Měsíc: Září 2017

Autor: Sarah Flint
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 264

Sleduje…
Vyčkává….
Kdo je na řadě?
Tento thriller o precizním sériovém vrahovi není pro slabé povahy. Musíte být připraveni na šok! Ideální pro fanoušky Angely Marsons.
V hrobě v lese jsou pohřbeny matka s dítětem. Ale jeden z nich je naživu, druhý je mrtvý. Detektiv Charlie Stafford je přiřazena ke svému šéfovi Geoffreymu Hunterovi, aby mu pomáhala s tímto případem, kde matky a jejich děti beze stopy mizí. Ztrácí se čím dál více párů a tlak na oba sílí. Podezřelý je dopaden, ale je to skutečně on? Dokáže Charlie zastavit sadistického vraha, jehož jediným přáním je potrestat ty, kteří udělali chybu? Nebo se ona sama nevědomky stala obětí?
Nová série s členkou Londýnské metropolitní policie Charlotte Charlie Stafford v hlavní roli je tu!

Sarah Flint je pseudonym britské autorky, která 35 let pracovala u Metropolitní policie. Práce policistky se stala jejím posláním. Mezitím se však roky snažila prosadit jako spisovatelka, a když od svého vydavatele obdržela smlouvu, rozhodla se svou kariéru u policie ukončit a začít se naplno věnovat psaní. Ve svých příbězích čerpá z mnoha skutečných případů, na jejichž vyřešení se během své služby podílela. Maminčin mazánek vyšel v roce 2016 a je její prvotinou. Její druhý detektivní příběh Trophy Taker vyšel v roce 2017.
Sarah ráda čte a pilně se připravuje na svou velkou výzvu: výstup na Kilimandžáro. Žije a pracuje v Londýně s partnerem a třemi dcerami.

Charlie a Hunter jsou dva detektivové, které si musí oblíbit naprosto každý čtenář. Mají správnou míru všeho, co má policajt mít, od empatie až po ironii. Jsou dokonalá dvojka, aspoň mi to tak přišlo. Doplňovali se navzájem a rozuměli si i beze slov.
Když se ztratila první lidé, ještě neměli tušení, s kým mají tu čest. Poté se frekvence ztrácejících se lidí začínala stupňovat a oba byli nuceni okamžitě a tvrdě se zakousnout do případu, protože šlo o životy… Podezřelého měli, ale je to on?

Ze začátku jsem si čtení sice užívala, ale neviděla jsem v knize nic víc, než jen další dobrou detektivku, kde mě bude zajímat, jak rychle policisté vyšetří případ. Do poloviny příběhu jsem sice byla napnutá, ale nebyla jsem nijak nedočkavá nebo nervózní. Bylo zde i pár postav, které mi vysloveně pily krev a já se nemohla dočkat, až se jim něco zlého stane – jestli teda vůbec. Ale pořád nepřicházel žádný wow efekt, abych byla nadšená, jaká to kniha se mi dostala do rukou.

Za polovinou se stalo něco, co jsem už nečekala a Maminčina mazánka přečetla na jeden zátah (ještě, že mám hodné dítě, které chodí spát o půl sedmé večer a já nemusela přestat číst :-)). Protože ať se stalo, co se stalo, jestli si autorka dala redbull či něco jiného, kniha dostala úplně jiný spád a mě naprosto pohltila. Nevěřila jsem, jaké další informace jsem dostávala naservírované a byla jsem totálně odrovnaná. A ten konec? No, ty bláho!

Snad jediné, co se mi nelíbilo, tak byly jisté úryvky, které byly vrcholem zvrhlosti a hnusu. Bez toho bych se obešla, ale myslím si, že do příběhu patřily. Ovšem, nic pro mě. Nejsem žádná slabá povaha, ale čeho bylo moc, toho bylo příliš a někdy jsem se měla chuť zhnuseně obrátit od knihy.
A na druhou stranu, co se mi líbilo, jak autorka dokázala popsat chvilkové situace obětí sériového vraha, protože bych ji uvěřila asi všechno. Uměla jsem se vcítit do jejich pocitů, kterých popsáno nebylo mnoho, ale i ta trocha, spolu s dějem samotným, stačila, abych byla téměř sražena na kolena.

Celý příběh se mnou zamával, přes klidnější začátek se mnou zamával jako vlajkou na prvního máje a já nevěděla, zda se smát nebo brečet. Ten blázen, co to všechno provedl, je doufám jen fiktivní, smyšlená postava, která nikdy v životě nespatřila světlo světa. Protože už jen ta představa je naprosto příšerná a vlastně nepředstavitelná. Ovšem kdo ví… Jestli autorka opravdu čerpá ze svých zkušeností u policie, tak potěš koště…

Je to první díl ze série a já můžu zodpovědně říct, že druhý si nenechám ujít. Líbil se mi styl autorčina psaní, líbil se mi překlad a členění kapitol, které byly dost krátké a díky tomu ten děj ještě rychleji ubíhal.

Určitě doporučuji všem, kteří mají rádi detektivky, thrillery, psychologické thrillery a všechny tyto druhy četby. Pro mě osobně to byl třeba horor. Není to nic pro slabé povahy a věřím, že na toho, kdo za všechno může, jen tak nepřijdete. To rozuzlení bylo pro mě obrovské překvapení.

Děkuji nakladatelství Omega za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Ahoj přátelé a momentálně i vrby moje,

jak jsem tak koukala, ještě nikdy jsem nepsala článek, který by byl jen vykecávací. Ale mám pocit, že v tuto chvíli mi to opravdu bodne, potřebuju se někomu vykecat a komu jinému, než vám, že jo? 🙂  Možná si proti sobě poštvu nějaké lidi, ale musí to ze mě ven. 🙂

Všichni si myslí, že my blogeři píšeme recenze jen za něco. Nevěří tomu, že by nás to mohlo bavit, že milujeme čtení a recenzování je jen příjemný způsob, jak přijít k novinkám, které se na českém trhu objeví a ve velké míře jsou drahé jako kráva (pardon za ten výraz, ale je to prostě tak). Teď jsem nedávno stála v Dobrovském, koukala se na jednu knihu, otočila, kolik za ni a když jsem viděla cenu 499,-Kč, tak už si ji přečíst nechci…
Ale mé přemýšlení nad cenama by bylo na jiný článek, teď se chci věnovat takovému, trochu nešvaru, který se objevil…

Jednoho dne jsem brouzdala po stránkách Megaknihy.cz, protože jsem si chtěla objednat dva díly do série, které mi chybí. A našla jsem, že mají měsíčně opakující se akci, že odmění 25 nejaktivnějších recenzentů, kteří jim na stránkách ohodnotí knihy. Recenze musí mít minimálně 400 znaků. No co, recenzuji tady knihy, ověřila jsem si emailem, že můžu „okopírovat“ své starší recenze z blogu, tak jsem se do toho pustila.

První místo získá dva tisíce! korun na knihy, což je opravdu velké lákadlo. I druhé a třetí místo – ti mají po tisícovce. Tak jo, jdu na to.

Pamatuju si, jako by to bylo dnes, po zveřejnění recenze na blogu si druhý den sednu k webu Megaknih a jaké je mé překvapení, že má recenze už tam je, ale vložena nějakou slečnou. Rozjel se kolotoč emailů, řešení případu mezi blogery a objevilo se více poškozených touto slečnou. Chápu, že ty peníze jsou lákadlo jako nic jiného, ale je nutné vydávat cizí věci za své? Kopírovat umí každý, ale někdo se na ty recenze nadřel, přemýšlel co napsat a jak a jiný udělá ctrl – c a ctrl – v a hned je blíže ke dvoum tisícům…
Když se tohle řešilo, pan IT technik mi odepsal, že na konci měsíce se recenze kontrolují, autoři okopírovaných jsou upozorněni a tyto recenze odstraněny. Opravdu má MOJE recenze celý měsíc být přiřazena někomu jinému? Celý měsíc?
Dobře, vysvětlení nepřišlo pořádně žádné k tomu, řešilo nás to více, zahltili jsme pánovi email a stejně to šlo do ztracena… Oni ti kopíráci budou a budou dál…

Potom mě zaráží na těchto „soutěžích“ další věc – našla jsem tam slečnu, která napsala snad ke každé novince komentář. Je to čtivé, je to fajn, líbilo se mi to a bla bla bla… Dobře, může číst jako fretka a to by znamenalo, že má minimálně 30 knih přečtených za jeden měsíc! Tohle jde? Tohle je pravda? Jak potom můžu takovýmto recenzím na webu věřit, že ta kniha je opravdu dobrá nebo naopak, že je odpad?
Tyto weby, mluvím v množném čísle, protože podobnou soutěž rozjel web Dobrovský, vydělávají na návštěvnosti, hromada lidí je online co chvilku a pořád někde něco píšou, říkají si to mezi sebou a v tuto chvíli mají stoprocentně zaregistrovaných mnohonásobně více lidí, než měli před spuštěním soutěže. Tohle je jejich plus.

Ale pro čtenáře, který neví nebo váhá, zda si knihu koupit či nikoliv, je to bohužel na prd. Protože když si někdo vymýšlí jaká kniha byla, jen proto, aby získal body… Ten kupující to nevidí a potom se může hodně divit…
Samozřejmě, narazila jsem na spoustu lidí, kteří psali naprosto super recenze a věřila jsem jim to. Ale potom tam byli takoví, kterým jsem nevěřila… no, ani nos mezi očima… Ale to jen díky tomu, že se už nějakou dobu mezi blogery pohybuju a znám pár knih a různé názory na ně…

A proto si říkám, jestli tyto recenze jsou smysluplné? Jestli mají přínos? Dle mého názoru spíše škodí, kdo chce, ať tu recenzi tam napíše, a kdo nechce, nebo nemá na to vlohy, ať to nedělá proboha jen proto, aby získal peníze na knihy… Potom je to opravdu o ničem…

No, měla jsem potřebu se vykecat, vykecala a přeji pěkný páteční večer a fajn začátek víkendu!
Pokud na to máte nějaký názor, budu ráda, když se o něj podělíte do komentářů i kdyby měl být jiný než můj a taky, líbilo se vám tohle číst? Že bych sem tam, když se naštvu nebo rozohním, něco takového napsala? :-))

Daramegan