Chladnokrevně – Robert Bryndza

Autor: Robert Bryndza
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 416

„Natáhly si latexové rukavice a zamířily ke kufru. Prsty, které vyčnívaly z díry v hnědém materiálu, byly odulé a měly zčernalé nehty. Mossová jemně smetla písek ze švů a odhalila zrezivělý zip. Erika musela několikrát zlehka škubnout, než zip povolil. Víko mírně pokleslo, když kufr rozepnula. Mossová se naklonila, aby jí pomohla. Společně kufr pomalu otevřely. Ven se vylila trocha vody. Uvnitř leželo napěchované nahé mužské tělo. Mossová ustoupila, zvedla paži a zabořila do ní nos. Zápach rozkládajícího se masa a tlející vody je udeřil přímo do žaludku. Erika na okamžik zavřela oči, pak je znovu otevřela. Končetiny byly světlé a svalnaté. Maso se podobalo syrovému loji a začínalo se oddělovat od kostí, které byly na několika místech obnažené. Erika opatrně nadzvedla torzo. Pod ním byla zastrčená hlava s černými jemnými vlasy.“

Chladné londýnské ráno. Velký kufr, který vyplavila Temže. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová a její kolegyně Mossová už tuší, že je uvnitř nečeká příjemné překvapení…. Ale na to, co doopravdy najdou uvnitř, když se jim zrezivělý kufr podaří na několikátý pokus otevřít, nemůže být nikdo nikdy připraven… Byť to není poprvé, co detektiv šéfinspektor Erika Fosterová čelí brutální vraždě, kufr s rozřezaným mladého muže vyplavený na břeh Temže ji šokuje. O dva týdny dříve bylo navíc nalezeno v podobném kufru tělo mladé ženy. Je to jen náhoda, nebo se Erika a její tým budou muset znovu postavit sériovému vrahovi? Co obě oběti spojuje? A co další případy, které se sice staly v jiném okresu a za jiných okolností? Mohou se i u nich najít nějaké styčné body s případem těl v kufrech? Zločin si navíc, jak známo, nevybírá dovolenou a Erika se zaplete do paralelního případu.
Robert Bryndza opět splétá a rozplétá mnohovrstevný příběh ve více rovinách a vede nitky ke konci, jenž čtenáře tentokrát možná tolik nešokuje, ale rozhodně vybudí silné emoce. A znovu nechá každého, aby si sám odpověděl na otázky, co znamená láska až za hrob, pro co jsou lidé ochotní riskovat nebo kvůli čemu zrazují své přátele.

Robert Bryndza je britský autor žijící trvale na Slovensku se svým manželem Jánem. Jeho kniha, Dívka v ledu (The Girl in the Ice), které se již prodalo přes milion výtisků, byla označena jako The Wall Street Journal a USA Today bestseller.
Jedná se o první díl poutavé série s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou. I pokračování Noční lov (Night Stalker), Temné hlubiny (Dark Water), Do posledního dechu (Last Breath), Chladnokrevně (Cold Blood) a Deadly Secrets se drží na předních příčkách prodávaných knih.
Kromě této série je Robert Bryndza taktéž autorem romanticky a humorně laděných zahraničních bestsellerů. Více o autorovi je možné se dočíst na webových stránkách robertbryndza.com, Twitteru @RobertBryndza či na Facebooku a Instagramu.

Jsem hrdou fanynkou Roberta Bryndzy a jeho série s šéfinspektorkou Erikou Fosterovou. Protože jeho knihy mám přečteny všechny, myslela jsem si, že už jej dokážu odhadnout a tím pádem budu vědět, co od něj očekávat. Ovšem v knize Chladnokrevně mi autor ukázal, že stále dokáže překvapit, a společně s pátým dílem přišel nečekaný případ, který mne naprosto pohltil, a já věděla, že se ze mě stává ještě větší fanynka než doposud.

V této knize se setká čtenář opět se „starou“ známou Erikou Fosterovou a společně s ní také s Mossovou, Petersonem a docela důležitou postavou se stane i Paul Marsh. Na to se těšte!
Ale krom těchto, nám známých postav, se na výsluní dostanou také Max s Ninou. Že vám ta jména nic neříkají? Ani nemůžou. Jsou to nováčci, kteří ovšem velmi zamíchají dějem.
Autor Robert Bryndza napsal příběh, který se odehrává ve dvou rovinách. Na jedné straně Erika se svým týmem vyšetřuje záhadné objevení mrtvých těl v kufrech a na druhé se Max a Nina snaží o to, aby se na ně nezapomnělo. V jednu chvíli se tyto dvě roviny propojí a v ten okamžik se začnou dít nevídané věci.

Dle mého názoru se kniha Chladnokrevně liší od všech ostatních právě tím, jak je napsaná. Je to něco jiného, než jsem jako čtenář byla doposud zvyklá, a musím říct, že mi to vlilo novou energii do žil. Dokonce jsem si po dočtení říkala, že příběh Maxe a Niny lehce zastínil Eriku jako takovou, ale to samozřejmě není možné. Jen se jí dokázal vyrovnat. Robert Bryndza se vrhl na psaní dvou příběhů, které se odehrávají ve stejném čase, jen na jiném místě, a v jednom okamžiku se tyto příběhy propojí a dostanou nový rozměr. Katastrofy. Honičky o čas. O život.

„Vrátil se do předsíně a otevřel černou bednu s nářadím, ze které vytáhnul dlouhý modrý provaz. V kuchyni jí pak svázal kotníky, převrátil ji na břicho a ruce jí svázal za zády. Podprsenku jí nacpal do pusy. Přetáhl jí punčochy přes hlavu a pod krkem je zavázal. Poodstoupil. Obličej pod napnutou tkaninou měla znetvořený, ale viděl, že se jí punčochy příliš zařezávají do krku.  Naklonil se a trochu je uvolnil. Pak jí rozevřel nohy a vyfotografoval, jak leží svázaná na kuchyňské podlaze.“


Jak už jsem zvyklá z předešlých knih, tak i v Chladnokrevně se mi dostalo příběhu, který má spád a stránky doslova ubíhají samy před očima. Krátké kapitoly, kterými je autor proslulý, tomu dodávají mi tak známý efekt „rychločtení“ a žádné zbytečné prostoje a zdlouhavé popisy nekazí celkový dojem z knihy. Robert Bryndza šel opět rovnou na věc, neřešil žádné zbytečnosti a podával mi přesně ty informace, které jsem v danou chvíli potřebovala, abych si čtení užila na sto procent.

I když si myslím, že má recenze je zaujatá, protože autor je pro mě nejlepší, tak mi věřte, že se ji snažím podat tak, abych vám ukázala, že opravdu Chladnokrevně i ostatní knihy stojí za přečtení. Když se dívám kolem sebe, co kdo čte, tak se autorovy knihy objevují ve čtených velmi často, tudíž docházím k názoru, že nejsem tak daleko od pravdy a příběhy s Erikou Fosterovou patří mezi ty top tituly.

Ve chvíli, kdy budete otevírat Chladnokrevně na první stránce, vzpomeňte si na to, že jsem psala, jak je tato kniha jiná. Uvidíte, že vám autor ukáže, že stále dokáže překvapit a napsat příběh, který jste od něj už ani nečekali. V minulých příbězích byl Robert Bryndza znám tím, že čtenáři vraha odhalil hned ze začátku a od toho se příběh odvíjel. Teď zase dostanete dva příběhy v jedné knize, které vám nedají spát, dokud jej  nedočtete. Celou knihu slupnete jako malinu a na konci budete nadávat, že to není delší! A taky budete nadávat, že opět musíte nechat Eriku „odejít“… Nedokážu si představit, že jednou tato série skončí…

Konec nostalgie, věřte mi, Chladnokrevně si přečíst chcete! Je to #musthave tohoto pololetí!

A pozor! Pro nedočkavce mám výbornou zprávu. Pokud nechcete čekat do 8. listopadu, kdy Chladnokrevně vychází, tak se zaregistrujte na stránkách Roberta Bryndzy. V tu chvíli budete každý den dostávat jednu kapitolu jeho nové knihy, a to až po dvacátou. Jestli jste jeho fanoušek jako já, těchto pár kapitol vám ulehčí to předlouhé čekání. 🙂

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Chladnokrevně můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Skřípouni – Tom Fletcher

Autor: Tom Fletcher
Nakladatelství: Brio/Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran: 352

„Kuba Žábroun zase vypustil do veřejného bazénu tři žraloky a myslel, že to bude základ pro jeho malý mořský svět. Bohužel se o žralocích nezmínil dětem, které zrovna v té době v bazénu byly. Budiž jim země lehká.“

Slýcháte v noci podivné skřípání? Pátrali jste po tom, co ho způsobuje? Nenapadlo vás, že třeba cosi vyčkává ve stínu pod postelí a skrývá se před vašimi zraky, aby…
Jednoho rána Lucka Vykydalová zjistí, že všichni dospěláci zmizeli. Zkrátka jsou fuč. V Lucčině městečku zavládne chaos – děti se začnou chovat jako puštěné ze řetězu. Pro většinu z nich je to ráj na zemi, ale Lucce, a možná i někomu dalšímu, se to nelíbí. Lucka je odhodlaná přijít na to, co se to v Závanovicích děje! Před nedávnem totiž přišla stejným způsobem o tátu a ani v nejmenším nestojí o to přijít taky o mámu. A v jejím odhodlání ji nic a nikdo nemůže zastavit… Teda až na skřípouny… Možná…

Tom Fletcher je jedním z nejprodávanějších britských autorů knih pro ději – je spoluautorem knihy Dinosaur That Pooped, které se v Británii prodalo více než milión výtisků. Vedle toho je oceňovaným textařem, hvězdou YouTube, otcem a členem hudební skupiny McFly.

Když jsem opět s malým hledala knihu, u které budeme večer usínat, sám synátor ukázal na Skřípouny. Věřím, že to bylo hlavně proto, že obálka je krásná a září už z dálky. Zlaté odlesky jej zaujaly na poprvé a Skřípouni se stali našimi společníky na tři dny.

Lucka Vykydalová, hlavní hrdinka celého příběhu, se jednoho dne probudí a zjistí, že její maminka zmizela. Je to nepředstavitelné, zvlášť po tom, co tatínek zmizel ještě dříve a tím pádem je najednou úplně sama na celém světě. Když ale vyjde ven z domu, není zdaleka jediná, kdo je bez rodičů a všechny děti, v celých Závanovicích jakoby zdivočely. Bez dohledu rodičů dělají neskutečné špatnosti, všude je nepořádek, nikdo po sobě nic neuklidí… Jen Lucka a její kamarád Mirek tak nějak tuší, že se nemůžou utrhnout ze řetězu, že nalezení rodičů bude záviset na nich. Hlavně tedy na Lucce. Podaří se Lucce najít maminku a vůbec všechny dospělé? Kdo jsou Skřípouni? A proč je o nich celá kniha, když hlavní hrdinka je Lucka? A důležitá otázka, kdo žije pod postelí? A je i pod vaší?
Musím říct, že Skřípouni jsou docela fajn. Jediné, co mě trochu mrzelo byl fakt, že celý příběh se rozvíjí pomalu, a na konci je všechno hrozně rychlé. Ale to byla snad jediná chyba, kterou jsem objevila. Jinak má autor vše promyšlené do detailu a mluva Skřípounů stojí fakt za to. I nápad samotné Tuonely a toho, kde se nachází, se mi velmi líbilo. Můj syn zase velmi ocenil ilustrace, kterých není málo, ale ani moc. Tak akorát. Písmo je vcelku normální, ale ve chvílích, kdy dochází v příběhu k nějakému zvratu nebo důležité akci, i font písma se mění a někdy je skoro přes půl stránky, jen aby dětským čtenářům bylo jasné, že tohle bude mít děsivé pokračování.

„Kůži měli černou jako melasa a ulepeně vlhkou jako odpudivé tělo slimáka. Ušiska, protkaná žilkami, připomínala nahnilé listy zelí. Také měli dlouhé špičaté pařáty, které cvakaly, když jako na pavoučích nožkách přebíhali po podlaze. Každý za sebou ještě táhl dlouhý hnusný ocas, který vypadal jako černá slupka nahnilého banánu.“

Další věc, která mne zaujala, je samotný způsob vyprávění. Autor totiž ke čtenářům promlouvá, před každou kapitolou je malý odstavec, kde se ptá dětí (čtenářů), jestli třeba nechtějí jít na záchod, protože bude následovat strašidelná scéna, jestli si jsou jistí, že budou pokračovat ve čtení a jestli to zvládnou. Příjemné zpestření a zasmála jsem se nad tím, jak autor vyřešil kapitolu číslo třináct! To vás zaručeně pobaví. 🙂

Kniha Skřípouni je určena dětem, které mají pro strach uděláno. Protože ve chvíli, kdy ji dáte přečíst svým ratolestem, které se bojí příšer pod postelí, tak věřte, že už se toho nezbaví. 🙂 Skřípouni jsou sice z Tuonely, ale vylézají východem do lidského světa právě z pod postýlek dětí. A teprve potom se začínají dít šílené věci. Ale pokud se děti budou bát, není nic jednoduššího, než se držet pokynů, co dělat, aby se Skřípouni neobjevili a všichni budou v pohodě. Dokážu si přestavit, že děti, které tenhle příběh budou vnímat, se budou trochu bát, ale také budou fandit Lucince v tom, aby našla nejen maminku, ale také všechny ostatní rodiče a Závanovice byly zase stejné jako před tou osudnou nocí

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Brio/Slovart, kde si knihu Skřípouni můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Město ztracených – Kelley Armstrong

Autor: Kelley Armstrong
Nakladatelství: Vyšehrad
Rok vydání: 2018
Počet stran: 406

„Začneme sestupovat a já Rockton konečně zahlédnu. V tu chvíli je mi jasné, že je tím, o co se Dawson jenom snaží: městečkem jako vystřiženým z Divokého západu. Nezpevněné silnice. Jednoduché dřevěné stavby. Jasně definovaný střed města. Domy několikanásobně menší než ty, co uvidíte v moderní civilizaci. Kurníky a malé loučky, kde se pasou kozy. Dokonce vidím i stáje a koně, které právě vyvedli na ranní pastvu.“

Casey Duncanová vyšetřuje vraždy, sama však bojuje s temnou minulostí. Aby před manželem ukryla svou přítelkyni, uprchnou do Rocktonu. Jenže město uprostřed kanadské divočiny je útočištěm i pro další ztracené existence. Místní šerif není z dalších uprchlic nadšený, ale potřebuje od Casey pomoc s vyšetřováním sériových vražd. Casey poznává místní obyvatele a zjišťuje, že ne všichni sem utekli před nebezpečím. Naopak. Sami představují větší hrozbu…

Kanadská autorka Kelley Armstrong si získala čtenáře především jako autorka žánru fantasy a krimi. Její zájem o fantasy začal už v dětství, kdy k její nejoblíbenější četbě patřily tajemné příběhy, v nichž nebyla nouze o paranormální jevy. S těmi ve své tvorbě později pracovala hned v prvních sériích fantasy románů pro mládež. Kelley Armstrongová je autorkou opravdu plodnou, kromě tvorby pro mladé čtenáře se věnuje románům pro dospělé – krimi i thrillerům s prvky science fiction, píše i povídky a novely. Narodila se 14. prosince 1968 v Sudbury, v Ontariu, v typické středostavovské rodině. Na University of Western Ontario vystudovala psychologii, ale pak se rozhodla ještě pro studium počítačového programování na Fanshawe College, a to především proto, aby měla více času na psaní. S manželem a dětmi žije v jihozápadním Ontariu v Kanadě.

Casey má problémy ve svém osobním a dá se říct i pracovním životě, sice nejsou nijak závratné, ale ten pocit, že se to může rozjet a stát se mnohem hlubším a horším, ji pomůže v rozhodování, aby se svou nejlepší kamarádkou opustila město a odstěhovala se do Rocktonu. To město, kam se chtějí nechat „odklidit“ je něco jiného, než normální civilizace. Obyvateli jsou bývalí zločinci, prostitutky, uprchlíci – prostě kdokoliv, kdo má problémy se zákonem a prošel výběrovým řízením. Ano, do tohoto města se dostanete jen na základě schválení jakési rady, která vás buď nechá přijet, nebo si zůstaňte tam, kde jste.
Casey se stane pravou rukou šerifa Daltona, který z toho není nadšený, navíc jako správný chlap nevěří tomu, že Casey v divokém městě vše zvládne. Má k ní jakýsi odpor, ale sám neví, proč. V Rocktonu se dějí divné věci a když začnou umírat lidé, Dalton s Casey se pustí do vyšetřování a začíná si k ní nacházet i jistou cestičku a tím pádem důvěru. Jenže, bude to stačit, aby se mezi nimi pročistil vzduch, aby našli vraha, aby dokázali udržet Rockton v bezpečí?

Casey, hlavní hrdinka příběhu Město ztracených mi byla sympatická od začátku. A to hlavně z toho důvodu, že věděla co chce a nenechala se jen tak od někoho zastrašit. Pokud ji někdo lezl na nervy nebo ji nevyhovoval, nebála se otevřít pusu a sjednat si pořádek, což mi velmi imponovalo. Za to Dalton, šerif městečka Rockton na mě působil jako, s prominutím, idiot. Hned na první pohled jsem nepoznala, že ta „nenávist“ vyrůstá z něčeho hlubšího, temného tajemství a tak jsem nejdříve měla pocit, jako by to byl fakt namachrovaný blb. Ale s postupem stránek jsem začínala chápat, že jsem si o něm udělala špatný obrázek a ke konci jsem si oblíbila i jej samotného.
Konec příběhu je pro mne velmi zvláštní, nevím, jestli z toho mám být happy nebo ne. Bylo to divné, ale do celkového kontextu to sedělo. Jen já osobně jsem si asi představovala něco jiného… Ale beru to jak to bylo a jo, líbilo. 🙂

„Dalton mě vytáhne na nohy a strčí mě ke dveřím. „Běž!“ Nejdu. Nemůžu, protože zahlédnu zbytky rozbité lucerny a je mi jasné, že oheň se nevznítil omylem. Někdo tu záměrně způsobil požár pomocí petroleje. Na stejném místě, kde naposledy viděli pohřešovanou osobu. „Tamhle!“ křiknu, když za hromadou dřeva spatřím nohu.“

Vzhledem k tomu, že Město ztracených je prvním dílem série o Rocktonu, uznávám, že autorka si dobře našlápla a pokud se něco nepokazí, bude to ještě hodně dobré a zajímavé. Její styl psaní je velmi čtivý a i když do děje vkládá trochu fantazijních prvků, protože ne všechno je úplně normální, tak nechybí ani pořádná dávka napětí a „hnusu“, jako třeba různých končetin na různých místech, kde byste je fakt neočekávali.

A přesto, že na konci se autorka nechala trochu unést a zasadila do děje, který byl docela napínavý a krvavý, trochu té romantiky, tak možná to některým čtenářům zklidní zjitřené nervy. Na mě to ovšem takový účinek nemělo, protože jsem nečekala nic podobného a osobně mi to nesedělo. Mám za to, že do děje ta romantika nepatřila, autorka měla zůstat jen u krváků a chybějících končetin, na druhou stranu je fajn, že „sladká“ linka je jen na posledních pár stránkách, takže neobtěžuje ve velkém a já si užila dobrý thriller.

Město ztracených je skvělá volba pro všechny čtenáře, kteří si chtějí přečíst dobrý thriller, ve kterém nebude chybět krev, mrtvá těla, tajemství, napětí, zločin a trocha té lásky. A samozřejmě pořádné pátrání po vrahovi, který by se mohl skrývat v okolních lesích – nebo jej mají přímo v městečku?

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Město ztracených můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Věř mi – Kylie Scott

Autor: Kylie Scott
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2018
Počet stran: 312

„Osud je mrcha a štěstí není o nic lepší. Přesto vždy hledáme nějaký smysl, nějakou skrytou pravdu.“

Mládí přináší mnoho nových zážitků: poprvé jdete za školu, poprvé se zamilujete, poprvé vám někdo drží u hlavy zbraň.
Den, kdy byla držena jako rukojmí při přepadení večerky, otřese celým Ediiným životem. Už nehodlá dál snášet šikanu a snobství na soukromé akademii a přestoupí na státní střední školu, kde se setká s Johnem, klukem, který riskoval svůj život, aby zachránil ten její.
Zatímco si Edie chce užívat, John se naopak touží usadit. Po letech plných večírků a prodávání drog se svým starším bratrem chce vést normální život – chodit včas do školy a začít myslet na budoucnost. Cení si přátelství s Edie, pomáhá jí držet se dál od potíží i rozšiřovat si obzory.
Brzy se však o slovo opět přihlásí temný svět plný nebezpečí, kterému už jednou jen stěží unikli. Poprvé měli štěstí a přežili, podruhé však mohou ztratit mnohem víc – jeden druhého.

Kylie Scott patří mezi nejlepší autorky oceněné časopisy New York Times a USA Today. V roce 2013 se stala nejúspěšnější spisovatelkou romantických příběhů zvolenou komisí společnosti australských spisovatelů romantické literatury (Australian Romance Writer´s Association). Její knihy byly přeloženy do několika jazyků.
Kylie je dlouholetou fanynkou rockové muziky, milostných románů a nízkonákladových hororových filmů.
Žije se dvěma dětmi a manželem v Queenslandu v Austrálii. Ráda čte, píše a surfuje na internetu.

Jednohubka, přečtená během pár hodin, která má všeho tak akorát. Je pohádková, lehce vtíravá, předvídatelná, ale sladká. Věř mi mě okouzlilo, bylo to čtení, které jsem přesně potřebovala. V tom škaredém, studeném počasí mi kniha přišla vhod a velkým plusem je i fakt, že jsem si každou stránku užívala na sto procent. Po všech těch thrillerech a hororech jsem potřebovala už něco, co by mě dostalo do snového světa, ale přitom bylo trochu reálné.

Edie není zrovna ten typ dívky, který znáte ze všech romantických příběhů. Sice je blondýnkou, ale má pár kilo navíc. John je oproti ní jiný. Hezoun, který ovšem nemá nejlepší minulost. Já vím, že tyto tři první věty působí jako klišé, ale počkejte… 🙂 Shodou nešťastných náhod se ti dva ocitnou v obchodě, který přepadne zdrogovaný šílenec a ohrožuje nejen ty dva na životě. Johnovi se nějakým způsobem podaří jej zneškodnit a tím zachránit Edie život.
A protože něco špatného, co se vám stane, může změnit váš pohled na svět, Edie opustí soukromou akademii, kde byla nešťastná, přihlásí se na státní školu a buch! John tam chodí taky. Snažila se všechny vzpomínky na to přepadení vytlačit, a díky tomu, že jej ve škole potkává, se ji všechno vrací. John na tom není také nejlíp, takže vztah těch dvou je odsouzen k záhubě… Oba psychicky narušení, navíc on s temnou minulostí prodejce drog… Tohle nepůjde a už vůbec ne jednoduše…

Nejdřív vysvětlím, proč jsem ze začátku napsala, že Věř mi je vtíravá kniha. Působila tak na mě, protože celý příběh mi nedovolil jej odložit. I když jsem vždy věděla, co bude následovat, jak to asi dopadne, tak přesto jsem četla, jako by to byla droga, kterou v tu chvíli potřebuju. Autorka mi uměla podat velmi čtivý příběh, místy vtipný, jindy trochu „napínavý“, prostě takový, aby mě bavil. A líbilo se mi, že nepřeháněla se sexem! Jako celek kniha na mě působila mile, příjemně a zábavně!

„John ho odstrčil a vpadl do chodby. Nevypadal nadšeně. „Můžu znát důvod, proč jsi mi poslala adresy všech venerologických klinik, které v tomhle státě jsou?“ Otevřela jsem pusu, zavřela ji a znovu otevřela. „No, víš, je to hodně užitečná informace, kterou by měl každý mít.“ Nepřesvědčila jsem ho. „A proč chceš, aby mi moje mrňavý, zbytečný péro uhnilo a odpadlo?“

Musím uznat, že moje romantická část duše zaplesala nad svou dávkou, kterou s knihou Věř mi dostala. I přesto, že se jedná o jednoduchý příběh, tak se u něj bavit budete. Nejen Edie a John, ale věřím, že i jejich kamarádi a přátelé se vám zalíbí. Třeba Anderson. Toho bych teda chtěla někde potkat – nebo někoho jemu podobnému. Takové správné „střeštiprdlo“ a vždy, když se na stránce objevilo jeho jméno, automaticky se mi rty roztáhly do úsměvu.

A další věc, která se mi líbila, bylo to, jak se dva mladí, sedmnáctiletí lidé, dokázali poprat se skutečností, že jen o vlásek unikli smrti. Každý sice po svém, ale konkrétně povaha Edie mi přišla vyspělá a v pohodě. V takových knihách bych očekávala, že se hrdinka zhroutí a bude hysterčit, ale Edie ne, byla silná a vše brala až s ledovým klidem – no dobře, možná ne všechno, ale většinu jo! 🙂

Pokud se, milé dámy, chcete zasnít, „zaachovat a achichovat“, přenést se zpět na střední a prožít hotové drama spolu s romantickým podtextem, určitě se po této knize podívejte. Zabere vám pár hodin, ale těch pár hodin se vyplatí a vy si je užijete. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Věř mi můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Světla zimní noci – Pam Jenoff

Autor: Pam Jenoff
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 350

„Víš, kolik je hvězdiček na modré obloze?
Víš, kolik mračen pluje daleko nad celým světem?
Pánbůh je počítal, aby žádná nechyběla
v tom obrovském počtu.“

Podmanivý příběh o přátelství dvou žen, které překoná i ty nejtemnější časy.
Nou vyhnali z domova a přinutili ji vzdát se svého dítěte, protože otěhotněla s německým vojákem. Útočiště nalézá u kočovného cirkusu, kde se musí naučit nebezpečnou akrobacii na visuté hrazdě, aby skryla svou pravou identitu. I přes počáteční neshody se spřátelí s akrobatkou Astrid. Když ale pravda vypluje na povrch, musí se obě rozhodnout, zda je jejich výjimečné přátelství dokáže spasit, nebo jestli tajemství, která ukrývají, vše zničí.

Pam Jenoff se narodila v Marylandu a studovala historii na Cambridgi. Po studiích začala pracovat v Pentagonu ve Washingtonu D. C. na ministerstvu obrany a poté na ministerstvu zahraničí. Dlouho působila na americkém konzulátu v Krakově, kde se specializovala na polsko-židovské vztahy a problematiku holokaustu. Díky této práci, kdy se podílela na zachování Osvětimi či restitucích židovského majetku v Polsku, si vytvořila blízký vztah k židovské komunitě.
V současnosti učí práva ve Filadelfii, kde žije se svou rodinou. Její předchozí román Velitelovo děvče se stal mezinárodním bestsellerem a byl nominován na Quill Award.

O autorce jsem už slyšela, její knihy zaregistrovala, ale nedostala jsem se k tomu, abych si některou přečetla. Ale musím přiznat, že Světla zimní noci mě dostala, a to hlavně svou obálkou, která je úžasná a jsem ráda, že i příběh, který se v knize ukrýval, je neméně skvostný.
Opět jsem vás nezklamala, hned v prvním odstavci jsou dvě superlativa, a chci vás upozornit, že určitě nebudou poslední.

V příběhu jsou dvě hlavní hrdinky. Starší Astrid a mladší Noa. Astrid jako manželka německého důstojníka za druhé světové války a zároveň Židovka, byla nucena odejít nejen od manžela, ale také z Berlína, kde žila. Noa sice Židovka není, ale za to měla dítě s německým důstojníkem a rodiče ji vyhostili z domova. Tyto dvě ženy se potkají v cirkuse, kde Astrid musí Nou zasvětit do tajů létání na visuté hrazdě, aby nejen Noa mohla zůstat, ale hlavně proto, aby zachránila show a cirkus jako takový. Není jednoduché cestovat s cirkusem a už vůbec to není jednoduché za světové války. Říše velí všemu, i v jakém městě a s čím budou artisté v cirkuse vystupovat…
Ze začátku se Astrid mladé díky Noy straní, nevidí v ní nic dobrého a cítí, že Noa má plno tajemství, které nebudou nejlepší. A co to dítě, co má sebou? Vždyť je tak mladá…
Postupem času Noa poznává Astrid blíže, ať chce nebo ne a spolu s ní i ostatní obyvatele cirkusu a lidí kolem. A přesto, že má pocit, že by vše mohlo být v pořádku, ve skrytu duše ví, že nikde není v bezpečí a musí utéct daleko… Hodně daleko…

Po dočtení knihy jsem přemýšlela, jestli autorka není chlap. V příběhu dvou žen plného přátelství, intrik, tajemství a lží, dokázala udržet city na uzdě a nenapsala žádnou romantickou, červenou knihovnu. Naopak se držela faktů a dokázala dát do toho plno bolesti, ztráty, strachu a smrti
V době, kdy se Světla zimní noci odehrávají, nic nebylo lehké a Pam Jenoff umí poutavě vyprávět, aby to čtenářky bavilo. Zvlášť po přečtení poděkování a vzkazu čtenářům od autorky jsem zůstala paf z toho, jak se k tomuto psaní postavila. Co vše nastudovala, aby dokázala stvořit příběh, který bude jak z reálu, i když je to fikce.

„Policista máchne rukou dolů. Pokusím se uhnout, ale je pozdě. Obušek mne zasáhne do břicha, až se mi z nárazu udělá zle. Bolest mi vystřelí po celém trupu a já se svalím na zem.“

Světla zimní noci je silný, emotivní příběh, u kterého mnoha čtenářkám ukápne i slza, protože konec je nečekaný a já si ho celou dobu představovala úplně jinak. Nemůžu říct, že bych byla nespokojená, ale spíše jsem tak nějak doufala, že autorka mi dá i naději, ale nestalo se tak. Držela se toho, že zlá doba si žádá zoufalé činy a přes to nejel vlak…

Nejen Astrid a Noa, ale také další postavy, které se v příběhu vyskytnou ve vás nějakým způsobem zanechají stopu. Já si nejvíce pamatuji na Luca, v něm nikdo neviděl nic dobrého, jen Noa, a přesto nemohli být ještě dále od pravdy. Ta nedůvěra ale byla tehdy naprosto normální. Jen mi to chvílemi drásalo nervy.

Jednoduše řečeno, Světla zimní noci jsou velmi emotivní, čistý, ale přitom drsný příběh, který jen tak neodložíte. Protože vás bude zajímat, jak se všechno kolem hrdinů vyvíjí, budete myslet na to, co všechno se ještě může stát a proto se ke knize budete neustále vracet, dokud ji nedočtete. Záměrně píšu vracet, protože tohle není čtení na „jeden zátah“ jak se říká, ale třeba já potřebovala opravdu chvilku na to, abych se po některých scénách vzpamatovala a uklidnila.

Čtení doporučuji hlavně ženám, nejsem si jistá, jestli to mužskou část populace bude bavit, ale ženské publikum bude spokojené, možná i nadšené. Budete prožívat životy hlavních hrdinů, jejich strasti i radosti, budete se smát i plakat, ucítíte poryvy větru ve chvíli, kdy akrobatky budou skákat na hrazdách, ucítíte vůni šapitó, vůni zvířat, ale také pocítíte záchvěvy při náletech a bombardování nebo smutek a bezmoc při konání bezpráví na lidech…

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Světla zimní noci můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan