Panský dům a jeho dědictví – Anne Jacobsová

Autor: Anne Jacobsová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 431

„Babičko, já chci být jednou primula. Pribulína… Jakže to je? Aha, primabalerína.“

Panský dům – osud jedné rodiny a láska, jež všechno překoná…
Augsburg 1923
Panský dům hledí optimisticky vstříc budoucnosti. Paul Melzer se po návratu z ruského zajetí před třemi lety ujal vedení továrny a dopomohl rodinné firmě získat zpět starou slávu. Jeho sestra Elisabeth se se svou novou láskou nastěhuje zpátky do rodného domu. Paulova žena Marie si splní svůj dávný sen: otevře si módní ateliér. Její modely slaví úspěchy, ale stále častěji dochází ke sporům s Paulem. Marie nakonec jednoho dne sebere děti a z panského domu se odstěhuje…

Anne Jacobsová, autorka řady úspěšných historických románů a exotických ság, si troligií Panský dům splnila svůj dávný sen – podat osud jedné rodiny na pozadí novodobých německých dějin v letech těsně před první světovou válkou, během ní a v poválečných letech 1923-25. Touto trilogií se dostala na seznam bestsellerů.

Série Panského domu mi tak učarovala, že jsem se neskutečně těšila na její poslední díl. I přes problémy s pravopisem a překladem v předcházejících dílech jsem se natěšeně pustila do třetího a závěrečného vyprávění. A nejen, že autorka tuto sérii zakončila dle mých představ, dokonce se to obešlo bez zádrhelů v podobě chyb a musím uznat, že překlad a chyby v něm se téměř nevyskytovaly. Snad jen dvě, tři chyby a to je opravdu zanedbatelné oproti minulým dílům.

Panský dům a jeho dědictví je konečným vyprávěním o rodině Melzerových. V tomto díle se objeví všechny postavy, které už známe a přibude pár postav, jenž některé trochu zamíchají dějem, ale ne nijak moc. Tato celá série není o tom, abyste četli něco napínavého, ale je to sága o jedné rodině a jejich problémech. Proto nečekejte žádné závratné zvraty v ději, ale pomalu plynoucí příběh, kdy někteří z rodinu Melzerových mají velké problémy, jiní menší.
Paul Melzer je ředitelem továrny, jeho žena Marie si otevře svůj vysněný módní ateliér, Lisa si spokojeně žije na statku v Pomořanech, Kitty obývá dům se svou tchyní. Zdá se, že je vše jak má být, válka skončila, Německo se pomalu začíná dostávat ze všech hrůz, které ho ochromily…
Ale…
Paul a Marie se pohádají, ta odejde z panského domu… Lisa se nečekaně objeví právě v panském domě… Alicia přijme novou hospodyni… Snad jen Kitty zůstane taková, jako byla pořád. Upovídaná, hlučná a stále středem pozornosti.
Základy rodiny panského domu Melzerových se začínají bortit…

V tomto díle jsem si do syta užila všech možných vztahů, které postupně vznikaly. Ať už to byly vztahy v rodině, mezi přáteli nebo partnerské. Obzvlášť Serafina, která se zde objeví, mi tak pila krev, že jsem ji nemohla přijít na jméno. Autorka se opřela nejen do skvělého popisu charakterů postav, ale také do popisování poválečného Augsburgu. Když popisovala období bouřky, cítila jsem sílu hromů a blesků. Bylo to kouzelné, přitom nepoužívala žádné zvláštní nebo přikrášlující slova, prostě vše psala obyčejně a o to víc to na mne dýchalo tou správnou atmosférou.

„On sám seděl podle starého zvyku za psacím stolem, oním kusem nábytku, do něhož Jakob Burkhard schoval své konstrukční plány. Už to bylo deset let, co je s Marií našli. Jak byl tenkrát šťastný, že se rozhodla přijmout jeho nabídku. Jsou stíny minulosti silnější než láska?“

Líbilo se mi, že autorka se pustila do popisová děje i prostřednictvím dětí, což bylo nejen skvělým oživením, ale také vše působilo reálněji. Po dočtení si dokážu představit, že nějaká rodina Melzerových opravdu žila tak, jak je to zde popsáno.
A další věc, která se mi velmi zamlouvala, tak je autorčin styl pro popsání boření stávajících zvyklostí. Ženy začaly nosit kratší sukně, dávaly si nohu přes nohu, jezdily automobily, samy cestovaly tramvají. Takové boření mýtů dodávalo knize ještě větší šmrnc.

Musím říct, že Panský dům a jeho dědictví je nejlepší díl. Nejen, co se týče vygradování všeho na maximum, ale příběh uhání vesmírnou rychlostí dopředu. Není zde místo, kde by se čtenář nudil, není chvíle, kdy bych se chytala za hlavu a přemýšlela, proč tohle vlastně čtu. Užila jsem si čtení na sto procent a jsem velmi ráda, že můžu tuto sérii doporučit dál.

Pokud hledáte poklidnou, ale zajímavou sérii, kde se můžete ocitnout v minulosti a zabývat si životy někoho jiného, zapomenout na své starosti a pro změnu se zajímat o starosti jiných lidí, tak série Panský dům je pro vás jako dělaná. Věřím, že se vám bude líbit.

Hvězdné hodnocení:

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Panský dům a jeho dcery – Anne Jacobs

Autor: Anne Jacobs
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 2018


„Blaze tomu, kdo se může ohlédnout za minulým štěstím,“ zamumlal Johann Melzer. „To je poklad, který člověku nemůže nikdo vzít.“

Marie a Paul Melzerovi si užívají rodinného života, ale jejich štěstí netrvá dlouho. Vypukla první světová válka a muži narukují na frontu.
Paul jako dědic průmyslnické rodiny je zpočátku zproštěn vojenské povinnosti, neboť je potřebný doma jako odborník v továrně. Jenže i on posléze dostane povolávací rozkaz – a právě v den, kdy Marie rodí jejich dvojčata.
Marie se však nezalekne žádné překážky. Brzy pochopí, že je na tom melzerovská textilka špatně, a pustí se do boje za zachování rodinného dědictví. Její pomoc potřebují i obě švagrové Kitty a Elisabeth. Později ale dostane zlou zprávu, že Paul padl do zajetí. A záhy na to se objeví jeho přítel, elegantní Ernst von Klippstein, který čím dál víc vyhledává její blízkost…

Anne Jacobs, autorka řady úspěšných historických románů a exotických ság, si trilogií Panský dům splnila svůj dávný sen – podat osud jedné rodiny na pozadí novodobých německých dějin v letech těsně před první světovou válkou, během ní a v poválečných letech 1923 – 1925.

Celý příběh se odehrává mezi lety 1916 – 1920. S hlavními hrdiny zažijeme strasti první světové války, ale také dojemné, opětovné setkání a silné zvraty, které obrátí život mnoha lidem ve vile Melzerových naruby. I ve druhém díle nechybí postavy Gustava, Marie Jordánové (která je pořád protivná jak byla), malé Hanny a třeba i Humberta a samozřejmě všeho panstva, Kitty, Elizabeth, Marie, Alicie, Johanna. Přibudou i nějaké nové přírůstky. 🙂

V průběhu čtení získá čtenář více informací o všech obyvatelích vily, v prvním díle byla nejvíce probírána samotná rodina, ale tady se třeba dozvíme, co má Humbert za talent, zjistíme další informace o Hanně a její rodině.
I když se rodina Melzerových dostává do finanční tísně kvůli válce a její továrna přestává vyrábět, v Marii se nezapřou geny otce a ze všech sil se snaží zastoupit Paula, který musel narukovat a pomoct Johannu Melzerovi v tom, aby nezbankrotoval. Je to sice proti určité hierarchii té doby, vždyť žena má být doma a starat se o teplo rodinného krbu, ale autorka zde krásně zapasovala pomalu se bortící mýty o tom, co by žena měla a neměla, jak by se měla chovat, co by měla nosit za oblečení a podobně.

Panský dům a jeho dcery, ostatně i jako díl předtím, není žádná sáhodlouhá napínavá kniha, kterou budete číst jen pro to, abyste se dozvěděli jak to dopadne. Je to pro čtenáře, kteří si chtějí přiblížit historii jedné rodiny, sdílet s nimi všechny jejich zážitky a pomalu, polehoučku se stávat jejich čtenářským „příbuzným“. Je to jako byste jim koukali do oken. Samozřejmě jsou zde některé věci, které vás můžou lehce napínat, například když se major von Hagemann vrátí z války, nechce se ukazovat (proč?!) nebo když do vily přijde informace, že Paul padl do ruského zajetí (vrátí se?!), ale já při čtení měla spíše pocit klidu, přijímala jsem všechny informace s rozvahou a cítila se, jako bych četla deník, který jsem nalezla někde na půdě.
Jsem naprosto nadšená z této rodinné ságy. Je to ideální čtivo pro ženy, které chtějí u čtení odpočívat, ale přitom netouží po žádné nudě. Autorka čtenářům zde servíruje vše, od různých pokroucených vztahů mezi hrdiny, tak i informace, co se dělo, když nebyla káva, čím se nahrazovala (o žaludech jsem opravdu neměla ani tušení!), jak se získávalo jídlo, levná pomocná síla, jak se zřizovaly lazarety a mnoho takových malých útržků, které ovšem dohromady vytvoří magický, okouzlující příběh.

„V dobách míru ji nikdy nenapadlo, že hlad nepostihuje pouze chudinské čtvrti, ale že může postihnout i zámožné lidi. Brambory na podzim, kdy bylo vlhko, shnily už na poli, dobrá polovina úrody přišla vniveč, a zrovna v těchto zlých válečných časech. Místo brambor se přiděloval tuřín, který za normálních časů sloužil jako krmivo pro dobytek, a teď se stal poslední záchranou hladových lidí. Mouka, tuk a mléko byly nedostatkové zboží a příděl chleba se v obchodech s potravinami neustále zmenšoval.“

Jediné, co mi bránilo si příběh si opravdu užít a vychvalovat tuto knihu do nebes, tak je nehorázné množství chyb a překlepů. Opravdu skoro v každé kapitole jsem něco našla. Tohle je velká chyba a přímo k uzoufání. Myslím si, že zrovna knihy se zlatou nálepkou „světový bestseller“ by fakt měly být bestsellerem po všech stránkách… Myslím si, že za dobu co čtu, mám hroší kůži co se chyb týče, a když je někde jedna, dvě, tři, taktně mlčím, ale tady se to už nedalo. Tady to napsat musím, protože ta kniha by si zasloužila opravdu kontrolu čtyř, klidně i šesti očí.

Ale samotný příběh kvůli překladu hanit nebudu. Ten si to nezaslouží! Panský dům a jeho dcery je skvělé pokračování a já doufám, že třetí díl bude stejně záživný jako dva předchozí. Příběh rodiny Melzerových, jejich služebnictva a dalších rodinných příslušníků je naprosto perfektní. Je mi až líto, že teď budu čekat do října, kdy má vyjít třetí díl. Protože nejen já, ale věřím že i vy, kteří jste to četli, jste zvědaví, jak to bude s rodinou pokračovat. Zase z tohoto dílu na mne vyskočilo několik otazníků a těším se na odpovědi.

Hvězdné hodnocení:

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan