Štítek: Knihy Dobrovský

Autor: Anna Jansson
Nakladatelství: Edice knihy Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 368

Z pohádek známe povětšinou zlé macechy. Ve skutečnosti by se měl člověk mít na pozoru spíše před tchyněmi. To napadá Angeliku Lagermark v těch hroších chvílích. Před půl rokem chytila na svatbě kytici a vlastní svatby měla plnou hlavu, ale teď si už není tak jistá. Je Magnus ten, s kým chce strávit zbytek svého života? S jeho matkou Judith, která se k Angelice nečekaně nastěhovala kvůli vytopení vlastního bytu vodou z prasklého akvária, zbytek života rozhodně strávit nechce.
Angelika provozuje kadeřnický salon na Gotlandu, ovšem ve skutečnosti se věnuje ještě jiné činnosti: pomáhá lidem najít lásku. Nikdy není náhoda, vedle koho se v Salonu d´Amour posadíte. Jedná se totiž o pečlivě naplánované setkání. A samozřejmě nikdy není pozdě na nalezení toho pravého.

Anna Jansson vyrůstala s knihami. Všechny, které napsala – kriminální romány, dětské knihy i literaturu faktu – jsou prostoupeny duchem pohádkových příběhů. Mnoho let pracovala jako zdravotní sestra. Její prvotinou byly příběhy lidí, které potkala v nemocnici. I do kriminálních příběhů dokáže vložit současné etické problémy, týkající se vztahu lidí k životu a smrti. Kromě psaní románů pořádá také přednášky o etických otázkách zdravotní péče a na toto téma napsala řadu knih.

Příšerné tchyně je kniha, jenž volně navazuje na předchozí s názvem Bohyně osudu ze salonu            d´Amour. Musím říct, že první díl se mi moc líbil, ke druhému jsem přistupovala opatrně a i přesto, že mě nezklamal, není to nic, u čeho bych byla nadšená, ale za přečtení určitě stojí, obzvláště máte-li za sebou první díl.

Angelika dále pokračuje ve svých dvou činnostech. Tou první je vedení kadeřnictví, kdy stříhá „obyčejné“ lidi a s druhou pracuje na osudech lidí a snažit se je spojit ve společnou, láskyplnou cestu životem. Vše plyne jak má až do chvíle, kdy se její potencionální tchyně dostaví na práh jejího domu a chce ubytovat. Když rozpovídá své kamarády, přátelé i zákazníky, zjistí, že tchyně jsou zlem všude. Ať už menším nebo větším, nikdy to s nimi není ideální. Do toho se začne ozývat žárlivost, Regina ji oznámí smutnou událost, tchyně zlobí i na veřejnosti… Všechno se začíná hroutit, ale to by nebyla Angelika, aby se všemu špatnému nepostavila čelem…

Jak jsem psala už výše, Příšerné tchyně rozhodně není špatná kniha. Ale tak nějak jsem tušila, jak všechno dopadne. I když zde bylo pár věcí, které mne překvapily, tak stejně to bylo lehce předvídatelné. Ale zase si myslím, že autorka nechtěla čtenářům podat napínavý, dechberoucí příběh, ale romanticky laděnou, odpočinkovou knihu, která vám vykouzlí úsměv na tváři nebo nějakou tu slzu v oku.
Za co jsem ráda, tak jsou charaktery Magnuse a sester Angeliky, které jsem mohla více poznat. A také Rickyho. Ten se pořád rozvíjí a konečně se dočkal toho, co chtěl už od začátku! 🙂 Určitě tam není postava, která by mi jako v prvním díle Generál lezla na nervy, což mě jen podpořilo v tom, abych na vlnách této knihy pomalu plula mimo realitu a užila si čtení bez sebemenšího vyrušení.

Co se mi líbí na autorčině psaní, tak je způsob, jak dokáže psát o charakterech lidí, aniž by do toho zabředávala nebo používala různé odborné výrazy. Z obyčejného povídání o někom se dozvíme vše potřebné, abychom si o něm utvořili obrázek a nemusíme číst sáhodlouhé niterní popisy a pocity, které by nás k tomu dovedly.
Díky tomu je celý příběh celistvý, působí klidně, mile a děj tak nějak pomalu, ovšem jistě, plyne. Začala jsem číst a najednou jsem zjistila, že jsem za polovinou. Je to i proto, že jsem při čtení měla pocit, jako bych si četla o kamarádech, jako bych četla něčí deník či dopis, který mi píše kamarádka o tom, co, kde, kdy a kdo.

Pokud se vám do rukou první díl nedostal, ale máte tento, myslím si, že to vašemu zážitku ze čtení příliš neublíží, ale abyste získali ten maximální účinek celého příběhu, doporučuji vám přečíst i předchozí knihu. Zvlášť kvůli některým postavám, které se postupně vyvíjejí a také kvůli samotné Angeliky. Někdy totiž její myšlenkové pochody nejsou od věci a i když má toho hodně za sebou, dává naději všem, nejen svým zákazníkům, ale také čtenářům, že vše může dopadnout dobře, jen je třeba chtít.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji knihy Dobrovský/Edice knihy Omega a knihu si můžete zakoupit: Příšerné tchyně.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Mary Kubica
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 450

Claře Solbergové se v jediném momentě zhroutí celý svět. Její manžel a čtyřletá dcera havarují v autě. Zatímco Maisie z ní až zázračně vyvázne, Nick umírá. Policie označí havárii za nezaviněnou nehodu…
Za několik dní má Maisie první noční můru, po které Clara začne pochybovat o tom, co se skutečně toho osudného odpoledne odehrálo. Drtí ji soukolí zármutku a pochybností a stává se posedlá myšlenkou, že Nickova smrt nebyla jen nehoda. Vydává se na zoufalou cestu za pravdou.
Kdo by stál o Nickovu smrt? A proč? Clara se nezastaví před ničím, aby ke svému cíli došla – a při svém hledání pravdy se vplétá do spletité pavučiny tajemství a zrady…

Mary Kubica je autorkou světových bestsellerů Hodná holka a Andílek. Studovala na Miami University v Oxfordu ve státě Ohio, kde získala magisterský titul v oboru Dějiny a americká literatura. Žije nedaleko Chicaga s manželem a dvěma dětmi.

Od autorky mám přečteny zatím všechny knihy, které vyšly u nás v ČR. A proto si myslím, že dokážu ohodnotit, která je dobrá a která ne. Lži, dokud můžeš je rozhodně dobrá kniha, která stojí za přečtení, ale mám pocit, že je pomalejší v rozjezdu, než všechny ostatní. Měla jsem problém se do příběhu začíst, možná i z toho důvodu, do jaké životní situace se dostala hlavní hrdinka a jak to prožívala.

Clara se pár dní, po narození druhorozeného syna dozví, že její dcera s manželem Nickem měli autonehodu. V místě, o kterém se všeobecně ví, že je nebezpečné a pokud člověk šlápne na plyn, může se stát neštěstí. Což se v případě Nicka stalo a bohužel se stal obětí stromu, který tam stojí jako osamocený „hrdina“. Je jasné, že Claru tohle dostane do kolen, zhroutí se jí celý svět. A na základě úmrtí manžela začnou vyplouvat na povrch i tajemství, která měla zůstat ukrytá. A její dcera? Tu nehodu přežila, ale začnou ji budit noční můry, ze kterých si Clara vyvodí, že za autonehodou Nicka nemusela být jen „těžká noha“ na plynu…

Nejdříve chci napsat, že naprosto chápu, co autorka chtěla dostat na stránky skrz charakter hlavní hrdinky. Ale místy mi to přišlo moc, přehnané. Nedokážu si představit jak bych reagovala, kdyby mi partner „odešel“, ale na druhou stranu jsem máma a proto mi některé činy Clary přišly ze začátku dost přehnané a hazardující nejen s ní a jejím zdravím, ale i s dětmi. Ale nesoudím, jen píšu, že tohle se mi úplně nelíbilo.

Jelikož se v příběhu autorka vrací v některých kapitolách do minulosti a do osoby Nicka, dozvídáme se i z jeho pohledu, co vše předcházelo osudnému dni. Tam jsem byla u vytržení, co všechno dokázal schovat, zatajit a jak zvládl bojovat sám se sebou, aby navenek a doma působil jako dokonalý manžel a muž. Ač mi jeho chování nebylo po chuti, stejně na mě působil jako sympaťák.

Prvních cca sto stran jsem měla problém se začíst, i díky tomu, jaká byla hlavní hrdinka. Ve chvíli, kdy začaly prosakovat tajemství a lži na povrch, už to začínalo nabírat grády a musím tedy uznat, že konec je překvapivý. Tohle bych nečekala a příjemně mě překvapilo, jak autorka ze všeho vybruslila. Věřím, že i ona si to psaní užívala a představovala si, jak její čtenáři budou koukat s otevřenou pusou na to, co vše si pro nás připravila.

Styl psaní autorky už znám z předešlých knih a myslím si, že bude fajn pro každého čtenáře. Navíc jak v minulých knihách, tak i v Lži, dokud můžeš autorka ukazuje, že nepotřebuje zbytečně přikrášlovat děj nebo se zabývat zdlouhavými popisy a dokáže jít ihned takříkajíc k jádru pudla. To se mi vždy u ní líbilo. Hned nás postaví před hotovou věc a vy si lámete hlavu s tím, jak se k tomu postavit a co si o všem myslet. Dokáže překvapit a proto mám její knihy tak ráda.

Lži, dokud můžeš je velmi dobrý thriller a pokud se čtenářky-mámy obrní proti prvotnímu, velmi hysterickému chování Clary, tak si čtení užijí. A vůbec všichni ostatní, kteří se do této knihy pustí, nebudou litovat, že po ní sáhli. Budete se divit, co vše dokázala autorka vymyslet a jak hezky umí naservírovat spoustu tajemství a opravdu velké zrady tak, aby dávaly nejen hlavu a patu, ale dokázaly i ohromit.

Suma sumárum, i když mi Clara neseděla, tak jsem velmi spokojená a doporučuji. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega, kde si knihu Lži, dokud můžeš můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Liz Nugent
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 294

Alice a Oliver Ryanovi vypadají jako dokonalý pár. Žijí ve spořádaném manželství a zároveň slaví úspěchy ve společné práci. Vše nasvědčuje tomu, že jejich život už nemůže být lepší. Ovšem jen do chvíle, kdy Oliver jednoho dne po večeři zničehonic Alici zmlátí a ta upadne do bezvědomí, z něhož už se neprobere. Jejich známí se snaží přijít na kloub tomu, co ho k takovému násilnému činu mohlo vést, a tak Oliver začíná vyprávět svůj příběh.
K jeho vyprávění se postupně přidávají lidé, jimž za posledních padesát let zkřížil cestu. Zdá se, že Oliver skrývá tajemství, o němž Alice neměla ani tušení. Jenom on sám ví, co musel obětovat, aby si mohl dopřát svůj vysněný život. Nakonec však i jeho čeká překvapení, když ho jeho vlastní minulost dožene…

Liz Nugent se narodila v roce 1967 v Dublinu, kde stále žije. Napsala úspěšné mýdlové opery, rozhlasové drama, televizní hry, povídky a animace pro děti. Pracuje pro film, divadlo a televizi. Je oceňovanou scenáristkou rozhlasových a televizních inscenací a píše povídky pro děti i dospělé.
V roce 2014 vyšla její prvotina, román Hádanka jménem Oliver (Omega, 2018), která se dočkala mnoha pozitivních ohlasů a získala též cenu za nejlepší irský kriminální román roku. Následoval thriller V úkrytu (Omega, 2018).

Nejdříve se ke mě dostala kniha s názvem V úkrytu. Po jejím přečtení jsem byla nadšená, protože autorka mě dokázala fascinovat a já se tetelila blahem. Teď po knize Hádanka jménem Oliver musím říct, že Liz Nugent oficiálně patří mezi mé oblíbené autory, přesvědčila mě, že ví, jak napsat dobrý, čtivý příběh a stává se pro mne jedním z nejlepších autorů psychothrillerů.

Oliver, hlavní hrdina celého příběhu, je muž mnoha tváří a to doslova. Před lidmi a přáteli se tváří jako dokonalý chlap a manžel, přitom jej vevnitř sžírá temnota horší, než by si čtenář dokázal představit.
Kniha je psána z pohledů více osob, ne jen samotného Olivera. Každá postava, která pomáhá rozplést tento šílený příběh, má k Oliverovi nějakým způsobem blízko. Nakonec, jak už to tak bývá, má stejně poslední slovo ten, který má co skrývat.

I když se příběh tváří jako psychologický thriller, je to také z velké části sonda do duše zvrhlého chlapa, kdy jeho osobnost byla utvářena už od dětství. Autorce se povedlo perfektně vystihnout to, jak na Olivera v dětství působil vliv otce a co si díky tomu sebou nesl do dospělého života.

Hádanka jménem Oliver je naprosto odpovídající název. Po dlouhé době se mi dostala do rukou kniha, kdy název skvěle sedí na příběh. Ten Oliver je fakt tajemný jako hrad v Karpatech. 🙂 Děj se odehrává nejen v přítomnosti, ale také v letech, kdy v Irsku nebylo normální být gay či mít nemanželské dítě. A otázku rasismu snad nemusím ani zmiňovat. Díky tomu dostávají příběhy všech hrdinů ještě větší spád. Dá se říct, že i když se zrovna nejednalo o Olivera, tak se pořád něco dělo a já se nenudila ani na minutu.

Rozhodně musím napsat, ať je to černé na bílém, že tato kniha je nesmírně čtivá a odpovídá tomu i doba, za jak dlouho jsem ji přečetla (necelé dva večery). Opravdu jsem se nemohla odtrhnout a užívala si každou stránku na maximum. Líbilo se mi, jakým způsobem byl příběh vyprávěn, jak jsem si díky různým hrdinům dávala dohromady příběh, který byl na konci překvapující. I přesto, že jsem některé důležité věci „uhádla“ dříve, než byly vyřčeny, vůbec mi to nevadilo a nezkazilo mi to zážitek ze čtení.

Knihu Hádanka jménem Oliver ráda doporučím všem, kteří mají rádi nejen dobře napsané a čtivé thrillery, ale také těm, kteří se rádi podívají do hlavy někomu, kdo není úplně psychicky v pohodě. Myslím si, že nebudu přehánět, když napíšu, že se jedná o brilantně napsaný román, který uhrane každého, kdo po něm sáhne.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega, kde si knihu Hádanka jménem Oliver můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Melissa de la Cruz
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 461

Jasmine Santosová vždy dokázala naplnit veškerá očekávání. Je oblíbená, pilně studuje, její filipínští rodiče na ni mohou být pyšní a je připravena přijmout ocenění ve formě stipendia na vysoké škole.
Ale pak se vše zbortí. Ocenění státním stipendiem a pozvánka všem nominovaným její rodiče přinutí, aby jí prozradili pravdu – jejich víza před několika lety vypršela. Celá její rodina zde žije ilegálně. To znamená, že nebude žádné stipendium, možná ani univerzita, a na obzoru je hrozba deportace.
A tak se z Jasmine poprvé v životě stává rebelka…

Melissa de la Cruz je bývalá editorka módních časopisů, psala pro New York Times, Marie Claire, Harper´s Bazaar, Glamour, Cosmopolitan, Allure, the San Francisco Chronicle, McSweeney´s, Teen Vogue, CosmoGirl! a Seventeen. Jako odbornice na módu a trendy se objevila také na CNN, E! a Fox News.
Vyrůstala na Manile, poté se s celou rodinou přestěhovala do San Francisca, kde vystudovala střední školu the Convent of the Sacred Heart. Na Kolumbijské univerzitě pak získala titul v oboru historie umění a angličtiny. Dnes se svým manželem a dcerou žije v Los Angeles a Palm Springs.

Řekla bych, že Něco mezi tím je taková pohádka pro mladé, vášnivé, romantiku hledající čtenářky. Příběh Jasmine a Royce, Kayly a Dylana mě chytil za srdce, líbilo se mi celkově pojetí příběhu a můžu vám říct, že se máte na co těšit.

Jasmine Santosová je ve všech směrech perfektní. Na střední škole nerandí s klukama, ale poctivě studuje, dělá kapitánku roztleskávaček, chodí na mimoškolní aktivity, aby měla plusové body k dobru a je pravdou, že všechna ta dřina se ji vyplatí. Její a možnost promluvit si osobně s prezidentem je něco neskutečného, něco, po čem vždy toužila. Ve chvíli, kdy se o tuto radostnou zprávu podělí s rodiči, začíná její osobní peklo na zemi, protože se ji přiznají, že žijí v Americe nelegálně. Nemají zelené karty, pracovní povolení, vůbec nic. S financemi jsou taky téměř na dně a Jasmine zjišťuje, že vše, co dělala pro sebe, aby se dostala na univerzitu, je nenávratně ztraceno. Proto si začíná život užívat na plno, chodí na párty, začíná žít nespoutaně a potkává Royce, bohatého a okouzlujícího syna jednoho velmi vlivného kongresmana…

Jasmine jako hlavní hrdinka se mi moc líbila a přesto, že jsem s ní v některých věcech nesouhlasila, chápala jsem, proč to dělá. Sama se neumím vžít do toho pocitu prohry a zrady, který musela zažívat a proto jsem ji neodsuzovala, ale stala se pro mne bojovníci za všechno a všechno.
Její seznámení s krásným a bohatým Roycem dává příběhu nádech pohádky, něco jako Popelka, protože ona chudá dívka z Filipín, on syn vlivného a bohatého kongresmana – trochu klišé, co říkáte? Ale na druhou stranu se toho děje v příběhu tolik, že se nad tím možná pousmějete, ale pustíte to z hlavy. Jsou zde zásadnější problémy, které hrdinové řeší.
Ještě ráda zmíním rodiče jak Jasminy, tak Royce. Protože Jasmininy rodiče byly typickým příkladem lidí, kteří raději nic od nikoho nechtěli a spoléhali se sami na sebe. Pokud jim někdo něco nabídl, nejdříve v tom hledali všechno špatné a když zjistili, že je to dobrý, dokázali se uvolnit.
A Roycovi rodiče byli vykresleni jako arogantní lidé, kteří si žijí jen pro své vlastní potřeby, přitom když je člověk poznal blíže zjistil, že se nesmí dát na první dojem. Pod tvrdou slupkou se skrývá měkké jádro a u nich to platilo.

Autorce se podařilo do knihy Něco mezi tím a hlavně tedy hrdinům dát plno různých charakterů  a ač je to kniha spíše pro čtenářky v „pubertálním“ věku, je to skvěle napsané, čtivé a svým způsobem i poučné. Jak jsem četla, chvílemi mi vytanulo v mysli nějaké rčení nebo motto, které pasovalo do příběhu. Jako třeba „Není všechno zlato, co se třpytí“ nebo „Dokud dýcháš, doufej“ a také například „Naděje umírá poslední“.

Líbilo se mi zapracování tématu ilegálních přistěhovalců. Díky tomuto získává kniha hlubší pointu, než je jen zamilovanost dvou různých společensky postavených lidí. Melissa de la Cruz se do toho opřela a popisovala různé situace, jak z toho ven, co se s lidmi děje, pokud nemají zelenou kartu či pracovní víza a jaké jsou jejich možnosti. Sice mi přijde, že v knize to bylo vygradované na maximum a následně vyřešeno strašně rychle, ovšem je to pohádka. Sama autorka na konci knihy píše, proč to napsala tak, jak to napsala a co tím zamýšlela.

Ještě jedna věc se mi líbila a to, že před každou kapitolou je výrok nějaké světově známé osobnosti, který vždy souvisí buďto s Amerikou nebo nadějí. Bylo to velmi milé zpestření a přiznám se, že nejeden výrok jsem si napsala do svého sešitku, který si vedu k těmto účelům.

Něco mezi tím je příběh, který se mi líbil, přečetla jsem jej jedním dechem a vřele jej doporučím všem čtenářkám, které obdivují silné hrdinky, hledají v příběhu lásku, porozumění, slušnou dávku paní štěstěny a těm, které dokážou překousnout i nějaké to bezpráví. V knize najdete vše, co od „Popelky“ očekáváte a k tomu dostane hustou omáčku obsahující napětí, jak to bude dál s celou rodinou Santosových. Já zastávám názor, že na Filipínách musí být fakt krásně! 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega, kde si knihu Něco mezi tím můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: G. X. Todd
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 463

Ochránce je divokou jízdou k místu, kde vás hlasy ve vaší hlavě buď spasí nebo zavraždí.
Ve světě, kde jsou koktejly nedostatkovým zbožím, poslouchá cizinec hlas ve svojí hlavě, který ho nabádá k tomu, aby si koupil limonádu od dívky sedící u zaprášené cesty.
Tato chvíle je k sobě připoutá.
Tady a teď je nebezpečné poslouchat svůj vnitřní hlas. Ti, kteří jej slyší, se s tím nikomu nesvěřují.
Tyto hlasy mají svůj účel. A setkání Poutníka s Lacey má důvod. On ho ale ještě nezná.

G. X. Todd je čtyřiatřicetiletá knihovnice z West Midlands. Od získání akademického titulu z historie na Birminghamské univerzitě pracovala víc než deset let ve veřejných knihovnách a v současné době jezdí po městě s jedenáct metrů dlouhým kamionem plným knih.
Ochránce je její prvotinou a také první částí ze čtyř knih série Hlasy, v nichž figurují Poutník a Lacey.

Ochránce je kniha, která vás překvapí tím, co v sobě skrývá. Postapokalyptický thriller, který má čtenářům co nabídnout. Jedná se o autorčin debut a musím říct, že je opravdu povedený a na další díly se těším.

Svět, kde nic není tak, jak to známe my. Je jen pár přeživších, kteří se ostatních straní. Někteří v hlavě slyší hlasy, jiní ne. Ty hlasy vás můžou zachránit nebo zabít.
Poutník na své cestě „za ničím“ zastaví u dívky, která prodává u kraje cesty limonádu. Nezvyklý jev, zvlášť při pomyšlení, že se nikdo a nikdy takto „nevystavuje“ na světle. Poutník zastaví, zakoupí limonádu, vezme se sebou Lacey a začíná jejich společná cesta, která je plná krveprolití, mrtvol a nebezpečí. Docílí toho, co oba chtějí? V krajině, která je nepříznivá, kde se lidé zabíjejí jen tak pro nic za nic?

Nejdříve napíšu, že se jedná o dílo, které rozhodně není pro slečinky. Na stránkách nechybí krev (hodně krve), vraždy, násilí.
Poutník je, do zhruba poloviny knihy, hrdinou, který vás bude bavit. Pak se mu ovšem stane „nehoda“ a díky tomu ztratí své kouzlo. Od druhé půlky mne hlavně jeho kapitoly nebavily, nudila jsem se a díky tomu se mi příběh začal hodně táhnout.
Naopak Lacey se s každou svou kapitolou zlepšuje a stává se z naivky sebevědomou dívkou, která dokáže bojovat o holý život. Tu holku jsem si velmi oblíbila a musím říct, že hlavně kvůli ní se na další díly těším. Ač ji babička držela dlouho v nevědomosti, pomalu, ale jistě se sžívala s nastalou situací, dokázala se s ní statečně vyrovnat a mé sympatie si získala velmi snadno a rychle.

Ochránce se mi líbil, ale stejně mám po dočtení pocit, že jsem nedostala všechno, co jsem chtěla. Od začátku jsem tápala v tom, co se vlastně stalo. Svět jako takový byl „zničen“, ale nějakým způsobem jsem nedokázala pobrat jak se to stalo. Možná kdyby se autorka trochu více zaměřila na to proč a jak, byla bych více spokojená. Ovšem stále doufám tajně v to, že v dalších dílech bude více rozvedeno vše, čeho se teď dotkla jen okrajově a já dostanu odpovědi na otázky, které mi vyvstaly v hlavě v průběhu čtení.

Autorce se musí nechat, že dokázala vymyslet svět, který je zhýralý, a v příběhu se pořád něco děje. Můžete očekávat spoustu akce, napětí a hrdiny, kteří se vám budou líbit. Navíc oceňuji, že každá postava je jiná, charaktery hrdinů jsou různorodé a tím pádem se nenudíte. A taky klobouk dolů před tím, že se G. X. Todd vyhnula jakékoliv romantice. Ani náznak něčeho „růžového“ zde nenajdete a to se v dnešní době už jen tak nevidí.

I když dávám „jen“ čtyři hvězdy z pěti, tak to není pro to, že by mi v knize něco vadilo, že by mne Ochránce zklamal. Je to z důvodu mého tušení, že další díly budou ještě lepší než tento první. A proto si nechávám rezervu, ať se pak můžu rozplývat.

Pokud jste milovníci postapo knih, thrillerů, kde je dostatek krve, určitě si tuto knihu nenechte uniknout. Navíc některé myšlenky v knize jsou opravdu dobré. Věřím, že se vám Ochránce bude líbit a nebudete zklamáni, pokud po knize sáhnete.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega.
Knihu můžete zakoupit: nakladatelství Omega
                                       knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan