Něco mezi tím – Melissa de la Cruz

Autor: Melissa de la Cruz
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 461

„Jako by pode mnou zela prázdnota, jako by všechno, čeho jsem dosáhla, neexistovalo. Rve mě to na kusy, drtí. Kdo vlastně jsem?  Kam patřím?“

Jasmine Santosová vždy dokázala naplnit veškerá očekávání. Je oblíbená, pilně studuje, její filipínští rodiče na ni mohou být pyšní a je připravena přijmout ocenění ve formě stipendia na vysoké škole.
Ale pak se vše zbortí. Ocenění státním stipendiem a pozvánka všem nominovaným její rodiče přinutí, aby jí prozradili pravdu – jejich víza před několika lety vypršela. Celá její rodina zde žije ilegálně. To znamená, že nebude žádné stipendium, možná ani univerzita, a na obzoru je hrozba deportace.
A tak se z Jasmine poprvé v životě stává rebelka…

Melissa de la Cruz je bývalá editorka módních časopisů, psala pro New York Times, Marie Claire, Harper´s Bazaar, Glamour, Cosmopolitan, Allure, the San Francisco Chronicle, McSweeney´s, Teen Vogue, CosmoGirl! a Seventeen. Jako odbornice na módu a trendy se objevila také na CNN, E! a Fox News.
Vyrůstala na Manile, poté se s celou rodinou přestěhovala do San Francisca, kde vystudovala střední školu the Convent of the Sacred Heart. Na Kolumbijské univerzitě pak získala titul v oboru historie umění a angličtiny. Dnes se svým manželem a dcerou žije v Los Angeles a Palm Springs.

Řekla bych, že Něco mezi tím je taková pohádka pro mladé, vášnivé, romantiku hledající čtenářky. Příběh Jasmine a Royce, Kayly a Dylana mě chytil za srdce, líbilo se mi celkově pojetí příběhu a můžu vám říct, že se máte na co těšit.

Jasmine Santosová je ve všech směrech perfektní. Na střední škole nerandí s klukama, ale poctivě studuje, dělá kapitánku roztleskávaček, chodí na mimoškolní aktivity, aby měla plusové body k dobru a je pravdou, že všechna ta dřina se ji vyplatí. Její a možnost promluvit si osobně s prezidentem je něco neskutečného, něco, po čem vždy toužila. Ve chvíli, kdy se o tuto radostnou zprávu podělí s rodiči, začíná její osobní peklo na zemi, protože se ji přiznají, že žijí v Americe nelegálně. Nemají zelené karty, pracovní povolení, vůbec nic. S financemi jsou taky téměř na dně a Jasmine zjišťuje, že vše, co dělala pro sebe, aby se dostala na univerzitu, je nenávratně ztraceno. Proto si začíná život užívat na plno, chodí na párty, začíná žít nespoutaně a potkává Royce, bohatého a okouzlujícího syna jednoho velmi vlivného kongresmana…

Jasmine jako hlavní hrdinka se mi moc líbila a přesto, že jsem s ní v některých věcech nesouhlasila, chápala jsem, proč to dělá. Sama se neumím vžít do toho pocitu prohry a zrady, který musela zažívat a proto jsem ji neodsuzovala, ale stala se pro mne bojovníci za všechno a všechno.
Její seznámení s krásným a bohatým Roycem dává příběhu nádech pohádky, něco jako Popelka, protože ona chudá dívka z Filipín, on syn vlivného a bohatého kongresmana – trochu klišé, co říkáte? Ale na druhou stranu se toho děje v příběhu tolik, že se nad tím možná pousmějete, ale pustíte to z hlavy. Jsou zde zásadnější problémy, které hrdinové řeší.
Ještě ráda zmíním rodiče jak Jasminy, tak Royce. Protože Jasmininy rodiče byly typickým příkladem lidí, kteří raději nic od nikoho nechtěli a spoléhali se sami na sebe. Pokud jim někdo něco nabídl, nejdříve v tom hledali všechno špatné a když zjistili, že je to dobrý, dokázali se uvolnit.
A Roycovi rodiče byli vykresleni jako arogantní lidé, kteří si žijí jen pro své vlastní potřeby, přitom když je člověk poznal blíže zjistil, že se nesmí dát na první dojem. Pod tvrdou slupkou se skrývá měkké jádro a u nich to platilo.

„Selhání mě inspiruje. Nejtěžší věcí na světě je ten proces porážky – kdy se znovu zvedáte na kolena.“ – Lolo Jonesová

Autorce se podařilo do knihy Něco mezi tím a hlavně tedy hrdinům dát plno různých charakterů  a ač je to kniha spíše pro čtenářky v „pubertálním“ věku, je to skvěle napsané, čtivé a svým způsobem i poučné. Jak jsem četla, chvílemi mi vytanulo v mysli nějaké rčení nebo motto, které pasovalo do příběhu. Jako třeba „Není všechno zlato, co se třpytí“ nebo „Dokud dýcháš, doufej“ a také například „Naděje umírá poslední“.

Líbilo se mi zapracování tématu ilegálních přistěhovalců. Díky tomuto získává kniha hlubší pointu, než je jen zamilovanost dvou různých společensky postavených lidí. Melissa de la Cruz se do toho opřela a popisovala různé situace, jak z toho ven, co se s lidmi děje, pokud nemají zelenou kartu či pracovní víza a jaké jsou jejich možnosti. Sice mi přijde, že v knize to bylo vygradované na maximum a následně vyřešeno strašně rychle, ovšem je to pohádka. Sama autorka na konci knihy píše, proč to napsala tak, jak to napsala a co tím zamýšlela.

Ještě jedna věc se mi líbila a to, že před každou kapitolou je výrok nějaké světově známé osobnosti, který vždy souvisí buďto s Amerikou nebo nadějí. Bylo to velmi milé zpestření a přiznám se, že nejeden výrok jsem si napsala do svého sešitku, který si vedu k těmto účelům.

Něco mezi tím je příběh, který se mi líbil, přečetla jsem jej jedním dechem a vřele jej doporučím všem čtenářkám, které obdivují silné hrdinky, hledají v příběhu lásku, porozumění, slušnou dávku paní štěstěny a těm, které dokážou překousnout i nějaké to bezpráví. V knize najdete vše, co od „Popelky“ očekáváte a k tomu dostane hustou omáčku obsahující napětí, jak to bude dál s celou rodinou Santosových. Já zastávám názor, že na Filipínách musí být fakt krásně! 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega, kde si knihu Něco mezi tím můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Ochránce – G. X. Todd

Autor: G. X. Todd
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 463

„Vzpomínky trvají tak dlouho, jak jsou potřeba. Potom odejdou, tak jako všechno. Tak by to mělo být.“

Ochránce je divokou jízdou k místu, kde vás hlasy ve vaší hlavě buď spasí nebo zavraždí.
Ve světě, kde jsou koktejly nedostatkovým zbožím, poslouchá cizinec hlas ve svojí hlavě, který ho nabádá k tomu, aby si koupil limonádu od dívky sedící u zaprášené cesty.
Tato chvíle je k sobě připoutá.
Tady a teď je nebezpečné poslouchat svůj vnitřní hlas. Ti, kteří jej slyší, se s tím nikomu nesvěřují.
Tyto hlasy mají svůj účel. A setkání Poutníka s Lacey má důvod. On ho ale ještě nezná.

G. X. Todd je čtyřiatřicetiletá knihovnice z West Midlands. Od získání akademického titulu z historie na Birminghamské univerzitě pracovala víc než deset let ve veřejných knihovnách a v současné době jezdí po městě s jedenáct metrů dlouhým kamionem plným knih.
Ochránce je její prvotinou a také první částí ze čtyř knih série Hlasy, v nichž figurují Poutník a Lacey.

Ochránce je kniha, která vás překvapí tím, co v sobě skrývá. Postapokalyptický thriller, který má čtenářům co nabídnout. Jedná se o autorčin debut a musím říct, že je opravdu povedený a na další díly se těším.

Svět, kde nic není tak, jak to známe my. Je jen pár přeživších, kteří se ostatních straní. Někteří v hlavě slyší hlasy, jiní ne. Ty hlasy vás můžou zachránit nebo zabít.
Poutník na své cestě „za ničím“ zastaví u dívky, která prodává u kraje cesty limonádu. Nezvyklý jev, zvlášť při pomyšlení, že se nikdo a nikdy takto „nevystavuje“ na světle. Poutník zastaví, zakoupí limonádu, vezme se sebou Lacey a začíná jejich společná cesta, která je plná krveprolití, mrtvol a nebezpečí. Docílí toho, co oba chtějí? V krajině, která je nepříznivá, kde se lidé zabíjejí jen tak pro nic za nic?

Nejdříve napíšu, že se jedná o dílo, které rozhodně není pro slečinky. Na stránkách nechybí krev (hodně krve), vraždy, násilí.
Poutník je, do zhruba poloviny knihy, hrdinou, který vás bude bavit. Pak se mu ovšem stane „nehoda“ a díky tomu ztratí své kouzlo. Od druhé půlky mne hlavně jeho kapitoly nebavily, nudila jsem se a díky tomu se mi příběh začal hodně táhnout.
Naopak Lacey se s každou svou kapitolou zlepšuje a stává se z naivky sebevědomou dívkou, která dokáže bojovat o holý život. Tu holku jsem si velmi oblíbila a musím říct, že hlavně kvůli ní se na další díly těším. Ač ji babička držela dlouho v nevědomosti, pomalu, ale jistě se sžívala s nastalou situací, dokázala se s ní statečně vyrovnat a mé sympatie si získala velmi snadno a rychle.

Ochránce se mi líbil, ale stejně mám po dočtení pocit, že jsem nedostala všechno, co jsem chtěla. Od začátku jsem tápala v tom, co se vlastně stalo. Svět jako takový byl „zničen“, ale nějakým způsobem jsem nedokázala pobrat jak se to stalo. Možná kdyby se autorka trochu více zaměřila na to proč a jak, byla bych více spokojená. Ovšem stále doufám tajně v to, že v dalších dílech bude více rozvedeno vše, čeho se teď dotkla jen okrajově a já dostanu odpovědi na otázky, které mi vyvstaly v hlavě v průběhu čtení.

„Mrtvý je mrtvý, je jedno, jak se to stane.“

Autorce se musí nechat, že dokázala vymyslet svět, který je zhýralý, a v příběhu se pořád něco děje. Můžete očekávat spoustu akce, napětí a hrdiny, kteří se vám budou líbit. Navíc oceňuji, že každá postava je jiná, charaktery hrdinů jsou různorodé a tím pádem se nenudíte. A taky klobouk dolů před tím, že se G. X. Todd vyhnula jakékoliv romantice. Ani náznak něčeho „růžového“ zde nenajdete a to se v dnešní době už jen tak nevidí.

I když dávám „jen“ čtyři hvězdy z pěti, tak to není pro to, že by mi v knize něco vadilo, že by mne Ochránce zklamal. Je to z důvodu mého tušení, že další díly budou ještě lepší než tento první. A proto si nechávám rezervu, ať se pak můžu rozplývat.

Pokud jste milovníci postapo knih, thrillerů, kde je dostatek krve, určitě si tuto knihu nenechte uniknout. Navíc některé myšlenky v knize jsou opravdu dobré. Věřím, že se vám Ochránce bude líbit a nebudete zklamáni, pokud po knize sáhnete.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega.
Knihu můžete zakoupit: nakladatelství Omega
                                       knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Vytoužené dítě – Catherine Chidgey

Autor: Catherine Chidgey
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 406

„Při pohybu v továrně pamatujte na pravidla, děti. Máme veliké štěstí, že zde můžeme být, na rozdíl od jiných škol, které byly odeslány na venkov, kde se nedají navštívit žádné továrny. A nezapomeňte pozdravit naši průvodkyni Frau Müllerovou správným německým pozdravem. Všimla jsem si, že někteří z vás přešli na prostý pozdrav. To je nepřípustné. A někteří z vás nedrží ruku rovně. Také nepřípustné.“

Německo 1939. Dvě děti bezmocně sledují, jak jejich rodiče pohlcuje nemilosrdné mocenské soukolí. Siggi žije v blahobytu a nevědomosti berlínské střední třídy. Její otec je cenzor, který bez slitování odstraňuje zakázaná slova jako „slib“, „láska“ nebo „milost“. Jedináček Erich žije na relativně svobodnějším venkově, přesto se mu však na mysl kradou podivné nezodpovězené otázky.
Tyto dvě děti svede osud dohromady, když se německá víra v nádhernou budoucnost začne hroutit. Společně najdou dočasné útočiště v opuštěném divadle uprostřed trosek Berlína. Venku mezitím všude visí z oken bílá prostěradla a po celém městě se mluví o kapitulaci. Dny, které stráví Siggi a Erich spolu, zformují jejich další životy.
Na Siggi a Ericha dohlíží vytoužené dítě, tajemný vypravěč příběhu. Vidí a cítí, co vidí a cítí i oni. Jeho hlas totiž vychází z hlubin trosek národního snu…

Catherine Chidgey se narodila v roce 1970. Vystudovala tvůrčí psaní, psychologii a německou literaturu a dva roky žila v Berlíně. Její debutový román In a Fishbone Church získal Cenu spisovatelů zemí Commonwealthu pro oblast jihovýchodní Asie a jižního Pacifiku za nejlepší debut, Cenu Betty Traskové a byl na seznamu děl nominovaných na cenu Orange Prize. Její druhý román Golden Deeds se v New York Times stal knihou roku. V roce 2006 následoval třetí román The Transformation. Žije ve městě Ngaruawahia na Novém Zélandu.

Je to něco naprosto jiného, než na co jsem zvyklá. Silný, emotivní příběh, kde se vcelku „nic neděje“ a přitom pro mě byl plný informací, které jsem hltala. Je to sonda do dvou lidských, dětských duší, a jejich vnímání světa kolem sebe za časů Hitlera. Nádherný, něžný, dá se říct až téměř poetický příběh, který se odehrává v jednom z nejhorších období světa. To všechno a mnohem víc je Vytoužené dítě.

Siggi je dcerou otce – cenzora a matky, která je zvyklá na určitý způsob života. Má dva bratry a na první pohled se zdá, že i spokojený život. Se školou navštěvuje továrny, vede spořádaný život, je hodná, a hlavně velmi vnímavá.
Erich žije s matkou a jejich život na venkově vypadá v pořádku. Možná nemá tolik možností jako Siggi, ale vystačí si s málem.
Jejich životy sledujeme na stránkách od dětství až do dospělosti. Kniha je o tom, jak se dva mladí formují, na co myslí, když jsou mladí a také kam může osud někoho zavést, když s ním má určité plány…

Dlouho jsem nečetla knihu, která by byla vyprávěna z pohledu třetí osoby a proto mi chvíli trvalo, než jsem si na to zvykla. Ale ve chvíli, kdy mi to přišlo normální, se přede mnou rozprostřel obraz něčeho neskutečného. To, jak dokázala autorka pracovat se slovy, uměla popsat, jak děti dokáží vnímat „dospělé věci“ bylo fascinující. S tímto podáním jsem se ocitla v naprosto jiném světě a díky způsobu, jak umí autorka zaujmout, jsem se od knihy neodtrhla, dokud jsem nedočetla.

Jak jsem psala výše, tato kniha je úplně jiná, než na jaké jsem zvyklá. Je to z jednoho prostého důvodu. Dá se říct, že se v příběhu nic zásadního neděje. Když čtete, pomalu proplouváte životy obyvatel, kterých se dotkla druhá světová válka, sledujete jejich počínání, zachytáváte jejich pocity, přibližujete se určitým způsobem k jejich vnímání samotného faktu, že je válka a co to konkrétně pro ně znamená. Nic víc v tom nehledejte. Já si to soukromě nazvala jako psychologický dokument o lidech tehdejší doby, ale v dobrém slova smyslu. Ovšem nejvíce mne zasáhly právě hrdinové knihy, jejich přístup, jejich osudy. V jednu chvíli, kdy se Erich stane nečekaný zázrak, o kterém ani nedoufal, že k němu dojde, jsem za něj šťastná, jako by se to stalo mě. Ale přitom vím, jaké to bude mít následky a hned jsem opět smutná i za něj. Věřím, že ti z vás, kteří se pustí do této knihy, budou mít stejné pocity. Tato kniha vám může opravdu hodně dát.

„Toho večera sleduji, jak jde Sieglinde dolů do sklepa, kde stěny nejsou skutečné stěny, ale hromady volných cihel. Kdyby dům zasáhla bomba, kdyby suť zatarasila dveře, kdyby oheň spotřeboval veškerý vzduch, mohla by jednoduše přejít do sousedního sklepa, a kdyby i jejich dveře byly zatarasené, mohla by zkusti ten další a další. Takhle je to v celé ulici, v celém městě: falešné zdi, klamavé východy (a jsou i jiné způsoby odchodu: lano, revolver, rozkousnutá skleněná ampule).“

Již jsem zmiňovala, že je tento příběh zajímavý, ale také napsán velmi čtivým způsobem. Navíc jsou na začátku každé části knihy i kratší cenzurované texty, kdy jsem se u nejednoho zastavila a lámala si hlavu nad tím, co za slova byly odstraněny. Připisuji další plusový bod za zpestření četby.

Na závěr knihy jsem se také dozvěděla, kdo je oním vypravěčem celého příběhu. Bylo to pro mne nesmírně překvapující a navíc, při doslovu autorky jsem zjistila, že se to částečně zakládá na historických faktech, tudíž jsem byla překvapena ještě více. Tohle zjištění je pro mě nové a i když se mi nelíbí, jsem ráda, že o něm vím.

Za mě si Vytoužené dítě zaslouží jedno velké ANO. I když se zde nedozvíte žádná velká historická fakta z války, tak přesto tato kniha může být pro vás přínosem. Zjistit, jak lidé žili v té době, co se dělo v jejich myslích, jak reagovali na to, že dochází zboží, které předtím bylo běžně k dostání, jak se zachovali, když jim šlo o život nebo naopak čím si procházeli při osvobození, jsou další cenné informace, které vás můžou donutit se zamyslet nad tím, co udělat, aby se na tuto dobu nezapomnělo a aby se hlavně nic z toho neopakovalo…

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat zde:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan