Měsíc: Červen 2018

Publikováno

Prohnilé město – Leigh Bardugo

Autor: Leigh Bardugo
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 432

„Jejich osud se dneska stejně nevyřeší a před svítáním je ještě čeká spousta práce. Kromě toho měl kanály pod noční oblohou rád. Líbil se mu jejich pomalý rytmus, ticho i světla lamp odrážející se na hladině. Miloval pocit, kdy projížděl spícím světem a pozoroval záblesky světel za okny a nespavce, kteří neklidně vstávají z postele, aby zatáhli záclonu nebo se podívali z okna na město.“

Kazu Brekkerovi a jeho lidem se podařil nevídaný kousek: vloupali se do nejstřeženější pevnosti světa a ukradli to, za co měli dostat velmi dobře zaplaceno. Místo kýžené odměny však na ně čekala zrada. Podvedeni a oslabeni o jednoho člena, který byl unesen, musí napnout všechny síly, aby získali, co jim patří.
V ulicích zkorumpovaného Ketterdamu se mezitím schyluje k válce. Nebezpečná droga jurda parem se stává předmětem hry o moc. Zkáza, kterou za sebou nechává, je děsivá.
Obstojí Kazova prohnanost proti starým i novým nepřátelům?
Zůstanou mu jeho lidé věrní? Pomstí se za zradu a zabrání rozšíření smrtící drogy, které by mělo nedozírné následky nejen pro griši, ale i pro celý svět?

Leigh Bardugo se narodila v roce 1985 v Jeruzalémě, ale vyrůstala ve Spojených státech v Los Angeles. Po ukončení studií na univerzitě v Yale pracovala v reklamě, jako novinářka a nakonec i jako maskérka a odbornice na zvláštní efekty. Nyní žije a tvoří v Hollywoodu, kde je možné ji čas od času zaslechnout, jak zpívá se svou hudební skupinou.
Spisovatelka si jako dějiště pro svá literární díla vytvořila svůj vlastní fantasy svět, pro nějž jí bylo inspirací carské Rusko. Odehrávala se zde její úspěšná trilogie Griša a do stejného prostředí je zasazen i děj Šesti vran a Prohnilého města – jen do jiné části této země a se zcela jinými hrdiny. Obě série se okamžitě po svém vydání staly bestsellerem.

Tuto recenzi píšu s dlouhým rozestupem po přečtení a má to jeden důvod. Já netušila, co bych vám konkrétně měla zmínit. Po dočtení Prohnilého města jsem totiž měla na jazyku jen samá sprostá slova a k tomu jen jedno, toužebné přání… aby všechno pokračovalo, abych se mohla dál ztrácet v ulicích Ketterdamu a nemusela se potýkat znovu s realitou všedních dní…

Prohnilé město ladně navazuje na první díl Šest vran (recenze zde). Bez prodlení se ocitnete v Ketterdamu, v centru dění, kdy je Inej unesena a skupina lidí kolem Kaze vymýšlejí strategii, aby ji zachránili. Pokud jste se ještě nedostali k prvnímu dílu, nebudu vám tady psát, jak k tomu došlo, protože bych vyzradila všechno důležité z jedničky. A samozřejmě nebudu vyzrazovat, jak to všechno tady dopadlo, ale napíšu vám jedno. Není zde nouze o naprosto úžasné nápady a triky Kaze, o pořádnou dávku adrenalinu a napětí a myslím si, že výrok: „Žádný slzy… Žádnej funus“ je postoupen o level výš.

Všechny postavy v této knize jsou opět stejné jako předtím. Budete je buď milovat nebo nenávidět. Nic mezi tím. Navíc „staří dobří“ morousové jimi zůstanou a o to více se mi všechno líbilo. Perfektní je totiž to, že kniha je plná zvratů, ale v ději, ne v povahách postav. Všichni se chovají tak, jak jsem je znala z jedničky, nemusela jsem si zvykat na nikoho „jiného“ nebo předělaného a to mi naprosto vyhovovalo.

„Jesperovo veselí však mělo krátké trvání. Přešlápl u zábradlí z nohy na nohu, podrbal se vzadu na krku a pak si začal pohrávat s lemem klobouku. Pořád byl v pohybu, jako hračka natažená na klíček poháněná neviditelnou energií. Až na to, že hračka na klíček má jednoduchý mechanismus. Jak funguje Jesper, se mohl Wylan jenom dohadovat.“

Leigh Bardugo nelze jinak než obdivovat za to, co zvládla s touto sérií udělat. Dokázat perfektně vykreslit postavy, dát téměř na každou stránku pořádnou dávku napětí, intrik, lží a k tomu popisovat děj z různých pohledů postav tak, aby to dávalo souvislost, to je podle mě opravdu umění. Nikde při čtení nenarazíte na hluché místo a naopak budete co chvíli zírat s otevřenou pusou, jak tohle může někdo vymyslet… (Protože některé Kazovy triky jsou neskutečně epické a samozřejmě nejen ty…)

Nemáte šanci se nudit a už vůbec nebudete moct přijít na jiné myšlenky, pokud začtete číst. Ve chvílích, kdy jsem měla jiné povinnosti a nečetla jsem, stejně byly mé myšlenky v Ketterdamu a sama jsem si v hlavě představovala děj, jak by to mohlo vypadat. Ovšem po pár takových chvílích jsem zjistila, že na autorku nemám, ani omylem, takže jsem se po několika takovýchto pokusech jen nechala unášet na obláčku jménem Kaz. Já ho totiž žeru, je to borec, totální parchant, po kterém touží knihomolské srdce mé…

Pokud jste se do této série ještě nepustili, tak není proč váhat. Prohnilé město je druhým a zároveň posledním dílem, takže nemusíte čekat, až vyjde pokračování a můžete si užít tohle naprosto fantastické dobrodružství s Kazem v hlavní roli.
Rozhodně žádnou chybu neuděláte, když se do čtení pustíte a můžu vám zaručit, že se to bude líbit. Má to vše, co má správný příběh mít. Perfektní hrdiny, úžasnou zápletku, spoustu akce a zvratů, které nebudete tušit, dočkáte se hromady překvapení a navíc, naprosto precizní zpracování knih s přebaly, mapou a vším ostatním, dodá tu správnou magickou moc, kterou nad vámi bude kniha mít.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete zakoupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Publikováno

Odd a mraziví obři – Neil Gaiman

Autor: Neil Gaiman
Nakladatelství: Albatros
Rok vydání: 2018
Počet stran: 126

„Zavřísknutí. Odd vzhlédl a spatřil, jak se k nim orel řítí. Udělal krůček dozadu a žasl přitom nad orlovou rychlostí a říkal si, jak jen to stihne včas stočit nahoru… Nestočil to. Orel nezpomalil a narazil do skvrny barevného světla na bílém sněhu, jako by se nořil do tůně s vodou.“

Odd má v životě pěknou smůlu. Při nájezdu vikingů přišel o otce, s novým otčímem to nemá vůbec jednoduché a zdá se, že krutá zima snad nikdy neskončí. Odd se proto rozhodne z norské vesnice odejít a vydá se do lesa. Když na cestě potká medvěda, lišáka a orla, konečně se na něj usměje štěstí.
Noví kamarádi totiž nejsou jen obyčejná zvířata, ale zakletí severští bohové. Dokáže dvanáctiletý chlapec získat Tórovo kladivo, přeprat obry a konečně osvobodit bohy?

Neil Gaiman píše knihy. Některé z nich jsou pro dospělé, jako Američtí bohové, a některé jsou komiksy, jako série o Sandmanovi, a některé mají obrázky, jako Crazy Hair a Blueberry Girl. Dostal cenu Newbery Medal za Knihu hřbitova. Další ceny, které vyhrál, jsou třeba Hugo, Nebula, World Fantasy Award a – což se píše nejhůř – Mythopoeic Award. (Jeden by určitě mohl vyhrát nějakou cenu jen za to, že správně napsal „mytopoetický“.) Jeho knihy Koralina a Hvězdný prach byly zfilmované. (Čte někdo tyhle biografie?) Je mu skoro padesát let a má tři děti. (Pomoc, drží mě tu jako vězně.) Nosí spoustu černého oblečení a nejspíš by potřeboval ostříhat. (Nutí nás psát tyhle biografie autorů celý den.) Knihu Odd a mraziví obři napsal pro Světový den knihy ve Velké Británii a má dojem, že by chtěl příběhů o Oddovi vyprávět víc.

Chris Riddell je milovaný výtvarník a politický karikaturista britského týdeníku Observer. Jeho dětské knihy sklízejí mnohé úspěchy. Získal několik významných cen, například medaili Kate Greenawayové v letech 2001 a 2004. Za knihu Ada a myší strašidlo získal v roce 2013 cenu Costa. Žije s rodinou v Brightonu.

Poslední zářez ze zásilky Knihozemě je kniha Odd a mraziví obři. Ihned po tom, co mi přišla, jsem zůstala zírat s otevřenou pusou. Je naprosto nádherná. Zpracování je úžasné, od obálky, která je nezapomenutelná, až po barvu. Ta stříbrná je fakt skvostná. I přesto, že se jedná o dětskou knihu, je to dílo, které musí potěšit mysl i oko dospěláka.

Odd je dvanáctiletý chlapec, který je okolnostmi donucen opustit svůj rodný dům a matku a uchýlit se do přístřešku v lese, který kdysi obýval jeho otec. Jednoho dne se před dveřmi objeví lišák a v tu chvíli se Oddovi změní život.
Tento příběh je pohádka, která v sobě samozřejmě nese určité ponaučení, nějaké poselství a část severské mytologie.
Líbilo se mi, jak autor ztvárnil Odda. Jako chytrého, ale uvážlivého chlapce. Jako kluka, který dokáže nad svými činy přemýšlet.

Nejen, že na stránkách se skrývá nádherný příběh, také ilustrace, které jej doplňují jsou precizně zpracované. Přitom si myslím, že slovo „doplňují“ není to správné. Kresby jsou úžasné a jsou na stejné úrovni, jako příběh samotný.

„Odd věděl, že je čas, aby se vydal k domovu. Pustil se dolů z kopce a stál už skoro na úpatí, když si uvědomil, že nemá nejmenší ponětí, kde je jeho srub. Sledoval sem lišáka, ale lišák ho určitě nedovede zpátky. Zkusil si pospíšit, ale klopýtl na ledu a odlétla mu berlička. Přistál obličejem napřed v tvrdém sněhu.“

Co se mi nejvíce líbí na této knize, tak je způsob, jakým je napsána. I když jde o příběh, kde mladý chlapec se snaží zachránit zakleté bohy, není to žádná slátanina. Příběh je napínavý, místy i humorný, ale hlavně je to něco, co vás třeba donutí si zjistit o severské mytologii něco víc. Příběh ve vás může vyvolat touhu přečíst si o severských bozích a také si najít další knihy autora, jestli i jeho ostatní knihy jsou tak zajímavé, dobře napsané a čtivé.

Odd a mraziví obři je knížka, která je určena čtenářům od osmi let, ale nejen, že já jsem si ji užila, věřím, že si ji užijí i dospělí. Je to nádherně podaný příběh, díky kterému se hodně lidí může leccos přiučit a připomenout si, co je v životě důležité.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Publikováno

Ono samo se to… – Kristina Hlaváčková

Autor: Kristina Hlaváčková
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 153

„Já a má drahá polovička jsme zářným příkladem „neplánovanosti“. Svatba kamaráda. Z našeho pohledu se moc nepovedla. Z nudy a zoufalství jsme se začali bavit tím, že jsme vymýšleli, jak bychom to my udělali jinak. Než jsem se nadála, můj drahoušek zahlásil: „Já se chci ženit v pátek 13. To je můj šťastný den.“ Se smíchem jsem vzala do ruky telefon s kalendářem a našla nejbližší pátek třináctého. Shodou okolností příští rok jediný.“

Vážně nejsem žádné střevo. Jsem skutečný magnet na maléry. Vlastně jsem obvykle jen nezúčastněný pozorovatel jaksi ve středu dění. Ale nemůžu za to. Vážně. Ono samo se to… Většinou. No uznejte, můžu snad za to, že mi samovolně vybuchují dýně, medvědi mi lezou do stanu, lepí se na mě zvířátka všeho druhu a různého počtu nohou?
Se speciálním talentem na mužské jsem se narodila. Romantiku zvládám s neodolatelným kouzlem nešikovného klauna v obrovských botách. Na poli milostných vztahů úspěšně válčím, ale i prohrávám. Nejen vesmír si ze mě utahuje. Tak proč se s ním nezasmát?

Kristina Hlaváčková strávila část svého dětství s rodiči v Nigérii. První školní léta tak střídavě navštěvovala základní školu v Čechách a výběrovou americkou školu v Nigérii. Byla přijata ke studiu na Gymnáziu Josefa Škvoreckého, ale vzhledem k technickému zaměření celé rodiny nakonec vystudovala Gymnázium Arabská.
Přesto, že pochází z architektonické rodiny, projevovala vždy spíše humanitní, nikoliv technické sklony. V roce 1997 získala výběrové stipendium a strávila rok na střední škole v Minnesotě, kde oznala jednu ze svých životních lásek – keramiku, a poprvé odmaturovala. Druhou maturitu absolvovala v Čechách. V roce 2008 složila překladatelskou státní zkoušku z angličtiny a překlady jsou velkou, i když zdaleka ne jedinou, součástí její profesní kariéry.
Do světa literatury vstoupila jako autorka úspěšné fantasy trilogie Dračí oči. Překládala titulky seriálů pro MTV, texty pro prestižní čínský architektonický časopis, jako překladatelka spolupracuje s ČVUT.  Studium na Karlově univerzitě dokončila při zaměstnání a v současnosti pracuje jako Office Manager v architektonické firmě.

Do knihy s názvem Ono samo se to… jsem se pustila proto, že jsem od autorky četla V podsvětí – Artefakt (recenze zde), ze které jsem byla nadšená. Neváhala jsem a otevřela útlou knížku, kde by se měly nacházet praštěné historky, u kterých budu slzet smíchy…
Že bych slzela smíchy, to se tedy říci nedá. Je pravdou, že u některých částí jsem se pousmála, ale asi tak polovina textu na mne působila dost nuceně. Jako by se autorka snažila být za každou cenu vtipná, ale někdy to tlačení na pilu bylo na škodu.

Kniha obsahuje několik, přesněji tedy 31 krátkých historek. Vždy v nich autorka popisuje klasické životní situace, se kterými se můžeme potýkat já i vy. Jsou to všední chvíle, které se ovšem někdy můžou vymknout kontrole. Jako například v knize kapitola nazvaná Autoškola, v tom jsem s autorkou naprosto soucítila. 🙂
A třeba u historky s názvem Lovec Pampalini I. jsem se naprosto do autorky vžila, já měla podobnou historku, jen ne se srnkou, ale s kozou. No fakt! Šli jsme s partnerem a našim synem na výšlap na Javorník. V polovině cesty jsem už měla jazyk na vestě (3,5km do kopce plného kořenů a kamení – to jako vážně?!), chlap byl i s malým a psem daleko přede mnou a zpoza keřů naproti mě se vynořila malá, černá koza. K-O-Z-A! Jsem přemýšlela, jestli už nemám z námahy halucinace, ale když jsem došla na rozcestí, kde na mě čekal partner a při pohledu na můj vyděšený obličej řekl, že ano, že taky viděl kozu, oddechla jsem si a šli jsme dál… Možná jsem vám teď prozradila lehce pointu příběhu od autorky, ale musela jsem… 🙂

V knize najdete ilustrace, které má na svědomí Veronika Marie Černá a musím říci, že jsou povedené. Jen třeba nevím, proč otec hlavní hrdinky je znázorněn jako kocour, ale to přejdu. Jinak jsou skoro všechny ilustrace odpovídající příběhu a je jich docela dost, takže rozhodně je to příjemné zpestření čtení.

„Vzdala jsem to po roce a půl příliš častého spolubydlení s přenosným sušákem, usilovného uhánění několika mužských příbuzných a poslouchání planých slibů. Zkrátím to. Bosá, nic neklouže míň než holá chodidla, jsem si vylezla obkročmo na hrany vany. Při mé výšce to rozhodně není poloha s nohama u sebe. Znamenalo to, že jsem vruty měla sice nad hlavou, ale alespoň jsem na ně se šroubovákem dosáhla. Tak nějak. Jen jsem se proti nim skoro nemohla zapřít.“

Já měla, aspoň dle anotace, jiné očekávání. Doufala jsem, že v knize bude jeden příběh, který bude vtipně napsán, něco jako Deník Bridget Jonesové. Prostě budu číst o hlavní hrdince, které padá všechno na hlavu a ona s tím bojuje. Bohužel, dostala jsem krátké historky, kdy mě některé doslova vytáčely a přišly mi spíše trapné, než vtipné.

Mám pocit, jako by v dnešní době byl trend psát takovéto knihy. Krátké texty, historky, které mají „útočit“ na určitou sortu lidí. Na ty, kteří nehledají příběh, ale chtějí se jen tak pobavit. Vzpomenu třeba Dítě školkou povinné od M. M. Cabicara nebo Deník facebookové matky či Ze života blbky. Ono to asi jednou, dvakrát je super, ale když je toho víc, stává se z toho průměrné čtení…

Není to ten typ knih, které vyhledávám, ale vím, komu bych to doporučila. Řekla bych, že je to pro ženy, které nemají na nic čas, pro ty, kterým se nic a nikdy nedaří. Když si tuto knihu budete po pár minutách denně pročítat, třeba si řeknete, že na tom tak špatně nejste a ještě se pobavíte.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk a pokud uvažujete o koupit, tak Ono samo se to…

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Publikováno

Fandom – Anna Day

Autor: Anna Day
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 400
Rok vydání: 2018

„Nezeptám se proč, protože odpověď znám. Já jsem totiž ten nemotorný motýl, co k tomu Thorna navedl. Jícnem mi stoupá žluč a hrozí, že vydávím obsah žaludku, když si vybavím, co jsem mu řekla: Zaslouží si tančit na šibenici, aby poznali, jaký to je.“ 

Violet, její bratr Nate a dvě kamarádky Alice a Katie se chystají na sraz fanoušků veleúspěšného filmu Šibeniční tanec, kterého se účastní i představitel hlavní postavy. Pečlivě vyrobené kostýmy jsou připravené, vysněná chvíle je na dosah. Ale při takzvaném comic conu dojde k nevysvětlitelnému posunu v realitě, při němž se Violet s ostatními ocitá ve skutečném světě svých fiktivních idolů, v dystopické společnosti plné násilí a chaosu. Během prvních vteřin ve smyšlené říši však Violet zaviní smrt hlavní hrdinky a je nucena sehrát její roli přesně tak, jak byla naspaná ve filmovém scénáři, tedy včetně úkladů, milostného vztahu i konečného završení. Avšak i fiktivní postavy a příběhy žijí svým vlastním životem…

Anna Day vyrostla na severovýchodě Anglie, kde žije dodnes. Vychovával ji otec, vášnivý kytarista, a matka, znamenitá kuchařka, a díky tomu pořád zbožňuje všechno, co se týká hudby a jídla. Vystudovala psychologii a několik let pracovala jako pomocná psycholožka. V roce 2009 získala doktorát z klinické psychologie a od té doby se věnuje hendikepovaným pacientům. Odjakživa ji lákalo tvůrčí psaní. Už na základní škole spojovala sešívačkou listy papíru a psala na ně příběhy pro své rodiče. Seriózní literární tvorbu však zahájila teprve před několika lety, kdy si jí všimli editoři z nakladatelství Chicken House a zařadili ji do užšího finále soutěže Times/Chicken House Children´s Fiction Competition, pořádané v roce 2015. Její největší láskou jsou její dvě děti, dcera a syn, kteří jsou pro ni nepřetržitým zdrojem zábavy a inspirace.

Kolikrát jste si říkali, když jste četli svou oblíbenou knihu, že by jste chtěli být její součástí? Setkat se svými oblíbenými postavami? Přesně tohle se stalo Violet, najednou se objeví ve svém oblíbeném románu Šibeniční tanec.
A tím začíná jedno velké dobrodružství, které vás, čtenáře, naprosto pohltí…

Violet je dívka, kterou si dle mého názoru, zamilujete. Zdálo se mi, že vždy cítila jak udělat ten správný krok, jako bych to věděla i já… Tam, kde se měla bát, se bála, tam, kde měla nevěřit, že to zvládne, nevěřila a tam, kde musela být silná a odvážná, tam byla. Velmi skutečně se prala se situací, do které se dostala se svým bratrem a kamarádkami.

V žádném příběhu nesmí chybět i mužský hrdina a tady o ně není nouze. „Dokonalý“ Gem Willow a „skutečný“ Imp Ash, ale který je opravdu ten pravý? Violetina oblíbená spisovatelka měla jasno, ovšem co Violet, která by měla hrát přesně podle scénáře? Ne každý z nás souhlasí vždy s rozhodnutím autora, když čte nějakou knihu. A na konci si mnozí z nás říkají, že by chtěli, aby se hrdinka zamilovala přesně do toho druhého hrdiny, že měl vyhrát někdo úplně jiný…
Violet je jedna z těchto dívek a tak ve chvíli, kdy se ocitne ve svém nejoblíbenějším příběhu, jeho děj (i když úmyslně nechce) změní. A přesto, že ví, že je to zlé, nemůže si pomoct a dělá to dál, píše jednoduše svůj vlastní příběh, který je krásný, nebezpečný, zamilovaný, riskantní a vzrušující.

„Most není stržený. Prostě je pryč. Rozbombardovaný na padrť. Vidět to na vlastní oči, a ne na televizní obrazovce v pohodlí domova je úplně jiný zážitek, který mi vyrazí dech z plic. Zadívám se po proudu řeky. Na dohled žádný most, město je rozseknuté řekou na dvě části. Z proporcionálně vyladěných budov, ozařujících panorama a zrcadlících se na hladině jako lampiony na jezeře, nezbylo vůbec nic. Pohnutí ze ztráty  města, které znám a které miluji, se mě hluboce dotkne.“

Za zmínku určitě stojí i Violetin mladší bratr Nate. Na čtrnáctiletého kluka je v některých chvílích dost chytrý a nebojácný, ale nevadilo mi to. Vyrovnalo se to hlavně ve chvílích, kdy se ukázalo, že je přece jen ještě dítě, které má strach. Z mužských postav jsem ho měla nejraději.

Láska, přátelství, rodina, tohle všechno v knize Fandom najdete a tak neskutečným a fantastickým způsobem, že vás to nutí stále číst a číst, protože chcete vědět, jak to bude pokračovat a hlavně, jak to všechno skončí. Knihu jsem četla každou volnou chvíli. Při popisování světa Impů a Gemů se mi několikrát před očima promítl film Demolition Man. Jeden svět krásný a dokonalý, druhý špinavý a chudý. V jednu chvíli jíte speciality a nosíte krásné šaty, v druhé chvíli máte na stole guláš z krys a na sobě roztrhané hadry a jen jednu botu…

Je jedno kolik je vám let, pokud vás nalákala recenze, přečtěte si to. Ale udělejte si na ni čas, protože se nebudete moct odtrhnout. Jak je napsáno na obalu knihy: „Ohromný čtenářský zážitek“, a já můžu jen souhlasit! 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Publikováno

Noc s drakem – Kouzla vzhůru nohama – Sarah Mlynowski, Lauren Myracle, Emily Jenkins

Autor: Sarah Mlynowski, Lauren Myracle, Emily Jenkins
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 160

„Otočil se a znovu odrazil. Byl připravený. Zhoupl se kolem trámu záměrně a pustil se právě včas, aby dosvištěl k východní zdi nohama napřed. Napružil kolena, aby zmírnil dopad. Poté se opět pořádně odrazil a letěl zpět. Zvedl ruce nad hlavu a znovu se chytil trámu. Tentokrát se zhoupl jen pomocí jedné ruky. Nakonec se odrážel chodidly od zdi a zároveň chytal trámu. tahle kouzelná gymnastika byla skvělá.“

Nory Horaceová se umí proměnit v kotě. Někdy se jí do toho ale připlete kousíček draka, no a pak se omylem promění v drakotě. Jejda! Její kamarád Andres Padillo umí vyletět do výšky… ale pak už se neumí snést dolů.
Nory a Andres chodí do tří Kouzel vzhůru nohama s dalšími dětmi, které mají neobvyklé magické schopnosti. Teď vyrážejí na úplně první výlet do terénu, kde budou i přes noc! V dračím útulku čeká Nory, Andrese a jejich spolužáky z KVN plavání s draky a krmení draků. Najdou tu dokonce i líheň, kde uvidí novorozeného dráčka.
Má to jen jednu nevýhodu. Děti z KVN nenavštíví dračí útulek samy. Objeví se tu i jiní žáci. Žáci z jiné školy. Žáci s „normálními“ kouzly. Zachraňování draků, táboráky a snídaně v pyžamech už nebudou s partou nafoukaných cizáků zdaleka taková legrace. Pokud ovšem… možná to nakonec nebude tak zlé, jak se zpočátku zdá…

Sarah Mlynowski je autorkou mnoha knih pro děti, mládež i dospělé, včetně série bestsellerů Co by kdyby, série Magie na Manhattanu a knihy Gimme a Call. Také je spoluorganizátorkou putovního knižního festivalu pro děti s názvem OMGBookfest. Chtěla by být Zmizík, aby mohla zneviditelnit nepořádek ve svém pokoji.
Lauren Myracle je autorkou mnoha bestsellerů pro mladé čtenáře, včetně série Neobyčejný deník obyčejné holky, sérií Flower Power a Life od Ty. The Forgetting Spell je její nejnovější kniha z trilogie Wishing Day. Chtěla by být Zvěromil, aby si mohla povídat s jednorožci a krmit je bobulemi.
Emily Jenkins je autorkou mnoha povídkových sbírek, včetně Brave Red, Smart Frog a sérií Toys (první díl se jmenuje Toys Go Out) a Invisible Inkling. Mezi její obrázkové knihy patří Toys Meet Snow, Princessland a Greyhound a Groundhog. Ráda by byla Zápalník a pracovala jako pekařka.

Už po čtvrté máte šanci se potkat na několika stránkách v knize s názvem Noc s drakem s úžasnou, chytrou a důvtipnou slečnou jménem Nory. Ač díky svým kouzlům nezapadá mezi „normální“ děti a musí navštěvovat školu v Blátochmurách pro děti s kouzly vzhůru nohama, její život je jedno velké dobrodružství. Tentokrát s celou třídou odjede do dračího útulku, kde se budou učit vše o dracích, kteří jsou momentálně v zajetí, aby se vyléčili a mohli být navráceni do volné přírody.
Se svými spolužáky odjede do útulku, ubytují se a zjistí, že nebudou jediná třída, která se této akce zúčastní. Nejen Nory má z toho vrásky, vždyť všichni „normální“ kouzelníci se jim smějí, opovrhují jimi, hlavně proto, že jsou nějakým způsobem jiní. A proto se všichni ze třídy Kouzel vzhůru nohama,  právem obávají, jak jim to pobyt v dračím útulku stíží… Ale přepočítali se…!

Musím konstatovat, že do této dětské série s hlavní hrdinkou Nory jsem se zamilovala. Autorky dokáží do každého příběhu nejen dát to správné ponaučení, které dokáže děti navést k správnému chování v kolektivu, ale také se nedrží zkrátka s pořádnou dávkou srandy a legračních situací. Když v tomto díle například zmizí Bax zrovna ve chvíli, kdy se nacházejí na stezce plné balvanů, rozhodně si můžete být jistí, že to vtipné bude. Už jenom díky ošetřovateli a co teprve, až se objeví Bax… 🙂

„Když se moje schopnosti projevily poprvé, moc jsem se snažila, abych nebyla… no, taková, jaká jsem,“ svěřovala se Nory. „Jenže jsem, kdo jsem, a teď se toho snažím co nejlépe využít. Můžu se naučit svá kouzla lépe ovládat a můžu se v nich zlepšit, ale nikdy nebudou běžná.“

Nebyla chvilka, kdy bych se u čtení nebavila. Na to, že zde nejsou žádné obrázky jsem si už zvykla, ale litovat toho budu pořád. 🙂 Ovšem příběh, který se na stránkách ukrývá, mi všechno vynahradí. Je to pohádka, která je milá, vtipná, poučná, ale také napínavá. Věřím, že tento díl se bude líbit i klukům čtenářům, protože dost místa zde dostala postava Andrese, který se ukáže v tom nejlepším světle. Takže už to není jen z pohledu Nory, ale taky pořádného klučičího akrobatího letce Andrese. 🙂

Pokud máte doma dítko ve věku 8-10, ale klidně i více let, které miluje pohádky s velikou dávkou kouzel a magie, kupte mu jednu knihu z této série. Třeba zrovna Noc s drakem. Věřím, že to nebude poslední kousek a sérii postupem času dokoupíte celou. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Používáme WordPress (v češtině).