Harry Potter a relikvie smrti – J. K. Rowling

Autor: J. K. Rowling
Rok vydání: 2008
Počet stran: 627
Nakladatelství: Albatros

„Vykročili k ženě, která se rázem otočila a kulhavě zamířila zpět stejnou cestou, kterou přišla. Provedla je kolem několika domků a potom zabočila k zahradní brance jednoho z nich.“

Potterovská fantasy sága se uzavírá, sedmým dílem nelítostný zápas dobra se zlem vrcholí. Trojice věrných kamarádů – Harry, Hermiona a Ron – tentokrát do posledního ročníku bradavické školy nenastoupí. Plní úkol, který po zásahu smrtící kletbou nemohl splnit moudrý Albus Brumbál. Vypátrání a zničení viteálů, do nichž Pán zla rozdrobil svou duši, je jedinou zárukou vítězství nad ním. Na trojlístek hrdinů číhají nebezpečné nástrahy na každém kroku, ale ani v nucených úkrytech neztrácejí podporu oddaných přátel a tajné spojení s nimi. Závěrečná bitva s Voldemortem a jeho přívrženci se odehraje v Bradavicích. Sedmička prý přináší řešení problémů – a tak si věrni fanouškové vychutnají kromě dobrodružství i „odtajnění“ dosud nevyjasněných záhad a dostanou odpověď na četné nezodpovězené otázky.

A že těch odpovědí bylo… Protože cca od strany čtyřista jsem četla s otevřenou pusou… A potom v myslánce se vzpomínkami od Snapea jsem myslela, že to asi jako nedám…Jsem se tak nějak mlátila do hlavy, že jsem byla úplně mimo 🙂 Ale na druhou stranu jsem ráda za to své mimo, protože aspoň jsem měla překvapení tak, jak to autorka určitě zamýšlela.

Všude kolem mne byla spousta lidí, kteří měli celou Harryho ságu přečtenou, milovali ji a rádi se k ní vracejí. Při tom počtu knih, které dnes a denně vycházejí vám neslíbím, že se k těmto knihám vrátím, ale můžu se pyšně řadit mezi milovníky Harryho a Bradavic. Všechny díly, hlavně tedy ten závěrečný, jsou velmi napínavé a těžko se můžete od nich odtrhnout.
Nejednou se mi u sedmičky stalo, že jsem si řekla, dočtu kapitolu a jdu spát (nebo vařit, prát, žehlit, cokoliv) a kapitola končila takovým stylem, že jsem četla dál a několikrát se to opakovalo… 🙂 Nešlo prostě přestat. Navíc, jak už se píše v anotaci, měla jsem spoustu otázek, třeba čí patron je laň, kdo má Bezovou hůlku, co malý Teddy… Takže jsem četla a četla a je konec… 🙂

„Ze vzdálené hranice školních pozemků zaslechli jakýsi zuřivý ryk – znělo to, jako by stovky lidí přelézaly neviděné zdi, hnaly se k hradu a zplna hrdla přitom vyrážely válečný pokřik.“

Je ovšem pravda, že jak jsem měla rozporuplné pocity z prvních dílů, kdy vztek střídal smích, tak teď jsem byla tak nějak nestranná. Jo, byla tam jedna jediná pasáž, kdy zase vykoukly nějaké ty emoce na povrch (slzy) a to jen proto, že mi autorka zabila mou oblíbenou postavu! A to se prostě nedělá!!! 😀
Ovšem jinak jsem knihu četla s napětím, jak to dopadne, ale s klidem a rozvahou. Spíš jsem si naposledy vychutnávala ty momenty, kdy se dějí zvláštní věci a obdivovala autorku, že tohle zvládla. A k tomu na jedničku.

Je mi líto, že jsem knihy tak dlouho odkládala, i když na druhou stranu možná nelituji, třeba si můžu myslet, že jako ženská po třicítce jsem si tyto příhody užila více, než kdybych to četla v pubertě. 🙂

Každopádně, Harry Potter za to stojí! 🙂

Lumos a Accio navždy! 😀

Mějte se krásně!
Daramegan

Bábovky – Radka Třeštíková

Autor: Radka Třeštíková
Počet stran: 328
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2016

„Ona kývne, a když kontrakce dosahuje vrcholu, začne poslušně dýchat tak, jak ji to naučili v kurzu, rychlé nádechy a výdechy jako pes, a přitom se na mě skoro až se psí oddaností dívá. Její manžel si čte noviny, které si přinesl odněkud zvenku z trafiky…“

Na tuto knihu jsem se moc těšila a věděla jsem proč. 🙂 

„Dvanáct žen, dvanáct osudů propojených v jednom románu. Napadlo vás někdy, co řeší milenka ženatého muže a jaká je ve skutečnosti ta příšerná manželka, o které jí on vypráví? Nebo proč má sestra manželky tak špatný vztah se svojí dcerou? Jak se vlastně cítí ta patnáctiletá holka, na kterou si rodiče nikdy neudělají čas? A kam se vlastně poděly ty peníze? Kdo je vzal, kdo je ztratil, kdo je utratil, kdo je našel a kdo je bude muset vrátit? Nechte se strhnout upřímnou zpovědí hlavních hrdinek, kde nechybí ironie, humor, bolest, napětí, nenávist ani láska. Kde se emotivní příběhy vzájemně prolínají, jeden vede ke druhému, k celé řadě zajímavých rozuzlení a potom nerušeně pokračují dál, někdy šťastně, někdy ne, takový už je život.“

Román, který se pro mne stal nejlepším románem roku 2016. S rukou na srdci odpřisáhnu, že mne tento rok ještě žádná kniha nedostala do stavu jako Bábovky. Kdy mě příběh pohladil po duši, zabavil mi mozek a rozbil srdce. Smála jsem se, zatínala nehty do dlaní a přála si mít pevné nervy, měla jsem slzy na krajíčku, ale hlavně, žila jsem tím, žila jsem příběhem. Vlastně příběhy.

Děj se skládá z dvanácti (na první pohled zdá se) samostatných příběhů. Každý je pojmenován určitým ženským jménem a hned u druhého mi bylo jasné, že na sebe navazují. Pro mě bylo perfektní počínání i to, že jsem si po každém příběhu dávala dohromady, kdo to vlastně byl, co měl společného s těmi předchozími příběhy, o kom by to ještě mohlo být… Byla to pro mě kniha kterou, i když jsem musela odložit, jsem nosila v hlavě.


„Kývnu, přestože na hamburger nemám chuť, chtěla bych si zajít do nějaké pěkné restaurace, třeba na suši, jen sedět, povídat si o blbostech a smát se, když mi spadne maki do sójovky, nebýt výjimečně něčí společnice, teda kurva, abych byla přesná.“

Některé příběhy se mě dotkly přímo osobně. Což bylo svým způsobem velmi okouzlující a já si prostě myslím, že každá žena, cca od dvaceti osmi nahoru se aspoň v jednom příběhu najde. I když třeba minimálně, tak najde 🙂

Autorka se vám dokáže dostat pod kůži, ví totiž o čem je život. A tyhle její „vědomosti“ vám předá právě přes tuto knihu a její stránky. Protože život je krutý (říká se to i hůř, ale píšu to před dvaadvacátou hodinou :-)), tak příběhy jsou smutné, jsou nepochopitelné, jsou příšerné, ale téměř v každé zlé části dokázala Radka Třeštíková vykouzlit aspoň malinkou kapku lásky, harmonie, humoru či pochopení.

Tuto knihu doporučuji ženám od… cca dvaceti osmi nahoru… No jasně, já to doporučuji všem bez rozdílu věku, ale myslím si, že něco kolem 28 je taková ta správná cílová skupina, která to dokáže perfektně uchopit a mnohdy vydávat za své. Tohle jsou životní osudy lidí, kteří můžou být vašimi sousedy či kamarády. A je to skutečné. A je to skvělé! Opravdu výborné.

Díky Martinus.cz za poskytnutí recenzního výtisku a pokud se vám recenze líbí, budete si chtít Bábovky koupit, což doufám, že budete, tak přímo tady. 🙂

Mějte se krásně!
Daramegan

Bílý Jasmín – Leandra Sold

Autor: Leandra Sold
Rok vydání: 2015
Počet stran: 412
Nakladatelství: TZ-one

Omámená
Tam bezdná údolí, sluje a tesy
tam bezmezné řeky a titanské lesy,
jichž tvar je těžko rozeznat
pro ustavičný rosy spád,
tam hory se řítí bez ustání
v bezbřežné moře, které v lkání
se zmítá v neklidu – věčný šum! –
až ku ohnivým Nebesům.
Edgar Allan Poe

Yasminne je zdánlivě obyčejná dívka, která se přistěhovala do ospalého městečka na pobřeží Severní Karolíny spolu se svým strýcem Pheenexem a dvěma sourozenci. Nedlouho po jejich příchodu se však začnou v okolí ztrácet její spolužačky z místní střední školy.
Sama Yasminne ovšem nemá čas řešit vlastní bezpečí, protože jediné co ji zajímá, jsou nebesky modré oči, jež patří blonďatému bratranci její nejlepší přítelkyně Diane. Přesto se nakonec zaplete do temné hry svého bratra Asmodea, který s ní má už od jejich přistěhování svoje vlastní ďábelské plány.
Podaří se Yasminne nesejít ze správné cesty a splnit poslání, které jí bylo předpovězeno už před dlouhými staletími samotnými serafiny i přesto, že to znamená zradit vlastní krev? Nebo podlehne kouzlu svůdného černovlasého Daniela? A jakou roli hraje v celé věci neznámý šedooký muž, o kterém se ji zdává?

Zrazená
Drahokam držela jsem v prstech –
usnula jsem.
Pročpak se bát – vál vlahý vánek,
byl teplý den.

A ráno – spílám svým ctnostným prstům,
skvost je ten tam.
Vždyť teď, vzpomínka z ametystu
je vše, co mám.
Emily Dickinsonová

Už od puberty mám ráda knihy s andělskou a démonickou tématikou. Když se sváří dobro se zlem, zapleteni jsou do toho smrtelníci, kteří se snadno zamilují, tak je to pro mě vždy zárukou zábavy. Po dlouhé době, opravdu velmi dlouhé době jsem opět narazila na knihu, která splňuje vše výše zmíněno a hlavně má spád, nechybí akce, bavila mě a jsem natěšená na další díl (jen doufám, že bude vydán).

Hlavní hrdinka, jak už napovídá název, se jmenuje Yasminne a ocitá se na zemi, je to totiž ďábel, ale i přesto má „speciální“ funkci. Je vlastně něco víc než ďábel. A hlavně, byla mi děsně sympatická. Příjemná holka, se kterou by se nikdo nebál navázat přátelství. Lidé, kterými se obklopovala, nebo lidé, kteří se obklopovali její přítomností, byli vesměs taky fajn. 🙂 Nebyla tam žádná postava, která by mě vytáčela a to celkem oceňuji 🙂

Podivné setkání
Vizte! Sváteční noc
v těch osamělých letech posledních.
I přišlo křídlatých andělů moc
plačících, v dlouhých závojích.
Edgar Allan Poe

Celkově se mi příběh velmi líbil, protože tam nebylo žádné hluché místo. Co stránka, to akce, napínavý děj provázel knihu od začátku do konce. Tajemství vyplouvala na povrch a já nestačila zírat, co vše si na mě autorka připravila, protože… wow… tohle bych od českého autora nečekala. Fakt že ne! 🙂
Ale jedno teda musím napsat, ten konec mě dostal. Protože se nakonec nevyřešilo vůbec nic. Tedy zdánlivě se mi to zdá vyřešené, ale ne k mé úplné spokojenosti a stále je tam moc otázek, na které opravdu potřebuji odpovědi. Takže doufám, že autorka se pořádně pochlapí a další díl vyjde brzo. Protože tohle je přesně můj vkus. 🙂 Fantasy romantika, bez přemýšlení, jen otáčení stránek, ale přitom překvapení v každé kapitole. Naprostá spokojenost. 🙂

Doporučuji každému, kdo má rád romanťárnu s anděly a démony a nevadí mu ebooky, protože tato kniha vyšle jen v elektronické verzi. 🙂

Mějte se krásně!
Daramegan



V tajných službách: Protřepat, nelíbat – Ally Carter

Autor: Ally Carter
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 224
Překlad: Michaela Graeberová
Rok vydání: 2016

Cammie Morganová není obyčejná patnáctiletá holka. Umí čtrnáct jazyků, nepřítele dokáže sprovodit ze světa pěti různými způsoby (třeba jen kusem syrové špagety), a škola, do které chodí, je stejně pozoruhodná jako ona. Akademie Gillian Gallagherové se navenek tváří jako výběrový internát pro výjimečné mladé dámy, ve skutečnosti ale vychovává tajné agentky a špionky. Cammiinou další specialitou je schopnost dokonale splynout s okolím. Ne nadarmo má ve škole přezdívku Chameleon. Pokud chce, dokáže být neviditelná. Tím spíše nechápe, jak je možné, že si jí na jedné cvičné misi všiml Josh. Vypadá jako úplně obyčejný kluk, ale bude třeba ho pořádně proklepnout! Jenže pak Cammie narazí na probém, se kterým si neví rady: co se stane, když se do Joshe nečekaně zamiluje? Dá se skloubit život obyčejného kluka se supertajným životem budoucí špionky, o kterém se Josh nesmí nic dozvědět? A hlavně: bude ji mít rád, i když zjistí, kdo Cammie Morganová opravdu je?

„Když mohl Spike bojovat s Buffy po boku, aby zbavili svět démonů…Když se citrón může spojit s limetkou a vznikne z toho naprosto skvělý a osvěžující Sprite, tak přece já můžu spolupracovat s Macey McHenryovou, abych získala pravou lásku!“

Cammie Morganová je mladá holka, která nemá obyčejný život, nechodí do obyčejné školy a nemá obyčejné přátele. Všechno kolem ní je supertajné, špióny se to v jejích okolí jen hemží a ona je připravena být nejlepším špiónem, minimálně se na to co nejlépe připravit v akademii, kterou vede její matka.
Až do doby, dokud se nevydá na svou první misi, kterou pro ni nachystá nový učitel a najednou je všechno jinak. Musí se rozhodnout, ale tohle rozhodnutí může být pro puberťačku zásadní. Jak se k tomu postaví?

Podle mého názoru se k tomu všemu hrdinka postavila se ctí. Jako správná dospívající žena. 🙂 Cam mi byla velmi sympatická, není to ten typ šestnáctileté holky, která vám leze na nervy, ale tahle holka má mozek a používá jej. Její myšlenkové pochody jsou v pořádku, takže mi, jako čtenáři, který nespadá do věkové kategorie, pro kterou je určena tato kniha, nic nevadilo, co se týče hrdinů a jejich přemýšlení.
A i když se mi líbil i samotný příběh, tak přeci jenom tam bylo něco, co mi kazilo dojem příjemného čtení. Nedokážu napsat co to bylo. Možná mi holky připomínaly trochu Jamese Bonda v sukních, minimálně se mu měly přiblížit a to je možná ono. Rozumím, že jsou k tomu vedeny, aby si poradily i s tlustým týpkem, který má přes dva metry, ale přesto byly pro mě některé pasáže trochu „přehnané“.
Ale vím, že to tak mělo být. A mnohým se to může líbit. Mi to jednoduše kazilo dojem knihy, ale jiným čtenářům to nemusí vadit ani co by se za nehet vešlo…

Autorce se ovšem povedla jedna věc, o kterou ji určitě šlo. Tohle byl první díl a chystá se další. Můžu zodpovědně říct, že i když nejsem bůh ví jak odvařená, tak si určitě přečtu další díl. Protože nechala pár nezodpovězených otázek, na které jako čtenářka potřebuji odpověď a dá se říci, že se těším na další knihu. Protože pokud k tomu budu přistupovat tak, jak teď vím, že bych měla, tak si ji užiju ještě o něco více a kdo ví, možná že hodnocení bude vyšší, protože vím, co očekávat a věřím, že autorka má ještě nějaké to eso v rukávu. Po stránce příběhu to bylo totiž moc fajn. 🙂

Doporučuji tuto knihu mladším ročníkům, pokud sháníte dárek pro mladší sestru či mladší kamarádku, tak určitě tato novinka od Fragmentu je ta pravá. Věkově tak 14+ 🙂 Ale věřím, že i starší ročník (jako já) si ji rád přečte, je to taková jednohubka u které se člověk odreaguje při tom všem shonu a stresu v realitě. Někdy i něco obyčejného může být fajn. Pokud tedy nevypijete čaj a neusnete záhy s pocitem, že se to nestalo. 🙂

Mějte se krásně!
Daramegan

Řezník – Jennifer Hillier

Autor: Jennifer Hillier
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 349
Překlad: Lumír Mikulka

„Sam vzala do ruky fotografii Rufuse Wedge a snad už po tisící se na ni zadívala. Byla pořízena bezprostředně poté, co jej před jeho bytem zastřelili. Jeho tělo bylo pokryté dírami po střelách a krví.“

Americké město Seattle děsila série vražd, která skončila až v okamžiku, kdy policejní náčelník Edward Shank v roce 1985 konečně dopadl a zastřelil smutně proslulého Řezníka z Beacon Hill. Nyní, přibližně o třicet let později, dává Shank (který mezitím ovdověl a odešel do výslužby) svůj viktoriánský dům vnuku Mattovi, jehož kdysi pomáhal vychovávat. Matt, jenž je mladý a nadějný kuchař a restauratér, naráží během renovace domu, jenž zná z dětství, na bednu, kterou nikdy předtím neviděl. Poté, co odstraní zámek a podívá se dovnitř, ho čeká děsivý objev a on se musí rozhodnout, zda ponechá to, co nyní ví, pohřbeno v minulosti, půjde na policii nebo vezme vše do vlastních rukou. Mattova přítelkyně Sam měla vždy podezření, že i její matku zavraždil Řezník z Beacon Hill – jenže  dva roky poté, co byl údajně zastřelen. A spolu s tím, jak hledá pravdu a snaží se sledovat stopy dávných událostí, směřuje nyní neomylně vstříc Mattovu temnému tajemství.

„Matt proklínal sám sebe za to, jak se přestal ovládat. Zhluboka se nadechl a pokusil se vzpomenout si na relaxační techniky, které se naučil.“

Autorce jsem propadla, když jsem dočetla její Wonderland. Věděla jsem, že když dostanu do rukou její další knihu, Řezníka, tak nebudu litovat. A to se stalo skutečností. I když víme od začátku, kdo, co, jak a kdy, tak je to příběh, plný krve, napětí, chvílemi se mi obracel žaludek a nechápala jsem, kde Jennifer Hillier bere tu fantazii… Přemýšlím, jestli taky nebyla v minulosti sériovým vrahem… 🙂

Líbí se mi, jak je kniha koncipována. Náčelník, teď už ve výslužbě, se vrací vzpomínkami do svých „aktivních“ let, kde pochopíme mnohé souvislosti a v přítomnosti si to krásně propojíme s lidmi kolem něj, jako je Matt, Sam nebo Sanchez.

Když jsem asi ve třetině knihy došla ke zjištění, jak to vlastně je s Řezníkem, tak jsem si v duchu říkala: „A o čem to teď jako bude?“, bála jsem se, že se budu lehce nudit, když vím, to nejvíce potřebné. Ale mé obavy byly naprosto zbytečné. Autorka totiž dokázala udělat důležitou právě tu „omáčku“ kolem Náčelníka a jeho rodiny, blízkých a přátel.

„Edward pohlédl na text a musel potlačit smích. „To jsem udělal možná jednou nebo dvakrát. Mám svou hrdost, znáte to. ale momentálně bych opravdu něco takového rád dostal. Kyčel mne trápí více než obvykle a začíná to narušovat mo…“ Zarazil se.“

I když to tak na první pohled nemusí vypadat, v tomto příběhu se vše odehrává v hodně svižném tempu. Nenajdete zde žádné zdlouhavé popisování smýšlení hlavních postav, není tam žádný rušivý element, co se týče myšlení některého z hrdinů. Tím pádem mi byl každý sympatický. No… každý… Řezník asi ne, i když ani on nebyl nejhorší, teda až na to, co dělal. Ale jednoduše to k té postavě patřilo.
I když se tam mihne Lilac, která je trochu jednodušší, tak ani ona nic nepokazí. 🙂

Čtení jsem si opravdu užívala, od začátku do konce a můžu zodpovědně tuto knihu doporučit všem, kteří mají rádi thrillery, protože je to opět něco jiného, než na co jsem zvyklá (proto, že známe a víme).
A pro fanoušky Jennifer je to nepovinná nutnost, jelikož jsem si ověřila, že tato autorka opravdu umí člověka zaujmout. A tak to má být.

Neváhám a dávám knize plný počet bodů a pokud se vám líbil Wonderland, tak tento příběh vás nezklame, naopak vás nadchne! 🙂

Knihu si můžete zakoupit přímo zde a já děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk! 🙂

Mějte se krásně!
Daramegan