Měsíc: Leden 2018

Autor: Phillip Margolin
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 285

Advokát Dale Masterson je bohatým a úspěšným zástupcem ropných a uhelných společností. Když je jeho podřízená, Christine Larsonová, nalezena mrtvá, dostává se on i jeho firma pod drobnohled. Celý na první pohled jasný případ se však zamotá, když je Masterson ve svém sídle ubit k smrti a svědek vidí z místa prchat jeho syna. Brandon, posedlý záchranou planety, se k vraždě svého otce přizná – byla to pomsta za všechny jeho kontroverzní klienty, kteří ničí životní prostředí i životy obyčejných lidí. Právnička Amanda Jaffeová má obhajovat Brandona, ale případ se začíná komplikovat – pokud je Brandon nevinný a bere na sebe roli mučedníka, kdo tedy Mastersona zavraždil? A jaká je spojitost mezi vraždou Mastersona a Larsonové?

Krvavé právo je skvěle napsaná kniha, která má nejen dobrou zápletku, kdy se vám zdá, že všechno se prolíná se vším, ale navíc se autorovi povedlo napsat příběh, který přestanete číst až s poslední stránkou.

Hlavní hrdinka, Amanda Jaffeová, je sympatická ženská, která nejen pracuje na plné obrátky, ale také dokáže vést svůj osobní život a to na maximum. Je dobře vykreslena jako obyčejná žena, kterou baví práce, ví, jak se v určitých okamžicích chovat a ví, co si může dovolit. Ostatní hrdinové už nejsou tak „hodní a beztrestní“, ovšem skvěle doplňují celý děj.
Po pár prvních stránkách jsem měla pochyby, o čem ta kniha bude, protože mi přišlo, že všechno je jasné jako facka, ale naprosto jsem se mýlila a ještě se stihla postupem času divit čím dál více, jak to autor dokázal vymyslet a zaonačit, aby příběh nabíral na akčnosti a napínavosti.

Další věc, kterou musím vyzdvihnout, je autorova znalost právního prostředí. Když k něčemu v příběhu dochází, vysvětlí to čtenáři jednoduše, ale přitom věcně. Tudíž jsem nikde netápala a věděla, na čem si hrdinové stojí. Co je jejich práce a co bude něčí „odměna“. Jaké mají možnosti a co je čeká a nemine.

Krvavé právo řadím mezi ty povedené detektivky, které nemají žádná hluchá místa a jsou velmi čtivé. Nebudete chtít knihu odložit, dokud nedočtete. Bude vás nejen zajímat, kdo stojí za vším tím špatným, co se odehrává v příběhu, ale také jak se bude vyvíjet samotný život Amandy a lidí kolem ní.
Divím se, co všechno autor dokázal na pár stránek zahrnout. A hlavně jej obdivuji za to, že příběh má hlavu a patu. Nic není přehnané a  hlavně je vše uvěřitelné. Nemusela jsem přemýšlet, jestli jsou některé věci možné, protože autor mi dokázal v průběhu čtení vše objasnit, takže jsem takové myšlenky ani neměla. Což je další velké plus. V jiných detektivkách se objevují super hrdinové – detektivové, kteří přijdou na nemožné věci téměř nemožným způsobem – ale tady jsou lidé uvěřitelní, obyčejní, tak stejně i věci, které se dějí.

Jediné, co se mi trochu nezdálo, bylo, jak si všichni hrdinové šli na ruku. Každý s každým spolupracoval i když byli na opačné straně tábora. I když stáli proti sobě, přikyvovali si, každý každému pomáhal a snažil se vycházet vstříc. Někdy to bylo až úsměvné, ovšem to nemění nic na tom, že tato detektivka je opravdu dobrá a rozhodně ji doporučuji ke čtení!

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Karen Dionne
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 248

Helena Pelletierová má vysněný život – milujícího manžela, dvě dcery, práci, která ji naplňuje. Jednoho dne však uslyší v rádiu o uprchlém zločinci, který na útěku zabil dva lidi. Dny plné štěstí se rázem mění v noční můru.
Helena téměř dvacet let skrývá obrovské tajemství. Otec unesl její dospívající matku a uvěznil ji v chatrči v bažinách na Horním poloostrově u Michiganu. Tam, daleko od civilizace, se Helena narodila a vyrostla. Milovala svůj domov a milovala svého otce, dokud nezjistila, jak je krutý.
Teď je její otec zpátky na svobodě. Skrývá se v močálech, policie ztratila stopu. Jediný, kdo ho může najít, je ona, jeho dcera. Záhy však zjistí, že se zapletla do smrtící hry na kočku a na myš.

Karen Dionne je americká spisovatelka, spoluzakladatelka internetové komunity autorů Backspace. Je členkou spisovatelského sdružení International Thriller Writers. V příběhu svého čtvrtého románu Dcera krále močálů (The Marsh King´s Daughter, 2017) zúročila vlastní zkušenosti ze sedmdesátých let 20.století, kdy s rodinou několik měsíců tábořila na poloostrově poblíž Michiganu. V součsné době žije v Detroitu.

Tuto knihu jsem zaregistrovala ve chvíli, kdy jsem se dívala na tituly, jenž budou (v tuto chvíli tedy byly) na VKČ vydány. Zaujala mne na první pohled a proto jsem se s radostí pustila do čtení.

Helene je žena, která má rodinu. Manžela, dvě dcery a psa. Náhodní kolemjdoucí by si řekli, že je to obyčejná, typická rodinka. Ovšem Helena má tajemství, které neřekla ani svému muži. Jako malá žila se svou matkou a otcem v močálech. Bez lidí, jen oni tři. A její matka byla jejím otcem unesena. Proti vlastní vůli s ním žila a nějakým způsobem se s ním i sžila.
Jednoho dne, když Helena odevzdává své výrobky ve firmě, zaslechne v rádiu něco o uprchlém vězni. A zjistí, že je to její otec. Na útěku zabil dva lidi. Helena ví, že je zle. A taky ví, že jen ona s ním žila tak dlouho v močálech, aby jej nyní dokázala najít.

První věc, která mne okouzlila, tak jsou prology před jednotlivými kapitolami. Vždy jen tam úryvek z pohádky Hanse Christiana Andersena Dcera krále močálů a je to příjemným osvěžením samotného příběhu.
A další věcí je samotný děj. Působí to na mě více psychologicky než thrillerově, ale na konci jsem se dočkala pořádné dávky napětí a akčnosti, takže se to vyrovnalo a já můžu říct, že je to psychologický thriller. Ve chvíli, kdy se hlavní hrdinka odpoutá od rodiny a rozjíždí se hledat vlastního otce, začíná kniha nabírat grády. Protože se v myšlenkách hrdinky dostáváme do hluboké minulosti, kdy ještě žila sama s matkou a otcem v močálech. Dozvídáme se, jakým způsobem žili, co jedli, na co byli odkázáni a také všechny věci, které ji otec učil a nebo čím ji trestal jsou obdivuhodně vymyšlené a autorčina fantazie pracovala na plné obrátky.

Ohromně na mě zapůsobilo, jak Helena jako malá holčička vzhlížela ke svému otci, bezmezně mu věřila. Nepřišlo ji divné, že žijí sami, že mají omezené zásoby, neznala civilizaci a proto ji na močálech nepřipadalo nic zvláštního. Otce milovala. Já, jako čtenář, vím, že její otec je zločinec, který unesl její matku, ale naprosto jsem se dokázala vžít do pocitu Heleny, protože když žila v nevědomosti, je jasné, že bude šťastná a spokojená s tím, co má.

Už dlouho jsem nečetla nic, co by ve mě vzbuzovalo tolik protichůdných pocitů. Na jednu stranu, když například otec vysvětloval své dceři jak lovit, učil ji přežít v močálech, jsem ho obdivovala a měla ráda, na druhou stranu jsem jej nenáviděla, už jen proto, že lhal a hlavně unesl její matku. Pořád se ve mě praly pocity náklonnosti a nenávisti a neskončilo to ani po dočtení. Jakmile jsem dočetla poslední věty Heleny, naprosto jsem ji chápala. A věděla jsem, že jinak to skončit nemohlo. Ale když se ve svých myšlenkách zatoulám do jejich minulosti, tak o konci pochybuji.

Ještě jsem si v knize užívala to, jak autorka dokázala popisovat nejen krajinu, ale také charaktery hlavních postav. Žádné nudné a sáhodlouhé věty, ale postřehy, které vás budou bavit. Žádné zbytečné kudrlinky, ale příjemné, nenucené informace, díky kterým si ten svět okolo Heleny dokážete velmi dobře představit.
Dceru krále močálů ráda doporučím každému, kdo hledá dobrý, neotřelý, něčím nový, originální psychologický thriller. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Slovart za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Stephan R. Meier
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2017
Počet stran: 445

Hustými lesy prchá muž, neustále na útěku před blížícími se drony, které by mohly znamenat jeho smrt. Jmenuje se Spark a až donedávna byl spořádaným občanem dokonalého světa Eden, který je řízen inteligentním algoritmem VÝBĚR, díky němuž měl všechno: zdraví, sex, jídlo, práci…
Pak však odhalil, co se skrývá za smrtí jeho otce. Jak nebezpečná je všemocnost VÝBĚRU. A že žena, kterou miluje, byla vyhnána a ve světě mimo Eden nepřežiješ ani den!
Tak začíná Sparkův boj. Za lásku svého života. Za budoucnost světa…

Stephan R. Meier se narodil roku 1958 a vystudoval vysokou školu ve Švýcarsku, žil a pracoval v Číně, Francii, Itálii, Španělsku, Thajsku a mnoho let v USA. V devadesátých letech pracoval v hotelovém managementu a současně publikoval dvě životopisné populárně naučné knihy, jednu o teroristovi Carlosovi, druhou o svém otci Richardu Meierovi, který byl v sedmdesátých letech vedoucím Spolkového úřadu na ochranu ústavy. Ty vyber, kdo přežije je jeho první beletristický počin.

Ty vyber, kdo přežije zní jako titul naprosto lákavě, obálka a anotace slibují dobrý příběh, takže jsem doufala, že se jej dočkám. Bohužel se ale stal opak. Už po několika prvních stránkách jsem tušila, že tahle kniha nebude pro mne ta pravá. Je to příběh, po kterém by měli sáhnout muži, kteří mají blízko k vědeckým teoriím o algoritmech a podobných věcech. Já se ztrácela a celkově jsem z příběhu zklamaná.

Všechno se odvíjí od toho, co jsem od knihy očekávala. Kniha je řazena mezi thrillery a proto jsem doufala, že na stránkách najdu napínavý děj, který mě bude nutit do čtení. Místo toho jsem ale objevila poněkud zdlouhavé popisy a fakta o tom, jak Výběr jako takový vznikl, co vše je potřeba, proč je to potřeba a na můj vkus to bylo velmi vláčné, nemastné, neslané. Hromada pojmů, které mi nic neříkaly a říkat nebudou.

Je to škoda, protože tento příběh má v sobě opravdu obrovský potenciál. Spark mohl být mnohem zábavnější, zajímavější hrdina, ale přišlo mi, jako by se autor soustředil jen na okolnosti a vynechal hrdinu jako takového, tudíž jsem si k němu nemohla udělat žádný vztah. Po dočtení jsem měla pocit, jako by Spark byl jen loutka, která nebyla vůbec důležitá. Že byl jen článkem v příběhu, aby tam vůbec někdo vystupoval a čtenáři by se měli zaměřit pouze na vědecké skutečnosti, ovšem ty byly zrovna pro mou osobu, rozsáhlé, nezáživné a nepochopitelné.
Jednoduše jsem si představovala, že dostanu příběh, kde bude umělá inteligence ovládat svět a Spark bude bojovat nějakým způsobem proti tomu, aby byl svět „zničen“, ovšem toho jsem se nedočkala.

Je mi to trochu líto, protože obálka i anotace stojí za to. Obálka zaujme na první pohled a anotace na druhý. Když jsem se dostala ke čtení anotace, pořád jsem si opakovala, že tohle bude hodně dobré. Nutně jsem si knihu chtěla přečíst. Nemohla jsem se dočkat, až ji otevřu. A když došlo na samotné čtení, s každou přibývající stránkou mé nadšení upadalo. Nakonec jsem se musela místy do čtení nutit…

Myslím si, že kdyby se autor zaměřil méně na faktickou stránku věci a více na napínavost a čtivost příběhu, tak tohle bude dobrá kniha. Protože styl psaní autora je výborný. Bylo tam totiž pár pasáží, které jsem doslova hltala a kdyby se v tomto duchu nesl celý příběh, neměla bych co vytknout. Ale k mé nelibosti byly tyto pasáže „krátké“ a brzy na to vystřídány vědeckofantastickými nebo obsáhle popisnými myšlenkami, které mi nesedly a pro mě byly neuchopitelné (například popis špiona – ukázka výše – kdy tento popis zabírá téměř celou stránku).

Jak jsem psala výše, je to škoda, protože příběh potenciál má a kdyby autor vysvětlil pár důležitých údajů umělé inteligence a Výběru samotného a poté se pustil do „životní“ cesty hrdinů, rozhodně bych zklamaná nebyla. Ovšem, skutečnost je jiná a já tuto knihu doporučím snad jen náročným čtenářům, mužům, kteří si libují v různých vědeckých pojmech a dojmech. Pro čtenáře, kteří od thrilleru očekávají napětí a akci, to není.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete zakoupit zde:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Caite Dolan-Leach
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Host
Počet stran: 357

Ava nevěří tomu, že její sestra Zelda zemřela. Ví, jaká je. A pozná, když si jen hraje a manipuluje s lidmi.
Ava se vrací na neprosperující rodinnou vinici a znovu musí čelit všemu, před čím už jednou utekla: matce žijící na hraně mezi alkoholismem a demencí, charismatickému, avšak již poněkolikáté ženatému a věčně nepřítomnému otci i budoucnosti, které se před dvěma lety chtěla vyhnout svým odjezdem do Paříže. Ava se rozhodne odhalit tajemství obestírající Zeldinu smrt – sestra prý uhořela ve stodole. Byla to nešťastná náhoda nebo vražda? A kdo tedy Avě posílá e-maily, nechává ukryté zprávy a směruje její kroky za bývalými milenci, vypůjčenými traktory, zaprášenými láhvemi vína, rodinnými tajemstvími a citovými vazbami, na něž se tak usilovně snažila zapomenout?
Čím více se toho Ava o svém nepředvídatelném dvojčeti dozvídá, tím jasněji si uvědomuje, e nezná pravidla hry, kterou s ní její sestra celý život hrála.

Caite Dolan-Leachová je americká spisovatelka a překladatelka. Narodila se v oblasti Finger Lakes ve státě New York, vystudovala Trinity College v Dublinu a Americkou univerzitu v Paříži. Román Sestry až za hrob je její prvotinou.

V anotaci, kterou jsem napsala výše, je všechno důležité, co je potřeba vědět před čtením a kdybych vám měla ve stručnosti nastínit děj, tak se budu opakovat. Proto pro dnešní recenzi tuto činnost vynechám a rovnou se vrhnu na můj názor.

Začnu tím, že ze začátku jsem byla lehce v pasti. Měla jsem pocit, že jsem se rozhodla přečíst nějakou, opravdu divnou, alkoholem a problémy nacucanou knihu. Po několika stránkách, hlavně ve chvíli, kdy Ava objeví první email od sestry, jsem začala tušit, že tady něco bude trochu jinak. Nemýlila jsem se, protože v tu chvíli začalo pátrání, kde Ava stopovala minulost své sestry, kterou promeškala, když spolu nekomunikovaly. A že tě málo košér věcí bylo více, než těch slušných. Navíc, díky tomu, že byly jednovaječná dvojčata, dostávala se Ava do situací, které jsem ji opravdu nezáviděla. Když ji lidé považovali za její sestru Zeldu a nadávali jí, popřípadě se po ní vozili… Žádná sláva. Taky že to Ava řešila skleničkou… Co skleničkou, dala si láhev i dvě… 🙂

Nesmím zapomenout… Pokud se pustíte do čtení, v každém případě mějte po ruce láhev dobrého vína. To je totiž v příběhu zmiňováno pomalu více, než jména hlavních hrdinů a určitě dostanete chuť si loknout. Tak jako všichni hrdinové v příběhu. 🙂

Autorka popsala všechny hrdiny jako normální lidi. Nečekejte, že zde najdete Barbie a Kena, jenž mají ideální život, skvělá auta, super baráky a peněz jako šlupek. Naopak jsou tu lidé „z masa a kostí“ se svými problémy, se svým trápením, ať už je to Ava, Zelda, jejich matka, otec nebo jiní, do jednoho vás budou zajímat a jen budete doufat, že tak daleko to nedojde u vás. 🙂 Protože některé skutky a činy hrdinů jsou velmi, ale velmi věrohodné, ale také smutné, nevybíravé. Celý příběh na mě působil depresivně, ale díky stylu psaní autorky na mě ta deprese neskočila. Jen jsem litovala hrdiny, já byla happy, ale oni žili v začarovaném depresivním bludišti.

Závěr knihy jsem celkem očekávala, ale přesto nejsem úplně spokojená. Jelikož autorka celý příběh tahá za nitku jedním směrem a najednou se nit přetrhne a ono to je přesně tak, jak to být má. Já jen doufala, že naváže další nit a bude pokračovat. Nic. Mám smůlu. Skončilo to tak, jak mělo a já to musím přijmout. Pořád mám v hlavě ale myšlenky, co by… kdyby…

Sestry až za hrob je román, který je na prvotinu opravdu vydařený, protože Caite Dolan-Leach dokáže udržet čtenáře napnuté a v pohotovosti. Pořád jsem si kladla zásadní otázku, co se to sakra děje a co to má znamenat. Až téměř do samotného závěru jsem neměla pořádně tušení, o co jde. Hlavně proč to tak je.
Rozhodně se mi líbil způsob, jak se autorka vypořádala s pohnutými existencemi hrdinů, jak věrohodně dokázala popsat sesterskou lásku, jak dokázala vyjádřit některé pocity. Líbilo se mi, jakým způsobem ukázala, že je důležitá určitá sounáležitost v rodině, hlavně mezi sourozenci. I když se v dospělosti nevídáte často nebo skoro vůbec, díky návykům z mládí a z dětství zjistíte, že i tak si rozumíte nadále a dokážete předvídat kroky toho druhého.

Ráda tuto knihu doporučím dál, zejména milovníkům tajemství a luštění záhad. Pokud máte chuť na čtivou, napínavou a záživnou knihu, kde se všichni vymykají normálu a mají své chyby, nejsou zalití jen sluncem a mají své závislosti, sáhněte po Sestrách. Budou se vám líbit. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji Martinus.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan