Autor: Raphael Montes
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 327
Student medicíny unese dívku svých snů a vydá se s ní na neobvyklou odyseu napříč Brazílií. Teo Avelar je samotář. Žije se svou paraplegickou matkou a svým psem v Riu de Janeiru, nemá mnoho přátel, většinou rozmlouvá jen s mrtvolami ve fakultní laboratoři. Dokud nepotká Clarice. Spontánní, exotickou, ambiciózní studentku, která sní o tom, že bude psát filmové scénáře. Jeden má zrovna rozpracovaný: „Báječné dny“ o třech kamarádkách, které vyrazí na road trip po Brazílii, aby našly lásku. Teo začne Clarice stalkovat, až ji jednoho dne unese odhodlán podniknout s ní cestu podle jejího scénáře. Temný, napětím překypující psychologický thriller o projížďce na sedadle spolujezdce, z níž vám bude běhat mráz po zádech.
Psychicky náročná kniha a zároveň dokonalá. Tohle nemělo chybu. Teo je totální psychopat, který dokázal Clarice, ač byla sebevědomá a svéhlavá žena, srazit na dno. Já si z této knihy sedla na pr**l a nestačím zírat, co autor dokázal.
Na straně 129 jsem si řekla, že ji nemám šanci dočíst, protože to bylo opravdu odporné, ale když jsem to zvládla, zbytek knihy do mě „spadnul“ a já do teď nechápu. Navíc ten konec, no do prkna, ten tedy nebyl podle mého gusta a nelíbil se mi, na druhou stranu, neočekávala jsem to, ani ve snu by mě nenapadlo, že to dopadne tak, jak dopadlo. Tohle byla kniha, kterou nemůžu ohodnotit jinak, než plným počtem bodů, prožívala jsem ji od začátku až do konce. Třepala se, měla chuť si kousat nehty a hlavně, z 90 % jsem nechápala, co se to děje, tohle nebylo normální.
Teo, jakožto hlavní hrdina, je opravdu psychopat. Startujících pár stránek příběhu se tváří, že by mohl být celkem normální, ale první pohled klame. Vyklube se z něho psychouš, který nezná hranic. Neštítí se, nebojí se, nemá svědomí. Je to pouze loutka svých úchylných myšlenek a plánů.
Clarice byla sebevědomá, mladá a perspektivní žena, která milovala večírky, cigarety, svého přítele, kamarády a po tom, co ji Teo unesl, se její život otočil o 180 stupňů. A když říkám, že otočí, tak otočí. Úplně.
Už když Teo něco provedl Samsonovi, bylo mi jasné, že to nebude jen tak. Ale že se to bude stupňovat až do takových výšin, to by mě ani nenapadlo.
Myslím, že z těch prvních odstavců jste vycítili, jak moc jsem z knihy odvařená. Určitě to není pro slabé povahy nebo pro psychicky narušené jedince. Když někdo takový uvidí, jak některé věci Teovi prošly, mohl by se o ně taky pokusit a věřte mi, takového magora opravdu nikdo, nikdy, potkat nechce.
Celkově se mi kniha líbila, byla napsaná velmi čtivě a i když má přes 300 stránek, tak se dá přečíst opravdu rychle. Pokud se jako čtenář začtete, není nic, co by vás zastavilo, dokud nebudete vědět všechno. Pořád se tam něco děje, nemyslím až tak zvraty, jako spíš psychopatické sklony Tea a já pořád očekávala, s čím ještě přijde. Co je ještě možné.
Další výhodou je také font písma, který je moc příjemný a kratší kapitoly, takže lze téměř vždy odložit knihu a pěkně všechno vydýchat. U této knihy by to ani jinak nešlo, říct si, že dočtu kapitolu a čekat dalších 20 stránek, než se budu moct uklidnit.. To bych ji asi ani nedočetla… 🙂
Doporučuji Báječné dny každému, kdo má pevné nervy, nedělá se mu špatně z krve. Každému, kdo je připraven opravdu na psychicky náročnou knihu, u které se vám možná bude zvedat žaludek, ale přitom si budete říkat, jak je to dobře napsané.
Dívala jsem se na hodnocení knihy na stránkách databáze, je velmi rozporuplné. 50 % lidí tuto knihu odsuzuje a druhá polovina ji doporučuje. Zkuste si udělat obrázek sami, ale opravdu pozor, jen pro silné povahy. 🙂
Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a knihu si můžete pořídit tady.
Mějte krásný večer,
Daramegan
