Měsíc: Únor 2018

Autor: Meagan Spoonerová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 327

Když se Kráska vydá na lov Zvířete…
Kráska zná tajemný les lépe než kdokoli jiný. Cítí ho ve své krvi, i když vyrostla mezi šlechtici daleko od lesa, ví, že temný hvozd skrývá tajemství, která dokáže odhalit jen pravý lovec. Poté co její otec přijde o majetek, musí se i se sestrami odstěhovat pryč z města. Uleví se jí, protože v lese se už nemusí dál přetvařovat. Jenže při lovu její otec zmizí a Kráska nemá na vybranou. Vydává se ho hledat a stopuje tajemné Zvíře až do jeho království, do světa z pohádek, který ji může zničit nebo spasit.
Ale kdo přežije tento lov: Kráska, nebo Zvíře?

Meagan Spoonerová se chtěla stát archeoložkou nebo astronautkou. Vystudovala scenáristiku v New Yorku a od té doby žije v Austrálii. Se svou rodinou procestovala Egypt, jižní Afriku, Řecko, Antarktidu nebo také Galapágy a tvrdí, že v každém příběhu, který napíše, se skrývá kousek nějakého jejího výletu. Mimo jiné také hraje na kytaru, velice ráda čte a baví ji počítačové hry.

Na lovu od Meagan Spoonerové je první retelling, o kterém můžu říct, že se mi opravdu líbil, užila jsem si čtení, zasnila se a zamilovala se do samotného příběhu i hrdinů.

Děj se odehrává ve středověké Rusi. Ale není to příliš podstatné, protože se stejně vše důležité odehrává v lese, zasněžených údolích, mechových pláních a jednom opuštěném hradu. Ta Rus osvětluje jména, které jsou dána hlavním hrdinům a tím nejdůležitějším je Jeva.
Jeva neboli Kráska je dívka, která má les v krvi. Dokáže naslouchat zvukům, které nikdo jiný neslyší nebo nevnímá, umí se postarat v nouzi nejen o sebe, ale také o svou rodinu, kterou nade vše miluje. Jednoho dne její otec zmizí v lese, kam se vydal lovit a ona nelení a vydává se jej hledat. Ovšem místo otce najde Zvíře, které ji potřebuje ke svým vlastním účelům. A tak se Kráska ocitá v jeho tlapách a bojuje o svůj život a hlavně o to, kým je a jaká je.

Jeva, její sestry Jasenka, Lena, Zvíře, Solmir i Radak, všichni jsou nadmíru sympatičtí hrdinové, kteří vám v žádném případě nepolezou na nervy. Jsou příjemní, umí vystupovat, chovají se normálně a navíc jim autorka vtiskla ty správné charakterové vlastnosti, aby dohromady tvořily hrdiny, které si oblíbíte.
Díky nim se celý příběh jeví jako krásná pohádka, která je napínavá, zabaví vás a nebude nudit.

Kapitoly jsou poměrně krátké, tudíž čtení odsýpalo, jak už to tak bývá, a navíc před každou kapitolou je jedna stránka věnována samotnému Zvířeti. Protože je příběh vyprávěn Jevou, tak díky těm jednotlivým stránkám máme možnost nahlédnout i do hlavy Zvířete. Co si myslí, nad čím uvažuje. Jsou to jen kousky pocitů Zvířete, ale dodávají ději to správné napětí a já jako čtenář jsem se nemohla dočkat konce, abych věděla, jak tohle dopadne. Musím říct, že mě autorka parádně napínala, zvlášť ve chvíli, kdy se Jeva vracela do svého starého domova, měla jsem pocit, jako by to byl konec, ale on to byl „začátek“.

Je to pěkné převyprávění Krásky a Zvířete, kde určitou roli hraje i pták Ohnivák. Byla jsem velmi překvapena za roli, kterou mu autorka v samotném příběhu dala a rozhodně se ji to povedlo. Bylo to velmi poetické. Jedním slovem, paráda! 🙂

Doporučím to těm čtenářům, kteří mají chuť si přečíst příběh, kde láska a důvěra mají důležitou roli a kde nezáleží na tom, kolik máte peněz a jak vypadáte, ale na tom, jací jste uvnitř. Nádherný pohádkový příběh, který je převeden do moderní formy, aby bavil každého čtenáře, ať už mladého nebo starého a aby jste u tohoto příběhu strávili příjemné chvíle.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Anthony Doerr
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2017
Počet stran: 461

Dojemně podmanivý román o lidské slabosti, síle přírody a spásné moci lásky od nositele Pulitzerovy ceny.
David Winkler, okouzlený nestálostí počasí a posedlý sněhem, žije na Aljašce ve městě Anchorage. Někdy vidí události – závažné i zcela bezvýznamné – ještě předtím, než se stanou. Ovšem sen o tom, že se mu nepodaří zachránit dceru při záplavách, ho naprosto zdrtí. Proto se vzdá své práce, rodiny a společné budoucnosti a odjede tisíce mil daleko, aby vyplnění tohoto snu zabránil.
Tak začíná hrdinovo mnohaleté putování napříč Amerikou, dlouhá cesta plná zvratů, nečekaných setkání i sebepoznání, na jejímž konci se snad konečně dočká odpovědi na otázku, jaký osud potkal jeho dceru…

Anthony Doerr se narodil roku 1973 a je jeden z nejúspěšnějších amerických spisovatelů současnosti. Vyrostl v Clevelandu v Ohiu. Po studiích historie začal publikovat v časopisech. Krátce žil a pracoval v Africe a na Novém Zélandu. Je autorem dvou knih povídek, Sběratel mušlí (recenze zde) a Zeď vzpomínek (recenze zde), autobiografické knihy Four Seasons in Rome, a především románů O dívce Grace a Jsou světla, která nevidíme (recenze zde).
Poslední jmenovaná kniha, na níž pracoval deset let a za kterou získal mimo jiné Pulitzerovu cenu za rok 2015, se stala v řadě zemí bestsellerem a na žebříčku The New York Times se udržela více než rok. Řadu prestižních cen získal Doerr také za své povídky, které jsou pro své stylistické mistrovství a jedinečné umění zkratky mnohými kritiky považovány za vrchol jeho tvorby. V roce 2007 ho literární magazín Granta zařadil mezi jedenadvacet nejlepších amerických spisovatelů.

O dívce Grace je má čtvrtá kniha, kterou jsem od pana Doerra přečetla. A jediné, co mi brání dát maximum hvězd hodnocení je fakt, že na některých místech v knize mi děj přišel zbytečně zdlouhavý a až příliš přemýšlivý. A to teď nemyslím zle, jsem od tohoto mistra vypravěče zvyklá, že se velmi podrobně a důkladně věnuje nejen pocitům hrdinů, ale také přírodním krásám, ale tady v tomto románu mi to přišlo až příliš. Ale to je snad jediná vada na kráse, navíc těch dlouhých a vleklých míst nebylo mnoho. Takže se to vcelku dá odpustit.

I přesto, že kniha má v názvu jméno Grace, je to příběh o muži jménem David Winkler, jenž má dar vidět do budoucnosti. (Nyní můžeme i polemizovat, zda to je dar). 🙂 Ve svých snech vidí události, které nastanou, ale jedná se vždy jen o kousky, útržky. V jednu chvíli vidí smrt své dcery a to nedokáže překousnout. Aby ji zachránil, rozhodne se rodinu opustit a vydá se osamělou cestu Amerikou. Po své cestě nejen přemýšlí nad svým životem, ale také sbírá odvahu k tomu, aby se vrátil domů a zjistil, jestli jeho dcera žije, jak to s jeho rodinou všechno dopadlo.

Autor opět prokázal svou mistrnou schopnost vyprávění. Musíme vzít v potaz, že tato kniha byla napsána ještě před hitem Jsou světla, která nevidíme, tudíž bychom je srovnávat neměli. Každý autor, pokud je dobrý, se zdokonaluje a každá další jeho kniha je lepší a lepší. A u pana Doerra to jde krásně vidět. V této knize totiž jsou ještě drobné chybičky, které se už ale v dalším románu neopakují. A je to tedy převážně sáhodlouhý popis myšlenek. Chvílemi mi to přišlo, jako bychom podnikali sondu do duše Davida Winklera, ale nebyli jsme spokojení a proto sondujeme více a hlouběji…

Ale i přes toto drobné zaváhání je to román, který je nesmírně čtivý, poutavý a i když místy depresivní, tak je na druhé straně něžný, dojemný a láskyplný.
Přemýšleli jste nad tím, proč zrovna sněhové vločky mají takový tvar, jaký mají, když padají z nebe? Není to zvláštní? Proč to prostě není kapka sněhu? Proč to není kolečko? Proč je to právě ta „vločka“? 🙂

Kniha jako taková se četla sama, pomáhaly tomu i kratší kapitoly, díky kterým jsem měla pocit, že čtu abnormálně rychle. A mám ráda, když i po pár minutovém čtení vidím nějaký pokrok kupředu a k vyřešení záhady či nalezení hrdiny.
Líbilo se mi, jak autor ztvárnil samotného hlavního hrdinu. Davida Winklera. A to z toho důvodu, že jsem k němu měnila pocity jako počasí, což se dokonale hodilo k příběhu. V jednu chvíli jsem jej zbožňovala a neskutečně mu fandila a v druhou jsem k němu cítila jen chlad a odměřenost. Je pravdou, že někdy dělal věci, nad kterými mi rozum zůstával stát, ale po dočtení dalších stránek jsem začala chápat, proč tomu tak je.

Rozhodně tento román doporučuji. Je to krásný příběh, který si vás připoutá. Je to dlouhá, osamělá cesta muže a dle mého názoru, si každý čtenář bude přát, aby tomu muži mohl dělat společnost. Je to dílo, které by fanouškům pana Doerra neměla chybět v knihovně a hlavně, je to příběh o naději a víře a o všem mezi tím.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Petr Zavadil
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 363

Rozkryje novinář korupční prostředí před veřejností? Podaří se otci Ignácovi rozluštit složitý případ politického zločinu?
K otci Ignácovi přichází mladá žena, která mu sdělí, že právě zabila člověka. Ve zmatku prchá z kostela a zanechává tam obálku s důležitými dokumenty, které jsou klíčové pro další vývoj celého případu. Jedná se o materiály jejího manžela- investigativního novináře, který odhalil propojení současného politika s velkou a mocnou stavební společností. Osoby, jichž se kauza týká, se nebojí ani únosu dítěte a vydírání.
Provázanost politických struktur, reklamních a marketingových agentur a médií se rozkrývá v napínavě a zasvěceně napsaném detektivním příběhu.

Petr Zavadil (1968-2014)
Přečetl vše, co mělo písmena nebo znaky. Ve všelijakých jazycích, kterým se učil rychleji než jiní. Už jako pubescent prolétl Raymonda Chandlera a jeho syna Phila Marlowa, coby plnoletý putoval s Odysseem milovaného Jamese Joyce. Studoval chemii i angličtinu. Pracoval jako dělník, šatnář i redaktor Lidových novin. Psal písňové texty, pil pivo, whisky a miloval ženy, v posledku především (či výhradně) tu vlastní. A svoje tři děti. Ve všem uvedeném vynikal. Stál na straně svobody a Evropy, kterou chápal jako svoji vlast. Dostihla jej nemoc, která nepolevila.

Od této knihy jsem dostala přesně to, co jsem očekávala a co jsem vytušila z anotace. Jedná se o detektivní příběh, kde korupce, intriky a politické machinace hýbou celým dějem. Je velmi důležité, aby si čtenář uvědomil všechny postavy, které zde vystupují a tím pádem si poté dokázal dát do souvislosti jména, firmy a kauzy, které hýbou městem před volbama.

Kniha začíná prologem, kdy ženy zajde do jezuitského kostela na zpověď, knězi řekne, že zabila a když se ji snaží rozmluvit, ona se rozhodne, že toho bylo dost a uteče z kostela. Zanechá tam obálku, bez adresy, bez jména a když se ji kněz snaží dohonit, je neúspěšný. I když by měl ctít soukromí, nedá mu to, do obálky se podívá a v tu chvíli se začíná rozjíždět celý příběh.
Ihned po prologu se totiž ocitáme v ten samý den o několik hodin dříve ve společnosti Kramera, Alexe Millera a také Igora Sikorského a začínáme odhalovat, o co tady půjde.

Postavy v knize jsou všelijaké. Jedni jsou hodní, druzí zlí, jak už to tak bývá, ale nic není jen černobílé nebo bíločerné. Každopádně všichni dohromady vám přehrají příběh, který je velmi politicky založený a společně se všemi budete odhalovat korupční skandály, machinace, lži a intriky. I přesto, že jsou postavy popsány, tak jsem si k žádné nedokázala utvořit nějaký osobitý vztah. Byly to postavy, které kolem mne prošly, já je vzala na vědomí, ale se zavřením knihy jsem na ně zapomněla.

Mám z knihy velmi rozporuplné pocity. Na jednu stranu mě ohromně bavila. Líbily se mi části s Otcem Ignácem nebo také Kramerem, kterého jsem si užívala jako správné politické čuně, ale když to vezmu z druhého konce, tak jsem se místy nudila. Nedokážu přesně popsat proč, přitom zápletka nebo dá se říci, že zápletky, byly dobré a propracované, ale mi tam chyběla ta pomyslná třešnička na dortu, která by tomu dodala punc čtenosti. I když jsou kapitoly krátké, tak přesto se mi nezdálo, že mi čtení ubíhá, spíše naopak. Někdy jsem se musela do samotného čtení nutit, protože jsem v sobě neměla touhu zjistit, co všechno se ještě stane.
Ale pak se objevil na stránkách Ignác a ono se to zase obrátilo a já chtěla číst. Možná, podle toho, jak jsem se při čtení cítila, by bylo super, kdyby byla kniha jen o samotném Otci Ignácovi, jak řeší jednu vraždu za druhou. 🙂

Pokud bych měla někomu knihu doporučit, tak rozhodně mužským čtenářům, kteří se vyžívají v politické sféře a jejím opisu v příbězích, kde se objeví nejen podvody, ale také nějaká ta mrtvolka.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Traci Chee
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 403

Sefia ovládá umění přežít. Poté, co byl její otec zavražděn, ukrývala se totiž společně se svojí tetou Nin v divočině. Naučila se lovit, stopovat a také krást. Když jednoho dne tetu unesou, zůstane sama a začne si klást otázky. Kdo Nin unesl a proč? Souvisí její zmizení s otcovou vraždou a s tím podivným hranatým předmětem, který teta tak pečlivě schovávala?
Kniha, kterou však nedokáže přečíst, a záhadný němý chlapec, jehož zachrání před krutým zacházením, se stanou její nadějí. Klíčem k odhalení tajemství jejího světa – a otcovy tragické smrti…

Traci Chee je naprostý blázen do slov a všeho, co s nimi souvisí: miluje knižní umění a knihy o umění, poezii i papírové skládanky. Studovala literaturu a tvůrčí psaní na kalifornské univerzitě v Santa Cruz a titul Master of Arts získala na státní univerzitě v San Francisku. Traci vyrůstala v malém městečku, kde bylo víc krav než lidí, a dnes se cítí nejlíp v horách, kde křižuje serpentiny a objevuje skrytá horská jezera. Žije v Kalifornii se svým strašně rychlým psem. Čtenářka je její debut v žánru literatury pro mládež.

Od té doby, co jsem věděla o tom, že bude Čtenářka vydána, jsem se nemohla dočkat, až si ji budu smět přečíst. Nejen, že mě lákala zlatým pozlátkem, tím, jak je kniha barevně vyvedena, jako by byla opravdu obalena zlatem, ale také tajemným podtextem: „Představte si svět, kde je čtení chápáno jako výsada a je povoleno jen hrstce nejmocnějších…“. Věděla jsem, že anotaci už číst nemusím, kdežto knihu ano! 🙂
Jakmile mi dorazila, neváhala jsem, všechno odložila a vrhla jsem se na příběh, který je ukryt ve zlatých deskách.

Sefia je bojovnice tělem i duší. Není to ale žádná zbrklá holčina, kdežto skoro žena, která přemýšlí nad svými činy. Od začátku mi byla sympatická a stejně tak Lučištník. Oba dohromady tvořili skvělou dvojici, která se snaží rozluštit záhadu knihy a k tomu zůstat naživu. Protože se v jejich okolí objevují lidé, jenž jim usilují o život, mají se co ohánět a zjišťují, že ve dvojici je jejich síla. Ale i tak to není lehké, protože asasíni dokáži nevídané a těm se ubránit skoro vůbec nejde…
Část příběhu se odehrává na souši, ale druhá část na moři. Důležitou postavou zde je kapitán Rákos, který vás provede svým příběhem, jenž se na konci protne se Sefiiným a utvoří tak skvělý čtecí zážitek v podobě Čtenářky.

Kniha je určena čtenářům od čtrnácti let, ovšem i starší si přijdou své. Pokud máte rádi dobrodružství s fantasy prvky, tak jste určitě na správné adrese. Co na tom, že hlavní hrdince je šestnáct let. Důležité je, že kniha má děj, který zaujme a má čtenáři co nabídnout.
Navíc je to příběh v příběhu. Opravdu. Nedá se to pořádně vysvětlit, aniž bych prozradila pár detailů, které by vám ale vzaly tu potěchu ze čtení, takže vám v tuto chvíli nezbývá nic jiného, než mi věřit. Čekejte nevídané, hledejte náznaky, slova a písmena navíc… Čtěte pořádně i mezi řádky a vykoukne na vás něco víc..

Kapitoly v knize jsou poměrně krátké, a proto se vám bude zdát, že čtete nějak rychle. Čtyřsetstránkovou knihu sfouknete během pár večerů, ale je to nejen díky dobře děleným kapitolám, ale také díky stylu psaní autorky. Jak sama autorka říká, žije pro písmena a příběhy a zde se to odrazilo. Dokázala mě zaujmout hned od prvních stránek, dokázala si omotat můj chtíč vědět a znát hned ze startu a pomalu mi servírovala všechny detaily a indicie, abych pochopila, co všechno mi Čtenářka může dát.
Já bych řekla, že kniha je napůl dobrodružná jízda, napůl pohádka, která zaručeně musí bavit každého, kdo má v sobě trochu fantazie. Když se třeba ve čtení dostanete k želvě, nebudete věřit, že ji tohle mohlo napadnout a přitom je to naprosto úžasný nápad! 🙂

I když je konec příběhu docela uzavřený, přesto jsem zvědavá, jak to všechno bude pokračovat. U jiných knih se dostaví efekt, že jsem spokojená jak to dopadlo a nemám chuť si přečíst další díl. Ovšem tady je to přesně naopak. Tady se nemůžu dočkat, až se mi dostane do rukou další dávka. Až se budu moct opět ponořit do vyprávění, které Traci Chee zvládla na jedničku.

Dokonale jsem se bavila, čtení si užila a můžu ji doporučit všem, kteří mají tento styl knih rádi. Rozhodně se nebudete nudit, navíc budete určitě tak jako já, hledat právě ty „mezipříběhy“, které dělají ze Čtenářky naprosto originální čtení.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a Čtenářku si můžete objednat přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan