Mapa kostí – Jane Yolen

Autor: Jane Yolen
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2019
Počet stran: 454

„Víra je první, co přichází, a poslední, co odchází.“

Mapa kostí je příběhem dvou polských, židovských sourozenců, Gittel a Chaima. Jejich dětství nebylo vůbec jednoduché. Ve chvíli, kdy se cítili šťastně a v bezpečí, se dostal k moci Hitler, a jeho nacisté jim obrátili život vzhůru nohama.
Celý román je mapováním jejich pohybu a pobytu. Nejdříve se spolu s nimi podíváme do lodžského ghetta, kam byly děti společně se svými rodiči odvedení. Když jim přijde svatební oznámení (tak se říkalo povolání do transportu), rozhodnou se rodiče k útěku. S pomocí partyzánského odboje se dostanou na dohled hranic do bezpečí, jenže v nestřeženou chvíli, jedinou z mnoha, je zajmou vojáci a jsou násilím odtaženi do pracovního tábora. Jejich dětství a naivita vezme za své, najednou jako by dětství a život před Hitlerem vůbec neexistoval.

Celou recenzi si můžete přečíst na www.Chrudimka.cz.

Poslední léto – Judith Kinghornová

Autor: Judith Kinghornová
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2019
Počet stran: 448

„Jak mohou být tak veselí?“ ptala jsem se mamá.
„Protože jsou hrdí vlastenci,“ odpověděla. „A nyní znají svůj cíl a vědí, jak je ušlechtilý.“
Matka, podobně jako otec, věřila a žila podle ušlechtilých zásad: povinnost, sebeobětování, čest, pravda a věrnost. A válka, dosud nová a čerstvá, ověnčená vlajkami a překypující vlasteneckou rétorikou, nabízela rodičům i ostatním – včetně mých bratrů a všech těch dalších mladíků – příležitost skutečně dostát těmto zásadám a ověřit si je. Koneckonců, může snad být něco ušlechtilejšího než sebeobětování?“

Asi se ze mne na stará kolena stává čtenářka, která vyhledává romantické a historické knihy. Já, zarytý milovník thrillerů, jsem se přistihla, že po každé „drsné“ četbě čtu něco jemnějšího, romantického, zamilovaného a ač vím, nebo aspoň tuším, jak všechno dopadne, stejně si to užívám na plné pecky a roním slzy jako hrachy. J

Nejinak je tomu u knihy Poslední léto, která mne upoutala svou obálkou, ale také anotací. Zamilovaný příběh na pozadí velké války, to je něco pro mě. A jsem ráda, že jsem se do čtení pustila. Autorka umí jemně, s citem, popisovat i ty nejobvyklejší věci a díky tomu dostává příběh na jinou rovinu.

Celou recenzi si můžete přečíst na www.Chrudimka.cz.

Alicina síť – Kate Quinn

Autor: Kate Quinn
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2018
Počet stran: 544

„Někdy v té době jsem Rose začala všude vídat. Malé holčičky s poskakujícími copánky se měnily v malou Rose, vysoké dívky z koleje, vlnící se na přednášku, se stávaly starší Rose – viděla jsem ji vepsanou ve tvářích úplně cizích lidí. Představovala jsem si ji tak často, že jsem dostala strach, jestli nepřicházím o rozum…“

Alicina síť je příběhem o chytrých, odvážných ženách, jež slouží své vlasti v době první a poté i druhé světové války. Je to kniha, která se mi zavrtala do srdce a jen tak se jej nepustí. Už od začátku mi bylo jasné, že tento styl mi sedne, mám ráda, když se prolínají dvě různá časová období a autorce se povedlo nejen všechno na sebe hezky zapasovat, ale také ukončit daný úsek napínavě, tudíž jako čtenář jsem se nemohla dočkat, jak bude vše pokračovat dále.

Celou recenzi si můžete přečíst !! přímo zde !!

Příliš mnoho pokladů – Helena Hardenová

Autor: Helena Hardenová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 269

„Jak jsem tak spěchala chodbou a klapání kramflíčků se rozléhalo okolo, přemítala jsem i o mé jmenovkyni a našem nejpopulárnějším ronovském strašidle, Eusebii Frebonii Berkové z Ronova, které jsem tak fyzicky podobná, až to bere dech. Eusebie Frebonie nemá nejlepší pověst a proslýchá se, že ji pro nemravnost odnesl čert. A přitom právě ona zachránila po smrti svého bratra a jeho ženy Kateřiny z Jimramova rodinný majetek. Postarala se o jejich děti a vychovala je až k dospělosti. A mimo jiné založila v Začátcích špitál a školu. A přesto je v historickém povědomí o našem rodu vedena jako osoba lehkých mravů a celkově nedůvěryhodná. A to všechno jenom proto, že se nikdy nevdala.
Já sice vdaná byla, ale obřad proběhl jenom v parku, ne v kostele, napadlo mě. Je možné, že se to pak nepočítá? A že jsem tedy stále svobodná? A že mě čeká osud pratety Eusebie?“

Rodinným sídlem Ronov nad Bělou bloudí po nocích podivné stíny. Ozývají se strašidelné zvuky, ráno jsou dveře, které byly bezpečně zamknuté, otevřené, dějí se další a další nevysvětlitelné věci…
Bloudí snad po zámku rodové strašidlo Eusebie  Frebonie? Nebo to znamená, že je v ohrožení i rodinný poklad, který Berkovi dokázali uchránit po dlouhá staletí? Když je ve své kanceláři nalezena mrtvá správkyně zámku, zanedlouho po ní je zavražděna rodinná přítelkyně a v ohrožení se ocitá i Polyxena Berková, jdou všechny žerty stranou…

Helena Hardenová se narodila roku 1964 v Brně. Tam také chodila na gymnázium. Byla plánovačkou, knihovnicí i uklízečkou, několik let pracovala jako personalistka, podnikala a prodávala stroje pro pekárny. V současnosti je výkonná ředitelka menší strojírenské firmy.
Žije tu i onde, v poslední době tráví menší část roku v Brně, větší část v Níhově a občas pobývá na Kanárských ostrovech. Má syna Víta, druhého manžela Petra a kocoura Kotíka.
Napsala osm detektivních příběhů z Kanárských ostrovů.
Má ráda svou rodinu, procházky okolo rybníka, východ slunce nad mořem, dobré jídlo, dobré pití a samozřejmě detektivky.

Už je tomu pár týdnů, co jsem se podívala na zoubek nějaké původní české detektivce a proto jsem se rozhodla to napravit a začíst se do knihy s názvem Příliš mnoho pokladů.
Musím říct, že jsem velmi ráda, že výběr padl na tento titul. Bavila jsem se od začátku až do konce, byla napnutá, kdo za vším stojí a užívala si každou minutu čtení.

Polyxena se svým otcem bydlí na Pouchni a navíc vlastní zámek Ronov. Jednoho dne je jejich správcová, vlastně už bývalá správcová, nalezena mrtvá. Nejdříve to vypadá na nešťastnou událost, nehodu, za kterou nikdo nemůže.
Poté, co se objeví další mrtvola jejich známé, která na zámku Ronov přebývala, už ví jistě, že o žádnou nehodu nejde a vše je plánované.
Komu můžou věřit? Kdo za tím stojí? A proč?

Už od začátku jsem věděla, že mi tato kniha sedne. Celý příběh je psán lehkou rukou a s vtipem, kdy autorka dala i starému panu hraběti naprosto skvělou povahu. Polyxena, zkráceně Poly je taktéž sympatická hrdinka – asi to mají v rodině, ale co je důležitější, pokud začnete číst, budete oběma fandit, ať všechno dopadne co nejlíp v jejich prospěch.
Nemůžu říct, že by to byla detektivka, u které bych si okusovala nehty, bála se a měla problémy sama se sebou než zjistím, kdo je vrahem. To ne. Ale i když mám pocit, že jde o lehkou detektivku, oddechovou, přesto jsem pachatele odhalila až na posledních stránkách a to je velké plus. 🙂


„Po zámecké zdi přeběhl znenadání osamělý stín. Z parku přináší lehký větřík zvuky noční přírody. Hodiny na zámecké věži právě odcinkaly půl jedné v noci. V tmavých zámeckých oknech se tu a tam míhá slabé světlo. Jako by se někdo nebo spíš něco plížilo starobylými chodbami. Kdesi tlumeně bouchne špatně zavřené okno. Zavlaje sněhobílá záclona… Nebo to byl cíp starobylého šatu? Je tmavá temná noc.“

Tato kniha je třetí ze série s Polyxenou jakožto hlavní hrdinkou, ale věřte mi, když vám napíšu, že nebude vadit, pokud bude vaší první. Já od autorky ještě nic nečetla, ale jsem ráda, že jsem na ni natrefila a pokud mi čas a prostor dovolí, určitě se poohlédnu nejen po dalších dílech s Poly, která je opravdu vtipná a svérázná žena, ale také i knihách, které sice s touto sérií nemají nic společného. Jde totiž o to, že autorka píše poutavě a vtipně. Dokázala mne lehounce napínat, pobavit a zaujmout. A to se počítá! 🙂

Pokud jste těmto původním českých detektivkám neholdovali, ale chtěli byste některou zkusit, tak já doporučím začít s touto, Příliš mnoho pokladů.
Po jejím přečtení budete totiž cítit jakési uspokojení, jak to všechno dopadlo a jak to probíhalo, budete rádi, že jste strávili pár „hodin“ alias stránek na zámku a dokonce s filmovým štábem. Budete si také libovat v tom, jak autorka dokázala popsat prostředí, kde se děj odehrává a jaké charaktery vymyslela, protože třeba taková Vildomcová fakt stojí za to! 🙂

U čtení sice nebudete napnutí jako kšandy, ale rozhodně věřím v to, že si jej užijete a byť to může znít divně, tak si i u detektivky odpočinete.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství MOBA, kde si knihu Příliš mnoho pokladů můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Štvanec – Michael Robotham

Autor: Michael Robotham
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2018
Počet stran: 492

„Život je krátký. Život je nekonečný. Žij, jako kdyby zítřek neexistoval.“

Audie Palmer strávil deset let v texaské věznici za účast na ozbrojené loupeži, při níž zemřeli čtyři lidé a zmizelo sedm milionů dolarů. Během let strávených za mřížemi mu neustále vyhrožovali a usilovali o život jako vězni, tak dozorci. A to všechno kvůli jediné otázce: Kdo jsou ty prachy?
Den před propuštěním na svobodu se mu však podaří z věznice utéct. Nastává hon na Audieho, v patách jsou mu policie, FBI, gangsteři i mocní hráči v pozadí, kteří jsou schopni všeho ve snaze umlčet jej dříve, než pravda vypluje na povrch. Audie však neprchá proto, aby si zachránil svůj vlastní život. Prchá, aby zachránil život někoho jiného.

Michael Robotham narozen roku 1960 je rodilý Australan a čtrnáct let působil jako novinář nejen ve své vlasti, ale také v Británii nebo Americe. Na začátku 90. let se rozhodl stát profesionálním spisovatelem a od té doby již napsal mnoho knih včetně biografií známých osobností.
Populární se stala zvláště jeho série thrillerů o psychologovi Josephovi O´Loughlinovi, které byly publikovány ve více než 50 zemích. Jeho knihy se pravidelně objevují mezi bestsellery.
Thriller Štvanec získal v roce 2016 britské ocenění „Gold Dagger“, udělované již od 50. let minulého století. Autor žije v současnosti s manželkou a třemi dcerami v Sydney.

Sérii s psychologem O´Loughlinem mám velmi ráda a proto, když jsem zjistila, že vyjde další autorova kniha, která navíc nepatří do série, rozhodla jsem se, že Štvanec musí být můj. Neskutečně jsem se těšila, až se budu moct ponořit do příběhu, ale to, co mě čekalo, mi vzalo dech. Skoro pětiset stránková kniha přečtena za necelé dva dny. Úžasné, napínavé, autorovi se ve mě podařilo vznítit všechny emoce a nejvíc se mnou cloumal pocit nespravedlnosti. Měla jsem chuť řvát. 🙂

Audie Palmer je odsouzen na deset let za loupežné přepadení, za vraždu a ostatní ohavné činy, které vás jen můžou napadnout. Den před jeho propuštěním z vězení ovšem uteče. Nikdo nechápe proč. Probíhají různé spekulace, ale jen on sám ví, proč to tak udělal a co tím vším sleduje. Musím říct, že tato postava mi byla nesmírně sympatická, fandila jsem mu a líbil se mi jeho životní směr. A hlavně jeho víra v to, že toho ještě spoustu dokáže a nezklame lidi, kteří jsou mu blízcí.

Spolu s ním je další důležitou postavou Mosse, černý hromotluk, který je odsouzen na doživotí. Jeho vztah k manželce tím ale nijak neutrpěl, ba naopak. Jsou naprosto úžasní a líbilo se mi, jak se jeho žena ke všemu stavěla. Mosse je převezen do jiné věznice, ale po cestě je „osvobozen“ tajemnými zabijáky, kteří mu slíbí hory doly, jen když najde Audieho, protože ve vězení měl k němu nejblíž. Kdo za tím stojí? Je možné, aby někdo odsouzený na doživotí se jen tak volně potuloval po zemi?

A pak nesmím zapomenout na Desiree, která je policejní důstojnicí FBI. Je to prudce inteligentní žena, která dá hodně na své pocity a takzvaný ženský instinkt, ale díky své výšce se stává terčem mnoha lidí, a to i kolegů. Nejednou jsem se zasmála a rozhodně se mi líbil její přístup k této indispozici. Tuto ženu bych klidně vzala na kafe! 🙂

Samozřejmě jsou zde i postavy, které mi lezly na nervy, ponejvíc Valdez nebo Senogles. Těm bych dala ránu na solar hned z místa. Ovšem, i ti tam být museli, aby měl příběh ten správný spád.
A teď to důležité… Kde jsou peníze z toho přepadení? Jak se to všechno seběhlo? Kde je bratr Audiho? Co znamenají důkazy, které jsou naprosto zpřeházené a některé zničené?

„Láska umí s chlapem tohle udělat – připraví ho o rozum. Ne že by oslepl nebo se stal nezničitelným. Stane se zranitelným. Lidským. Skutečným.“

Naprosto skvělý čtenářský zážitek. Opravdu. Pokud vás tento autor ještě minul, tak není nač čekat a směle se pusťte do tohoto příběhu. Celý děj má ohromný spád, pořád se tam něco děje, navíc krátké kapitoly přidávají na tom pocitu, že vám příběh protéká mezi prsty kosmickou rychlostí a vy se bezhlavě řítíte do závěru.
Líbilo se mi, že vyprávění je psáno z pohledů více osob, ale nemusíte se bát, že by se tím čtení stávalo těžší nebo méně přehledné. To v žádném případě. Je to tu jako u filmu. V jednu chvíli sedíte s odsouzenci ve věznici, najednou střih a jste v baru plného odhalených žen kroutících se u tyče a pozorujete zazobané mafiány, jak kují pikle.
Další věc, která mne dostala je, že autor do Štvance vložil hned několik myšlenek, které mne upoutaly nebo jsem se s nimi ztotožnila. I přes to, že je to krimi román, kde se krví tedy zrovna nešetří, autor si našel čas i na citlivější chvilky, dojemné dialogy a nechal emoce pracovat společně s příběhem. Perfektně rozložil do knihy napětí, akci, nostalgii, romantiku, melancholii a já nevím co všechno. Skvělé!

„Okamžiky, kdy úplně ztratí sebekontrolu, jsou až euforické. Veškerá jeho nenávist, všechen strach, vztek a hrdost, všechny jeho úspěchy i selhání – to vše se spojí a najednou se zdá, že jeho život něco znamená. Opouští svět temnoty a nevědomosti. Cítí se naživu. Opojený. Nedotknutelný. Už ale chápe, jak destruktivní tahle síla dokáže být. Těžce dřel, aby se naučil zvládat vlastní vztek a utéct vlastní minulosti, stát se jiným člověkem.“

Pamatuji si, že když jsem se poprvé setkala s autorem a četla jeho knihu Řekni lituji, po dočtení jsem tvrdila, že je to za mě nejlepší kniha toho roku. A teď říkám, že Štvanec je zatím nejlepší kniha tohoto roku. Už jsem to asi dvakrát tento rok napsala, ale odpusťte mi, mé drahé knižní přítelkyně, ale Štvanec vás převálcoval. Na plné čáře předjel všechno, co jsem četla a stal se zatím tím nejlepším. Záměrně píšu zatím, protože pořád ještě je pár měsíců do konce tohoto roku, ale v tuto chvíli kniha nemá konkurenta. Bavila jsem se při čtení, užívala si to, nadávala, slzu zamáčkla, zhrozila se, rozněžnila se, vytočila se…

Je to prostě a jednoduše skvělá kniha, která se musí líbit každému, kdo se do ní pustí. Věřím, že i mužští čtenáři pochopí autorovy záměry co se týče emotivnějších scén a užijí si jak krvavé akce, přestřelky, tak i tu dojemnější stránku příběhu.
Za mne jeden velký palec nahoru.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství MOBA, kde si také knihu Štvanec můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan