Syndrom odumřelé duše – Roman Cílek

Autor: Roman Cílek
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 256

„Všechno zde páchlo ztuchlinou. I ten již dlouho nevětraný byt, i vzezření a oblečení člověka, který v něm žil a zemřel. „

Psycholožka Judita Svárová je poslána k předběžnému výslechu muže podezřelého z bezohledné vraždy se sexuálním podtextem. Protože právě dokončila posudek mladého vraha, který týral a zabíjel náhodně vybrané ženy, do nového případu se jí příliš nechce. Až příliš často se totiž musí dívat do očí a naslouchat lidem se syndromem „odumřelé duše“.

Tak nejdříve uvedu na pravou míru anotaci. Nejedná se totiž o představení knihy jako takové, ale o nalákání na jednu povídku, kterou tato kniha obsahuje a má název Syndrom odumřelé duše. Jedná se asi o předposlední povídku v knize.

Tuto zelenou, původní českou detektivku jsem začala číst dnes ráno a večer je hotovo. Povídky jsou krátké, svižné a tím pádem se to četlo samo.
I když se přiznám, že já čekala jeden příběh, kdy se pořádně zapotím při hledání vraha, ale ani takto jsem nebyla zklamaná. Jediné, co beru jako nešvar těchto krátkých detektivek je, že z ničeho nic se strašně rychle najde vrah. Z dvaceti stránek čtete 15 o možných motivech a najednou, na šestnácté straně víte, kdo to vše udělal. A to je na mě někdy moc.

Nejvíce mi v mysli utkvěla povídka Z ruky do úst a když by bylo po mém, tak mám název knihy jasný. Ovšem, každého názor. Myslím si, že v tomto díle si každý najde svou oblíbenou, která mu bude nějakým způsobem nejbližší. Nebo se bude nejlépe číst a bude dávat jednoznačně smysl a to byla právě u mě povídka o týpkovi, který žil v chudobě a najednou zdědil peníze, které ovšem odmítal nějakým způsobem využít a dál si sbíral svou veteš. Ne, že bych se v něm viděla (haha), ale tato povídka mi dávala smysl, celkem se tam daly dočíst záblesky, kdo je vrahem, takže proto je u mě výherní.

Od autora jsem již četla knihu Žebřík ke Stvořiteli (recenze) a byla jsem spokojená naprosto stejně jako teď. Je to jednoduchý soubor kriminálních povídek, jednohubka, která nikoho neurazí ani nenadchne do závratných výšin. Možná se jednou dočkám od autora i knížky, kdy bude jen jeden příběh, protože věřím, že díky jeho fantazii bych se pěkně zapotila při hledání vraha. 🙂
A knihu doporučuji třeba pro začínající čtenáře detektivek. 🙂

Děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit tady.

Mějte krásný večer,
Daramegan

Zlo – Ben Sanders

Autor: Ben Sanders
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: LEDA
Počet stran: 301

„Udeřili na něho, kde je ten zbytek, tys to určitě sebral, bla-bla-bla. No a prostě, abych to zkrátil, naložili ho na korbu dodávky, ksichtem nahoru, s horní půlkou těla ve vzduchu za autem, pár chlapů mu drželo nohy a Timmy a ještě někdo další mu skočil na hrudník a žuch, zlomili mu páteř. Křř-ach.“


NEJHORŠÍ SKUTKY…
Mladý newyorský policista, který je po mnoho měsíců nasazen jako tajný agent do hnízda drogové mafie, nakonec nezvládne krajní situaci a těžce zraní člověka. Marshalla trápí pochybnosti a výčitky svědomí za tento čin i za násilné činy jiných policistů, jež ve své kariéře zažil. Chce skončit, odejít od polici a vůbec zmizet z města. Ještě k tomu se schází s Chloe, dcerou mafiánského bosse, a vypadá to vážněji než jen jako zálet. Pak ale v sídle mafie dojde k přestřelce…

…HO DOSTIHNOU ZÁROVEŇ S NAJATÝM VRAHEM
Několik let nato žije Marshall v ústraní v rámci ochrany svědků, ale stále ho pronásledují pocity viny. Když ve městě zmizí mladá žena Alyce Rayová, která mu na fotografii v novinách něčím připomíná Chloe, pustí se do riskantního vyšetřování jejího únosu. Jednotlivec by sice neměl píchat do vosího hnízda organizovaných zločinců, Marshallův důrazný postup však nese ovoce. Když už chybí málo, aby záhadné zmizení objasnil, dostihne ho jeho minulost – a také profesionální zabiják.

Už když si přečtete anotaci, tak vám je jasné, že to nebude jen tak obyčejná detektivka nebo thriller. Autor se s ničím nemazal, ani paní překladatelka, Ludmila Jánská, a naservírovali nám příběh bez jakéhokoliv omezování, co se týče prolévání krve, výčitek či vulgárních výrazů. Samozřejmě, mezi námi, těch výrazů je tam po trošce a navíc, když už se objeví, tak tomu dávají ten správný glanc a šťávu. Hned má potom člověk pocit, že opravdu čte o zabijákovi a ne nějaké nagelované máničce u kávičky se zákuskem. Proti kávě a zákuskům nic nemám! 🙂

Kapitoly jsou vždy nadepsány jménem. Tím pádem víte, o kom budete v danou chvíli číst. Ze začátku to byl pro mne trochu problém, Než jsem si dala dohromady kdo je kdo, tak to nějaký čas trvalo, ale potom to pro mne byla přidaná hodnota a byla jsem za to ráda. Nejvíc jsem se těšila právě na kapitoly s nadpisem Marshall. On je to totiž velmi zvláštní, záhadný a přitažlivý hrdina. Do dobré poloviny knihy jsem netušila, co si o něm myslet. Choval se a jednal tak, abych si ho neoblíbila, v druhé chvíli jeho přístup vygradoval do „nebeských“ výšin a byl pro mne ten nejlepší hrdina všech dob. Velmi rozporuplná postava, velmi skvěle autorem vykreslená.

„….: natáhl se, vzal z tašky čtyřiačtyřicítku a položil ji na stůl, ruku nechal na pažbě. Usmál se. „Trocha opatrnosti neškodí.“ „Vyser si voko. Nabonzuješ mě?“ „No, vlastně už jsem tě tak trochu nabonzoval. Řek bych že tu bude každou chvíli.“

Pokud patříte mezi milovníky dobrých a drsných příběhů, kde se střílí lidé z dálky i blízky, kde se řežou na kousky, tak sáhněte po tomto díle. Nebude vám nic chybět. Je až k neuvěření, jak z malé zápletky se dokáže vyvíjet příběh větších rozměrů.
Děj odsýpá rychle, nebude tam chvíle, abyste se nudili, to můžu říct. Ale jsou tam chvíle, kdy vám nebude dobře od žaludku. Teda aspoň mi nebylo no… Takové vyteklé oko… Ježkovy voči… 🙂

Příběh jsem si užila a věřím, že si jej užijete i vy. Když jsem se pídila po podrobnostech, zjistila jsem, že jsou v originále další díly, takže doufám, že se dočkáme dalších knih od autora.

Mé díky patří nakladatelství Leda za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Mějte se krásně, díky za přečtení.
Daramegan


Navždy a věčně – Jennifer L. Armentrout

Autor: Jennifer L. Armentrout
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 472

„Navíc mohla nosit overal, aniž by v tom vypadala jako přerostlé batole. Dnes měl na sobě světle modrý s tmavším modrým rozpínacím svetrem. Moc ji to slušelo. Kdybych si to na sebe vzala já, si bych se dobrovolně zamkla v pokoji.“

Pro někoho může být mlčenlivost zbraní. Pro Mallory „Myšku“ Dodgeovou představuje štít. Naučila se, že nejlepším způsobem, jak přežít, je neříkat nic. Přestože od její noční můry uplynuly už čtyři roky, dělá si starosti, že svůj strach nikdy nepřekoná.
Po letech domácího vyučování adoptivními rodiči se musí Mallory postavit čelem k tomu, že maturitní ročník stráví na veřejné střední škole. V hlavě se jí odehrávaly všelijaké děsivé scénáře, nikdy se ji však ani nesnilo o tom, že hned první den ve škole narazí na Ridera Starka, svého kamaráda a ochránce, kterého neviděla už od dětství.
Netrvá dlouho a Mallory si uvědomí, že pouto, jež kdysi s Riderem sdílela, nezesláblo. Naopak, čím víc se jejich vztah prohlubuje, tím víc vychází najevo, že dívka není jediná, kdo zápasí s minulostí. Když se Riderův život vymkne kontrole, Mallory se musí rozhodnout, jestli zůstane mlčet, nebo promluví. Kvůli lidem, které miluje, a kvůli vlastní budoucnosti musí pravda vyjít najevo.

Jennifer Armentrout patří mezi mé oblíbené YA autory. Můžu klidně říct, že je má nejoblíbenější. I když některé knihy jsou strašné klišé, já je jednoduše žeru a nikdy to jinak nebude.
Když čtu její knihy, tak mám pocit, že koukám na televizi na Beverly Hills nebo tak něco. Kolikrát se přistihnu při jiné činnosti než je čtení její knihy, že přemýšlím, kdy mi běží další díl a až potom si uvědomím, že je to kniha. 🙂 Už mi asi hrabe, co? 🙂 Ale když se začtete do její slaďárny, tak to jinak nejde.

Jakmile jsem zjistila, že vydává novinku, bylo jasné, že po ní budu toužit. Tak moc, až jsem ji dostala k recenzi. A vida – nezklamala mě! 🙂
Jakmile se v příběhu spojily životy Mallory a Ridera, tak mi bylo naprosto jasné, jak to asi bude vypadat. Protože si myslím, že autorčin styl psaní znám moc dobře, jen jsem čekala, kdy na mě vybafne něco, co se mi nebude líbit. Stránky plynou, Rider a Mallory k sobě mají i po letech, kdy se neviděli, stále blízko, do toho Rider řeší problémy své rodiny a Mallory se snaží postavit na vlastní nohy a hlavně najít kus sebevědomí, které by ji pomohlo. A najednou… bum! V tu chvíli jsem to tedy vůbec netušila a autorka mi dala pěkně zabrat. Jsem zavřela knihu, chodila po pokoji a říkala si: „Já to věděla, věděla jsem to. Proč to vůbec čtu?!

„Věděla jsem, že je to pravda. Ten sílící nadějný pocit v mé hrudi, kdykoli jsem ho viděla, byla láska. Když jsem byla s ním, díky lásce jsem dokázala zapomenout na všechno ostatní. Kvůli lásce se mi zadrhával dech, kdykoli se na mě upřeně zadíval, kvůli lásce jsem zalapala po dechu, kdykoli se mě jen letmo dotkl. Díky lásce jsem s ním dokázala být sama sebou…“

Pro někoho může být tato kniha považována za x-tou ve své řadě, YA romantika, hlavní hrdinka má problémy a princ na bílém koni se ji snaží zachránit. Ale ono to tak není. Jennifer Armentrout si dokáže nádherně pohrát se slovy, dá hrdinům život, nejen tím, co dělají, ale také tím, jak mluví. Jak se chovají. Při čtení pak mám pocit, že jsou to skutečné postavy. Někdo, koho můžu obejmout, vyslechnout, někdo, koho třeba potkám venku před barákem. Není pro to mě žádná tuctová věc s tuctovým námětem.
Když se na to podívám s odstupem, příběh je jednoznačný a vím, jak to bude a nebude. A v tom člověka málokdy čeká překvapení. I když… tady… Ale nejvíce mě bavily slova a to, co z nich vzniklo za příběh. Když má někdo bohatou slovní zásobu, dokáže poutavě vyprávět i to, co už tu jednou bylo a stejně jej budu poslouchat, jako bych to slyšela poprvé. A s tímto příběhem se to stalo.

Doporučuji pro čtení všem dívkám, ženám, slečnám, které hledají nenáročnou literaturu, která je bude bavit a trochu se zasní, možná i rozčílí. A věřím, že když se s autorkou setkáte poprvé právě u této knihy, tak se z ní stane jedna z vašich oblíbených. Tak jako je moje. 🙂

Děkuji nakladatelství Baronet za poskytnutí recenzního výtisku a ty z vás, které si ji budou chtít koupit nebo dát tip na ježíška, tak na tomto odkaze ji najdete.

Mějte se krásně a romanticky 🙂
Daramegan

Dívka v ledu – Robert Bryndza

Autor: Robert Bryndza
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Grada Publishing a.s., pod značkou Cosmopolis
Počet stran: 448
Překlad: Kateřina Elisová

„Truchli pro mě jen chvíli, jestli truchlit musíš,
Pak ale smutek v důvěru obrať,
Je to jen na chvíli, kdy se musíme rozloučit,
Ve svém srdci vzpomínky chraň jako poklad.“

Poté, co je v parku v jižním Londýně pod vrstvou ledu nalezeno tělo mladé ženy, na místo přijíždí detektiv šéfinspektor Erika Fosterová. Oběť, krásná dívka z mocné a bohaté rodiny, měla podle všeho dokonalý život.
Když Erika začne pátrat hlouběji, vynoří se souvislosti mezi její vraždou a smrtí tří prostitutek, které někdo uškrtil, svázal jim ruce  hodil do vodních ploch po Londýně.
Jaká je spojitost mezi dcerou vlivného lobbisty, který si myslí, že může ovlivňovat i vyšetřovaní? Jaké temné tajemství dívka v ledu skrývala?
Čím více se Erika přibližuje k odhalení pravdy, tím více se vrah blíží k Erice. Poslední případ detektiva šéfinspektora Fosterové skončil katastrofou a smrtí pěti policistů včetně jejího manžela. Eričin kariéra  visí na vlásku, musí bojovat s vlastními démony i s vrahem, který je hrůznější než  kdokoliv, komu čelila v minulosti.
Dopadne ho dříve, než udeří znovu?

Není těžké napsat recenzi na knihu, kterou jste přečetli. Vždy vás něco napadne. Ale je zatraceně těžké napsat recenzi na knihu, která byla pro vás skvělá. Která vás nadchla, kterou jste si užili a kterou chcete vychválit do nebes.
Na přebalu knihy je kolečko, ve kterém stojí, že se jedná o bestseller number one. A je to pravda!
Pro mě jedna z nejlepších knih tohoto roku.

Postavy, kterým autor vdechl život v této detektivce, jsou reálné. Dělají chyby, nemají přesné úsudky, ke všemu se musí vlastní silou a pílí dopátrat. Nic jim nepadá samo do klína a právě proto jsou jako opravdové. Hlavní hrdinka Erika si navíc prošla velmi těžkou ztrátou, která ji jistým způsobem ovlivnila a někdy se neumí dobře ovládat. Další autentický prvek, jelikož takto se chovají normální žijící lidé. A autor Robert Bryndza to dokázal napsat na papír.
Krásně v příběhu popsal i loajálnost vůči autoritám, moc peněz a to, jak lidé dokážou využívat své styky. Korupce je holt všude. 🙂

„Podívejte, Eriko, jste skvělá policistka…“
„Pane, tohle říkáte vždycky těsně předtím, než mi řeknete, ať něco nedělám.“
Marsh se odmlčel. „Říkám to, protože je to pravda. A taky proto, že vím, jak to skončí. Jdete proti mocným lidem a nemáte příliš dobré vyhlídky.“
„To zní jako z Hunger Games…“

Líbilo se mi rozvržení kapitol. Byly krátké a proto mi přišlo, že má děj extra rychlý spád. Ona ta rychlost tam je, nebyla chvilka, kdy bych se nudila. Já neměla pořádně ani prostor přemýšlet, kdo je tím vrahem a proto jsem byla na konci knihy totálně odrovnaná, když se na to přišlo. To, jak spisovatel dokázal vymyslet souvislosti, chvílemi mi rozum stál a přemýšlím, jestli náhodou on sám není superintendant nějaké policie a nevypráví nějaký čin, jež se opravdu stal. Pokud ne, tak klobouk dolů před tím, co dokázal napsat.

Celou knihu se mi stávala jedna věc. Otočila jsem stránku, skončila kapitola, tak jsem se rozhodla, že přece dám ještě jednu, to nemůžu odložit. Takto jsem to udělala několikrát za sebou a „hups„, byl konec. Ani jsem netušila, že už jsem tak daleko. Bylo to i díky tomu, že autor si nechal odhalení vraha až na samotný konec, tudíž jsem ani v náznacích netušila, kdo by se za tím mohl skrývat a proto to pro mě bylo takovým překvapením. Jak samotný vrah, tak že kniha končí.

Určitě doporučuji tuto knihu všem, kteří mají rádi dobré detektivky a thrillery. Protože Dívka v ledu za to opravdu stojí.

Ráda bych poděkovala nakladatelství Cosmopolis za poslání recenzního výtisku a pokud jsem vás nalákala, tak si knihu můžete koupit přímo tady. Udělejte si sami sobě ježíška, protože tohle fakt nemá chybu. 🙂

Mějte se krásně a čtěte! 🙂
Daramegan