Měsíc: Květen 2017

Autor: R. L. Stine
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 248
Rok vydání: 2017

V malém městě Shadyside raději nezůstávejte vzhůru moc dlouho, protože se může stát něco strašného…
Lisu Brooksovou pronásledují dnem i nocí noční můry a halucinace. Mohla je způsobit hrůzostrašná nehoda, kvůli které strávila v nemocnici celé týdny?
Když Lisa zjistí, že sousedka hledá chůvu pro malého syna, skočí po té příležitosti, aby přišla na jiné myšlenky a něco málo si vydělala. Jenže pak začnou ty vraždy – a její kamarádi jeden po druhém umírají. Staly se Lisiny noční můry skutečností?

Robert Lawrence Stine je proslaven svou sérií Stopy hrůzy a nyní v nakladatelství Baronet vychází další série, Návrat do Ulice strachu. Jako první jsem vám představila Ostrov strachu (recenze zde) a nyní je na pořadu dne další kniha, s názvem Nebuď dlouho vzhůru.

Hlavní hrdinkou je Lisa, která se do Shadyside přestěhovala i se svými rodiči docela nedávno. Nemá ještě moc kamarádů, takže se upíná na ty dva, kteří ji jsou nejblíže. Nate a Saralynn. S Natem začala chodit, jsou spolu asi měsíc, pořád má ovšem podezření, že Saralynn, i když je její nejlepší, možná jediná kamarádka, má k Nateovi blíž, než by měla mít.
Po nehodě, která ji obrátí život vzhůru nohama, se potřebuje co nejdříve vrátit do běžného života a proto se rozhodne dělat chůvu osmiletému chlapci. A místo, aby se ji život vracel do normálu, propadá se do naprostého pekla.

Po přečtení Ostrova strachu jsem se na další dílo těšila. Příběhy jsou lehce a příjemně mrazivé, pokud má čtenář, tak jako já, bujnou fantazii, můžou být i strašidelné. Další výhodou je, že se čtou velmi dobře, kapitoly jsou krátké, jednoznačné a protože se R. L. Stine snaží dát do pár stránek pořádný příběh, tak je čtení také napínavé a akční. Na každé stránce se něco děje.

V této knize si autor pohrává s fantazií čtenáře. Vytvořil tak trochu scifi svět, ve kterém měl pro mne, jako čtenáře, připraveno pár překvapení. A vůbec jsem nečekala určité věci a zvlášť u jedné jsem se přistihla, že mám oči vyvalené jak puk.

Při čtení jsem se opět skvěle bavila a musím říct, že se mi tento díl líbil asi ještě o něco více, než ten první. To nadpřirozeno, které se v tomto příběhu objevilo, tomu dodalo tu správnou šťávu. Navíc mi přišel děj více napínavý než u Ostrova.

Opět kniha, kterou doporučuji. Pokud máte chuť na něco, co vám trochu pocuchá nervy, tak se pusťte do tohoto příběhu. Nic tím nezkazíte a přečtete si jednohubku, která vás okouzlí a u které vás zamrazí. 🙂

Děkuji nakladatelství Baronet za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tak můžete přímo tady.

Mějte se krásně a přeji všem příjemný den!
Daramegan

Autor: Erin Watt
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2017
Počet stran: 336

Ella Harperová se v prvé řadě snaží přežít. Spolu se svou přelétavou matkou se celý život stěhovala od města k městu, bojovala o přežití a věřila, že se na ni jednoho dne usměje štěstí. Po smrti matky ale Ella zůstala sama…
Dokud se neobjevil Callum Royal. Vytrhl Ellu z chudoby a odvezl ji do svého sídla, za pěti syny, kteří ji nenávidí. Bratři Royalové jsou jeden přitažlivější než druhý, ale nikdo ji nepřitahuje tak jako Reed Royal, jenž je však odhodlaný poslat ji zpátky do slumů, ze kterých vzešla. Reed o ni nestojí. Prohlašuje, že Ella mezi Royaly nepatří. Možná má pravdu. Bohatství a luxus. Intriky a lži. Nic podobného Ella ještě nepoznala, a jestli má v paláci Royalových přežít, bude se muset naučit, jak být jednou z nich – a zůstat přitom sama sebou.

Pod pseudonymem Erin Watt se ukrývají dvě autorky, jednou z nich je Jen Frederick a druhou, velmi známá a úspěšná, Elle Kennedy, jejíž sérii Off-Campus, si oblíbilo mnoho českých čtenářek. Obě autorky spojuje jak láska ke knihám, závislost na psaní, tak obrovská představivost. Milují své rodiny a domácí mazlíčky, rády vymýšlejí něco zábavného a šíleného. A nejvíce se bojí toho, že se rozhádají.

V příběhu vystupuje hlavní hrdinka, Ella Harperová, která si za svůj krátký život už stihla projít peklem. Nemá lehký život, má co dělat, aby si udržela střechu nad hlavou, a protože se touží dostat na vysokou, snaží se být ve škole nejlepší, do toho musí pracovat, aby měla na živobytí. Protože ji umře matka, musí se ohánět, aby se o ni nestarala sociálka, vymýšlí různé fígle, aby zůstala svou vlastní paní…
Jednoho dne do její školy nakráčí Callum Royal a docela ji změní život. Přepych a luxus, na který nikdy nebyla zvyklá má ovšem i své stinné stránky. Všichni ji považují v novém městě a v nové škole za nicku a nulu, je pro ně šlapka a Ella, pokud chce tenhle nátlak zvládnout, se musí všem postavit a ukázat, že je holka, která má srdce na správném místě, nenechá po sobě šlapat a ví co chce. Když se ji ale do cesty postaví všichni Royalové, není to vůbec lehké. Problémy se kupí a Ella začíná mít pocit, že tohle nezvládne…

Měla jsem tušení, že tahle kniha bude dobrá. Ale že bude až tak dobrá… Že si se mnou pohraje, nechá mě s otevřenou pusou (a velmi otevřeným koncem) čekat na druhý díl. Tohle si nezasloužím! Já potřebuju nutně číst dál!
Doslova a do písmene mně kniha strhla, hltala jsem každé písmenko, otáčela dychtivě stránky a užívala si perfektně vypracovaný, napínavý, vtipný a dramatický příběh.

Papírová princezna je příběh, který vás dostane. Neočekávejte žádné sladké čtení, i když tam jsou nějaké kousky s erotickým nádechem. Dostane se vám do ruky kniha, která je plná lží, intrik, přetvářky, ubližování, nenávisti. A přitom, i když je tam hromada takových negací, je to něco, co budete milovat, protože to autorky napsaly neskutečně dobře, čtivě a hlavně uvěřitelně. Někde na světě je horních deset tisích, kteří vyhazují své statisíce či miliony okny, nebojí se ukázat svou moc a sílu pomocí peněz a právě tito lidé taky dokážou nejvíce ublížit. Jsou to přesně ti, kteří si myslí, že když má člověk peníze, tak má všechno. S obyčejnými lidmi zacházejí jako s kusem hadru a záleží právě na té konkrétní osobě, jestli se jim postaví, nebo se nechá zašlápnout jako odporný a dotěrný hmyz.

Kniha je napsána velmi čtivě, nebudete se u ní nudit. Naopak, je tam spousta míst, u kterých mi vynechával dech či jsou měla pocit, že se mi rozskočí hlava, jestli s tím někdo něco neudělá. Ella a její život vás nenechají na pokoji, dokud nedočtete poslední stránku, ale i přesto, máte smůlu. Protože když se dostane na konec knihy, s otevřeným koncem a předzvěstí dalšího dílu, zase nebudete mít klid. Takové vydávání knih by mělo být trestné. Věřím, že málokterý čtenář nebude toužit se ihned začíst do dalšího dílu. To čekání teď bude nekonečné! Já sama mám problém to strávit. Potřebuji nutně další díl. Už včera, kdy jsem dočetla Papírovou princeznu bylo pozdě!

Myslím, že z mé recenze poznáváte, jak moc se mi kniha líbila a že ji vřele doporučuji. Sice je to klasická YA literatura, kdy dívku v nesnázích zachrání sympatický a bohatý muž (muži?), ale je to napsáno tak, že vám tohle klišé bude jedno.
Čtivé, zábavné, vtipné, napínavé, neobyčejné. Takto bych Papírovou princeznu shrnula. Věřím, že se dívkám, dámám, ženám bude líbit. A co bych ještě vyzdvihla, tak jsou popisy postav, tak jak je autorky zvládly. Nemám slov. Teda jo, ale i tak musím uklidnit bouchání srdce. I po dočtení, když si jen vzpomenu na Reeda a to, jak jej autorky vykreslily, mi vyskakuje husí kůže. Vlastně i Easton… I sám Callum… Tohle bylo na klobouček.
Opravdu, perfektní práce!

Jednoznačně knihu doporučuji. Tady není co víc psát. 🙂

Děkuji nakladatelství Baronet za zaslání recenzního výtisku a pokud si chcete knihu koupit, můžete tak učinit přímo tady.

Co na knihu říkáte? Jdete do ní? 🙂
Pěkný den všem, Daramegan

Autor: Dana Zahoříková
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Cosmopolis (Grada publishing a.s.)
Počet stran: 279

Napínavý příběh o dívce Meg, které Osud určí, že bude nahlížečkou. Vydává se na cestu do domu svého učitele a rádce, pana Plumberblicka. V novém světě se učí čtení myšlenek, ale brzy se dozví, že patří mezi ty vyvolené nahlížeče, kteří dokážou číst myšlenky mrtvých. A to zrovna v době, kdy se svět nahlížečů začíná otřásat v základech! Stane se vražda a Meg musí využít svůj talent při pátrání po vrahovi, který začne likvidovat nahlížeče… A aby toho nebylo málo, musí ještě bojovat o svého přítele Garetha. Velký výroční ples Slepence je za dveřmi… Podaří se Meg odhalit vraha mezi stovkami hostů?
Úchvatný a strhující příběh, který tě zavede do zcela nového světa čtení myšlenek a vyšetřování zločinu.

Dana Zahoříková je česká autorka, která se narodila v roce 1982 a pracuje jako knihovnice ve městě Plzni. Knihy jsou její láskou i posláním. Kromě psaní rozděluje svoje volné chvilky mezi knihy, filmy a přírodu. Má ráda všechno, v čem se skrývají příběhy, což zahrnuje jak obrazy, tak i starý vykotlaný strom někde na poli.
V roce 2016 vyšla její kniha s názvem Nahlížení u nakladatelství Cosmopolis (Grada publishing a.s.) a já dostala možnost se příběhu kouknout na zoubek.

Meg je zdánlivě obyčejnou dívkou, které Osud určil neobyčejné zaměstnání. Stane se nahlížečem. Ze školy odchází ke svému novému učiteli, panu Plumberblickovi, kde spolu s nafoukanou Clarissou, která je taky nová v nahlížečském světě, se bude učit zdokonalovat svou schopnost.
Clarissa na ni kouká s ohrnutým nosem, protože má bohatší rodiče, tudíž se Meg musí poprat nejen s pitomostí Clarissy, ale také s nahlížečstvím, které je vyloženě vůbec nejde. Neslyší nic. Až když se přichomítne u jedné smrti, pochopí, že ona je ta vyvolená, která slyší poslední myšlenky mrtvých. Jedna vražda stíhá druhou a Meg se s panem Plumberblickem a ostatními nahlížeči musí pokusit o nemožné. Najít vraha, který není obyčejným člověkem.

Na přebalu knihy je napsáno, že je vhodné číst od 11 let. No a teď si připadám trochu zvláštně. Jelikož i přes svůj pokročilejší věk jsem vraha odhadla až úplně těsně před koncem. Vůbec mi to nedošlo a musím přiznat, že jsem o něm nesmýšlela jako o vrahovi. S odstupem si říkám, že tam jisté náznaky byly, přesto bych to netipla. Jestli mi napíše nějaká slečna či dívka, ve věkové kategorii 11-15, že jí byl vrah ihned jasný, asi se zastydím. Hiihii 🙂

Samotný příběh je opravdu zajímavý a autorka dokáže pořádně zaujmout. Nejen, že se stránky čtou samy, ale je tam pro čtenáře připraveno spousta napětí, akce a vtipu, takže o zábavu nemáte nouzi. Já si například užívala Clerence, což byl komorník pana Plumberblicka a doktora Chřupku. Tohle byli neskonale divní podivíni a kapitoly, kde se objevily, mne vždy pobavily.
Kniha je napsána čtivě, kapitoly jsou kratšího rázu a tím pádem je to opravdu fajn pro mladší čtenáře. Ale věřím, že i dospělí se pobaví. Já to tak aspoň měla.

Navíc, co se mi líbilo, dokázala paní Zahoříková dát humor do takových situací, kde bych to vůbec nečekala. Třeba takový koláček nad mrtvolou. Některé hlášky mě opravdu odrovnaly a já si uvědomila, jak moc se při čtení bavím.

Doporučila bych tuto knihu všem, kteří mají rádi svět tajemna, který je ale mnohem blíž tomu našemu, než se na první pohled může zdát. Navíc lidé, kteří dokážou číst myšlenky, nejsou jen smyšlená fikce, mezi námi jich pár takových je. Možná, někde… 🙂
Jestli hledáte oddechovou knihu, při které se nebudete nudit, zkusíte si uhádnout vrahouna, ale zároveň netoužíte po žádném krváku, tak určitě sáhněte po tomto kousku. Věřím, že se bude líbit.

Děkuji nakladatelství COSMOPOLIS za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej budete chtít koupit, tak můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

Autor: C. D. Payne
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 194

Je léto 1949. Studená válka pomalu nabírá na intenzitě, televize postupně zaplavuje americké domácnosti, dělníci stávkují a obyčejní lidé se protloukají, jak se dá. Wilder S. Flint, čerstvý absolvent jedné ohijské střední školy, si balí kufr a vyráží na dobrodružnou cestu, po stopách záhadného obchodníka, jenž slibuje zázraky na počkání. Vydejte se společně s Wilderem na cestu plnou nečekaných překvapení, vtipných situací až k pochopení, že život se jen výjimečně odvíjí tak, jak si plánujeme. Nejnovější kniha autora legendárního Mládí v hajzlu, která obsahuje i bonusový materiál v podobě krátkého příběhu o projektu na dokonalou recyklaci.

C. D. Payne je americký volnomyšlenkář a spisovatel. Žije v Sonoma County, ale hodně času tráví v příbytcích všeho druhu na čtyřech kolech. V létě 2014 podnikli s manželkou tříměsíční cestu v obytném voze do amerického státu Maine, při níž najeli více než 16 000 kilomentrů. Nejslavnější jeho díla jsou knihy ze série Mládí v hajzlu. Dalšími pak jsou Holubí mambo, Brenda Veliká (recenze zde), Americké krásky, Neviditelný, Dědictví a Nestydaté plavky.
Zázrak v plechovce je jeho nejnovější dílo, které v roce 2017 vydalo nakladatelství JOTA.

Zázrak v plechovce je klasický roadtrip, kdy dva lidé cestují v autě skrz státy jako Ohio, Kalifornie, Illinois a další. Pátrají po vynálezci onoho zázraku v plechovce, zázračného krému, který dokáže neskutečné divy. Nejde jim ale o ten krém. Nýbrž o to, co má ten dotyčný prodejce za lubem. Při cestování, kdy mají hluboko do kapsy nás zavedou do různých pochybných podniků, kde se dá najíst za pár centů, dozvíme se, jak je „nutné“ si něco nenávratně vypůjčit, když to v tu danou chvíli potřebujeme. Díky tomu, jak se oba mladí lidé chovají, dochází k mnoha různým vtipným i méně úsměvným okamžikům.
Co se mi ovšem líbilo, tak byla reálnost postav. Byly uvěřitelné a mám tušení, že takových Wilderů je na světě spousta.

Pro mne, jako pro čtenáře C. D. Payna, je tento autor génius. Proto jsem celkem zaražená, že tohle napíšu, ale Zázrak v plechovce se nepovedl. Pro mě byl příběh průhledný. Od začátku, kdy se ti dva mladí lidé potkali, a i když měli každý jiné cíle a ambice, mi bylo naprosto jasné, jakým směrem se všechno bude ubírat. A nemýlila jsem se, o to více jsem zklamaná, že se nestal třeba nějaký zvrat, který by vše, co jsem čekala, vyvrátil. Nestalo se.
Navíc jsem u pana autora zvyklá na vtipné glosy, hlášky, situace, které mne vždy pobavily, ale tady v příběhu jich je velmi poskrovnu.

Samozřejmě nechci tímto napsat, že je kniha špatná, ale po tom, co znám jiné díla, je tato pro mě zatím nejslabší, kterou jsem četla. Je fakt, že Mládí v hajzlu nemá konkurenci, Zázrak to zkusil, ovšem neúspěšně.
Co se týče samotného příběhu, tak je čtivý a ubíhá poměrně rychle. Při čtení jsem kolikrát měla pocit, jako bych ty kilometry najezdila s nimi. Určitě nelituji času, který jsem knize věnovala, ale mám pocit, že se k ní hned tak nevrátím. Jestli vůbec.
Pořád se nemůžu zbavit pocitu, že to bylo najít-vysvětlit-zabalit-odjet. Ten příběh sám o sobě pro mě neměl žádnou hloubku, nic, co by ve mně zůstalo. Jasně, budu si pamatovat o čem to je, ale to jen z toho důvodu, že jsem to tušila od začátku a je to jednoduché. Přišel jsem, viděl jsem ji s koblihou, a jelo se.

Věřím, že fanoušci C. D. Payna po knize sáhnou, možná někteří budou u vytržení, někteří budou zklamáni jako já. Sto lidí, sto chutí. Za mě si zaslouží průměrné hodnocení. Je to příběh, který vám zabere jeden, maximálně dva večery a s klidným svědomím poté vrátíte knihu do knihovny. A myslet na ni? To asi taky nebudete.

I přes tuto negativitu, mějte krásný večer! 🙂
Daramegan