Autor: Petra Hammesfahr Nakladatelství: Knihy Dobrovský/edice Omega Rok vydání: 2019 Počet stran: 459
„Celé minuty bylo v místnosti ticho. Muž ve sportovním obleku s pochybovačným výrazem pozoroval nahrávací přístroj. Šéf ji vyzývavě hleděl do tváře. Musí mu něco napovídat, cokoli. I kdyby nechtěl uvěřit pravdě! Teď, když měla mysl zpola svobodnou a opět dokázala do jisté míry rozumně uvažovat…“
Klidné slunečné odpoledne u jezera naruší hrůzný čin. Cora Benerová zničehonic ubodala muže. Proč? Co by mohlo přimět tu tichou, laskavou mladou maminku, aby opakovaně bodla naprosto neznámého člověka do hrdla před zraky své rodiny a přátel? Pro místní policii je to jasný případ. Cora se okamžitě přizná a o svědky není nouze; některé otázky však zůstávají nezodpovězeny. Policejní komisař, pronásledován tímto případem, jej odmítá uzavřít a zahájí vlastní vyšetřování. Cořina minulost a její soukromé peklo začíná pomalu vyplouvat na povrch. Hříšnice je temný, strhující román, ve kterém je potřeba zpochybňovat pravdu na každém kroku. Není divu, že se stal světovým bestsellerem a předlohou pro úspěšný seriál.
Autor: Jennifer McMahon Nakladatelství: Knihy Dobrovský – edice Omega Rok vydání: 2018 Počet stran: 376
„Točila se jako šroub. Vypadalo to, že se nemůže rozhodnout, na kterou stranu. Horní polovina jejího těla kroužila jedním směrem, dolní druhým. Pak otočila hlavu o sto osmdesát stupňů. Když pohodila hlavou, ukázalo se, že se její lebka rozštěpila a vytvořila se v ní nová ústa – groteskní, namalovaná červenou rtěnkou.“
Tower Motel byl kdysi prosperující atrakcí venkovského Vermontu. Nyní je zchátralý a přežívá pouze ve vzpomínkách tří žen – Amy, Piper a její malé sestry Margot, které si v něm jako děti hrály. Tenkrát nadšeně prohledávaly opuštěné místnosti, dokud jejich nevinné hry jednoho dne neodhalily něco temného a ohavného, co navždycky zničilo jejich přátelství. Nyní Amy čelí obvinění ze strašlivého zločinu a jediným náznakem jejích motivů je spěšná zpráva, která přinutí Piper a Margot, aby se znovu ponořily do minulosti motelu a osudu dvou sester, které v něm žily v době jeho největší slávy. Sylvie Slaterová snila o tom, že uteče do Hollywoodu a stane se první dámou Hitchcockových filmů, zatímco její mladší sestra Rose se spokojila s prostým životem. Každá tu druhou považovala za něco zrůdného, ale jen jedna z nich zná tajemství, které má děsit budoucí pokolení.
Autor: Gail Godwin Nakladatelství: Knihy Dobrovský – edice Knihy Omega Rok vydání: 2018 Počet stran: 358
„Ne každej, kdo vejde dovnitř, najde cestu ven.“
Strašidelný příběh opuštěného sídla a tenká hranice mezi tímto a dalším životem od úspěšné finalistky National Book Award Gail Godwin. Po smrti své matky je jedenáctiletý Marcus poslán na malý ostrov v Jižní Karolíně, aby žil se svou pratetou, samotářskou malířkou se strašidelnou minulostí. Jinak málomluvná teta Charlotte Marcusovi ukáže rozbořené stavení a povypráví mu o tom, jak jej začala před třiceti lety pravidelně navštěvovat, protože se hodilo k jejímu vlastnímu zpackanému životu. Nakonec ji inspirovalo k tomu, aby se stala malířkou, a mohla tak zachytit jeho naprostou osiřelost. Ostrované mu říkají „Sídlo smutku“, protože z něj při hurikánu před padesáti lety zmizel chlapec a jeho rodiče. Jejich těla se nikdy nenašla a dům od té doby zůstal prázdný. Během dlouhých, osamělých hodin, které teta Charlotte tráví v ateliéru nebo krocením svých démonů, Marcus sídlo navštěvuje; nachází v sobě odvahu přijít blíž, a to dokonce i poté, co se mu zjeví duch zemřelého chlapce. Protože je zvídavý a po nedávných událostech svého života navíc otevřený neznámému a tajuplnému, snaží se získat si chlapcovu přízeň, přestože neví, zda je jeho duch přátelský, anebo zákeřný.
Autor: Roxann Hill Nakladatelství: Knihy Dobrovský – edice Vendeta Rok vydání: 2018 Počet stran: 243
„Proto jsem za touto kapitolou mého života udělala důsledně tlustou čáru,“ řekla doktorka Hofmannová. „To, že jsem se začala soustřeďovat výhradně na svou praxi, bylo správné rozhodnutí. Mám své stálé pacienty. Hned po schůzce jedu například do domova důchodců a budu se věnovat svým seniorům. Vždyť oni nikoho jiného nemají… A dnes odpoledne se budu starat o dvě nezletilé těhotné dívky, které se samy rozhodly postarat se o své dítě a nejít na potrat. Takové věci se prostě musí podpořit.“
Inspektorka Anna, která překonává životní krizi, je najata knězem a církevním vyšetřovatelem, aby objasnila důvod sebevražd členů ctihodných rodin. Anna je krásná, emancipovaná mladá žena s velmi odtažitým vztahem k církvi a smutnými vzpomínkami na ztrátu dítěte. Těžko překonává traumata prožitá při službě u policie, ale i přesto nachází přátele a smysl své práce. Na pozadí kalných podzimních dnů, zastrčených skladů a neustále hrozícího nebezpečí se pohybuje dvojice se statečnou vytrvalostí. Navíc vlivem přepadení a ohrožení života se mezi nimi začne vytvářet křehké pouto. Objeví se další zločiny: zneužívání dětí. A co hůř? Stopy vedou opět k církvi. Překvapivé rozuzlení odhaluje otřesné souvislosti zmanipulovaných smrtí mladých lidí. A na konci, po sérii děsivých zážitků bez oddechu, dva lidé nacházejí ve všem smysl a čistotu.
Roxann Hill se narodila v Brně. Během pražského jara odešla jako malá holčička se svými rodiči do Německa, kde vyrostla a dodnes žije. V současné době se věnuje výhradně psaní a kromě toho se stará o dvě děti, dva velké psy a jednoho manžela. Patří k nejúspěšnějším autorkám v německy mluvící oblasti, které si vydávají knihy vlastním nákladem. Spolupracuje také s renomovanými nakladatelstvími, se kterými realizovala úspěšné knižní projekty. Série thrillerů o Steinbachové a Wagnerovi se stala díky 700 000 nadšeným čtenářům kultovní záležitostí.
Na tuto knihu mě nalákal název. No, posuďte sami. Ráj mrtvých dětí zní dost děsivě, takže to byla jasná volba. Navíc, když jsem se dozvěděla, že autorka má kořeny v České republice, byla jsem velmi zvědavá, jak píše, o čem píše a jestli se dokáže „odvázat“. Začátek příběhu – přesněji prolog, byl podle mého gusta. Hrůzný, odporný… Ale potom už to šlo trochu z kopce až jsem se dostala ke stabilnímu průměru.
Nejdříve k hlavním postavám. Důležitou je Anna Steinbachová, žena, o které vám toho moc nenapíšu. Co jsem zjistila z příběhu, tak by měla být krásná blondýna a nějakým způsobem poznamenaná děsivým traumatem z minulosti, kdy nedokázala někoho ochránit. Pavel Wagner, což je v příběhu její parťák ve vyšetřování, je kněz, ale evidentně velmi dobře stavěný (myslím tím pěkné, vypracované tělo), ale tím to hasne. Nedokážu si jej představit – možná tak bez hlavy. 🙂 A tito dva spolu řeší případ, kdy dochází k sebevraždám mladých lidí v jedné diecézi. Nakonec to ale nemá s náboženstvím téměř nic společného, krom Wagnera, jenž je kněz. Při vyšetřování se dostanou do křížku s bandou lidí, kteří páchají příšerné zlo a tak se dá říct, že vyřeší dva případy… Ovšem, nic není bez následků.
Od příběhu jsem měla velké očekávání, nechala jsem se strhnout názvem, to se přiznávám. I anotace působila velmi dobře, ale s poslední stránkou musím uznat, že Ráj mrtvých dětí je pro mne spíše průměrnou detektivkou, která se zabývá opravdu špatnými činy, ale autorka to nepodala tak, abych si celý příběh vychutnala na maximum.
„Vjela jsem do podzemního garáže svého domu. Umělé světlo se chladně odráželo na šedém betonu a karoseriích aut, která tam byla zaparkovaná. Parkovací místa byla úzká a moje bylo nadto ohraničené sloupem. Při vjíždění jsem se musela vždycky silně soustředit a pár škrábanců na mém blatníku dokazovalo, že se mi to ne vždy podařilo.“
A teď ke knize samotné. Nemůže se ji upřít její čtivost. Velmi krátké kapitoly, příběh odsýpal naprosto neskutečnou rychlostí. Nekecám, já tuhle knihu přečetla za jeden den. Ale nebylo to proto, že bych byla nervozní, jak tohle dopadne, ale opravdu jen proto, že se četla jednoduše, lehce. Co ovšem podle mě je chybou, tak jsou chybějící popisy jak prostředí, tak osob a charakterů lidí. Pokud podle mého názoru tohle autor vynechá, nemá čtenář moc šancí si k postavě, hrdinovi utvořit vztah, aby mu třeba fandil nebo jej naopak nenáviděl. A v knize Ráj mrtvých dětí bohužel nic z toho nenajdete.
Troufám si tvrdit, že příběh má potenciál, ale mým osobním názorem je to, že se autorka nesnažila a nepohrála si s dějem. Působilo to na mě jako napsané na rychlo, „nepomazlila“ se hrdiny, nezavedla nás do žádných míst, které bychom si dokázali představit – a to, že jednou popsala vstupní halu s kobercem modrým a drahým, to za popis neberu. Je to škoda.
Přemýšlela jsem, jak tuto knihu ohodnotit. I když jsem zde napsala spoustu negativních věcí, ona není úplně špatná. Jen je taková nedodělaná. A mám přesné přirovnání, kam s ní. Znáte takové ty zelené, původní české detektivky? Některé z nich odpovídají stylu autorky. Nic okolo, jen holý příběh, navíc ještě dva případy v jednom, žádný pořádně nerozvinutý, ale přesto si čtenář rád počká na to, jak to dopadne. A to, že je to nepředvídatelné, to je jedno, jediné, ohromné plus. I když asi nereálné, přesto dobře zakončené.
Celkově měla kniha Ráj mrtvých dětí své plusy i mínusy, tudíž ji řadím mezi průměrnou četbu. Nenadchne, ale ani neurazí. Pokud se nenecháte (jako já) strhnout názvem, můžete si užít docela dobře napsaný příběh, který vás může, ale nemusí překvapit. Udělejte si obrázek sami. 🙂
Autor: Melissa Albert Nakladatelství: Omega Rok vydání: 2018 Počet stran: 432
„Ve spánku se sny mohou proměnit ve skutečnost…“
Fanoušci Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti a Dětí krve a kostí se ztrácí v Lískovém lese… Sedmnáctiletá Alice a její máma strávily většinu společného života na cestě, s neobyčejnou smůlou v patách. Když však Alicina babička, podivínská spisovatelka temných pohádek, zemře o samotě na svém pozemku – Lískovém lese – teprve tehdy Alice pozná, jak velkou smůlu může mít. Její máma je unesena bytostí, která tvrdí, že pochází z drsného nadpřirozeného světa babiččiných pohádek. Jediným vodítkem je vzkaz, který ji zanechala máma: „Drž se dál od Lískového lesa.“ Jenomže pokud chce Alice získat svou matku zpět, musí se právě na ono zapovězené místo vydat, a poté proniknout do světa, kde babiččiny pohádky začaly…
Melissa Albert pochází z Illinois a žije v newyorském Brooklynu. Lískový les je její románová prvotina, která se stala bestsellerem New York Times. Říká o sobě, že pořád čte a občas píše.
Lískový les je přesně ten typ knihy, kterou si užijete od začátku do konce. Pořád se něco děje, tajemství vyplouvají na povrch pomalu, stránku za stránkou a vy doufáte, že to všechno dobře dopadne. Prostě a jednoduše, musí! 🙂
Alice je sedmnáctiletá holka, která se svou matkou nikde nevydrží dlouho. Co chvíli se stěhují a hodně času tráví v autě. Musím říct, že mi byla sympatická jako postava už jen tím, že nemrčela a ač byla docela vzteklá, dokázala se ovládat a to nucené stěhování v pohodě zvládala. To, co je nutilo pořád kočovat byl fakt, že se jim stávala docela divné věci a když k tomu došlo, její matka zavelela, že je nutná změna bydliště.
Jednoho dne se však něco změnilo. Přišel dopis, který Alice nedokázala tak úplně rozluštit, ale matka ji nic nevysvětlila. Místo toho si našla chlapa a zůstaly na jednom místě. Alice očekávala nějakou pohromu, která je bude nutit se opět stěhovat, ale nic takového nenastalo. Může za to ten dopis? Ale co v něm bylo?
Po nějaké době je její matka unesena do Lískového lesa a Alici začíná mnoho věcí docházet… A vydává se na strastiplnou cestu do tajemného, temného a zlého Lískového lesa…
Nejdříve k hrdinům příběhu. Protože se zde setkáte s pár lidmi, kdy vám někteří polezou krkem, některé si oblíbíte, ale stejně i ti, co se vám nebudou zamlouvat mají takovou roli v ději, že vám tím krkem nepolezou dlouho. Autorka si dala tu práci a vymyslela charaktery, které ač byly jízlivé nebo intrikářské, přesto jsem je neodsuzovala, nehanila a líbily se mi.
Samozřejmě je nejdůležitější Alice, která na mne od začátku působila mile a jako hlavní hrdinka mi naprosto vyhovovala. A i když se začala dozvídat věci, které ji nebyly po chuti, i tak zvládala zachovat důstojnou tvář a to mi bylo „po chuti“.
Čeho si ovšem na knize všimnete jako první, tak je jisto jistě obálka. Je fakticky krásná. Povedla se a grafika, která vás čeká uvnitř, naprosto odpovídá příběhu. Když se začtete, začnou vám dávat smysl i obrázky, které na obálce jsou – jako je kost, ptačí klec, hřeben… Když jsem dočetla, byl to takový příjemný pocit, jakmile jsem se podívala na obálku a dala si ty věci do spojitosti s příběhem.
„Je to tvoje chyba, Alice,“ oznámila mi Katherine. Sehnula se k Ellerymu, sebrala zašpiněný nůž a podala mi ho. „Teď je řada na tobě. Zabij se.“
Lískový les je sice kniha, která je doporučována mladším čtenářům, ale podle mě neurazí i starší čtenáře, kteří si užívají fantasy žánr. I přesto, že hrdinové nemají ještě ani dvacet let, chovají se na svůj věk velmi sympaticky a bez přehnaných pubertálních chvilek, takže určitě nebudou vadit i těm dospělým. A co se týče samotného příběhu, kniha je sice přirovnávána k Sirotčinci, ale pro mě to bylo zcela něco jiného. Jinak kouzelného a jinak nadpřirozeného. Ale i přesto je Lískový les neméně dobrý jako Sirotčinec. Myslím si, že tady máme další příběh, který bude adeptem na filmové zpracování.
Pokud tedy můžu doporučit, tak nejen pro fanoušky Sirotčince, ale pro všechny, kteří mají rádi fantasy žánr pro mládež, to jsou přesně ty knihy jako Harry Potter, Nikdyuš nebo třeba Caraval. Autorka si totiž vymyslela svůj vlastní svět v podobě Lískového lesa, kam by se mnoho z nás určitě chtělo podívat. Já tedy určitě a myslím si, že po dočtení mi dá mnoho lidí za pravdu. A že budeme pořádat hromadné výlety do lesa a hledat společně právě ten Lískový.
V příběhu najdete spoustu tajemství, temných scén i zlých záporáků, přesto se dočkáte i romantických chvilek a hlavně pár překvapení, které vám můžou vyrazit dech. Já si čtení užila od začátku až do konce a jsem vážně ráda, že jsem objevila další svět, který budu obdivovat. Doufám, že s Alicí jsem se neviděla naposledy, i přesto, že její příběh byl změněn a ukončen…
