Měsíc: Září 2017

Autor: Sara Raasch
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2017
Počet stran: 296

Mírné jaro, krušná zima? Kdepak, v tomto světě platí jiná pravidla! Jaro před šestnácti lety dobylo Zimní království. Jedinou nadějí zničené země je osm přeživších a Meira je jednou z nich. Celý život prožila jako uprchlík, nepoznala své rodiče a vychovali ji jako válečnici. Avšak i jako nelítostná bojovnice se zamilovala. Nešťastně. Ani zlomené srdce ji ale nezastaví – udělá cokoliv, aby její království získalo svobodu. Dokáže Meira zachránit svět, který sama nikdy nepoznala?

Sara Raasch už odmala věděla, že chce psát. Zatímco její kamarádi si otevřeli stánek s citronádou, ona se snažila prodat své ručně vyrobené knížky. A od té doby se toho moc nezměnilo. Sara nadále kreslí a její vášeň pro psané slovo a jiné světy ji dokonce dovedla k vydání první knihy, kterou držíte v ruce.

Nejdříve se seznámíme s Meirou, která je šestnáctiletá dívka. Všichni v jejím okolí ji cvičí k tomu, aby byla správná válečnice a bojovnice, pořád ji ovšem chybí kousek k tomu, aby ji brali sebou na výpravy. A kdo? Sir a Mather. Starý a mladý. Bojovníci Zimy. Když byla Zima napadena, zůstalo jich jen pár a snaží se znovu získat zpátky svou moc. A k tomu potřebují nejen umění boje, ale také trochu toho štěstí, které jednou potká Meiru, vydá se na pouť a přinese něco, co je velmi důležité. Žádného extra poděkování se ovšem nedočká, dokonce ji za to čeká odměna, která vůbec není příjemná…

Nevím, proč se to poslední dobou děje, ale mívám problém se začít do tohoto typu knih. Možná je to tím, že ze začátku se nic moc neděje a autorky si nechávají všechnu akci až na druhou polovinu knihy. 🙂 Když se ovšem tou půlkou prokoušu, pak už nemůžu přestat číst. Je to zajímavé, napínavé, držím palce svým hrdinům a čtu klidně až do brzkých ranních hodin, jen abych věděla, jak to všechno dopadne. Kdyby to takovéto bylo od začátku…

Co je ale důležité zmínit, autorka Sara Raasch i přes pomalejší začátek stvořila perfektní svět, kde vládu drží v ruce čtyři království – čtyři roční období a poté ještě menší Střídavé království. Jejich hlavní silou je magie v podobě zdroje. Každý má jinou, každý ji využívá po svém. Někteří pro bohatství a zisk, jiní pro zotročení lidí. Vznikají koalice a spojenectví, které může udělat dané království ještě silnější…

V průběhu čtení jsem našla docela dost věcí, které se mi líbily. Začalo to nadáváním, které hrdinové používali. Jako například sníh na výsostech, zlatý listy a podobně. Někdy mi to vykouzlilo úsměv na rtech, přišlo mi to totiž divné, ale přitom směšné a sedělo to k ději.
Další věc, kterou bych chtěla zmínit, tak je čtivost. Sara Raasch dokázala napsat opravdu čtivou knihu, a i přesto, že se mi začátek zdál takový nijaký, ani na chvilku mě nenapadlo přestat číst, nedej bůh odložit knihu. 🙂
Další plus – hrdinové. Jejich vykreslení, popis a charaktery byly perfektní. Vyvážené a normální. Chtíč, lhaní, intriky, touha, zloba – všechny možné vlastnosti, které vás teď napadnou, dala autorka do příběhu a zakomponovala takovým způsobem, že vás to prostě musí bavit.

Celkově se mi kniha Sníh nebo popel líbila a jsem zvědavá, jak to všechno bude pokračovat. Pokud máte rádi fantasy světy s trochou romantiky, tak určitě se po tomto díle poohlídněte, můžu vám zaručit, že se u ní i pobavíte. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Kim Hooper
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 322

Emily se dostalo štěstí dříve než většině ostatních…
Jako velmi mladá se vdala za muže, jehož vášnivě milovala, a budovala si život, jaký vždycky chtěla. Ale nic netrvá věčně. Pár ukvapených rozhodnutí, zamilování do jiného muže, nechtěné těhotenství – a její život je vzhůru nohama.
Emily se rozhodne manželovi vše říct a odejít za otcem svého dítěte. Ale své plány změní 11.září 2001. Strašlivá tragédie je jejím vysvobozením, dává jí možnost beze stopy zmizet z New Yorku a začít nový život.
Není to snadné, ale Emily – nyní Connie Prynne, si v Kalifornii vybuduje nový spokojený život. Ale když jí lékaři oznámí fatální diagnózu, Emily je nucena vše přehodnotit – pro dobro své třináctileté dcery.
Strhující debut, v němž je obyčejná žena konfrontována se svou minulostí, aby zajistila budoucnost své dcery. Základní otázka zní: „Jak byste se zachovali vy?“

Kim Hooper žije v jižní Kalifornii se svým manželem a absurdním počtem domácích mazlíčků. Lidé, kteří mě znali je její románový debut.

Podle anotace jsem čekala příběh, který by mohl zaútočit na moje city. Ale nevěřila bych, že dostanu něco, co budu s hrdinkou prožívat od začátku do konce, že se do ni vcítím takovým způsobem, jako bych to byla já sama, kdo se cítí zrazen nejen okolím, ale také životem.

Emily, vlastně Connie, je zářným příkladem, jak „lehké“ je udělat tlustou čárou za minulostí. Ale držet v sobě tajnosti, byť jste silná osoba je těžký úkol a pokud dojde na nejhorší, tak je neúnosné dál tajit některé věci, které jsou součástí vás.
Jakmile u Emily zaútočí špatná diagnoza, musí se poprat nejen s ní, ale také se svou pubertální dcerou Claire, která dosud vyrůstala v nevědomosti. Když na ni, v jejich třinácti letech začnou padat samé informace, o kterých neměla ani potuchu, obrátí ti i její život naruby.
Holky se s tím musí vypořádat, je to těžké, ale ne nemožné… I když všechno nedopadne podle jejich představ, tak stále je naděje…

Lidé, kteří mě znali dle mého názoru primárně cílí na ženy, které už mají něco za sebou a dokážou pochopit chování hlavní hrdinky Emily. Pro ženy, jenž mají své vlastní trápení a přemýšlí, jak ze začarovaného kruhu ven. Jestli to řešit razantně nebo po malých kouscích.

Příběh je napsán svižně a zajímavě. Nenašla jsem tam žádné extra hluchá místa, která bych musela přeskakovat, ba naopak. Já bych chtěla více stránek, protože ten konec je pro mě takový neukončený, otevřený. Jasně, kdyby to pokračovalo, možná by to byla novodobá „harlekýnka“, ale mě osobně by zajímalo, kam by se všechno ubíralo dál. A hlavně mám ještě pár nezodpovězených otázek, na které chci odpovědi.

Moc se mi to líbilo a i když jsem objevila pár hrubek v textu, tak mi nic nemohlo pokazit celkový dojem z příběhu, protože ten stál opravdu za to. Je čtivý, napínavý, frustrující, smutný, ale také zároveň veselý. Je to jednoduše příběh ze života. A věřím, že se v realitě nestal jen jednou, ale vícekrát…

Určitě knihu doporučím dál, konkrétně ženám, které mají něco za sebou, ví, jaký život dokáže být nepřítel, jaké klacky může házet pod nohy a těm čtenářkám, které ví, jak se se vší smůlou poprat. Nebo naopak těm, které si potřebují ve své nelehké situaci přečíst něco o hrdince, která je na tom ještě hůř a přitom vše zvládá se ctí a částečně pokorou…

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Omega za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak můžete tak učinit buď přímo na stránkách Omegy nebo knihkupectví Dobrovský.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Dot Hutchisonová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 348

Izolovaná zahrada, kvetoucí rostliny a sbírka nádherných motýlů – mladých žen, které byly uneseny. O to vše pečuje Zahradník, zvrhlý muž posedlý uchováváním krásných dívek. Jediná přeživší Maya postupně odkrývá podrobnosti o tomto děsivém místě i o svém vězniteli. Jak se jí ale podařilo utéct? Přežily i další dívky? Agenti FBI Victor Hanoverian a Brandon Eddison musí vyřešit rozhodně nejotřesnější případ své kariéry.

Dot Hutchisonová miluje bouřky, mytologii, historii a filmy, které je možné sledovat opakovaně. Titul Sběratel motýlů získal ocenění Goodreads Choice Awards za rok 2016 v kategorii horor. Práva na vydání byla prodána do několika zemí včetně Německa, Thajska, Bulharska, Itálie, Polska, Číny, Brazílie, Ruska, Turecka, Portugalska, Maďarska nebo Indonésie. Další kniha v sérii Sběratel s titulem The Roses of May vyjde v nakladatelství XYZ v roce 2018.

Kampaň kolem této knihy slibuje, že se jedná ještě o něco lepšího a hlavně děsivějšího než je Mlčení jehňátek. A dle mého osobního názoru je to pravda. Sběratele motýlů jsem přečetla v rekordně krátkém čase a to jen díky způsobu, jakým je příběh napsán. Je to napínavé, autorka krásně propojuje svět v Zahradě s realitou ve vyšetřovací vazbě a jakmile začnete vnímat vyprávění Mayi, tak musíte číst dál, dokud nedočtete do konce.

Myslíte si, že je normální brečet u thrilleru? Asi není, ale tady to jinak nešlo. Musela jsem si dvakrát otřít oči, protože Dot Hutchisonová hraje posledních pár stránek na citlivou strunu, ovšem velmi nenásilně a svým způsobem takto perfektně celý příběh ukončuje. Já jsem absolutně konsternována tím, jak na mě příběh působil a všem říkám, ano, ano, ano, přečtěte si jej! 🙂

I když je tam spousta násilí, úchylností, zvrhlostí, zloby, tak tohle všechno nějakým způsobem ustupuje do stínu a vyniká celkový příběh, přesně takový, jaký je. Protože ve chvíli, kdy se začtete, nebudete vnímat odpor, který k činům Zahradníka či jiných postav máte, ale převáží celkový dojem, jak na ty dané činy všichni okolo reagují. Jaké mají následky a důsledky. Budete více vnímat to, jak si sociopat dokáže „vtlouct“ do hlavy svou pravdu, které potom bezmezně věří. Jak to vnímají jeho oběti a jestli je vůbec nějaká možnost zůstat v pohodě a nezhroutit se.

Velmi se mi líbilo, jak byla vykreslená hlavní hrdinka Maya. Byla perfektním obrázkem vnitřní síly a odhodlanosti. Její chování mohlo ze začátku působit zvláštně drsně, ale v průběhu jejího vyprávění jsem dospěla k názoru, že je to silná, mladá žena, kterou jen tak něco nezlomí. A od poloviny jsem ji neskutečně fandila. Přirostla mi k srdci tak stejně, jako oba detektivové, kteří měli akci Zahrada na starosti. Taky to u nich nebylo ihned a až postupem času jsem poznala, jací vlastně jsou.

Celkově byla kniha pro mne opravdu skvělá. Čtení jsem si užila od začátku až do konce. A i když nepatřím mezi ty, kteří měli nehty okousané do masa, nemohli dýchat nervozitou, tak přesto jsem nadšená. Já totiž u čtení zažívala pocit zvědavosti. Hltala jsem kapitoly z jednoho prostého důvodu. Já byl zvědavá a chtěla vědět, jak to dopadne, protože ve vyšetřovací vazbě byly vždy nějaké náznaky. Místy jsem si nadávala, že čtu pomalu! 🙂

Možná bych ještě mohla zmínit, že kapitoly v knize nejsou klasicky číslované, ale části příběhu rozdělují obrázky malého motýla. K tomu se v přesném sledu střídají vyprávění ze zahrady s přítomností ve vazbě u FBI.

Autorka odvedla opravdu výbornou práci a já věřím tomu, že Sběratel motýlů si najde opravdu hodně fanoušků. Doporučila bych jej každému, kdo má rád drsné čtivo, knihy, u kterých od začátku není jasné, co se všechno děje a také těm, kteří jsou rádi, když i v příběhu, kterému vévodí ZLO, se najde kousek DOBRA. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Jodi Picoult, Samantha van Leer
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 313
Rok vydání: 2017

Co byste dělali, kdyby na vás postava z knihy promluvila? Delilah nesnáší školu, právě tak moc, jako miluje knihy. Přesněji řečeno jednu knihu, které se nemůže nabažit. Kdyby děti v její třídě věděly, kolikrát četla tu sladkou pohádku, kterou našla v knihovně, určitě by se jí vysmály. V patnácti by už na pohádky věřit neměla. Avšak pro Delilahu znamená tento příběh víc než jen slova na papíře. Cítí, že se za příběhem něco skrývá. A jednoho dne přijde na to co. Zjistí, že okouzlující princ z pohádky je skutečný a zalíbila se mu jedna dívka, která čte opakovaně jeho příběh. Jak to, že princ ze slov žije? A může jejich láska vydržet, když každý pochází z jiného světa?

Jodi Picoult získala titul v oboru tvůrčího psaní na Princeton a magisterský titul v oboru vzdělání na Harvardu. Žije v New Hampshire se svým manželem a třemi dětmi. V jednom z rozhovorů prohlásila, že ráda zpracovává náročná témata, na která je možno nahlížet z různých stran a která vzbuzují ve čtenářích mnoho otázek.

Samantha van Leer je dcerou bestsellerové autorky Jodi Picoult – právě s ní se podílela na vzniku dvou úspěšných knížek: Láska mezi řádky a Láska mezi písmenky. V současnosti navštěvuje Vasar College a jejím hlavním oborem je psychologie, konkrétně se specializuje na vývojovou psychologii.

Lásku mezi písmenky jsem četla v květnu roku 2016 (recenze zde) a to byla chyba. Tehdy jsem byla příběhem nadšená, ale teď, s Láskou mezi řádky mám problém…
Nevím, proč byl druhý díl vydán dříve než ten první a ještě s rozestupem roku a něco. A proč se tak rozčiluju? Protože mi teď čtení Lásky mezi řádky vůbec nic neříkalo, nebavilo mě to, přišlo mi, jako by se příběh, který jsem četla před rokem, naprosto stejně opakoval. Kniha mi nedala nic nového, což je škoda, protože ten potenciál v ní je. Ale…
Nikdy jsem si nemyslela, že Jodi Picoult nedám plný počet hvězd, ale tady to jinak nejde…

Delilah si čte dětskou knihu, která na ni „čekala“ v knihovně, najednou se objeví nápis POMOZ MI tam, kde předtím nebyl. A ona to vědět musí, jelikož čte knihu stále dokola, hlavně určité pasáže, které už zná z paměti. Začne nad tím dumat a najednou na ni promluví postava z knihy. To vážně? Nechápe, nemůže tomu uvěřit, pořád si myslí, že se zbláznila… Postupem času, kdy začne vstřebávat nastalou situaci, tak začne kout pikle spolu s Oliverem, jak se dostat k sobě. Láska hory přenáší, třeba se jim to povede…

„Všichni na místa! Knížka se otvírá U vazby se objevilo světlo, přátelé!“

Pokud jste tak, jako já, četli Lásku mezi písmenky, tak věřte, že od tohoto příběhu nic nového nedostanete. Jakmile jsem se začetla, okamžitě jsem věděla, co bude následovat. Místy jsem měla pocit, že se události opakují, tak jak tomu bylo v předchozím díle. Nebo vlastně v nastávajícím. Pořád nějak nemůžu skousnout, že jsem zklamaná.

Další věc, která mě trochu zarazila bylo, že postavy v knížce nevěděly, co je to kino, ale znaly rovnátka na zuby. Nevím, proč se zrovna pozastavuji nad touto dvojicí slov, ale nějak mě to bilo do očí, že jsem to musela zmínit. 🙂

Jinak je to příběh, který je velmi mile a čtivě napsaný. Děj ubíhá rychle a příjemně se čte. Pokud jste od těchto autorek předešlou knihu nečetli, tak se určitě máte na co těšit. Je to taková pohádka pro děti a mládež. Ovšem věřím, že i dospělé ženy si přijdou na své, pokud budou hledat nějakou milou, čtivou, zábavnou knihu, u které nemusí přemýšlet a jen budou čekat, jak všechno dopadne. Jestli jako v pohádce nebo v realitě. 🙂

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, můžete tak učinit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan