Měsíc: Červenec 2017

Autor: Taylor Jenkins Reidová
Nakladatelství: Mladá fronta
Počet stran: 255
Rok vydání: 2017

Emma a Jesse jsou spolu od střední školy. Vybudují si společný život, vezmou se a pracovně spolu procestují svět. V den prvního výročí svatby se však s Jessem zřítí vrtulník do Tichého oceánu a on je po nějakém čase prohlášen za mrtvého.
Emma se vrátí k rodičům, aby se dokázala lépe vyrovnat s jeho ztrátou, a začne pracovat v rodinném knihkupectví. Roky plynou, až jednou Emma narazí na dávného kamaráda Sama a znovu se zamiluje. Když se zasnoubí, má pocit, že dostala druhou šanci na štěstí.
Ovšem jen do chvíle, než jí na rodinné večeři zazvoní telefon a na druhém konci se ozve Jesseho hlas. Emmu čeká velké rozhodnutí. Manžel nebo snoubenec? Emma ví, že musí naslouchat svému srdci. Není si však jistá, co říká…

Taylor Jenkins Reidová je spisovatelka, esejistka a televizní scenáristka pořadu Acton, Massacusetts. Její prvotina Forever, Interrupted se stala předlohou stejnojmenného filmu, jehož hlavní roli obsadí Dakota Johnson. Její druhou knihu After I Do označil prestižní literárí časopis Kirkus Review za knihu, kterou si nelze nechat ujít. O jejím dalším románu Maybe In Another Life (Možná v jiném životě, 2015) vyšel článek mimo jiné v časopisech People, US Weekly a Cosmo. Žije v Los Angeles s manželem Alexem a psem Rabbitem.

S hrdinkou knihy Jediné pravé lásky, se setkáváme poprvé, když jí je nějakých cca 14 let. První zakoukání do kluka, první vzlety i pády. První párty… na které se něco zvrtne, Emma se setká s Jessem a od té doby jsou nerozlučný pár. Po pár letech se vezmou a po roce jejich manželství je Jesse prohlášen za mrtvého.
Emma se zhroutí, poté zase vstane a s novou láskou prožívá šťastný život. Jenže, uplnou další roky a Jesse je zpět.. teprve tady začíná ta pravá zápletka…

Nebudu vám sáhodlouze popisovat děj, protože si myslím, že anotace sama o sobě je velmi výmluvná. Ty drobné nuance, perličky, které oživují celou knihu, stejně nemůžu vystihnout a proto si ji budete muset přečíst, abyste pochopili, co je na tomto „milostném“ trojúhelníku tak skvělého. Já jsem totiž po dočtení měla nejen slzy v očích, ale říkala jsem si, že to je přesně to, co se mělo stát. Byla jsem maximálně, vlastně stále jsem, spokojená a ráda, že se mi kniha dostala do rukou.

Velmi se líbilo a co obdivuji na autorce, tak je způsob, jakým popisovala vnitřní myšlenky a pochody Emmy, hlavní hrdinky. Všechno bylo naprosto uvěřitelné a myslím si, že spousta žen, kdyby si prošly tím stejným, čím Emma, tak by se zachovaly stejně.
Jasně, bylo tam pár míst, kdy bych Emmě nakopala, ale na druhou stranu zase přemýšlím nad tím, jestli bych se tak nechovala i já v dané situaci? Člověk má jen jedno srdce a rozdělit jej nelze. Láska je sice bezmezná, ale přes tento fakt je přece jen k někomu ten cit silnější než k druhému. Ale je možné, aby to bylo k dvěma lidem stejně silné?

Taylor Jenkins Reidová si pohrála s postavami, vymazlila je do sebemenšího detailu a popisovala takové situace, které opravdu reálně můžou nastat, nevymýšlela žádné otočky a odbočky, ba naopak se velmi reálně věnovala pocitům, které vyplujou na povrch, když se nějak zařídíte, a osud vám to překazí tak, že nevíte kam dál jít. Ale opravdu, když nemáte ani páru.

Jediné pravé lásky není jen sladká, romantická kniha, kterou přečtete a odhodíte někde do kouta, v lepším případě ji zasunete do poličky a zapomenete. Tento příběh vás donutí se zamyslet nad tím, co ve svém životě máte. Pokud máte partnera, budete přemýšlet, jestli je ten pravý, jestli cítíte aspoň krapet toho, co se píše v příběhu a jestli jej nemáte, budete přemýšlet, kde k takovému pokladu přijít. I když jsou všichni hrdinové, počínaje Emmou a konče Jessem popsáni jako dokonalí, tak přesto všechno jsou tam drobné mušky nedokonalosti, které příběhu dávají šmrc. Jak sama píšu, byly místa, kdy se má levačka chtěla potkat s Emminou tváří, přitom jsem ji hned na další stránce odpustila, protože jsem věděla, co prožívá.
Tohle, to prožívání, to je přesně to, co autorka dokázala skvěle vystihnout, popsat a tím pádem čtenářům nabídnou pocity přímo na zlatém podnose. Věřím tomu, ať už si tuto knihu přečte kdokoliv, minimálně jednou se zamyslí nad tím, co má a minimálně jednou se hnou ledy a ucítí něco z toho, co v té knize překypuje: štěstí, radost, láska, strach, obavy, nerozhodnost, loajalita, empatie, zoufalství, touha… a mnoho dalšího.

Já nemůžu jinak, než tuto knihu ohodnotit maximálním počtem bodů, protože mě docela psychicky vyždímala a to já dokážu ocenit. Zase mi ukápla slza, věřili byste tomu? Asi jsem cíťa, ale ono to tak nějak k tomu příběhu patřilo. 🙂
A doporučení je asi jasné, všem ženám, dívkám, dámám… Ať se líbí.

Děkuji nakladatelství Mladá fronta za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tak tady máte odkaz.

Mějte se krásně a díky za přečtení!
Daramegan

Autor: M. M. Cabicar
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 181

Třetí pokračování nejúžasnější humorné knížky všech dob!
Zcela nové vtipné příhody jednoho odvážného otce, který se svou čtyřletou dcerkou Viki prožívá všední situace s nevšedním nadhledem a laskavým humorem, jehož absurdita čtenáře rozveselí tak, že se řehtají a slzí smíchy a nedokážou se od čtení odtrhnout.

Tak se po třetí potkáváme s Viky a jejími rodiči. Viky je pět let, roste jako z vody a mi přijde, že se už autor více soustředí na příběhy, které se týkají celé rodiny. Viky, i když je hvězdou těchto knih, už nemá takové šílené glosy v rukávu a proto nastupuje vtipnost a výřečnost rodičů na scénu.

Když se kouknu na všechny tři díly, tak první, ač byl průkopníkem těchto historek u nás, tak byl nejslabší. Příběhy byly z valné většiny o Viky a i když je to sladký andílek, tak některé povídky působily, jako by byly spíchnuty horkou jehlou a nesedělo mi to.
V druhém díle jsem se už více rozplývala, smála se o něco více nahlas, když jsem se jen usmívala, tak koutky úst jsem měla o něco více nahoru.
A třetí díl si drží kvalitu druhého. Byly povídky, u kterých jsem se smála, některé jsem se proculila, některé přešla s lehkým pousmáním.
Co mě pobavilo, tak je um autora, jak převádí na stránky řeč dcery, její myšlenky a také myšlenky manželčiny. Bylo by super z jednoho pohledu poznat, co si o vás kdo myslí. 🙂

Dlouho jsem přemýšlela, komu bych tuto sérii doporučila. Standart je pro všechny, kteří se chtějí smát, mají rádi autorův humor, jenž můžou znát i z jiných knížek… Ovšem tyto tři knížky by byly fajn i na nějakou domácí párty – Znáte to – zábava vázne, alkohol otupil vaše mozkové buňky a vy nevíte, o čem se bavit – slibuju, že pokud otevřete kterýkoliv díl a přečtete si jeden příběh, poté druhý, pak třetí, tak zábava se rozproudí.
Pořád nemůžu zapomenout, jak se přítel smál, když jsem mu některé povídky četla, z mrzouta, který se z práce vrátil bez energie a nálady, byl po mém přečtení těch dobrých úryvků (které jsem pečlivě vybrala) vysmátý chlap. 🙂

Celkově to bylo milé setkání a jsem ráda, že jsem si mohla tyto příhody přečíst a na některé budu opravdu vzpomínat. Obzvlášť si u stromečku na vánoce vybavím, co který dárek znamená. 🙂

Děkuji nakladatelství Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku a třetí díl si koupíte přímo tady.

Mějte se krásně a díky za přečtení!
Daramegan

Autor: Stephanie Garber
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Egmont publishing
Počet stran: 432

Než vstoupíte do světa Caravalu, mějte na paměti, že je to jen hra.

Ať už jste o Caravalu slyšeli cokoli, určitě se to nevyrovná realitě. Je to víc než hra! Je to magie. Scarlett vždy toužila Caraval zažít a letos dostala pozvánku. Jenže vzápětí unese její sestru Tellu tajemný režisér celého představení. Není se čeho bát, Caraval je přece jen zdání. Ale co když ne? Ať už je to jakkoli, Caravalem musí Scarlett projít i se zlomeným srdcem a sestru rychle najít, než se spustí nebezpečný dominový efekt následků a navždy ji ztratí.

Stephanie Garber má ráda Disneyland, protože je to jediné místo na Zemi, kde má pocit, že by mohly ožít fantastické příběhy, o kterých tak ráda píše. Když zrovna nepíše fikci žánru young adult, vyučuje kreativní psaní na severu Kalifornie a je známa tím, že obrací školní úlohy ve hry a bere studenty na exkurze, které zahrnují autogramiády knih.
Na placení účtů během střední školy, univerzity a  přestávkách mezi nimi si Stephanie vydělávala jako baristka, číšnice, barmanka, zástupce zákaznického servisu pro poradenskou firmu v oblasti energií a prodavačka. Také strávila mnoho let prací s mládeží – jako poradce na letním táboře s tématikou vesmíru, jako dobrovolník ve škole pro hluché děti v Mexiku a vzala mnoho skupin středoškolských studentů do zahraničí, kde trávili prázdniny prací v hostelech v Amsterodamu. Dodnes nepřestává snít o dalších dobrodružstvích.

Scarlett a Tella jsou sestry. Jedna se stará o druhou, žijí pouze s otcem. Scar se dlouho snaží o to, aby show Caraval přijela na jejich ostrov, aby se se sestrou trochu rozptýlily. Pořád se nic neděje. Až jednou přijde pozvánka na soukromý ostrov, kde se bude Caraval odehrávat. Hlavní je, aby si sestry zapamatovaly, že nic není skutečné, všechno je jen hra. Ale pro Scarlett hra končí ve chvíli, kdy se ztratí její sestra a jde ji o život. Má na to pár nocí, aby ji našla, buď sama nebo s pomocí. Ovšem, i když je to pomoc, nemusí to být zákonitě pro její dobro…

Po prvních pár stránkách mi bylo ihned jasné, že tohle bude skvělé čtení. Caraval je napsán tak dobře, že se čte úplně sám, stránky ubíhají a navíc je to pojato i napínavě. Pořád jsem při čtení čekala, kde na mě vyskočí další lež, intrika či nějaké ponížení. Co vám budu povídat, po pár stránkách jsem se stala závislou. A chtěla jít hrát Caraval taky!

Postavy, počínaje Scarlett a konče Juliánem či Dantem, byly v pohodě. Příjemné, všichni hráli svou roli naprosto skvěle a autorce se povedlo ve mě vyvolávat přesně ty emoce, které v tu danou chvíli odpovídaly ději. Lítost, pláč, smích, udivenost… „ochání“ a „achání“ jsem se nevyhnula. 🙂

Jediné, co mi trochu kazí konečný dojem, tak je konec příběhu. Ten se mi, sám o sobě líbil, ale autorka mě nedokázala na další díl navnadit. Pokud se ke mě dostane, tak si jej přečtu, ale že bych se třepala na něj, nemohla dospat, tak to v žádném případě. I přesto, že se tam odehrálo něco, co slibuje, že Caraval bude pokračovat na skvělé vlně, tak pro mě je tato „podstatná“ část vedlejší a když to napíšu hnusně, tak mi to je jedno, jak to dopadne.

Ale první díl byl úžasný. Mám ráda knihy, které odsýpají, pořád se něco děje, nejsou tam žádné hluchá místa. A to přesně Caraval splnil. Bavilo mě to. A hlavně se mi opět líbili bad boys, ty já prostě v knihách miluju. Tíhnu k nim a pokud jsou ještě potetovaní… je mi opět patnáct a slintám! 🙂

I když se vám může zdát, že 400 stran je hodně, nemusíte z toho mít obavy. Na některých stránkách jsou jen nakreslené a napsané dopisy, takže je to o něco méně textu, navíc písmo je docela velké, žádné šílenosti nahuštěného písma tam nenajdete, takže není třeba se obávat tloušťky. Ba naopak. Mě by nevadilo, kdyby ta kniha těch stránek měla více. Čtení jsem si maximálně užívala.

Určitě doporučuji všem, kteří mají rádi fantasy svět, jenž v sobě má romantiku, intriky a taky částečky zla. Když to totiž spojíte dohromady, dostane perfektní skládačku – hru Caraval, kterou se vyplatí si přečíst.

Díky Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a pokud si jej chcete koupit, tak tady je odkaz.

Mějte se fajn a děkuji za přečtení! 🙂
Daramegan

Autor: Gina B. Nahai
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 352

Liliina matka se jedné noci promění v anděla a odlétne neznámo kam. Její dcera po ní začíná pátrat. Barvitá sága o osudu a zakázané lásce čerpající z tradic perské a židovské kultury. Kniha Giny B. Nahai, která se opírá o důkladnou znalost íránské židovské historie, oživuje rodový řetězec žen, které jsou sice pevně zakořeněny ve své zemi, avšak pokoušejí se zbavit vlády osudu a dát svému životu nový směr v zemi nových možností – v Americe.

Příběh začíná vyprávěním z pohledu Roxany, která žije v ghettu v Teheránu. Narodila se do rodiny, která je hodně tradiční a chudá, a všichni kolem ní byli přesvědčeni, že každý, kdo s ní přijde do kontaktu, podlehne jejímu vlivu, bude mít smůlu a bude na něj uvrženo neštěstí. Po pár letech Roxana porodí dceru Lili, aby prokletí zlomila, ovšem všechno se jenom zhorší. Jakmile je Lili na světě, příběh je vyprávěn z jejího pohledu.
Děj se odehrává ve dvacátém století, ale autorka píše o Teheránu tak barvitým způsobem, o jeho zákoutích, uličkách, trzích a přístupu jeho obyvatel, až jsem místy měla pocit, že jsem se ocitla hluboko ve středověku.

Příběh Roxany, chudé dívky z ghetta, která nejdříve byla pomocnou sílou v domě Kočky Alexandry a poté se vdala do bohaté rodiny, kde o ni nikdo nestál, krom manžela, je velice emotivní. Autorka si hrála se slovíčky a vytvořila tak něco, co je psáno jak to leží a běží, i s některými zvrhlými popisy, přesto to na mě působilo něžně. Jako kdyby postupovala dětskými krůčky, psala opatrně, jemně kladla písmeno za písmenem a někdy jsem měla pocit, že když bych zakřičela nebo v průběhu čtení jen zvýšila hlas, tak by se ta knížka rozsypala na hromadu malých skleněných úlomků.

Gina Nahai nejen, že popisuje tradiční život iránských židů, ale dokázala do příběhu vložit i trochu té magie. Bylo ji opravdu málo, snad jen pár útržků, ale jakmile se k nim člověk dočetl, působilo to věrohodně a opravdově.

Autorka zvládla jak popisy krajiny, kdy jsem opravdu cítila chuť se na ty místa vydat, tak také dokázala „zabít“ pár postav. Není to žádná křehotinka, jenž by do svého díla dala samou lásku, mír a pochopení. Naopak. Objevíte zde pořádnou dávku intrik, lží, manipulace, lhostejnosti a nenávisti.
Jak dokáží být lidé zlí, vypočítaví a když ví, že jim teče do bot, chtějí obrátit list a začít znovu – ono to ovšem už kolikrát nejde. Je zde popsán reálný život v Teheránu.

Četla jsem některé recenze, kdy lidé v mém okolí psali, že nedočetli, nelíbilo a podobně. Půjdu proti proudu, protože pro mě to byla velmi emotivní kniha, kdy v některých chvílích jsem zírala na písmena, jestli to autorka myslí, sakra, vážně. Prožívala jsem celou ságu rodiny tak, jako bych je znala osobně.
Určitě to není kniha pro všechny, ale pokud patříte mezi starší čtenáře a hlavně náročné, tak je to pro vás to pravé.

Sice se dle anotace zdá, že půjde o příběh matky-dcery, které se hledají a bude k tomu pomáhat špetka magie. Ale tak to není. Je to rozložitá a složitá sága rodiny Roxany, která hledá jakékoliv úhybné manévry, aby byla ještě bohatší než je, rodina z ghetta hledá různé druhy pomoci, aby se měli lépe a při cestě do Ameriky se Lily nechce smířit s přístupem jejího otce. Je tam více momentů, které ovlivňují celý příběh. Sice mi sem tam vadilo příliš mnoho postav, navíc jejich jména nejsou úplně typická, takže pocit, že se ztrácím se sem tam dostavil, ovšem poté se to urovnalo, zachytila jsem se pevného bodu, což pro mě byla Roxana, Klaudie, Miriam a podobní a pak si čtení užívala.

S určitostí doporučuji čtenářům, kteří chtějí pochopit a vidět, jak to v Teheránu funguje, dá se říct od narození v ghettu, až po život ve vyšších vrstvách. Hyenismus, který dokáží někteří vytvořit, aby se jim otevřely cesty vpřed, je nepředstavitelný. Tohle si prostě a jednoduše musíte přečíst. Pokud se řadíte mezi náročné čtenáře, bude se vám to líbit! 🙂

Děkuji nakladatelství Slovart za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan