Autor: Katie Marsh
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Mladá fronta
Počet stran: 288
„Klesl na koleno. Zhluboka se nadechl a neuniklo mu, že je Hana plně zabraná do vytahování další křupky ze sáčku. Drobný, ale odhodlaný shluk větviček se mu snažil proniknout do kotníku. Cítil, že mu nohavicí džínů proniká vlhkost a zauvažoval, do čeho asi kleknul.“
V den, kdy se Hana chystá oznámit manželovi, že od něj odchází, ho najde v ložnici na podlaze, vyděšeného a neschopného se pohnout. Dostal mrtvici. A jejich život se ve vteřině změní. Haně nezbývá než odložit všechny své plány, aby se mohla starat o manžela, kterého byla připravená opustit. Tom nemůže chodit, není schopen základních úkonů. Po měsících vzájemného zanedbávání a partnerského odcizení nastává dlouhé období rehabilitace, během nichž má Tom čas pohlédnout na svůj život z nové perspektivy, aby ho mohl přehodnotit. Podaří se Tomovi překonat nemoc a zachránit manželství? A dokáže se Hana vzdát svých plánů na nový život a znovu se do Toma zamilovat?
Moje všechno je debutový román, který nedáte z rukou. Rozpláče vás i rozesměje. A přiměje vás zamyslet se nad tím, co je v životě skutečně důležité.
Pokud máte rádi romantické knihy, kterým nechybí náboj, tak je pro vás vhodná tato kniha. Sice příběh začíná smutnou událostí, která se ale děje, zvlášť v této době, velmi často a postihuje už i mladé lidi. Ač je to smutné, je to součástí našich životů a každý se s danou situací vypořádává podle svého. Tady se hlavní hrdinové s tím vypořádali bravurně. Když budete číst řádky, tak se budete jen utvrzovat v tom, že život je plný ústupků, kompromisů, odvahy, ale také odříkání.
Hlavní hrdinka Hana je učitelka, která má velká očekávání od života. Milá postava, které jsem fandila, od začátku až do konce a i když nebyla vždy dokonalá, tak jsem ty její prohřešky omlouvala, jelikož jsem se dokázala vcítit do situace, ve které se nacházelo a dokázala jsem pochopit, co ji vedlo k tomu, aby udělala něco tak špatného… Pro mnohé něco neodpustitelného.
Tom, její manžel, kterého skolila mrtvice, se pomalu dostává zpátky do běžného života a musí překonat všechny nástrahy, které mu postavila do cesty. U něj čtenář nejvíce pozná, jak se může člověk zlomit, když je na pokraji smrti. Když neví, jestli a jak bude dál žít, jestli bude zdravý.
Myšlenkové pochody obou hrdinů jsou naprosto perfektně zpracované a vtáhnou vás do děje.
„Nadšeně drtí čokoládu mezi zuby. „Že obvykle sedíš v jiné sekci.“ „Ve které?“ Hana otočí další stránku. Tahle kniha je hrozně ukecaná a blahosklonná. Ví, že kdyby jejího autora potkala, měla by silné nutkání uškrtit ho tou červenou hedvábnou kravatou, co má na fotce na přebalu. „Cestování.“ Stephi se na ni významně zadívá. Jemná jako rána cihlou do obličeje.“
Není to klasický romantický příběh, kdy se dva potkají, zamilují a vezmou se. Je zde mnohem hlubší pointa. Dalo by se to shrnout také do přísloví „nemusí pršet, stačí když kape“. Při čtení mi došlo, jak je důležitá odvaha a chuť něco změnit, postupovat malými krůčky a věřit. Koukat se do budoucnosti. Protože když člověk zůstane zaseknutý v přítomnosti, těžko změní svůj přístup tak, aby to, co jej čeká dál, bylo podle jeho představ. I když s některými věcmi se nedá už nic dělat, tak pořád je možnost je nějakým způsobem obejít a najít i v nich smysl bytí.
Možná se vám zdá, že tuto recenzi píšu v takovém, né mi vlastním stylu. Je více přemýšlivá, ale to je díky příběhu. Hodně jsem si jej vztahovala na sebe a přemýšlela, co by kdyby. Pro mě je to děsivá představa, kdybych našla svého přítele na zemi… Nebo dokonce já měla mozkovou příhodu… A to měl hlavní hrdina třicet let, já už mám o pár let více.
Člověk potom začne sumírovat, začala jsem přemýšlet, co by bylo s mým synem, přítelem, s mým psem, s mou knihovnou!, kdybych dopadla špatně.
Ač se může zdát, že kniha na mě působila depresivním dojmem, tak se nenechte zmást. Vůbec to tak není, jen si myslím, že donutí hodně z vás přemýšlet a koukat se do budoucnosti, co bude za rok, za dva, za deset let. A věřit, že tak, jak jste si ten život nalajnovali, půjde dál a když ne, tak pouze malými objížďkami.
Určitě knihu doporučuji dále. Ženy, dámy, které už něčeho ve svém životě dosáhly, i těm, které mají život teprve před sebou. Víte proč? U tohoto čtení si pár věcí uvědomíte. Jak dokáže být život krutý, ale vlastní odvahou, láskou, oporou svých blízkých (i když někteří můžou být pořádné střeva :-)), můžete dosáhnout hodně vysoko. A v tom si držme navzájem palce. :-))
Děkuji nakladatelství Mladá fronta za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak můžete přímo tady.
Mějte se krásně a čtěte! 🙂
Daramegan
A jelikož jsem na mateřské, tak jsem nestihla vyhlásit soutěž v den narozenin blogu. Nebo jsem zapomněla? Schválně, co si myslíte? 🙂
Tak, teď pravidla.
