Autor: René Anour
Nakladatelství: Alpress
Rok vydání: 2022
Počet stran: 304
„Mrtví už nemohou promluvit. Potřebují někoho, kdo bude mluvit za ně, kdo řekne jejich příběh, protože sami to už nedokážou. A já bych chtěla být ten někdo.“
Vídeň 1908. Ačkoli Fanny Goldmannová vystudovala medicínu, pracuje pouze jako pomocnice při pitvách v ústavu soudního lékařství. Jednoho dne asistuje ohledání mrtvého bezdomovce a všimne si, že není všechno tak, jak policie uvádí. Rozhodne se tělo tajně pitvat. Pátrání ji přivede na stopu zločinů, jež sahají až ke smetánce z nádherných vídeňských paláců.
Vídeňská krev je knihou, která pro mne byla velkým překvapením. Nečekala jsem, že se z něčeho tak „obyčejného“ může vyklubat příběh, který se mi líbil a napínal mě, až do konce. Tohle se četlo samo a jestli chcete vědět více, pokračujte ve čtení této recenze…
Rok 1908 nepřál ženám. Ať už to bylo ve Vídni, kde se odehrává příběh Vídeňská krev, nebo v jiném městě, tak přesto to bylo všude stejné. Ženy měly zastávat místa u ploten, starat se o rodinnou pohodu a být ozdobami svých mužů. Proto, když Fanny se stane doktorkou, nezíská lepší místo, než sestry – asistentky na patologii. Tam sice chtěla, ale určitě ne jako pomocná síla, jenže ji nic jiného nezbývá, pokud se nechce vzdát aspoň tohoto drobečku, který ji posouvá trochu blíž k jejímu snu.
Jednoho dne se dostane na pitevní stůl mrtvola muže, který na první pohled působí jako bezdomovec a každý „doktor – patolog“ jej také tak odsoudí.
Není divu, že Fanny se svým ženským instinktem v tom vidí něco víc a pustí se do tajné, noční pitvy, která ji málem nejen stojí její vysněné místo, ale také život. Netuší totiž, co všechno touto pitvou odstartuje…
„Fanny si přála, aby se cítila také tak v klidu, zatímco Schlomo uvolňoval sponky z jejích vysoko vyčesaných vlasů, zdvihl několik rezavých pramínků a zkoumavě si je prohlížel.
„Jsou moc nepoddajné!“ zamumlal. „Potřebujeme zázrak. Chou Chouuuu!“ zavolal.
Do šatny vstoupila dáma s kulatým obličejem a přátelským úsměvem na rtech.
„Copak se děje, mistře?“
„Zázrak, Chou Chou, potřebujeme zázrak!“ Ukázal na Fannyiny vlasy. „Prosím pěkně vyměnit zaprášenou císařovnu matku za něco,“ Schlomo luskl prsty „Moderního, hodného dvacátého století, jako Emilie Flögeová nebo Alma Mahlerová.“
Fanny jako hlavní hrdinka byla úžasná. S hlavou v oblacích, ale nohama pevně na zemi. Když šlo do tuhého, neutekla, ale snažila se bránit nebo sjednat spravedlnost. Její charakter je skvěle popsán a opravdu se klaním autorovi – muži, že to takto dokázal zachytit.
Její nejlepší kamarádka, Tilly, ta byla taky jako uragán, ale přitom báječná. Líbilo se mi, že autor do příběhu Vídeňská krev zasadil více důležitých postav, ale přitom každá byla naprosto jiná, odlišná od těch ostatních, takže nemáte šanci, aby se vám pletly.
Vyprávění, které na vás čeká, je svižné, zábavné, zajímavé, napínavé a troufám si tvrdit, že málokdo z vás, čtenářů knihy Vídeňská krev, odhalí důležité spojitosti dříve, než je prozradí sám autor. Já nepřišla na nic, ale o to víc mne bavilo čtení. Je to něco nového, něco překvapivého. Prostředí, ve kterém se to odehrává mi někdy nedělalo příliš dobře – hlavně, když byla popisována pitva (fuj!), doba ve které se odehrává byla pro mne velmi přitažlivá a vyhledala jsem si nejednu informaci, jak že to ve Vídni kolem roku 1908 vypadalo.
Pokud máte rádi detektivky, pokud chcete i špetku (opravdu jen špetku) romantiky a bláznivé (někdy) nápady hlavní hrdinky, rozhodně se po knížce Vídeňská krev poohlédněte. Já ji ráda doporučím dál.
Hvězdné hodnocení: 
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Alpress, kde si knihu Vídeňská krev můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara
