Lískový les – Melissa Albert

Autor: Melissa Albert
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 432

„Ve spánku se sny mohou proměnit ve skutečnost…“

Fanoušci Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti a Dětí krve a kostí se ztrácí v Lískovém lese…
Sedmnáctiletá Alice a její máma strávily většinu společného života na cestě, s neobyčejnou smůlou v patách. Když však Alicina babička, podivínská spisovatelka temných pohádek, zemře o samotě na svém pozemku – Lískovém lese – teprve tehdy Alice pozná, jak velkou smůlu může mít.
Její máma je unesena bytostí, která tvrdí, že pochází z drsného nadpřirozeného světa babiččiných pohádek.
Jediným vodítkem je vzkaz, který ji zanechala máma: „Drž se dál od Lískového lesa.“ Jenomže pokud chce Alice získat svou matku zpět, musí se právě na ono zapovězené místo vydat, a poté proniknout do světa, kde babiččiny pohádky začaly…

Melissa Albert pochází z Illinois a žije v newyorském Brooklynu. Lískový les je její románová prvotina, která se stala bestsellerem New York Times. Říká o sobě, že pořád čte a občas píše.

Lískový les je přesně ten typ knihy, kterou si užijete od začátku do konce. Pořád se něco děje, tajemství vyplouvají na povrch pomalu, stránku za stránkou a vy doufáte, že to všechno dobře dopadne. Prostě a jednoduše, musí! 🙂

Alice je sedmnáctiletá holka, která se svou matkou nikde nevydrží dlouho. Co chvíli se stěhují a hodně času tráví v autě. Musím říct, že mi byla sympatická jako postava už jen tím, že nemrčela a ač byla docela vzteklá, dokázala se ovládat a to nucené stěhování v pohodě zvládala. To, co je nutilo pořád kočovat byl fakt, že se jim stávala docela divné věci a když k tomu došlo, její matka zavelela, že je nutná změna bydliště.
Jednoho dne se však něco změnilo. Přišel dopis, který Alice nedokázala tak úplně rozluštit, ale matka ji nic nevysvětlila. Místo toho si našla chlapa a zůstaly na jednom místě. Alice očekávala nějakou pohromu, která je bude nutit se opět stěhovat, ale nic takového nenastalo. Může za to ten dopis? Ale co v něm bylo?
Po nějaké době je její matka unesena do Lískového lesa a Alici začíná mnoho věcí docházet… A vydává se na strastiplnou cestu do tajemného, temného a zlého Lískového lesa…

Nejdříve k hrdinům příběhu. Protože se zde setkáte s pár lidmi, kdy vám někteří polezou krkem, některé si oblíbíte, ale stejně i ti, co se vám nebudou zamlouvat mají takovou roli v ději, že vám tím krkem nepolezou dlouho. Autorka si dala tu práci a vymyslela charaktery, které ač byly jízlivé nebo intrikářské, přesto jsem je neodsuzovala, nehanila a líbily se mi.
Samozřejmě je nejdůležitější Alice, která na mne od začátku působila mile a jako hlavní hrdinka mi naprosto vyhovovala. A i když se začala dozvídat věci, které ji nebyly po chuti, i tak zvládala zachovat důstojnou tvář a to mi bylo „po chuti“.

Čeho si ovšem na knize všimnete jako první, tak je jisto jistě obálka. Je fakticky krásná. Povedla se a grafika, která vás čeká uvnitř,  naprosto odpovídá příběhu. Když se začtete, začnou vám dávat smysl i obrázky, které na obálce jsou – jako je kost, ptačí klec, hřeben… Když jsem dočetla, byl to takový příjemný pocit, jakmile jsem se podívala na obálku a dala si ty věci do spojitosti s příběhem.

„Je to tvoje chyba, Alice,“ oznámila mi Katherine. Sehnula se k Ellerymu, sebrala zašpiněný nůž a podala mi ho. „Teď je řada na tobě. Zabij se.“

Lískový les je sice kniha, která je doporučována mladším čtenářům, ale podle mě neurazí i starší čtenáře, kteří si užívají fantasy žánr. I přesto, že hrdinové nemají ještě ani dvacet let, chovají se na svůj věk velmi sympaticky a bez přehnaných pubertálních chvilek, takže určitě nebudou vadit i těm dospělým. A co se týče samotného příběhu, kniha je sice přirovnávána k Sirotčinci, ale pro mě to bylo zcela něco jiného. Jinak kouzelného a jinak nadpřirozeného. Ale i přesto je Lískový les neméně dobrý jako Sirotčinec. Myslím si, že tady máme další příběh, který bude adeptem na filmové zpracování.

Pokud tedy můžu doporučit, tak nejen pro fanoušky Sirotčince, ale pro všechny, kteří mají rádi fantasy žánr pro mládež, to jsou přesně ty knihy jako Harry Potter, Nikdyuš nebo třeba Caraval. Autorka si totiž vymyslela svůj vlastní svět v podobě Lískového lesa, kam by se mnoho z nás určitě chtělo podívat. Já tedy určitě a myslím si, že po dočtení mi dá mnoho lidí za pravdu. A že budeme pořádat hromadné výlety do lesa a hledat společně právě ten Lískový.

V příběhu najdete spoustu tajemství, temných scén i zlých záporáků, přesto se dočkáte i romantických chvilek a hlavně pár překvapení, které vám můžou vyrazit dech. Já si čtení užila od začátku až do konce a jsem vážně ráda, že jsem objevila další svět, který budu obdivovat. Doufám, že s Alicí jsem se neviděla naposledy, i přesto, že její příběh byl změněn a ukončen…

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji knihy Dobrovský, kde si Lískový les můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Příšerné tchyně – Anna Jansson

Autor: Anna Jansson
Nakladatelství: Edice knihy Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 368

„Zbytek večera čte Judith u krbu nahlas svou rozepsanou knihu. Magnus a já neochotně předvádíme vrahy a oběti v různých situacích. Chce vědět, jaké stopy po úderech a úchopech prstů by oběť měla, kdyby na ni vrah zaútočil zpoza závěsu, povalil by ji na zem břichem dolů a snažil by se ji škrtit. Vypadá to, že spisovatelé detektivek pracují tímto způsobem.“

Z pohádek známe povětšinou zlé macechy. Ve skutečnosti by se měl člověk mít na pozoru spíše před tchyněmi. To napadá Angeliku Lagermark v těch hroších chvílích. Před půl rokem chytila na svatbě kytici a vlastní svatby měla plnou hlavu, ale teď si už není tak jistá. Je Magnus ten, s kým chce strávit zbytek svého života? S jeho matkou Judith, která se k Angelice nečekaně nastěhovala kvůli vytopení vlastního bytu vodou z prasklého akvária, zbytek života rozhodně strávit nechce.
Angelika provozuje kadeřnický salon na Gotlandu, ovšem ve skutečnosti se věnuje ještě jiné činnosti: pomáhá lidem najít lásku. Nikdy není náhoda, vedle koho se v Salonu d´Amour posadíte. Jedná se totiž o pečlivě naplánované setkání. A samozřejmě nikdy není pozdě na nalezení toho pravého.

Anna Jansson vyrůstala s knihami. Všechny, které napsala – kriminální romány, dětské knihy i literaturu faktu – jsou prostoupeny duchem pohádkových příběhů. Mnoho let pracovala jako zdravotní sestra. Její prvotinou byly příběhy lidí, které potkala v nemocnici. I do kriminálních příběhů dokáže vložit současné etické problémy, týkající se vztahu lidí k životu a smrti. Kromě psaní románů pořádá také přednášky o etických otázkách zdravotní péče a na toto téma napsala řadu knih.

Příšerné tchyně je kniha, jenž volně navazuje na předchozí s názvem Bohyně osudu ze salonu            d´Amour. Musím říct, že první díl se mi moc líbil, ke druhému jsem přistupovala opatrně a i přesto, že mě nezklamal, není to nic, u čeho bych byla nadšená, ale za přečtení určitě stojí, obzvláště máte-li za sebou první díl.

Angelika dále pokračuje ve svých dvou činnostech. Tou první je vedení kadeřnictví, kdy stříhá „obyčejné“ lidi a s druhou pracuje na osudech lidí a snažit se je spojit ve společnou, láskyplnou cestu životem. Vše plyne jak má až do chvíle, kdy se její potencionální tchyně dostaví na práh jejího domu a chce ubytovat. Když rozpovídá své kamarády, přátelé i zákazníky, zjistí, že tchyně jsou zlem všude. Ať už menším nebo větším, nikdy to s nimi není ideální. Do toho se začne ozývat žárlivost, Regina ji oznámí smutnou událost, tchyně zlobí i na veřejnosti… Všechno se začíná hroutit, ale to by nebyla Angelika, aby se všemu špatnému nepostavila čelem…

Jak jsem psala už výše, Příšerné tchyně rozhodně není špatná kniha. Ale tak nějak jsem tušila, jak všechno dopadne. I když zde bylo pár věcí, které mne překvapily, tak stejně to bylo lehce předvídatelné. Ale zase si myslím, že autorka nechtěla čtenářům podat napínavý, dechberoucí příběh, ale romanticky laděnou, odpočinkovou knihu, která vám vykouzlí úsměv na tváři nebo nějakou tu slzu v oku.
Za co jsem ráda, tak jsou charaktery Magnuse a sester Angeliky, které jsem mohla více poznat. A také Rickyho. Ten se pořád rozvíjí a konečně se dočkal toho, co chtěl už od začátku! 🙂 Určitě tam není postava, která by mi jako v prvním díle Generál lezla na nervy, což mě jen podpořilo v tom, abych na vlnách této knihy pomalu plula mimo realitu a užila si čtení bez sebemenšího vyrušení.


„První ranní zákazníci dnešního dne jsou, jak pracovně říkáme, běžní zákazníci. Nechají si upravit vlasy a zaplatí. I tak ale nenápadně vyzvídám, jestli nepotřebují pomoc v lásce nebo v jiných životních problémech. Pokud je třeba osud trochu popostrčit správným směrem, zapíšu si to do diáře.“

Co se mi líbí na autorčině psaní, tak je způsob, jak dokáže psát o charakterech lidí, aniž by do toho zabředávala nebo používala různé odborné výrazy. Z obyčejného povídání o někom se dozvíme vše potřebné, abychom si o něm utvořili obrázek a nemusíme číst sáhodlouhé niterní popisy a pocity, které by nás k tomu dovedly.
Díky tomu je celý příběh celistvý, působí klidně, mile a děj tak nějak pomalu, ovšem jistě, plyne. Začala jsem číst a najednou jsem zjistila, že jsem za polovinou. Je to i proto, že jsem při čtení měla pocit, jako bych si četla o kamarádech, jako bych četla něčí deník či dopis, který mi píše kamarádka o tom, co, kde, kdy a kdo.

Pokud se vám do rukou první díl nedostal, ale máte tento, myslím si, že to vašemu zážitku ze čtení příliš neublíží, ale abyste získali ten maximální účinek celého příběhu, doporučuji vám přečíst i předchozí knihu. Zvlášť kvůli některým postavám, které se postupně vyvíjejí a také kvůli samotné Angeliky. Někdy totiž její myšlenkové pochody nejsou od věci a i když má toho hodně za sebou, dává naději všem, nejen svým zákazníkům, ale také čtenářům, že vše může dopadnout dobře, jen je třeba chtít.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji knihy Dobrovský/Edice knihy Omega a knihu si můžete zakoupit: Příšerné tchyně.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Lži, dokud můžeš – Mary Kubica

Autor: Mary Kubica
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 450

„A tak jsem si neuvědomil, že právě nastal začátek mého konce.“

Claře Solbergové se v jediném momentě zhroutí celý svět. Její manžel a čtyřletá dcera havarují v autě. Zatímco Maisie z ní až zázračně vyvázne, Nick umírá. Policie označí havárii za nezaviněnou nehodu…
Za několik dní má Maisie první noční můru, po které Clara začne pochybovat o tom, co se skutečně toho osudného odpoledne odehrálo. Drtí ji soukolí zármutku a pochybností a stává se posedlá myšlenkou, že Nickova smrt nebyla jen nehoda. Vydává se na zoufalou cestu za pravdou.
Kdo by stál o Nickovu smrt? A proč? Clara se nezastaví před ničím, aby ke svému cíli došla – a při svém hledání pravdy se vplétá do spletité pavučiny tajemství a zrady…

Mary Kubica je autorkou světových bestsellerů Hodná holka a Andílek. Studovala na Miami University v Oxfordu ve státě Ohio, kde získala magisterský titul v oboru Dějiny a americká literatura. Žije nedaleko Chicaga s manželem a dvěma dětmi.

Od autorky mám přečteny zatím všechny knihy, které vyšly u nás v ČR. A proto si myslím, že dokážu ohodnotit, která je dobrá a která ne. Lži, dokud můžeš je rozhodně dobrá kniha, která stojí za přečtení, ale mám pocit, že je pomalejší v rozjezdu, než všechny ostatní. Měla jsem problém se do příběhu začíst, možná i z toho důvodu, do jaké životní situace se dostala hlavní hrdinka a jak to prožívala.

Clara se pár dní, po narození druhorozeného syna dozví, že její dcera s manželem Nickem měli autonehodu. V místě, o kterém se všeobecně ví, že je nebezpečné a pokud člověk šlápne na plyn, může se stát neštěstí. Což se v případě Nicka stalo a bohužel se stal obětí stromu, který tam stojí jako osamocený „hrdina“. Je jasné, že Claru tohle dostane do kolen, zhroutí se jí celý svět. A na základě úmrtí manžela začnou vyplouvat na povrch i tajemství, která měla zůstat ukrytá. A její dcera? Tu nehodu přežila, ale začnou ji budit noční můry, ze kterých si Clara vyvodí, že za autonehodou Nicka nemusela být jen „těžká noha“ na plynu…

Nejdříve chci napsat, že naprosto chápu, co autorka chtěla dostat na stránky skrz charakter hlavní hrdinky. Ale místy mi to přišlo moc, přehnané. Nedokážu si představit jak bych reagovala, kdyby mi partner „odešel“, ale na druhou stranu jsem máma a proto mi některé činy Clary přišly ze začátku dost přehnané a hazardující nejen s ní a jejím zdravím, ale i s dětmi. Ale nesoudím, jen píšu, že tohle se mi úplně nelíbilo.

Jelikož se v příběhu autorka vrací v některých kapitolách do minulosti a do osoby Nicka, dozvídáme se i z jeho pohledu, co vše předcházelo osudnému dni. Tam jsem byla u vytržení, co všechno dokázal schovat, zatajit a jak zvládl bojovat sám se sebou, aby navenek a doma působil jako dokonalý manžel a muž. Ač mi jeho chování nebylo po chuti, stejně na mě působil jako sympaťák.

„Prozatím pozoruji, jak spí, a užívám si poklid a vyrovnanost, kterou mi ten moment nabízí. Pak si lehám vedle gauče, kam si dávám válcovitý polštář a deku. Nejsem si totiž jistý, že bych dokázal přečkat noc, aniž bych ji měl po svém boku. Nakonec ji zašeptám: „Spi sladce.“

Prvních cca sto stran jsem měla problém se začíst, i díky tomu, jaká byla hlavní hrdinka. Ve chvíli, kdy začaly prosakovat tajemství a lži na povrch, už to začínalo nabírat grády a musím tedy uznat, že konec je překvapivý. Tohle bych nečekala a příjemně mě překvapilo, jak autorka ze všeho vybruslila. Věřím, že i ona si to psaní užívala a představovala si, jak její čtenáři budou koukat s otevřenou pusou na to, co vše si pro nás připravila.

Styl psaní autorky už znám z předešlých knih a myslím si, že bude fajn pro každého čtenáře. Navíc jak v minulých knihách, tak i v Lži, dokud můžeš autorka ukazuje, že nepotřebuje zbytečně přikrášlovat děj nebo se zabývat zdlouhavými popisy a dokáže jít ihned takříkajíc k jádru pudla. To se mi vždy u ní líbilo. Hned nás postaví před hotovou věc a vy si lámete hlavu s tím, jak se k tomu postavit a co si o všem myslet. Dokáže překvapit a proto mám její knihy tak ráda.

Lži, dokud můžeš je velmi dobrý thriller a pokud se čtenářky-mámy obrní proti prvotnímu, velmi hysterickému chování Clary, tak si čtení užijí. A vůbec všichni ostatní, kteří se do této knihy pustí, nebudou litovat, že po ní sáhli. Budete se divit, co vše dokázala autorka vymyslet a jak hezky umí naservírovat spoustu tajemství a opravdu velké zrady tak, aby dávaly nejen hlavu a patu, ale dokázaly i ohromit.

Suma sumárum, i když mi Clara neseděla, tak jsem velmi spokojená a doporučuji. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega, kde si knihu Lži, dokud můžeš můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Hádanka jménem Oliver – Liz Nugent

Autor: Liz Nugent
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 294

„Jednoho léta jsem navštívil jeho rodinu na jejich farmě v Kilkenny. Bylo to pro mě poprvé v životě, kdy jsem měl kolem sebe ženy. Stanleyho máma byla vdova a kromě Stanleyho měla také tři dcery. Ty holky mě děsily. Zrovna jsem vstoupil do puberty a hormony mnou cloumaly. Na svůj věk jsem byl vysoký a silný a na statku jsem dokázal zastat spoustu práce, ale večer, když se rodina sešla k večeři, mě všechen ten hluk a holčičí tlachání rozčilovalo. Měl jsem pocit, jako by mě někdo omylem zamkl do klece s exotickými zvířaty v zoo.“

Alice a Oliver Ryanovi vypadají jako dokonalý pár. Žijí ve spořádaném manželství a zároveň slaví úspěchy ve společné práci. Vše nasvědčuje tomu, že jejich život už nemůže být lepší. Ovšem jen do chvíle, kdy Oliver jednoho dne po večeři zničehonic Alici zmlátí a ta upadne do bezvědomí, z něhož už se neprobere. Jejich známí se snaží přijít na kloub tomu, co ho k takovému násilnému činu mohlo vést, a tak Oliver začíná vyprávět svůj příběh.
K jeho vyprávění se postupně přidávají lidé, jimž za posledních padesát let zkřížil cestu. Zdá se, že Oliver skrývá tajemství, o němž Alice neměla ani tušení. Jenom on sám ví, co musel obětovat, aby si mohl dopřát svůj vysněný život. Nakonec však i jeho čeká překvapení, když ho jeho vlastní minulost dožene…

Liz Nugent se narodila v roce 1967 v Dublinu, kde stále žije. Napsala úspěšné mýdlové opery, rozhlasové drama, televizní hry, povídky a animace pro děti. Pracuje pro film, divadlo a televizi. Je oceňovanou scenáristkou rozhlasových a televizních inscenací a píše povídky pro děti i dospělé.
V roce 2014 vyšla její prvotina, román Hádanka jménem Oliver (Omega, 2018), která se dočkala mnoha pozitivních ohlasů a získala též cenu za nejlepší irský kriminální román roku. Následoval thriller V úkrytu (Omega, 2018).

Nejdříve se ke mě dostala kniha s názvem V úkrytu. Po jejím přečtení jsem byla nadšená, protože autorka mě dokázala fascinovat a já se tetelila blahem. Teď po knize Hádanka jménem Oliver musím říct, že Liz Nugent oficiálně patří mezi mé oblíbené autory, přesvědčila mě, že ví, jak napsat dobrý, čtivý příběh a stává se pro mne jedním z nejlepších autorů psychothrillerů.

Oliver, hlavní hrdina celého příběhu, je muž mnoha tváří a to doslova. Před lidmi a přáteli se tváří jako dokonalý chlap a manžel, přitom jej vevnitř sžírá temnota horší, než by si čtenář dokázal představit.
Kniha je psána z pohledů více osob, ne jen samotného Olivera. Každá postava, která pomáhá rozplést tento šílený příběh, má k Oliverovi nějakým způsobem blízko. Nakonec, jak už to tak bývá, má stejně poslední slovo ten, který má co skrývat.

I když se příběh tváří jako psychologický thriller, je to také z velké části sonda do duše zvrhlého chlapa, kdy jeho osobnost byla utvářena už od dětství. Autorce se povedlo perfektně vystihnout to, jak na Olivera v dětství působil vliv otce a co si díky tomu sebou nesl do dospělého života.

Hádanka jménem Oliver je naprosto odpovídající název. Po dlouhé době se mi dostala do rukou kniha, kdy název skvěle sedí na příběh. Ten Oliver je fakt tajemný jako hrad v Karpatech. 🙂 Děj se odehrává nejen v přítomnosti, ale také v letech, kdy v Irsku nebylo normální být gay či mít nemanželské dítě. A otázku rasismu snad nemusím ani zmiňovat. Díky tomu dostávají příběhy všech hrdinů ještě větší spád. Dá se říct, že i když se zrovna nejednalo o Olivera, tak se pořád něco dělo a já se nenudila ani na minutu.

„Byla to ale skvělá žena a za všechno, co jsem se v kuchyni naučil, vděčím jí. Pozvedla mé chuťové buňky na úplně jinou úroveň. Irsko tou dobou žilo v gastronomickém středověku a omáčka ozdobená petrželí byla vrcholem kulinářského umění. Ve Francii jsem se naučil, že vařit zeleninu ve vodě není jediný způsob, jak ji připravit, že s pečivem se dá kouzlit, že maso lze udit, grilovat, dusit i sušit a že bylinky a koření dodávají jídlu chuť. Rovněž jsem objevil kouzlo česneku.“

Rozhodně musím napsat, ať je to černé na bílém, že tato kniha je nesmírně čtivá a odpovídá tomu i doba, za jak dlouho jsem ji přečetla (necelé dva večery). Opravdu jsem se nemohla odtrhnout a užívala si každou stránku na maximum. Líbilo se mi, jakým způsobem byl příběh vyprávěn, jak jsem si díky různým hrdinům dávala dohromady příběh, který byl na konci překvapující. I přesto, že jsem některé důležité věci „uhádla“ dříve, než byly vyřčeny, vůbec mi to nevadilo a nezkazilo mi to zážitek ze čtení.

Knihu Hádanka jménem Oliver ráda doporučím všem, kteří mají rádi nejen dobře napsané a čtivé thrillery, ale také těm, kteří se rádi podívají do hlavy někomu, kdo není úplně psychicky v pohodě. Myslím si, že nebudu přehánět, když napíšu, že se jedná o brilantně napsaný román, který uhrane každého, kdo po něm sáhne.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega, kde si knihu Hádanka jménem Oliver můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Něco mezi tím – Melissa de la Cruz

Autor: Melissa de la Cruz
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 461

„Jako by pode mnou zela prázdnota, jako by všechno, čeho jsem dosáhla, neexistovalo. Rve mě to na kusy, drtí. Kdo vlastně jsem?  Kam patřím?“

Jasmine Santosová vždy dokázala naplnit veškerá očekávání. Je oblíbená, pilně studuje, její filipínští rodiče na ni mohou být pyšní a je připravena přijmout ocenění ve formě stipendia na vysoké škole.
Ale pak se vše zbortí. Ocenění státním stipendiem a pozvánka všem nominovaným její rodiče přinutí, aby jí prozradili pravdu – jejich víza před několika lety vypršela. Celá její rodina zde žije ilegálně. To znamená, že nebude žádné stipendium, možná ani univerzita, a na obzoru je hrozba deportace.
A tak se z Jasmine poprvé v životě stává rebelka…

Melissa de la Cruz je bývalá editorka módních časopisů, psala pro New York Times, Marie Claire, Harper´s Bazaar, Glamour, Cosmopolitan, Allure, the San Francisco Chronicle, McSweeney´s, Teen Vogue, CosmoGirl! a Seventeen. Jako odbornice na módu a trendy se objevila také na CNN, E! a Fox News.
Vyrůstala na Manile, poté se s celou rodinou přestěhovala do San Francisca, kde vystudovala střední školu the Convent of the Sacred Heart. Na Kolumbijské univerzitě pak získala titul v oboru historie umění a angličtiny. Dnes se svým manželem a dcerou žije v Los Angeles a Palm Springs.

Řekla bych, že Něco mezi tím je taková pohádka pro mladé, vášnivé, romantiku hledající čtenářky. Příběh Jasmine a Royce, Kayly a Dylana mě chytil za srdce, líbilo se mi celkově pojetí příběhu a můžu vám říct, že se máte na co těšit.

Jasmine Santosová je ve všech směrech perfektní. Na střední škole nerandí s klukama, ale poctivě studuje, dělá kapitánku roztleskávaček, chodí na mimoškolní aktivity, aby měla plusové body k dobru a je pravdou, že všechna ta dřina se ji vyplatí. Její a možnost promluvit si osobně s prezidentem je něco neskutečného, něco, po čem vždy toužila. Ve chvíli, kdy se o tuto radostnou zprávu podělí s rodiči, začíná její osobní peklo na zemi, protože se ji přiznají, že žijí v Americe nelegálně. Nemají zelené karty, pracovní povolení, vůbec nic. S financemi jsou taky téměř na dně a Jasmine zjišťuje, že vše, co dělala pro sebe, aby se dostala na univerzitu, je nenávratně ztraceno. Proto si začíná život užívat na plno, chodí na párty, začíná žít nespoutaně a potkává Royce, bohatého a okouzlujícího syna jednoho velmi vlivného kongresmana…

Jasmine jako hlavní hrdinka se mi moc líbila a přesto, že jsem s ní v některých věcech nesouhlasila, chápala jsem, proč to dělá. Sama se neumím vžít do toho pocitu prohry a zrady, který musela zažívat a proto jsem ji neodsuzovala, ale stala se pro mne bojovníci za všechno a všechno.
Její seznámení s krásným a bohatým Roycem dává příběhu nádech pohádky, něco jako Popelka, protože ona chudá dívka z Filipín, on syn vlivného a bohatého kongresmana – trochu klišé, co říkáte? Ale na druhou stranu se toho děje v příběhu tolik, že se nad tím možná pousmějete, ale pustíte to z hlavy. Jsou zde zásadnější problémy, které hrdinové řeší.
Ještě ráda zmíním rodiče jak Jasminy, tak Royce. Protože Jasmininy rodiče byly typickým příkladem lidí, kteří raději nic od nikoho nechtěli a spoléhali se sami na sebe. Pokud jim někdo něco nabídl, nejdříve v tom hledali všechno špatné a když zjistili, že je to dobrý, dokázali se uvolnit.
A Roycovi rodiče byli vykresleni jako arogantní lidé, kteří si žijí jen pro své vlastní potřeby, přitom když je člověk poznal blíže zjistil, že se nesmí dát na první dojem. Pod tvrdou slupkou se skrývá měkké jádro a u nich to platilo.

„Selhání mě inspiruje. Nejtěžší věcí na světě je ten proces porážky – kdy se znovu zvedáte na kolena.“ – Lolo Jonesová

Autorce se podařilo do knihy Něco mezi tím a hlavně tedy hrdinům dát plno různých charakterů  a ač je to kniha spíše pro čtenářky v „pubertálním“ věku, je to skvěle napsané, čtivé a svým způsobem i poučné. Jak jsem četla, chvílemi mi vytanulo v mysli nějaké rčení nebo motto, které pasovalo do příběhu. Jako třeba „Není všechno zlato, co se třpytí“ nebo „Dokud dýcháš, doufej“ a také například „Naděje umírá poslední“.

Líbilo se mi zapracování tématu ilegálních přistěhovalců. Díky tomuto získává kniha hlubší pointu, než je jen zamilovanost dvou různých společensky postavených lidí. Melissa de la Cruz se do toho opřela a popisovala různé situace, jak z toho ven, co se s lidmi děje, pokud nemají zelenou kartu či pracovní víza a jaké jsou jejich možnosti. Sice mi přijde, že v knize to bylo vygradované na maximum a následně vyřešeno strašně rychle, ovšem je to pohádka. Sama autorka na konci knihy píše, proč to napsala tak, jak to napsala a co tím zamýšlela.

Ještě jedna věc se mi líbila a to, že před každou kapitolou je výrok nějaké světově známé osobnosti, který vždy souvisí buďto s Amerikou nebo nadějí. Bylo to velmi milé zpestření a přiznám se, že nejeden výrok jsem si napsala do svého sešitku, který si vedu k těmto účelům.

Něco mezi tím je příběh, který se mi líbil, přečetla jsem jej jedním dechem a vřele jej doporučím všem čtenářkám, které obdivují silné hrdinky, hledají v příběhu lásku, porozumění, slušnou dávku paní štěstěny a těm, které dokážou překousnout i nějaké to bezpráví. V knize najdete vše, co od „Popelky“ očekáváte a k tomu dostane hustou omáčku obsahující napětí, jak to bude dál s celou rodinou Santosových. Já zastávám názor, že na Filipínách musí být fakt krásně! 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega, kde si knihu Něco mezi tím můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan