Autor: Michel Bussi
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2018
Počet stran: 447
Jediný svědek její smrti. Nebo její vrah?
Jamal si nejprve všimne červené šály. Vlaje ve větru, zachycená na plotě. Pak uvidí i tmavovlasou ženu stojící na kraji hluboké propasti. Mladík chytí červenou šálu a hází ji ženě jako záchranné lano, aby jí pomohl dál od okraje útesu, ale ona zničehonic skočí dolů. Jamal zděšeně zírá na nehybnou postavu dole pod sebou. Tělo neznámé ženy leží na studené oblázkové pláži. Její krk je ovázaný červenou šálou.
Tohle je Jamalova verze příběhu. Věříte mu?
Michel Bussi se narodil 29. dubna 1965 v Louviers a působí jako profesor geografie na univerzitě v Rouenu. Psát začal v devadesátých letech, první román byl situován do období vylodění v Normandii a odmítlo ho hned několik nakladatelů. Bussi se tedy odmlčel. Napsal pouze několik novel a scénářů, ale nic z toho nepublikoval. Trvalo deset let, než přišel s další knihou, Code Lupin, v němž se už přiklonil k detektivnímu žánru. Tentokrát slavil úspěch, kniha vyšla, a to hned několikrát. Následovaly další knihy tohoto žánru, za něž obdržel několik cen. V roce 2011 vyšel jeho nejvíce oceňovaný román Černé lekníny (Motto 2017) a z lokálního autora se rázem stal autor celonárodní, ba dokonce mezinárodní. V roce 2012 pak vyšla jeho další kniha, Vážka (Motto 2016), která učinila z Bussiho jednoho z nejprodávanějších francouzských autorů a byla přeložena do téměř třiceti jazyků. Jeho knih se prodalo přes tři a půl milionu výtisků a získal za ně více než čtyřicet ocenění.
Michel Bussi se řadí mezi mé opravdu oblíbené autory. Jeho knihy jsou pro mne TOP, až na jednu výjimku, ale o tom tato recenze není. Je o tom, že v knize s názvem Nikdy nezapomenu mne autor opět přesvědčil, že umí psát, umí vyprávět, umí tak skvěle zamotat děj, že nevím, kde je nahoře a kde dole, a přesto si tu jízdu užívám na sto procent.
V tomto příběhu jde hlavně o Jamala. Je to mladý muž, který při jednom běžeckém tréninku zahlédne sebevražedkyni. Nezná ji, ale stačí mu jediný pohled a ví, že ji musí zachránit. Ona stojí na kraji útesu, ubrečená, v roztrhaných šatech a on se snaží ji dostat do bezpečí. Dívka se nenechá a padá… Jamal běží dolů pod útes a tam společně s dalšími dvěma svědky vidí už jen prázdnou schránku. Dívka je mrtvá.
V tu chvíli ho začnou trápit nejen výčitky, že neudělal víc, ale také další problémy. Začínají mu chodit zvláštní hnědé obálky, které mluví o jiném zločinu – znásilněné a uškrcené ženě necelých deset let zpátky. Proč mu to chodí? Jamal nemá kloudnou odpověď…
A pak… Byla ta sebevražedkyně reálná? Nebo to byla vražda? Stal se svědkem? Nebo snad zabil sám? Ze všech stran se na něj sypou informace a on se dostává doslova na kraj útesu.. Jen skočit….
Hlavním hrdinou je Jamal, jak už jste z předešlého odstavce pochopili, ale samozřejmě se zde objeví mnohem více postav. Každá z nich má svou jasnou úlohu v ději a nebýt jich, tak by nemohl být příběh celý.
Autor v této knize dokázal jedno. Perfektně pospojovat postavy jakou loutky, každou jiným špagátkem k někomu jinému. A pak jen tahal za pomyslné nitky a pohrával si se mnou. V jednu chvíli jsem neměla ráda Monu, pak najednou Piroze, bezmezně jsem věřila Le Medefovi, a po pár stránkách jsem mu nevěřila ani nos mezi očima. Nejdříve mi byly všechny postavy sympatické, potom mi být přestaly. Autorův způsob charakteristiky postav je úžasný. Dokáže do každé postavy dát z každého trochu, tím pádem působí jako chameleoni a pak vás jen a jen překvapují.
Nikdy nezapomenu se odehrává v přítomnosti, ale protože zde jde i o vraždu, která se udála před deseti lety, sem tam se čtenář dostane do minulosti. Ale to jen a pouze skrz dopisy a formuláře v hnědých obálkách, které někdo tajemný posílá Jamalovi. Vždy je v textu jasně dané, v jaké době se čtenář nachází, takže se neztratí a navíc propojení minulosti a přítomnosti je opět důkazem úžasné autorovy schopnosti vyprávět.
Děj v knize je opravdu záživný a od začátku jsem byla vtažena přímo do centra dění. Horko těžko jsem knihu odkládala, protože celý příběh byl tak napínavý a čtivý, že jsem měla potřebu číst pořád dál a dál. V jednu chvíli jsem sice měla pocit, že už je to trochu moc překombinované, bylo to ve chvíli, kdy jsem se dostávala k rozluštění celého případu, ale pak se to opět „uklidnilo“ a samotný konec knihy mě dostal do kolen. Nečekala jsem, že to dopadne tak, jak to dopadlo. Pár stránek před koncem jsem si byla jistá, že už vím, kdo je vrahem, že vím, co koho vedlo k jakému činu, a to by nebyl autor, aby mne ještě nepřekvapil. A já vlastně nevěděla nic. Vím, že nic nevím. Tohle jediné platilo.
Nikdy nezapomenu je bravurní příběh který bude bavit ženské i mužské čtenáře. Všechny věci v ději vás budou nutit k tomu, abyste přemýšleli nad tím, co se ve skutečnosti stalo, ale věřte mi, nedojdete pravdě, dokud nedočtete do konce. A rozhodně nebudete mít ani tušení. Celou dobu totiž autor dává samé falešné indicie, takže vás čeká velké překvapení.
Pokud hledáte dobrý thriller, hodně psychologický, který vás bude bavit a pokud chcete vidět, jak někteří jedinci dokáží ovládat svůj pocit pomsty, přetvářku a lhaní, tak si přečtěte tuto knihu. Věřím tomu, že budete udiveni, co všechno si autor vymyslel. Jeho fantazie nezná mezí. Za mě je to skvělá, jedinečná, top kniha.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Nikdy nezapomenu můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan
