Little Café in Copenhagen (Kavárna v Kodani), The Little Brooklyn Bakery a The Little Paris Patisserie.

Kavárna v Kodani byla přesně to pravé, co jsem potřebovala v pondělí. Venku pošmourno, já s prckem už podruhé během měsíce nemocná, takže on si pustil krtka a já se začetla do této knihy. A v jednu ráno jsem psala kamarádce, že mám dočteno, že to bylo sladké čtení, ale naprosto skvělé. Užila jsem si každý řádek, zamilovala se do Dánska a rozhodně tam musím jet!

Kate je mladá holka, která bydlí se svou spolubydlící a zároveň kamarádkou v obyčejném bytě. Její práce je téměř dokonalá, pracuje pro jednu z největších londýnských PR agentur, jen ji stále chybí ke štěstí nějaké to povýšení. Stará se o svého otce a bratry, vypomáhá jim i finančně, proto by se ji zvýšení platu hodilo.
V jeden moment se ji dostane do ruky projekt pro dánského investora Larse, který chce v Londýně postavit obchodní dům Hjem, ale aby dodržel kvalitu hygge. Proto pozve Kate do Dánska, aby zjistila, co to vlastně je. Spolu s ní tam jede i šest novinářů, jež si Kate sama vybere a pozve, a ti posléze budou mít za úkol udělat tomuto domu pozitivní reklamu.
I když se v Dánsku sem tam zaškobrtne a nejde úplně vše podle toho, jak si Kate představovala, snaží se, závisí na této její cestě i povýšení, jenže to by tam nesměl být novinář Ben a hlavně se nesměl objevit její bývalý partner Joshua.
Dočká se Kate povýšení? Zvýší se jí plat? Bude moct pomáhat vlastní rodině dál? Najde svoje hygge?

Tento příběh je naprosto úžasný v jednom směru – opravdu se dokonale hodí k vánoční atmosféře. Nejideálněji to vidím s kávou v ruce, popřípadě s čajem, kdy čekáte u trouby, než se dopeče várka cukroví. Není to žádný složitý děj, nad kterým byste museli přemýšlet. Ba naopak. Vezete se na vlně pohody a klidu, a i když se některé postavy tváří jako pěkní morousové, nic není jen černé a bílé a vaše nervy zůstanou ušetřeny jakýchkoliv šílených zvratů.
Mě osobně rozhodně bavily dialogy mezi Kate a Benem, to jejich špičkování bylo nejen roztomilé, ale také vtipné.
Ale nebyli jediní, kdo mě bavil. Třeba Conor, nejen se svými výroky, ale i s některými činy, byl místy k popukání a taky Avril a její kašmírová šála. Do dneška to mám před očima. 🙂

„Volám vám, abych se zeptala, jestli byste nechtěl jet na press trip do Kodaně, abyste zjistil, proč jsou Dánové pokládáni za jeden z nejšťastnějších národů na světě. Jednalo by se o týden a jelo by se na různá místa, včetně Dánského institutu pro štěstí.“
„Ne.“ A položil to. Oddálila jsem telefon od ucha a nevěřícně ho pozorovala. To je teda nevychovanec.
Pak jsem s telefonem mrskla na stůl. To je přece arogantní idiot. Kdo si proboha myslí, že je? Jak si dovoluje chovat se takhle sprostě?
Znovu jsem vytočila jeho číslo.
„To jste takhle nezdvořilý vždycky?“ zeptala jsem se.
„Ne, jen když mi volají lidi z PR, pojišťováci s nabídkou lepší smlouvy a všichni ostatní, co mě zdržují od práce. Jste jeden jako druhý.“

Pořád přemýšlím, jak nejlépe bych vám přiblížila ten pocit, který jsem u čtení měla. Ona totiž Kavárna v Kodani je přesně ten typ knihy, u které si užíváte každou stránku, s klidem, no dobře, někdy i s nervy napnutými, sledujete životy jiných lidí, kteří jsou normální, tak jako my ostatní. Kteří mají své problémy, ale na druhou stranu zase mají štěstí, že se kolem nich pohybují lidé, jež dokážou prokouknout jejich masku a dostat se k jádru problému, který je tíží.

Složitě napsáno, že? No, prostě každý hrdina měl svou bolístku a při ruce měl anděla strážného, v podobě majitelky kavárny v Dánsku, která mu pomohla získat si odstup, nadhled a podívat se na své problémy jinak. A vyřešit je. A musím říct, že ke vší spokojenosti. I k mé.
Zhruba od poloviny knihy jsem měla na rtech permanentně úsměv, který mi zmizel až na konci. A tam jsem měla zase pocit, že díky vánočním svátkům jsem více či méně emocionálně „divně“ rozpoložená a proto se mi lehce zaleskly oči – no joooo, byla jsem dojatá. Ale to bylo tak hezké, tak sweet, tak sladké, tak krásné, tak prostě dobré.

Kavárna v Kodani je milý, úsměvný příběh, který každá žena přečte jedním dechem. Děj celé knihy je příjemný, žádné dlouhé a nudné pasáže neobjevíte, a ke všemu se autorka krásně opřela do popisování Dánska. A ač jsem teplomilný člověk, který by nejraději trávil celý rok někde na Sahaře, po přečtení této knihy se chci podívat minimálně na pár dní na sever. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Kavárna v Kodani můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Čas vlků – Elisabet Nemertová

Autor: Elisabet Nemertová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 360

„Švédsko. Druhá světová válka.
Celý svět bojuje se zlem.
Dva lidé bojují za dobro.“

Starodávná legenda praví, že v každém člověku žijí dva vlci, kteří neustále bojují o tlukot srdce. Jeden z nich je strach a nenávist a ten druhý láska a důvěra. Který z vlků vyhraje? Ten, kterého živíme.
Čas vlků je kniha o odvaze a lásce ve stínu války. O odvaze postavit se za to, v co v nitru věříme, že slabé a bezbranné, odvaze bránit právo na svobodu těla i ducha a neuposlechnout rozkazy. I nejčernější temnotou jasně prosvítá zářivé světlo lásky a naděje. A coby symbol boje a dobra se zlem čtenáře celou knihou provázejí tři sněhobílí vlci.

Elisabet Nemertová se narodila roku 1950 ve Stockholmu. Vyučuje švédštinu, historii, dějiny umění a filmovou vědu na střední a vysoké škole. Věnuje se rovněž psaní učebnic, příruček a vzdělávání odborníků v těchto a příbuzných oborech. Je také úspěšnou spisovatelkou – vydala již několik knih, především historických románů a románů pro ženy. Historický román zasazený do druhé světové války Čas vlků (Vargarnas Tid, 2016) zaznamenal ve Švédsku velký ohlas a byl nominován na Knihu roku 2017.
Elisabet Nemertová nyní žije se svou rodinou mimo Stockholm a připravuje další román.

Román Čas vlků můžu zařadit přesně k těm knihám, které nutně potřebuji kvůli obálky. Obálka s vlky je naprosto skvostná, je krásná a působí až mysticky. Příběh samotný je příjemný, a ač se tam řeší docela těžká a pro mě nikdy nepochopitelná témata (jako jsou třeba následky druhé světové války nebo postoj společnosti ke svobodným matkám), přesto musím říct, že se mi čtení líbilo.

Magdalena a Nils jsou sourozenci, kteří vyrostli se svými rodiči v chudobě. Jelikož se děj odvíjí v roce 1939 a později, není nic zvláštního na tom, že někteří lidé byli málo movití, jiní více. U těchto dvou postav je autorkou krásně popsáno, jak si oba hrdinové svého nového vydobytého postavení váží. Protože zažili obě varianty, jako žít v chudobě i „bohatství“, ke kterému se ovšem dopracovali sami, tak se chovají příkladně, užívají si svých nových nabytých statků, ale přitom zůstávají nohama na zemi a snaží se pomáhat i kolem sebe ostatním lidem.
Třetí, velmi důležitou postavou v příběhu je Carl-Magnus, syn bohatých rodičů, který vyrůstal v dostatku všeho na zámku. S postupem času, kdy dorostl v mladého muže, začal se u něj projevovat právě ten způsob nadřazenosti nad ostatními. Ovšem poté, kdy navštíví Hitlerovo Německu, chvíli před tím, než dojde k anexi Polska, jeho postoj se rapidně změní. Jako kdyby najednou otevřel oči a pochopil…
Magdalena a Carl-Magnus pak v průběhu příběhu budou mít ještě hodně co říct…

Ač se mi Čas vlků opravdu líbil, nemůžu si pomoct, ale chvílemi jsem se cítila v pasti. Takový pocit, že je tam spousta děje, každý prožívá něco jiného a já se neuměla do žádné postavy vžít. V době, kdy jsem myšlenkama byla ještě u Magdaleny a Vivecy, najednou se Carl-Magnus ocitl v těžkém okamžiku a já se zase musela soustředit na něco jiného. Bylo to pro mě celkem rušivé. Jako bych měla pocit, že když se budu zabývat Nilsem a jeho obchodem, uteče mi podstata životního kroku Magdaleny, který začala dělat v novinách ohledně mateřských škol a pěstounské péče. Jako bych se ve všem tom ději plácala. Jako by autorka chtěla napsat toho tolik, aby nebyl prostor pro žádné hluché místo. Ono tam hluché místo nebylo fakt žádné, za to tam bylo tolik dějových linií, že jsem si připadala jako na horské dráze a neuměla si to pořádně zpracovat sama v sobě.

Kupodivu nejvíce jsem si užívala kapitoly, které pojednávaly o starém myslivci, jenž žil u zámku rodičů Carl-Magnuse. Opatroval celý panský les spolu s krkavcem a vlkem.
Díky těmto zvířatům a této postavě, dostal příběh trochu mystický nádech. Třeba v okamžiku, kdy se Carl-Magnus ocitl v židovské čtvrti v Berlíně a schylovalo se ke katastrofě, objevil se krkavec, jenž mu „nějakým“ způsobem pomohl. Bylo možné aby to byl ten jeden a ten samý, který žije a létá u jejich myslivce?

„Kdy přijde člověk o schopnost žít v přítomnosti, vnímat krásu okamžiku?“

Čas vlků není jen příběhem o odvaze a lásce ve stínu druhé světové války. Je taky o touze lidí, kteří chtějí udělat, byť jen malý krůček, k tomu, aby vykonali nějaké dobro. Je to o vnitřní síle lidí, o tom, jak dokáží bojovat za sebe sama. Některým postavám, ač nebyly hlavní a jen se mihly dějem, dala autorka „do úst“ jednu, dvě věty, které mi naprosto učarovaly.
Když jsem pak s dalšími postavami prchala z Finska do Švédska, v mrazu, v mínus čtyřiceti stupních, kdy jsem společně s nimi nechala všechno za sebou a brala jen to nejnutnější, mě samotnou bolelo u srdce. Přitom třeba zrovna tato rodina, která utíkala před válkou do bezpečí se mihla jen na dvou, třech stránkách. A stejně jsem s nimi soucítila. V tomto příběhu opravdu hodně záleží na tom, aby se člověk soustředil na každou větu, protože v mnoha slovech jsou skryté činy. Velké, silné a statečné okamžiky, které mnohým lidem změnily životy.

Pokud bych měla tuto knihu někomu doporučit, tak je to určitě pro náročnějšího čtenáře, který dokáže ocenit poselství skryté na řádcích. Jestli hledáte příběh o odvaze a touze žít, zda si chcete přečíst o hrdinech, kteří byli do jisté doby jen malými, nepatrnými človíčky a stali se z nich lidé s velkým L, tak si Čas vlků rozhodně nenechte ujít. A samozřejmě pokud chcete i nějakou tu romantiku na pozadí temné doby, nebudete o ni ochuzeni.
Já mám po dočtení v sobě spoustu pocitů, ale nejvíc jsem naplněna asi melancholií nad tím, kam až jsou někteří jedinci schopni zajít buď proto, aby něčeho dosáhli nebo proto, aby utekli od zlého, které na ně číhá téměř za každým rohem. Ať už v dobrém nebo špatném slova smyslu.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Čas vlků můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Strážce nádrže – Zdeněk Svěrák

Autor: Zdeněk Svěrák
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 90

„Již po roce našeho soužití si u mě vysloužila přezdívku Měňák. Nebylo jitra, aby neřekla: Mě ňák škrábe v krku. Nebo: Mně ňák není nejlíp. A hned se na cestu do školy posilnila Starou mysliveckou nebo Becherovkou.“

Starý strážce vodní nádeže Jiří Smrček si dopisuje s generálním ředitelem povodí. Jsou to zprávy o stavu přehrady, ale také o stavu jeho duše. Nevadí, že ředitel ani na jeden z jeho 23 dopisů neodpoví. Smrček, bývalý venkovský učitel, na sebe prozrazuje i věci, které každému nesvěříme. Je zjitřený úkolem, který ho zaskočil: má najít mezi spoluobčany obce Horní Znělá svého nástupce. Bude to plukovník Dekl, nebo někdo jiný? Je možné, aby to bylo veselé čtení? Pokusil jsem se o to.

Zdeněk Svěrák je populární český dramatik, scenárista, herec, spisovatel a textař. Původním povoláním učitel českého jazyka nastoupil po 4 letech pedagogického působení jako redaktor do Českého rozhlasu. Zde se stal jedním z autorů rozhlasového pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka, v němž vznikla postava českého velikána a génia Járy Cimrmana.
Během svého působení na české mediální scéně vytvořil Zdeněk Svěrák několik hvězdných dvojic. S Ladislavem Smoljakem psali již dnes legendární divadelní hry pro domovské Žižkovské divadlo Járy Cimrmana a společně se podíleli na úspěšných filmových komediích, z nichž slavné hlášky znají lidé všech generací. Spolu s hudebním skladatelem Jaroslavem Uhlířem napsal Zdeněk Svěrák více než 500 písniček, které se stále těší velké oblibě, a to nejen u dětí, ale i jejich rodičů a prarodičů. A konečně se svým synem Janem realizovali úspěšné filmy, z nichž slavný Kolja obdržel filmového Oskara.

Tato útlá knížka s názvem Strážce nádrže je naprostým pohlazením pro duši. Pana Svěráka znám, tak jako asi každý jiný, ale jeho knižní tvorba mi stále unikala. Až teď se mi dostala do ruky tato kniha a příběh v ní mě uchvátil. Ač to není nejveselejší téma, autor jej podává takovým způsobem, že se všemu smějete, máte dobrou náladu, užíváte si každou stránku a přejete si, aby to neskončilo. Někdy člověk opravdu potřebuje vypnout a pokud sáhne po této knize, nemůže přestřelit.

Hlavní hrdina, Jiří Smrček, je už postarší pán, který je zaměstnanec povodí a stará se o nádrž. Dbá na to, aby průtoky byly správné, aby se neprotrhla, pokud je potřeba, spraví či zalepí… Jednoho dne za ním přijede pan Anděl, což je něco jako zástupce ředitele povodí a sdělí mu, že bude muset skončit. A tak pan Smrček, protože zná nejen všechno okolo nádrže, ale také lidi ve své vesnici Horní Znělá nejlíp, se pustí do rozjímání, kdo by byl jeho nejlepším pokračovatelem.

Celý příběh je psán formou jednostranných dopisů generálnímu řediteli povodí. Hrdina podává informace nejen o stavu nádrže, ale i o sobě, to především. O tom, co se děje u nich na vesnici, vzpomíná na svá mladá léta, kdy ještě učil na venkovské škole nebo na to, jak pracoval na OPBH. Skrz tyto dopisy čtenář skvěle pozná hlavní postavu, oblíbí si ji a můžu vám říct, že takového pana Smrčka by chtěl každý za souseda. Hodného, pozorného, vtipného, obětavého… No, jednoduše samé superlativa. 🙂

„Ani já se svou obstojnou středoškolskou angličtinou těm písním nerozumím. Nerozpoznám, že „íčovas“ je „each of us“, což mi vysvětlila moje neteř. Nebo že „gimiké gimilá“ je „give me care, give me love“.

I když jsem zprvu byla trochu skeptická k této knize, musím uznat, že pan Svěrák opravdu umí psát vtipně a trefně. Některé jeho popisy mne pobavily a ač se týkaly třeba nešťastných událostí, dokázal do nich dát trochu naděje a laskavého humoru, takže nepůsobily pesimistickým dojmem. Ba naopak.
Strážce nádrže je dle mého přesně ten typ knihy, který by si měl přečíst někdo, komu se dějí špatné věci. Aby věděl, že na konci tunelu je vždy světlo.

V knize najdete i pár ilustrací, o které se postarala paní Zdeňka Hušková a i když je jich málo, přece jen to svým, kouzelným způsobem, zpestří celý příběh. Pokud hledáte nějakou oddechovou knihu, která ovšem bude mít hlavu i patu, kde se hrdinům neději jen samé dobré věci a všechno nedopadne jen dobře, určitě se podívejte po tomto titulu.

Strážce nádrže, ač nemá ani sto stran, dá čtenáři mnoho. A to nejdůležitější je právě to pohlazení, ten klid, který budete při čtení cítit. Já si všechno užila na maximum a jsem opravdu velmi překvapená, jakým stylem je kniha napsána. Jak na mě působila. Jak mne ukonejšila. Až mám teď hrůzu se pustit do nějakého thrilleru. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Strážce nádrže můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Chladnokrevně – Robert Bryndza

Autor: Robert Bryndza
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 416

„Natáhly si latexové rukavice a zamířily ke kufru. Prsty, které vyčnívaly z díry v hnědém materiálu, byly odulé a měly zčernalé nehty. Mossová jemně smetla písek ze švů a odhalila zrezivělý zip. Erika musela několikrát zlehka škubnout, než zip povolil. Víko mírně pokleslo, když kufr rozepnula. Mossová se naklonila, aby jí pomohla. Společně kufr pomalu otevřely. Ven se vylila trocha vody. Uvnitř leželo napěchované nahé mužské tělo. Mossová ustoupila, zvedla paži a zabořila do ní nos. Zápach rozkládajícího se masa a tlející vody je udeřil přímo do žaludku. Erika na okamžik zavřela oči, pak je znovu otevřela. Končetiny byly světlé a svalnaté. Maso se podobalo syrovému loji a začínalo se oddělovat od kostí, které byly na několika místech obnažené. Erika opatrně nadzvedla torzo. Pod ním byla zastrčená hlava s černými jemnými vlasy.“

Chladné londýnské ráno. Velký kufr, který vyplavila Temže. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová a její kolegyně Mossová už tuší, že je uvnitř nečeká příjemné překvapení…. Ale na to, co doopravdy najdou uvnitř, když se jim zrezivělý kufr podaří na několikátý pokus otevřít, nemůže být nikdo nikdy připraven… Byť to není poprvé, co detektiv šéfinspektor Erika Fosterová čelí brutální vraždě, kufr s rozřezaným mladého muže vyplavený na břeh Temže ji šokuje. O dva týdny dříve bylo navíc nalezeno v podobném kufru tělo mladé ženy. Je to jen náhoda, nebo se Erika a její tým budou muset znovu postavit sériovému vrahovi? Co obě oběti spojuje? A co další případy, které se sice staly v jiném okresu a za jiných okolností? Mohou se i u nich najít nějaké styčné body s případem těl v kufrech? Zločin si navíc, jak známo, nevybírá dovolenou a Erika se zaplete do paralelního případu.
Robert Bryndza opět splétá a rozplétá mnohovrstevný příběh ve více rovinách a vede nitky ke konci, jenž čtenáře tentokrát možná tolik nešokuje, ale rozhodně vybudí silné emoce. A znovu nechá každého, aby si sám odpověděl na otázky, co znamená láska až za hrob, pro co jsou lidé ochotní riskovat nebo kvůli čemu zrazují své přátele.

Robert Bryndza je britský autor žijící trvale na Slovensku se svým manželem Jánem. Jeho kniha, Dívka v ledu (The Girl in the Ice), které se již prodalo přes milion výtisků, byla označena jako The Wall Street Journal a USA Today bestseller.
Jedná se o první díl poutavé série s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou. I pokračování Noční lov (Night Stalker), Temné hlubiny (Dark Water), Do posledního dechu (Last Breath), Chladnokrevně (Cold Blood) a Deadly Secrets se drží na předních příčkách prodávaných knih.
Kromě této série je Robert Bryndza taktéž autorem romanticky a humorně laděných zahraničních bestsellerů. Více o autorovi je možné se dočíst na webových stránkách robertbryndza.com, Twitteru @RobertBryndza či na Facebooku a Instagramu.

Jsem hrdou fanynkou Roberta Bryndzy a jeho série s šéfinspektorkou Erikou Fosterovou. Protože jeho knihy mám přečteny všechny, myslela jsem si, že už jej dokážu odhadnout a tím pádem budu vědět, co od něj očekávat. Ovšem v knize Chladnokrevně mi autor ukázal, že stále dokáže překvapit, a společně s pátým dílem přišel nečekaný případ, který mne naprosto pohltil, a já věděla, že se ze mě stává ještě větší fanynka než doposud.

V této knize se setká čtenář opět se „starou“ známou Erikou Fosterovou a společně s ní také s Mossovou, Petersonem a docela důležitou postavou se stane i Paul Marsh. Na to se těšte!
Ale krom těchto, nám známých postav, se na výsluní dostanou také Max s Ninou. Že vám ta jména nic neříkají? Ani nemůžou. Jsou to nováčci, kteří ovšem velmi zamíchají dějem.
Autor Robert Bryndza napsal příběh, který se odehrává ve dvou rovinách. Na jedné straně Erika se svým týmem vyšetřuje záhadné objevení mrtvých těl v kufrech a na druhé se Max a Nina snaží o to, aby se na ně nezapomnělo. V jednu chvíli se tyto dvě roviny propojí a v ten okamžik se začnou dít nevídané věci.

Dle mého názoru se kniha Chladnokrevně liší od všech ostatních právě tím, jak je napsaná. Je to něco jiného, než jsem jako čtenář byla doposud zvyklá, a musím říct, že mi to vlilo novou energii do žil. Dokonce jsem si po dočtení říkala, že příběh Maxe a Niny lehce zastínil Eriku jako takovou, ale to samozřejmě není možné. Jen se jí dokázal vyrovnat. Robert Bryndza se vrhl na psaní dvou příběhů, které se odehrávají ve stejném čase, jen na jiném místě, a v jednom okamžiku se tyto příběhy propojí a dostanou nový rozměr. Katastrofy. Honičky o čas. O život.

„Vrátil se do předsíně a otevřel černou bednu s nářadím, ze které vytáhnul dlouhý modrý provaz. V kuchyni jí pak svázal kotníky, převrátil ji na břicho a ruce jí svázal za zády. Podprsenku jí nacpal do pusy. Přetáhl jí punčochy přes hlavu a pod krkem je zavázal. Poodstoupil. Obličej pod napnutou tkaninou měla znetvořený, ale viděl, že se jí punčochy příliš zařezávají do krku.  Naklonil se a trochu je uvolnil. Pak jí rozevřel nohy a vyfotografoval, jak leží svázaná na kuchyňské podlaze.“


Jak už jsem zvyklá z předešlých knih, tak i v Chladnokrevně se mi dostalo příběhu, který má spád a stránky doslova ubíhají samy před očima. Krátké kapitoly, kterými je autor proslulý, tomu dodávají mi tak známý efekt „rychločtení“ a žádné zbytečné prostoje a zdlouhavé popisy nekazí celkový dojem z knihy. Robert Bryndza šel opět rovnou na věc, neřešil žádné zbytečnosti a podával mi přesně ty informace, které jsem v danou chvíli potřebovala, abych si čtení užila na sto procent.

I když si myslím, že má recenze je zaujatá, protože autor je pro mě nejlepší, tak mi věřte, že se ji snažím podat tak, abych vám ukázala, že opravdu Chladnokrevně i ostatní knihy stojí za přečtení. Když se dívám kolem sebe, co kdo čte, tak se autorovy knihy objevují ve čtených velmi často, tudíž docházím k názoru, že nejsem tak daleko od pravdy a příběhy s Erikou Fosterovou patří mezi ty top tituly.

Ve chvíli, kdy budete otevírat Chladnokrevně na první stránce, vzpomeňte si na to, že jsem psala, jak je tato kniha jiná. Uvidíte, že vám autor ukáže, že stále dokáže překvapit a napsat příběh, který jste od něj už ani nečekali. V minulých příbězích byl Robert Bryndza znám tím, že čtenáři vraha odhalil hned ze začátku a od toho se příběh odvíjel. Teď zase dostanete dva příběhy v jedné knize, které vám nedají spát, dokud jej  nedočtete. Celou knihu slupnete jako malinu a na konci budete nadávat, že to není delší! A taky budete nadávat, že opět musíte nechat Eriku „odejít“… Nedokážu si představit, že jednou tato série skončí…

Konec nostalgie, věřte mi, Chladnokrevně si přečíst chcete! Je to #musthave tohoto pololetí!

A pozor! Pro nedočkavce mám výbornou zprávu. Pokud nechcete čekat do 8. listopadu, kdy Chladnokrevně vychází, tak se zaregistrujte na stránkách Roberta Bryndzy. V tu chvíli budete každý den dostávat jednu kapitolu jeho nové knihy, a to až po dvacátou. Jestli jste jeho fanoušek jako já, těchto pár kapitol vám ulehčí to předlouhé čekání. 🙂

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Chladnokrevně můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan