Měsíc: Únor 2017

Autor: Federico Axat
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Plus
Počet stran: 375

Někdy můžeme věřit už jen sami sobě – a někdy ani to ne! Odvážný psychothriller z Latinské Ameriky.
Ted McKay si právě zvedá k hlavě revolver, když v tom se rozezní zvonek u jeho dveří. Ted je úspěšný podnikatel, má krásnou ženu a dvě báječné dcery; koho by napadlo, že je rozhodnutý skoncovat se životem? Jenže zatímco nevítaný host dál zběsile zvoní, objeví se Ted na svém stole vzkaz; ačkoli poznává vlastní rukopis, nepamatuje si, že by ta slova sám napsal:
OTEVŘI DVEŘE
JE TO TVÉ POSLEDNÍ VÝCHODISKO
Na prahu stojí cizí muž jménem Lynch, který kupodivu přesně ví, k čemu se Ted chystá, a předloží mu podivný návrh. Pokud na něj Ted přistoupí, nevystaví svou rodinu utrpení, které by jí přinesla jeho sebevražda. Ted se nechá přesvědčit, jenže lístek na stole i nečekaná nabídka jsou jen první tahy v rafinované hře plné manipulace a smrti. Kdosi jej vylákal, aby se vypravil po cestičce z drobečků, které musí sesbírat, než si dá všechno dohromady. Někdo, kdo ho zná až do morku kostí; někdo, kdo ho donutí pochybovat o sobě samém i lidech kolem sebe. Kdo tahá za nitky v pozadí?

No, ty bláho. Tohle byl naprostý šílený zpletenec, ve kterém jsem se ze začátku ztrácela a nevěděla jsem, co je realita a co je sen. Co je reálné a co je smyšlené. Později se to vytříbilo a já bych tenhle příběh nazvala jako jeden velký kolotoč, kdy chvílemi víte, co se děje a na další stránce vás autor vyvede z omylu, že to tak opravdu není a nebude. Pohrává si se čtenářem, přijde mi, jako by si dělal z nás srandu, protože jen on ví, co se ve skutečnosti děje a já, jako čtenář jsem si neustále opakovala: „Do prkna, o co tady jde?“.

Ač je téma ze začátku docela složité a chvíli trvá, než člověk pochopí, o co jde, tak i přesto se kniha čte snadno. Krátké kapitoly, čtivě a jednoduše napsáno. Ovšem, musela jsem se soustředit na čtení, nemohla jsem třeba sedět v místnosti, kde hrála televize, protože u čtení je potřeba opravdu vnímat jen ji. A nic jiného.

Chvílemi jsem měla pocit, že bych se měla vrátit o pár stránek zpátky, abych si to přečetla znovu a pochopila. Postupem času mi ale bylo jasné, že je to jen v mé hlavě a všechno do sebe začínalo zapadat. Už jsem chápala některé souvislosti a dozvídala se stále více a více informací. Byla jsem jako hlavní hrdina. Dezorientovaná, snažící se rozlišit pravdu a lež.
Musím přiznat, že autor, který byl pro mne do té doby neznámý, mne dostal do kolen. Jsem si říkala, že tuto knihu musel napsat někdo, kdo pozřel nějaké pilulky, či si dal pár šluků trávy. Protože to bylo naprosto dokonalé. Psychologické, mysteriozní, dokonalé drama.

Ze začátku jsem opravdu měla strach, že se do děje nedostanu, ale vtáhl mě a nepustil. Potřebovala jsem vědět, jak tohle všechno dopadne. Co se to vlastně děje? Kdo opravdu je Ted? A proč se to vše děje? Tohle byly otázky, na které jsem nutně potřebovala odpověď a nechtěla jít spát, dokud jsem nedočetla.

Pro mě znamenala kniha přesně ten typ příběhu, který si vás postupně omotá kolem prstu, vytahuje drápky pomalu, jeden po druhém, až najednou, z ničeho nic sekne, stáhne, a má vás v pasti. A vám v tu chvíli nezbývá nic jiného, než dočíst do konce, všechno odložit a vžít se do příběhu. Tohle autor zvládl na jedničku s hvězdičkou.

Doporučuji všem, kteří mají rádi mysteriozní, komplikovanější, psychologické thrillery. S tímhle nesáhnete vedle, ale pozor! Silně návykové. 🙂

Děkuji Albatros media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku a pokud chcete odkaz, kde koupit knihu, tak jej máte přímo tady.

Mějte se krásně a pozor na to, kdo jste! Opravdu se znáte?
Daramegan

Ahoj kamarádi, 
tak jsem se konečně dostala k tomu, abych vyhlásila vítěze narozeninové soutěže.

Nejdříve vám všem chci poděkovat, že jste se zúčastnili, dali jste si tu práci s napsáním odpovědí, které byly místy opravdu vtipné, jindy upřímné, jindy „o ničem“… Ano, i takoví se mezi vámi našli. 🙂

Víte, co mě pobavilo? Vtip o hadovi a zajícovi, kdy se mu omlouvá, byl zmíněn třikrát! 🙂 Asi je populární. 🙂
Ale nejvíce supr byl vtip: Sorry jako 😀 To jsem se zasmála opravdu upřímně od srdce. 🙂

Když jsem se vás ptala, s kým na ostrově a s čím, tak nejvíce tam byly postavy z Harryho Pottera – „překvapivě“ a věci byly křesadlo, knihy (čtečka) a partner nebo někdo z rodiny. I když to není zrovna věc. 🙂

Z 90% jste si přáli Stínovku, pak Tajemství parfému, potom Dívka v červeném kabátku a Bez pravidel nebylo zmíněno ani jednou – hups 😀

Tak tedy:

1.místo a možnost vybrat si knihu jako první je: d…ka@seznam.cz, která se mi představila jako Hádej 😛

2. místo a možnost vybrat si knihu jako druhý je: rou…na@seznam.cz, která se mi představila jako Soňa.

3. místo a možnost vybrat si knihu jako třetí je: ni….cka@seznam.cz, která se mi představila jako Nikolaoss

4. místo a bohužel na něj „zbyla“ kniha je: kni..log@gmail.com, která se mi představila jako Míša

Každému zvlášť se ozvu na email a domluvíme se na knize, takže mějte strpení, budu vždy čekat na odpověď toho před vámi 🙂

Všem moc díky za účast! Vaše odpovědi byly tak úžasné, že mám vše vytištěno a schovám si to na památku!

Budu ráda, pokud zůstanete fanoušky mé stránky i nadále! :-)))
Mějte se krásně,
Daramegan

Autor: Robert Bryndza
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Cosmopolis (Grada a.s.)
Počet stran: 432

Jedné horké červnové noci je detektiv šéfinspektor Erika Fosterová přivolána k brutální vraždě. Oběť, váženy praktický lékař, je nalezen ve své posteli udušený. Zápěstí má svázaná a oči pod průhledným sáčkem upevněným těsně pod hlavou vypoulené. O několik dní později umírá za podobných okolností další muž a Erika společně s kolegy Petersonem a Mossovou tuší, že čelí sériovému vrahovi. Ten své oběti sleduje a vyčkává na vhodný okamžik, kdy udeří.
Co mají oba mrtví společného? Existuje v jejich minulosti nějaké tajemství, které by je mohlo spojovat? A co je spojuje s vrahem? Erika dělá vše pro to, aby Nočního lovce zastavila a dopadla, i když opět riskuje a dostává se do konfliktů s nadřízenými. A navíc možná vrah začíná sledovat i ji…

Když jsem četla autorovu prvotinu, Dívka v ledu (recenze zde), tak jsem byla příjemně překvapena. Co příjemně, byla jsem nadšená, protože mi jeho způsob psaní sedl, kniha mě bavila a neměla jsem ke čtení žádné výhrady. Jakmile jsem se dozvěděla, že se chystá další případ detektiva šéfinspektora Eriky Fosterové, byla jsem natěšená jako nikdy, až se budu moct začíst a zase řešit další případ s oblíbenými hrdiny.

Jsem ráda, že jsem se dostala ke knize ještě před vydáním, kdy nejsem ovlivněna žádnými názory a mohla si ji v klidu přečíst. No, v klidu… Autor Robert Bryndza dokázal to, co už dlouho nikdo jiný. Měla jsem strach. Byl to takový ten správný pocit, kdy jsem četla a pokradmu sledovala stíny v pokoji. Jelikož čtu v noci, jakmile mi dítko usne, tak jsem chvílemi byla ještě více vystresovaná a to mi dodávalo elán číst dál. Ráda se bojím. 🙂
Když Noční lovec útočil v noci (proto asi jeho přezdívka – blik, cvak, příjem :-)), kradmé stíny minulosti jedné z hrdinek, kdy ji pronásledovaly v dobu nejméně vhodnou a ještě způsobem, který byl hodně podobný zombíkům, k tomu připočítám nějaké ty duchy pod postelí a sledování bytu v noci nepřítelem… Před spaním jsem kontrolovala, jestli jsou mé vchodové dveře zamčené – opravdu! 🙂

Děj příběhu se opět odehrává v Londýně, setkávám se všemi, které jsem měla nebo neměla ráda v prvním díle a přibývají někteří noví, kteří mi opravdu pijou krev. Nesnáším, když se někde vyskytne, s prominutím, idiot, který všechnu pozornost a slávu strhává na sebe, což se tady stalo, takže poklona autorovi, že mě dokázal také krásně vytočit. Objevují se tady i trochu morbidnější popisy obětí a tím pádem to pro mě získávalo více zalíbení. Já takové věci ráda a myslete si o mě, co chcete. 🙂

Od Nočního lovu očekávejte nejen napínavý a šokující thriller, ale také pobavení a ještě více nahlédnutí do života Eriky Fosterové. Což je svým způsobem také zajímavé. Já nějak nepobrala z prvního dílu pár věcí, vůbec si je nevybavuju, že by tam byly zmíněny, ale teď už je mám v hlavě zapsané. Díky tomu, že se autor věnoval všemu dostatečně, ze všech stran a přitom to nebylo ani trochu nudné.
Je to perfektní thriller, který mi opět vyrazil dech a dlouho na něj budu myslet. Hlavně večer a v noci se budu ještě dlouho otáčet kolem své vlastní osy a sledovat, jestli na mě někde nebudou mrkat ze tmy cizí oči… Protože nikdo nikdy neví, kdo ho sleduje… Uáááá 🙂

Rozhodně nemusím psát, že knihu doporučuji těm, co četli první díl. A vy, kteří jste první díl nečetli, nemusíte se obávat, že byste něco nepochopili. Jedná se sice o stejné postavy, trochu více se rozvíjí jejich soukromý život, ale to určitě nevadí se pustit do Nočního lovu. Jde se o naprosto jiný případ, více zapeklitější, více dramatičtější než v prvním díle.
Přijde mi, že autor se zlepšil. Jestli je to vůbec v jeho silách. Tato kniha mi přišla mnohem víc propracovaná, měla větší drive a spád, byla o hodně akčnější, strašidelnější, napínavější, šokující. A ohledně konce příběhu, tohle tedy ne! A doufám, že to tak nezůstane! Jelikož nervy mám jen jedny, tak doufám, že se brzo dočkáme dalšího dílu Eriky, Petersona a Moosové. Už teď mi tihle hrdinové chybí.

Naprosto skvělá kniha a já tímto děkuji Cosmopolis za recenzní výtisk a pokud si knihu chcete koupit, můžete tak učinit zde.

Mějte se krásně a sledujte, jestli jste opravdu sami… 🙂
Daramegan

Autor: Juliet Ashton
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 375

Číst tuto knihu je jako probírat se rodinným albem a nahlížet do života jiných lidí. Kate a Becca jsou sestřenice a taky nejlepší kamarádky, i když jsou každá úplně jiná. Jako pod drobnohledem sledujeme jejich každodenní život, všechny jeho milníky od dětských oslav, přes osmnácté narozeniny až po dvojitou svatbu. Pak by všichni mohli žít šťastně až do smrti, jak se říkává, jenže příběh teprve začíná! Román Juliet Ashton je tím pravým pro všechny, kdo věří v osud a lásku. Ta však může mít různé podoby: od té velké a spalující až po tichou a vytrvalou, která často přijde až tehdy, kdy ji už vůbec nečekáme. Ale co se stane, když člověk, jehož milujete, nemůže být váš? Život nikdy není takový, jak si člověk plánuje. Přináší ztráty v podobě zklamání a podrazů i od těch nejbližších, ale i nečekané nálezy ve chvílích dokonalého štěstí. O tom všem vypráví kniha plná překvapivých zápletek, dokonalých postřehů, skvěle vykreslených charakterů, ale i britského humoru.

Autorka si mě podmanila. Dokázala všechny strasti a slasti života dostat na nějakých 300 stránek, pořádně je promíchat jako dobrý koktejl a naservírovat to i s paraplíčkem! 🙂 Dala bych 5 hvězd, ale některé myšlenkové pochody byly trochu zdlouhavější… nebyly nudné, ale i přesto byly zbytečné. Ovšem to nic nemění na tom, že to bylo supr trupr počtení! 🙂
Tento odstavec jsem napsala hned po dočtení knihy a i teď ve mě vyvolává příjemné pocity. Byl, nebo spíše je, to příběh, kde se setkáváme s Kate a Beccou, což jsou sestřenice a procházíme s nima, ruku v ruce, celým jejich životem. Tedy téměř celým. Důchodu se nedočkáme. 🙂

Kate je ta chytrá a Becca ta krásná, ovšem to není pravda. Obě mají něco do sebe, ale je fakt, že Becca byla ta protivnější, proradnější, prohnanější postava. Místy mi lezla na nervy a obdivovala jsem Katinu empatii, jak dokázala pochopit myšlenkové pochody své sestřenice a z velké části ji obhájit a ospravedlnit. Já bych ji přetáhla jen jednou krumpáčem v některých momentech a nesnažila se pochopit, proč to udělala. Na to bych neměla nervy. Proto jsem si Kate taky tak moc oblíbila. Kate je přesně ta postava, kterou byste, milé dámy, chtěly za kamarádku. Nezkazila žádnou radost, vždy by vás, jako svou přítelkyni, stavěla na první místo. Dokázala pomoct i v nemožných situacích a hlavně některé věci brala s ledovým klidem, jako například urnu psa na párty?! Tohle bylo hodně dobré. 🙂

Čtení jsem si maximálně užila, protože to bylo ze života. Všechny věci, které se děly, byly naprosto reálné a můžou potkat kohokoliv z nás. Některé byly smutné, utrápené, ale hlavní hrdinka se nehroutila, protože nesměla a ač je to blbý, v dnešní době se taky málokterá žena „zhroutí“, protože musí fungovat. Nemůže se na všechno vyprdnout i kdyby sebevíc chtěla. Pak tam byly momenty, které byly zatěžkávající zkouškou, ale opět se Kate vytasila se svou skvělou povahou a brala je buď s nadsázkou nebo s klidem sobě vlastním. Což jsem jednoduše obdivovala a to byly přesně ty momenty, kdy mě kniha nadchla a bavila mě.

Malilinkato mi některé pasáže kazily čtení, a to byly ty, kdy se jednalo o myšlenkové pochody. Ne všechny, ale pár jich tam bylo, které byly trochu zdlouhavější. Nebyly nudné, to v žádném případě, ale myslím si, že by se nemusely probírat zprava doleva a zleva doprava. Stačilo by jen jedním směrem. Stejně čtenář, pokud se začte, tak jako já, hned ví, která bije a jak to bude asi pokračovat. A když neví, tak bude o to více překvapen. Ovšem je to jen malý detail, nic to nekazí na samotném příběhu. Ten byl excelentní.

Co jsem ještě velmi ocenila, tak byly začátky kapitol. Před každou byl obrázek s nějakou navštívenkou, oznámením či emailem a čtenář ví, o čem kapitola bude. Co bude hlavním tématem. A řeknu vám, měla jsem co dělat, abych neotočila na stránku před poslední kapitolou celé knihy. 🙂 Neudělala jsem to, ale stálo mě to značné úsilí. :-))

Jednoznačně, doporučuji. Věřím, že se kniha bude líbit a v autorce najdete svou novou oblíbenkyni. Příběh se četl snadno, rychle, bylo o čem číst a až do konce přemýšlíte, jestli to bude opravdu tak, jak si přejete. Jak by si to vysnil čtenář. Určitě se po knize poohlídněte a pokud ji nechcete hledat a chtěli byste přímý odkaz, tak tady jej máte.

Děkuji nakladatelství Baronet za poskytnutí recenzního výtisku!

A přeji vám všem ať se máte krásně!
Daramegan

Autor: Lilja Sigurðardóttir
Rok vydání: 2016
Počet stran: 311
Nakladatelství: LEDA

Jednatřicetileté Sonje se rozpadlo manželství – po dramatickém rozvodu se ocitla prakticky bez prostředků…a bez syna. V islandské krizi je Sonja bez práce a síly ji docházejí. Její rozvodový advokát ji nabídne pracovní cestu do ciziny a Sonja si pozdě uvědomí nebezpečí…Banka, kde pracoval její bývalý manžel zkrachovala a jeho vyšetřují kvůli účasti na rozsáhlých finančních machinacích. Sonja celou dobu nic netušila – co všechno ještě před ní skrýval? Domyslí si to, když ji syn náhodně ukáže jednu fotografii… Pod hrozbou, že ji gang unese syna, je schopna vymýšlet nové a nové způsoby, jak uniknout pozornosti celníků, nakonec ji ale jeden z nich zastaví. Znamená to pro Sonju definitivní konec, anebo naopak naději na únik z pasti?

Psychologické drama. Tyto dvě slova maximálně vystihují příběh, který se skrývá na stránkách knihy V pasti. Když jsem jej začala číst, měla jsem nervy v pořádku. Věřím, že při čtení se mi některé nervy zničily, protože jsem se dokázala sžít s hlavní hrdinkou a s jejím zoufalstvím. S velkou mateřskou láskou, kdy kvůli svého syna dělá všechno možné i nemožné, aby mohli spolu být aspoň dva víkendy v měsíci. Ta beznaděj, kdy byla bez něj, ta víra a naděje, že se to jednou obrátí a bude ho mít ve své péči byla neochvějná, i když vše hrálo proti ní. Sonja je vylíčena jako velmi silná, schopná, důvtipná žena.
Sonja převáží drogy. Odletí na místo předání a jejím úkolem je doručit zpátky na Island zásilku v pořádku a hlavně, nenechat se chytit. Což přestává být jednoduché v době, kdy jeden zaměstnanec letiště začne mít podezření, zaměří se na ni a chystá se ji kompromitovat. Když ji ale chytí, přistihnou při činu, tak se může se svým synem na nějakou dobu rozloučit… Ale když nebude vyzvedávat zásilky, neuvidí svého syna.. Začarovaný kruh… Jednoduše, je v pasti.

Autorka vás dokáže vtáhnout do děje. Když popisuje, jak hlavní hrdinka ukrývá zásilky, aby mohla přejít přes celní kontrolu, tak nejdříve máte nervy na pochodu, aby to zvládla a poté se zase zamyslíte, že tohle není možné, aby někdo znal balení zásilek takovým způsobem, bez toho, aniž by někdy nepašoval taky něco. 🙂
Celý děj se ovšem netočí jen kolem Sonjy a její „práce“, také je tam druhá postava, neméně důležitá a tou je Agla. Zaměstnankyně zkrachovalé banky, která měla na starosti investice ve velkých částkách do různých akciových fondů a je vyšetřována pro korupci. Její život je taky svým způsobem spojen se Sonjou, ale to se to dozvíte z příběhu, jakým způsobem.

Kniha je rozdělena na kapitoly, které jsou velmi krátké a proto se čte dobře a rychle. Máte pocit, že jste teprve začali číst a houby, už je člověk v polovině. Svižné tempo a napětí v ní nechybí. Čte se sama.
Co se mi opravdu líbilo, tak byly různé činy, které si hlavní hrdinka vybrala k tomu, aby mohla být se svým devítiletým synem, bez toho aby mu prozradila, co dělá, jak to dělá, pro koho to dělá. I když měla velké trápení, velké problémy, vždy to dokázala ustát, aby v očích svého syna byla dokonalá matka a ho nijak nepostihla její práce. Krásně je tu zdůrazněna velká mateřská láska, touha být se svým dítětem a bezmoc, když s ním být nemůžete. To si potom člověk uvědomí, co všechno je ochoten podstoupit a riskovat, jen proto, aby mohl být s tím, koho na světě miluje nejvíc.

Doporučuji knihu k přečtení všem, kteří ví, co je mateřská láska, protože ti to budou prožívat s hlavní hrdinkou nejvíce. Samozřejmě si tento příběh můžou přečíst i ti, jenž ještě děti nemají, ti zajisté ocení důmyslnost a představivost hlavní hrdinky. Takže doporučuji všem. 🙂

Myslím si, že je to kniha, která se vám zalíbí a navíc, končí takovým způsobem, že ve vzduchu zavání další díl. Nemůže to být takto. Musí to být jinak. A doufám, že v dalším díle už budeme venku z pasti.

Děkuji nakladatelství LEDA za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si knihu chcete zakoupit, můžete tak učinit přímo tady.

Díky za přečtení,
Daramegan