Měsíc: Březen 2017

Autor: Carol M. Cramová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 373

Příběh mladé svérázné ženy – malířky, zasazený do prostředí středověkých italských měst, upoutá nejen romantické duše, ale i milovníky výtvarného umění a starých řemesel. Román Toskánské věže, odehrávající se v klikatých uličkách sluncem rozpálených náměstí středověké Itálie, je příběhem mladé ženy, která se odváží vykročit vlastní cestou a prosadit se v muži ovládaném malířském umění a řemesle. Sofia, dcera věhlasného malíře Barducciho, žije v rodném San Gimignanu provdaná za sobeckého a ješitného obchodníka se šafránem, ale tajně touží prosadit svůj talent v malířském umění, do nějž ji svéráznou výchovou zasvětil otec. Ten však nečekaně umírá a dceru už stihne pouze vybídnout, aby svůj sen nevzdávala a nepromarnila tak dar od Boha, kterého se jí dostalo. O pár měsíců později se v sieně objevuje otrhaný mládenec, a žádá o práci v malířské dílně Maestra Manziniho, bývalého přítele Antonia Barducciho…
Toskánské věže spojují hrdinčinu silnou osobnost s důkladně nastudovaným prostředím a přesvědčivými postavami, které skvěle zapadají do pestrobarevné mozaiky Itálie čtrnáctého století, jež bylo obdobím velkých zvratů v celé Evropě. Stylově sestavená zápletka plná kliček a zvratů téměř nedovolí čtenáři knihu odložit.

Naprosto souhlasím s poslední větou v úvodní anotaci příběhu. Když jsem začala knihu číst, okamžitě se mi zalíbila a já ji nechtěla odložit. Velmi jsem si hrdinku oblíbila a fandila jsem ji. Autorce, Carol M. Cramové se skvěle podařilo mě vtáhnout do příběhu, prožívat každou chvíli s hlavní hrdinkou Sofií, smát se i plakat spolu s ní.

Kniha se řadí mezi historické romány, ale vůbec se nemusíte toho žánru bát. Nejsou tam žádné sáhodlouhé pasáže přeplněné letopočty, které by vám nedávaly smysl. Na stránkách najdete pouze a jen perfektní příběh, který odkrývá to, jakým způsobem lidé žili ve středověké Itálii. A autorka to dokázala popsat naprosto úžasným, poutavým způsobem. Jaké postavení měly ženy v domácnosti, jakou měly možnost pracovat, jak se musely chovat a jakým způsobem mluvit s jinými lidmi.

Je to naprosto brilantní román, který mne uhranul, získal si mé srdce a dlouho na něj budu vzpomínat. Sofia, jakožto hlavní hrdinka byla skvělá postava, která věděla co chce a i přes nějaké pochybnosti a překážky, které ji do života stavěli nejen lidé okolo, ale hlavně osud, přesto dokázala jít dál a snažit se naplnit svůj sen.

Toskánské věžě jsou čtivé, opravdu vás chytnou a nepustí, dokud nedočtete. Je to prvotina autorky a pokud se ji podařil napsat takto výborný příběh, jsem opravdu zvědavá, jaký bude její další počin. Protože si teď nasadila laťku opravdu vysoko.
Je napsaný tak dobře, že se čte sám, čím více slov máte přečtených, tím více vás zajímá, jak to bude pokračovat. Carol M. Cramová dokázala do jednoho příběhu dostat vše – od napětí až po romantiku.

Doporučuji to všem, kteří mají rádi nejen historické romány, ale také těm, kteří hledají příběh, jenž bude něčím výjimečný, těm, kteří hledají příběh, za kterým se bude ukrývat něco víc, než jen příběh samotný. Všem, kteří rádi čtou něco víc, než jen „knihu“. Tento příběh si určitě vaši pozornost zaslouží.

Děkuji Knihy Dobrovský za zaslání recenzního výtisku a pokud si chcete Toskánské věže koupit, tak můžete přímo tady.

Děkuji za přečtení a případný komentář. 🙂
Mějte se krásně,
Daramegan

Autor: Ed McBain
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 320

Velké, zlé město je ve formě, produkuje zločiny, maléry a podivnosti na každém kroku a policisté z 87.revíru si nevydechnou ani na okamžik. Vražda nemluvněte a dívky na hlídání o silvestrovské noci působí dojmem hrůzného, zcela nepatřičného a na pohled nesmyslného činu. Pánové Steve Carella a Meyer Meyer toho mají plnou hlavu, protože jaksi není čeho se chytit. Jejich kolega Hal Willis současně ve stejné budově vyšetřuje vloupání, a aby toho nebylo málo, zaplete se Bert Kling do podivného konfliktu malého portorikánského dealera s jamajským gangem, nemluvě o velkých kokainových bossech v Miami. Ukolébavka přináší vše, nač jsme od McBainových příběhů z 87. revíru zvyklí – napětí, dokonalou kresbu postav i prostředí a pečlivý popis policejních postupů, včetně občasných „faksimile“ úředních dokumentů, provázejících jednotlivá pátrání.

Starý dobrý Ed McBain v novém kabátě. Pamatuju si, jak ještě můj tatínek žil, sednul si do křesla, vzal si nějaký starý paperback do ruky, nasadil brýle, zapálil si cigaretu a já po něm pokukovala, co to čte, jestli to má nějaký krvavý obrázek na přebalu. A on to byl Edík. 🙂 Taťka měl rád jeho knihy, já od něj četla asi dvě, tři a právě proto jsem věděla, když jsem uviděla edičák Baronetu, že Eda McBaina v novém kabátě chci. Je to částečně taky srdcovka. Sednu si do křesla, vezmu McBaina, jen si u toho teda nezapálím… 🙂

V příběhu jsou důležité tři dějové linie. Jedna se točí kolem vraždy nemluvněte a dívky na hlídání. Druhá je zase o vyšetřování napadení jednoho chlapíka jinými chlapíky s basebalovými pálkami a třetí je Eileen a její práce pro policii. Je zde spousta postava než jsem si zvykla, kdo je kdo, místy jsem si připadala ztracená, musela přestat číst a vzpomínala, v jaké souvislosti jsem už to jméno četla. A k tomu se přidávali noví a noví lidé. Když jsem to četla, měla jsem pocit, že jsem v šíleném davu lidí, každý si řeší to své a já musím mít přehled o každém z nich.
Když se mi podařilo vše uchopit a pochopit, tak začal pořádný humbuk. Sice mi chvílemi přišlo, že je akce trochu pomalejší, jako by se děj táhnul, ale přitom si jen autor se mnou pohrával a pak hned vytasil pomyslnou třešničku na konec. A tak to pokračovalo stále dokola, až do konce.

Kniha je psána velmi příjemným způsobem, nejen, že jsou zde podrobně uvedené některé metody vyšetřování – kdy například technici nepřijedou ke vloupání, kde se odcizily věci za pár šupů… ale také si Ed McBain dokázal pěkně pohrát s každou postavou, kterou zmiňuje v Ukolébavce. Jako čtenář jsem získala i informace ze soukromí, jako například od Carellyho.
Díky tomu jsem měla pocit, jako bych věděla opravdu všechno a to se mi líbilo. Nic neopomněl.

Zvláštní bylo, že ač má kniha 300 stran, tak já ji měla přečtenou za jedno odpoledne, jeden večer a jednu noc. Obula jsem se do toho, ale hlavně mě bavila. Navíc jsem tak nějak věděla, že to se mnou nečte jen můj syn, ale také se shora na mě dívá táta a je rád, že „jdu v jeho šlépějích“. 🙂
Děj žádným způsobem nevázne a já věřím, že když si zvyknete na všechny postavy, bude vás to bavit. Je pravda, že mě tedy více než hlavní dějová linka bavily ty vedlejší, ale to je právě to hezké na Ukolébavce. Každý si tam najde to své, co ho bude nejvíce bavit.

Jsem s příběhem naprosto spokojená a těším se na další knihu, která u Baronetu vyjde. Nokturno, těš se! 🙂 
Určitě doporučuji k přečtení každému, kdo má rád detektivní příběhy, také těm, co rádi hádají, kdo je zlý a kdo byl jen ve špatnou chvíli na špatném místě.

Děkuji nakladatelství Baronet za zaslání recenzního výtisku a pokud si chcete knihu koupit, můžete přímo tady.

Mějte se krásně a děkuji za přečtení, případné komentáře. 🙂
Daramegan

Autor: Alexander Stainforth
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Čas
Počet stran: 272

Co může workoholičce Lauře zkomplikovat život ještě víc než to, že přijde o práci, a tak už není obávaná šéfová? Zamiluje se. Zpočátku to tak sice nevypadá, protože ten otrava jí už podruhé zablokoval vjezd do domu, ale nakonec se z něho vyklube nový soused. Hodně sexy soused. Následuje pozvánka na večeři, první společný den… a Laura má hlavu v oblacích. Nic ovšem není takové, jak se na první pohled zdá, a řada zdánlivých náhod a propletenců na sebe nedá dlouho čekat. Život po vyhazovu snad už nemůže být zábavnější a víc vzrušující. Nebo ano?

Tato kniha, kterou vám právě představuji, je pro mě obrovské překvapení. Čekala jsem nějakou lovestory, která bude probíhat „standardně“ tak, jak to očekáváme. Ovšem…! Je to úplně jinak. 🙂
Jasně, je to lovestory, ale vtipná, zamotaná, překvapující, zábavná.
Laura je jedním slovem bestie, která v práci jde přes mrtvoly, ale jen do doby, než přijde o práci. Potom začíná sumírovat. V polovině jejího přemýšlení, jaká vlastně je, si k ní najde cestu soused, jenž ji zaparkuje před bránou. V Lauře se opět objeví bestie, dá mu to pořádně sežrat, ale to netuší, že se s ním bude potkávat častěji… A další scénky přichází.

Normálně bych autora přirovnala k Alici Clayton. Zamotaná lovestory, některé scény byly opravdu vtipné, některé opravdu trapné, jen si autor odpustil (chvála ho) popisování sexu, což opravdu nevyhledávám. Takže styl, jakým je tato kniha napsaná, mi opravdu sednul. Navíc je opravdu pěkně v příběhu ukázáno, jak si člověk uvědomí spoustu věcí mnohem později.

Příběh jako takový za jedna. Bavila jsem se. Líbily se mi postavy, byly přímé, jednoduché a dokonce jsem se do některých dokázala vžít a chápala, proč a jak. Obyčejní lidé, kteří se ocitli na papíře. Že to není inspirováno skutečností? Haha, beztak je! 🙂
V ději jsou dva zádrhele. Ten jeden mi byl tak nějak jasný, ale ten druhý byl naprosto famózní. Nečekala bych to a taky mě to úplně rozčílilo. Jo, bestie! 🙂

Celkově se mi kniha líbila, jedná se o oddychovou četbu, nad kterou nemusíte uvažovat a když se oprostíte od všeho kolem, tak si čtení užijete. Stránky mi ubíhaly před očima a mi nezbývalo nic jiného, než se bavit. Doporučuji ji ženám a dívkám, jako nenáročnou, romantickou četbu, která ale v sobě ukrývá krapet víc, než jen to, že se dva potkali a políbili.

Děkuji panu autorovi, Alexander Stainforth, za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, můžete tak učinit přímo tady.

Děkuji za přečtení a vaše případné komentáře a postřehy.
Daramegan

Autor: Veronica Roth
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2017
Počet stran: 421

Ve světě, kde vládne násilí a právo silnějšího, kde mnozí trpí, má každý člověk zvláštní dar. Akos a Cyra jsou pro ten svůj zneužíváni. Cyra má dar bolesti a síly a její bratr, tyran vládnoucí celému válečnickému národu, její sílu používá k tyranizování nepřátel. Akos pochází z mírumilovného národa a pro rodinu by obětoval i vlastní život. Dokáže si Cyra s Akosem navzájem pomoci, nebo přinese jeden druhému zkázu?

Marně přemýšlím, odkud mám začít. Asi trochu obšírněji. Veronica Roth je pro mě jedna z nejlepších autorek – tou zůstává i po přečtení Čar života. Její série Divergence se mnou zametla. Rozbila mi srdce na milion malých kousíčků a do dnešního dne, i když už je to hodně dlouho po čtení této série, nemůžu zapomenout na Tobiase, alias Čtyřku.
Její nová kniha, kterou vám zde představuji, se odehrává opět mimo náš svět, kdy vše je jiné, zvláštní. Už při prvních stránkách jsem chvílemi měla co dělat, abych se zorientovala. Ze startu se na mě vyvalila vlna plná cizích slov, které jsem místy s problémy přečetla, natož abych si je zapamatovala. Když se k tomu přidaly mlčenky a proud, byla jsem v lese.
I když autorka umí báječně popsat všechno, o čem píše, její popisný talent je nesporně skvělý, tak přes to kvantum informací, které byly potřeba si zapamatovat, mi v hlavě dělal guláš.

Když jsem se jakž takž sžila jak s hrdiny, tak prostředím, stále mi svým způsobem, chyběl děj. Jsem u  autorky zvyklá na pořádnou akci, kdy přestávám dýchat a tady k nedostatku kyslíku nedošlo. Tím ale v žádném případě nemyslím, že je to nudné. To určitě ne! Jen je evidentně vidět, že si autorka připravuje půdu pro další díl. Opatrně našlapuje, vše vysvětluje, seznamuje nás se vším, co je dle jejího názoru nutné znát, abychom se na druhý díl s chutí vrhli.

Velmi jsem se na tuto knihu těšila, dá se říct, že jsem nemohla dospat a proto jsem trochu zklamaná. Tak, že mé hodnocení není pět hvězd, ale jen čtyři. A hlavně z toho důvodu, že na mě tam bylo prostě hodně „cizích“ slov, které jsem musela svým způsobem vstřebat. Například i teď, po přečtení nevím, jak napsat, natož vyslovit město, ze kterého pocházel Akos. Jediné, co si vybavím je, že začínalo písmenem T. 🙂

Je škoda, že jsem si s příběhem nesedla tak, jak jsem si představovala. Holt, Divergence bude navždy na prvním místě. Každopádně se ale těším na další díl. I když neskáču x metrů vysoko, přesto mě děj začal bavit a jsem zvědavá, kam se bude v pokračování ubírat. Protože věřím, že pořádná akce na sebe nenechá dlouho čekat.
Jak asi cítíte i z této recenze, pořádně nevím, co si o knize myslet. Měla v sobě něco, co mě nutilo číst dál, dokud nebyl konec, ale příběh měl i své chvilky, kdy jsem přemýšlela, co to jako je? a jestli to neodložit. Nakonec jsem ráda, že jsem dočetla, přece jen autorčin styl vyprávění, popisů a hlavně její představivost je pastvou pro oko.

Určitě knihu doporučuji všem fanouškům fantasy žánrům, povinně pro fanoušky Veronicy a velmi se mi líbí, že čtení bude bavit i kluky, i holky. Není to zaměřeno jen na jedno pohlaví, i když z valné části je to vyprávěno právě dívkou, přesto si i kluci přijdou na své. 🙂

Děkuji Albatros media a.s. za zaslání recenzního výtisku a pokud knihu ještě nemáte, můžete si ji koupit přímo tady.

Díky za přečtení a určitě mi napište váš názor na knihu! 🙂
Daramegan