Autor: Darina Krejci

Publikováno

Průzkumník oceánu – Sabrina Weissová

Autor: Sabrina Weissová
Ilustrace: Giulia De Amicis
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Bambook
Počet stran: 72

„A tohle víte?
Mořské sasanky jsou díky svým elegantním chapadlům a množství pestrých barev často označovány za mořské květiny. Sasanky ale nejsou rostliny, jsou to masožraví živočichové, kteří se živí rybami, krevetami a medúzami.“

Ponořte se s námi do hlubokých vod oceánu a zjistěte spoustu neuvěřitelných věcí. Přehlednou formou infografiky se seznámíte s největším ekosystémem na Zemi, s oceánem, a pobřežními oblastmi. Jaká zajímavá zvířata a v jakých hloubkách žijí? Co se děje na korálovém útesu? Dozvíte se, jak spolu mořští živočichové komunikují, čím se živí, jak hledají partnera a vychovávají mláďata. Hodně informací vás překvapí!

Sabrina Weissová, původem ze Švýcarska, nyní sídlí v Londýně a pracuje v oblasti ochrany životního prostředí a občas také jako spisovatelka na volné noze. Vždy se zabývala prezentováním komplexních informací poutavým a srozumitelným způsobem.

Giulia De Amicisová v roce 2012 vystudovala školu se zaměřením na komunikační design. pracuje jako visual designérka a ilustrátorka. nejčastěji se podílí na názorném sdělování informací v novinách, časopisech a v oblasti ochrany životního prostředí se zvláštním zaměřením na mořskou ekologii, geografii a lidská práva.

Průzkumník oceánu je kniha, kterou nepřehlédnete pro její velikost. Na sedmdesáti dvou stranách vás autorka spolu s ilustrátorkou provedou mořským světem. Seznámíte se nejen s bájnými živočichy, ale také s tvory, kteří opravdu obývají dna oceánů, dozvíte se informace o rostlinách, o tom, co oceánům škodí a co udělat pro to, abychom pomohli.

Kniha obsahuje několik kapitol. Prvních pár je všeobecně o oceánu, poté už následujíc údaje o různých tvorech, kteří žijí v různých částech země, tedy oceánu.
Dále se potom dozvíte věci třeba o zpěvu a různých zvucích, které pod oceánem jdou slyšet. Určitě si vzpomenete na film „Zachraňte Willyho„, jak zpíval a vydával zvuky a právě o tom se něco zajímavého dovíte.

Co mne nejvíce zaujalo, tak byla kapitola s názvem Cesta do hlubin. Hned první věta z této kapitoly mne zarazila, kdy je zde napsáno, že je stále 90% oceánu ještě neprozkoumáno. A pak následovaly další údaje, jako třeba zóna slunečního světla, kam až se světlo dostane pod hladinu a pak taky zóna stmívání, kde už nemůže probíhat fotosyntéza a proto tam většina rostlin nežije, ale někteří živočichové tam žijí. A o těch se dozvíme, jak to zvládají.

„A tohle víte?
Plejtvák obrovský, vážící 180 tun, sní za den 40 milionů kusů krilu, což jsou přibližně 4 tuny.“



Průzkumník oceánu je knihou, kde jsou všechny důležité a velmi zajímavé údaje jednoduše popsány. Autorka si dala práci s tím, aby všechny fakta pochopily hlavně děti a aby se dozvěděli nejen něco zajímavého, ale také důležitého. Tím narážím na poslední kapitolu s názvem Jak oceán chránit.

Na konci knihy je Slovníček všech důležitých pojmů. Od slov jako Batyskaf až po Magnetické pole Země. S každým pojmem se setkáme v Průzkumníku a právě pro ujasnění všechny pojmy byly vypsány na konci a krásně vysvětleny.

Pokud máte doma malého čtenáře, který se vyžívá v podmořské říši, kterého zajímá všechno okolo ryb a moří, tak je tato kniha určitě důležitým kouskem, který by měl mít místo v jeho knihovně.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, kde si knihu Průzkumník oceánu můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Publikováno

Příběh malého Andělína – David Almond

Autor: David Almond
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Brio/Slovart
Počet stran: 220
Ilustrace: Alex T. Smith

„Takže,“ zeptá se znenadání profesor Zápuch, „může mi někdo dát příklad souvětí s nějakou správnou a zajímavou podřadicí spojkou?“
Přihlásí se Jeník Fuks.
„Sí, seňor!“ houkne.
Profesor Zápuch sebou trhne.
„Proč mluvíš španělsky, hochu?“ štěkne na něj.
Jeník přiloží ruku na znak na svém barcelonském dresu.
„Protože jsem Lionel Messi, seňor!“ oznámí.“

Bert jezdí s autobusem, jeho žena Betynka je školní kuchařka. A těmhle dvěma přibude na stará kolena do domácnosti andílek. Dají mu jméno Andělín. To si jednou Bert takhle šoféruje a andílka najde v náprsní kapse. Bertovým a Betynčiným přátelům připadá rozkošný. Páťákům Nele, Jeníkovi a Alici zrovna tak. Andělín je učiněný zázrak!
Jiní ovšem tak nadšení nejsou. Třeba výkonná ředitelka Krtková. Nebo profesor Zápuch. Ani tajemný číman v černém, který se vydává za školního inspektora. A pak je tu hromotluk Béďa Buchar – ten Andělínovi vyloženě nemůže přijít na jméno. A vypadá to, že jde andílkovi po krku…

Kniha Příběh malého Andělína byl u nás doma jasnou volbou, protože můj syn je „nakažen“ babičkou, která andělíčky miluje a proto volba padla na tento dětský příběh. Když jsme jej začali s malým po večerech číst, byla to sranda pro něj i pro mě.

Andělín se totiž, z ničeho nic, objeví v náprsní kapse řidiče autobusu Berta. Ten jej vezme domů, kde si ho do parády převezme Betynka, jeho žena. Chovají se k němu jako k synovi. Betynka jej dokonce vezme do kostela, aby se podíval na ostatní anděly, ale s Andělínem to nic nedělá. Po pár kapitolách dokonce ukáže, že umí nejen mluvit, ale také psát a létat. Postupem času se ve všech těchto činnostech zdokonaluje. Ve škole jej mají všichni rádi a musí chodit do hodin, aby z něho vyrostl chytrý kluk. Hrát fotbal a hlavně na postu brankáře umí jako nikdo jiný.
Jenže je tady i pár lidí, kteří pro něj mají připravený jiný osud – dokonce jej chtějí zpeněžit. Malý anděl! To přece nejde, aby jen tak někde žil, musí přece z něho něco mít. A tak začíná dobrodružství, jak pro Andělína, tak i jeho kamarády za „svobodou“ a klidným domovem.

Tak nejdříve k překladu. Ony to děti ještě asi nepochopí, ale když bude tento příběh číst dospělý, právě svým dětem, věřím, že si užije jména různých hrdinů a jejich docela srandovní popis. Takový profesor Zápuch, ten byl téměř skvostný. 🙂
Další plusový bod získává Příběh malého Andělína za ilustrace. Jsou sice černobílé, ale skvěle oživují celý děj. Je jich docela dost, téměř na každé dvoustraně, jsou sice malé, ale za to hezky provedené a příjemné. Nejsou to rušivé elementy, ba naopak se malý těšil, co dalšího na něj vykoukne na další straně. Kresby vytvořil Alex T. Smith a povedly se.

Malý Andělín je v příběhu popisován jako maličký andílek s křídly, který miluje sladké, jako je marmeláda a jogurt, za to omáčky a maso, to vůbec nemusí. A přitom roste doslova jako z vody. Ale nápad, který autor tímto uvedl na světlo boží je úžasný, nejen, že „pomohl“ jedné dvojici k vysněnému klukovi, ale i přijetí anděla ve škole bylo zářným příkladem, jak se děti k sobě mají chovat a neodsuzovat někoho jen proto, že je „jiný“.

„To bude dobrý,“ chlácholí všechny Jeník. „Jestli ten v bílém je zároveň číman v černém, tak ten nijak nebezpečně nevypadal. Vypadal prostě jako…“
„Jako takový přerostlý trumbera!“ doplní Nela.
„Máte pravdu,“ souhlasí Alice Obiová. „A my jsme…“
„Tým!“ skočí jí do řečí Jeník Fuks. „Ten nejlepší! El mejor equipo!“

Kapitoly jsou docela krátké, takže myslím si, že čtení nebude pro děti překážkou. Jen tedy, pokud si děti chtějí číst samy, je to spíše už pro odrostlejší čtenáře. Pro ty malé bude lepší volbou předčítání. I když mi písmo přijde trochu větší než je klasika v knihách, přesto se může jevit text trochu nahuštěně. Já osobně bych to tipla na věk kolem devíti let.

Příběh malého Andělína je pohádkou, která v sobě má hned několik poselství. Myslím si, že děti to hned při prvním čtení neocení nebo jim to nedojde, ale pokud se nad knihou zamyslí později, dojde jim spousta věcí, které se v náznacích odehrávají v ději a dávají nějaké příklady k tomu, jak se chovat. A zrovna v tuto chvíli mě napadá ohledně Kvida, jednoho z negativních hrdinů, rčení – „Lež má krátké nohy„. 🙂

Jestli hledáte nějakou pohádkovou knihu pro své malé čtenáře, tak možná právě tato bude ideální volbou. Navíc se tak nějak Andělín hodí právě k vánocům, kdy je andělů všude plno, tak proč do toho nejít. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Brio/Slovart, kde si knihu Příběh malého Andělína můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Publikováno

Zrychlení – Alan Jacobson

Autor: Alan Jacobson
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 464

„Já jsem lékař pana Mayfielda, doktor Koossey.“
„No,“ opáčila Vailová, „tím pádem máme něco společného. My jsme pana Mayfielda zatýkaly.“
Koossey zatáhl bradu. „Tak vy jste ty, co ho postřelily.“
„Kéž by,“ opáčila Vailová. Koosseymu se tahle odpověď nezamlouvala. Velká škoda, doktore. Nevíš, kdo je tvůj pacinet.“

Když detektiv Robby Hernandez, přítel profilovačky FBI Karen Vailové, zmizí ve vinařské oblasti Napa Valley, nezbude po něm ani stopa, až na krvavou skvrnu a možnou souvislost s řáděním brutálního sériového vraha v okolí. Zatímco mordparta zápolí s pátráním po Robbym, vrah dráždí Vailovou zabíjením dalších obětí, jejichž mrtvoly zanechává na veřejných místech. Nese tento pachatel odpovědnost i za Robbyho zmizení?
Zběsilý závod s časem zavede Vailovou z Washingtonu do bohatých plážových letovisek v okolí San Diega i do výstředního přepychu Las Vegas, ale odhalí jí i šokující pravdy – pravdy, které Karen Vailovou navždy změní.

Alan Jacobson je autor bestselleru Sedmá oběť, uznávaného kritikou a uvedeného v Library Journal na seznamu nejlepších knih za rok 2008. Léta výzkumné práce u policie, konkrétně u FBI, Alana ovlivnila osobně i profesně a pomohla formovat příběhy, které vypráví, i různorodé postavy jeho románů.
Sedmá oběť i jeden z Alanových chystaných románů, Živý terč, se v současné době připravují ke zfilmování u jednoho z předních hollywoodských producentů.

Zrychlení je třetím dílem v hlavní roli s Karen Vailovou, kterou jsem si hned od začátku oblíbila. Její ironie, ale také správné rozhodování je na ni velmi sympatické a proto se není čemu divit, že jsem si tento díl nemohla nechat ujít. Pokud jste se nedostali k předchozímu dílu, k Drtiči, tak si jej před Zrychlením určitě přečtěte, protože na sebe navazují.
Jinak musím tedy říct, že Zrychlení se drží na stejné úrovni jako předchozí díly, ničím nevyniká a není lepší než předchozí, ale je to stále dobrý, čtivý a napínavý čtení.

Karen Vailová, společně s Dixonnovou, tvoří nebezpečný pár v honění a hledání zločinců. V tomto díle ovšem budou nejen hledat dalšího sériového vraha, ale také Robbyho, přítele Vailové, který zmizel z povrchu zemského. Dixonnová je ta, která pomáhá Karen zůstat nohama na zemi a věřit, že se mu nic nestalo, i když i ona si v posledních dnech zažila pořádnou dávku utrpení. Je s podivem, jak to ty ženské skvěle zvládají. V některých chvílích mi přišlo, že to nejsou jen tak obyčejné ženy, ale superženy. 🙂
V tomto díle se navíc více zabýváme fungováním vnitřní politiky policejních sborů a také tím, jakou moc můžou mít „zloduši“ nad obyčejnými lidmi. Jak dokáží manipulovat třeba s úplně obyčejnou matkou, která miluje svého syna a udělá všechno pro to, aby jej ochránila. Na světlo se dostává spousta tajemství, temných spolčení lidí, u kterých byste to nečekali a musím uznat, že některé vztahy byly překvapivé. Ovšem nejdůležitějším bodem celého příběhu zůstává záchrana Robbyho a odhalení vraha, který nechává své oběti na veřejných místech…

Autor se držel svého standartu, a to v tom smyslu, že všechny postavy byly stejné jako v předešlých knihách. Karen Vailová zůstává ironickou, duchaplnou a odhodlanou bojovnicí, Dixonnová je přímá, upřímná a nebojácná, ale přitom umí být i velmi citově založená. A třeba Brix je pořád stejně odtažitý, ale místy dává najevo zájem o situaci kolem něj.
Celkově se mi celý příběh líbil, nebyl nervydrásající, ale napínavý ano. Pořád jsem čekala, co Robby, jestli se objeví, nebo ho autor nechá „oddělat“.

„Co takhle kdybychom ho probudili jen na tak dlouho, než odpoví na otázky?“ A pak ho zase uspali, tentokrát natrvalo. Počkat, neřekla jsem to poslední nahlas? Vailová mžikla pohledem z Dixonové ke Koosseymu. Žádná reakce. Uf.“

Zrychlení je detektivní příběh, který vás bude bavit, ale musíte tuto sérii číst od začátku. Vztahy mezi všemi hrdiny se postupně vyvíjejí, objevují se nové postavy, které zamotají dějem a proto je nutné začít prvním dílem, aby vám ve vyprávění nic neuniklo.
Musím uznat, že jsem opravdu zvědavá, jak bude vypadat výsledný film, který se chystá, a i když na filmy nekoukám, tak tady udělám výjimku. Nejvíce jsem samozřejmě zvědavá, jako každá ženská, jak bude vypadat Karen, kdo ji bude hrát a kdo Robbyho. 🙂

Jestli v té záplavě různých detektivek a thrillerů hledáte něco, co vás bude bavit, tak si po této sérii rozhodně podívejte. Hlavní postava, profilovačka Karen Vailová je impozantní žena, kterou si zamilují jak ženy, tak muži. Její smysl pro humor a ironii je někdy velmi odzbrojující, dokázala mne rozesmát i ve chvílích, kdy šlo do tuhého.
A nesmím zapomenout na to, že autor dal do příběhu fakta ohledně práce FBI a ostatních policejních kast. Jak v předešlých dílech, tak i v tomto se mi líbily jeho poznatky, díky tomu celý příběh působil přesvědčivě. Práce všech vyšetřovatelů byla uvěřitelná a je z ní cítit nejen důležitost, ale také složitost, kdy musí hledat i sebemenší náznaky, aby se něčemu dopátrali.

Za mě můžu nejen Zrychlení, ale všechny díly doporučit.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Zrychlení můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Publikováno

Zlatá klasika: Vicar

Autor: Victor Arriagada Ríos
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 192

„V Chile žije chlapík, který moje kačery nakreslí levou zadní!“
Legendární Carl Barks se v rozhovoru pro americké noviny zmiňuje o Vicarovi.

Komiksová série Zlatá klasika představuje výběr nejlepších příběhů s kačerem Donaldem, strýčkem Skrblíkem, Mickeym Mousem, Goofym a dalšími hrdiny z Kačerova od nejslavnějších disneyovských autorů. I s jejich přispěním postupně vznikl unikátní svět, který dodnes svými příběhy dokáže bavit komiksové fanoušky po celém světě.

Vicar
Víctor Arriagada Ríos je jedním z mnoha autorů, kteří takřka v anonymitě rozvíjeli postavu kačera Donalda. Jeho výborné komiksové série vydávané každý týden si však postupně získaly oblibu a podpis Vicar se stal známým. Tato díla vycházela více než třicet let a byla populární zejména mezi mladými čtenáři.
Jeho styl přetéká průlomovými nápady a vynalézavostí zejména ve scénáři a přispěl k rozvoji a oživení nezapomenutelných kačerovských postav. Tento výběr přináší jeho nejoblíbenější příběhy z několika zajímavých okruhů, které jsou stále poutavé. Co byste třeba řekli na Donalda jako asistenta v komiksovém ateliéru?

Ve čtvrtém díle Zlaté klasiky se dočteme informace o ilustrátorovi, který byl na začátku své kariéry neznámý a dlouho nedoceňovaný. Až později se stal nedílnou součástí kačerů a jejich světa, a jeho etapa v tomto světě trvala bezmála třicet let.
Za jeho kariéry se věnoval Donaldovi a jeho strastem a slastem, na více než deseti tisících stranách.
Jedna z minulých knih byla věnována Carlu Barksovi, a jeho fotografie visela právě Vicarovi v ateliéru, protože jeho tvorbu považoval za nejlepší a měl v něm vzor. Je uváděno, že Vicar je odborníkem v zachycování rozličných nálad a pocitů u svých hrdinů. Dodnes nikdo nedokázal nakreslit Donalda tak strašlivě naštvaného, zachmuřeně sklíčeného, potlačovaně rozzuřeného, zahanbeně rozpačitého nebo radostně nadšeného.

V knize se dozvíme spoustu informací, nejen charakteristiku autora, kde se zaměříme na detaily a pravidla jeho tvorby.

V tomto díle jsou komiksy rozděleny na tři části. V první jsou tři a odkazují na Vicarovu tvorbu a jak jej ovlivnil Barksův odkaz.
V druhé části je 9 příběhů z kačerovského života a v třetí, poslední části je pět příběhů, které autor nejen nakreslil, ale také sám napsal.

Zlatá klasika: Vicar je kniha určena dětem od sedmi let a opět si užijí všechny kačeří hrdiny. Já sama se musím přiznat, že mě to ještě nepřešlo a prvně si přelouskám všechny komiksy, kterých je i tady dost a tím si umírním svůj absťák a až poté si čtu drobné písmo, které vysvětluje celý život a tvorbu Vicara, abychom jej lépe poznali.
A jak to bylo i u předešlých dílů, tak i tady není nutné si tyto malé řádky číst. Děti ocení komiksy a kačeří příběhy, dospělí ocení i informace okolo, jako zpestření.

I s přibývajícím věkem se přiznávám, že mne tyto příběhy stále baví a ani mě nikdy neomrzí. Holt je to Zlatá klasika. Všechny příběhy jsem si užila, brala to jako úžasné zpestření mezi všemi těmi thrillery, co teď převážně čtu.
A navíc jsem zjistila, že mé dítě začne na komiksech svou čtení dráhu, protože u každého druhého obrázku vydával neurčité zvuky – jednoduše se bavil tak, jako já. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Zlatá klasika: Vicar můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Publikováno

Nikdy nezapomenu – Michel Bussi

Autor: Michel Bussi
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2018
Počet stran: 447

„Popsal vraha jako mladíka z dobré rodiny, vychovaného, vzdělaného, který onoho večera spáchal největší pitomost svého života. Bude žít s tím strašlivým tajemstvím, které zahrabal na dno duše. Až do své smrti.
Pokud ho neskřípnou dříve…“

Jediný svědek její smrti. Nebo její vrah?
Jamal si nejprve všimne červené šály. Vlaje ve větru, zachycená na plotě. Pak uvidí i tmavovlasou ženu stojící na kraji hluboké propasti. Mladík chytí červenou šálu a hází ji ženě jako záchranné lano, aby jí pomohl dál od okraje útesu, ale ona zničehonic skočí dolů. Jamal zděšeně zírá na nehybnou postavu dole pod sebou. Tělo neznámé ženy leží na studené oblázkové pláži. Její krk je ovázaný červenou šálou.
Tohle je Jamalova verze příběhu. Věříte mu?

Michel Bussi se narodil 29. dubna 1965 v Louviers a působí jako profesor geografie na univerzitě v Rouenu. Psát začal v devadesátých letech, první román byl situován do období vylodění v Normandii a odmítlo ho hned několik nakladatelů. Bussi se tedy odmlčel. Napsal pouze několik novel a scénářů, ale nic z toho nepublikoval. Trvalo deset let, než přišel s další knihou, Code Lupin, v němž se už přiklonil k detektivnímu žánru. Tentokrát slavil úspěch, kniha vyšla, a to hned několikrát. Následovaly další knihy tohoto žánru, za něž obdržel několik cen. V roce 2011 vyšel jeho nejvíce oceňovaný román Černé lekníny (Motto 2017) a z lokálního autora se rázem stal autor celonárodní, ba dokonce mezinárodní. V roce 2012 pak vyšla jeho další kniha, Vážka (Motto 2016), která učinila z Bussiho jednoho z nejprodávanějších francouzských autorů a byla přeložena do téměř třiceti jazyků. Jeho knih se prodalo přes tři a půl milionu výtisků a získal za ně více než čtyřicet ocenění.

Michel Bussi se řadí mezi mé opravdu oblíbené autory. Jeho knihy jsou pro mne TOP, až na jednu výjimku, ale o tom tato recenze není. Je o tom, že v knize s názvem Nikdy nezapomenu mne autor opět přesvědčil, že umí psát, umí vyprávět, umí tak skvěle zamotat děj, že nevím, kde je nahoře a kde dole, a přesto si tu jízdu užívám na sto procent.

V tomto příběhu jde hlavně o Jamala. Je to mladý muž, který při jednom běžeckém tréninku zahlédne sebevražedkyni. Nezná ji, ale stačí mu jediný pohled a ví, že ji musí zachránit. Ona stojí na kraji útesu, ubrečená, v roztrhaných šatech a on se snaží ji dostat do bezpečí. Dívka se nenechá a padá… Jamal běží dolů pod útes a tam společně s dalšími dvěma svědky vidí už jen prázdnou schránku. Dívka je mrtvá.
V tu chvíli ho začnou trápit nejen výčitky, že neudělal víc, ale také další problémy. Začínají mu chodit zvláštní hnědé obálky, které mluví o jiném zločinu – znásilněné a uškrcené ženě necelých deset let zpátky. Proč mu to chodí? Jamal nemá kloudnou odpověď…
A pak… Byla ta sebevražedkyně reálná? Nebo to byla vražda? Stal se svědkem? Nebo snad zabil sám? Ze všech stran se na něj sypou informace a on se dostává doslova na kraj útesu.. Jen skočit….

Hlavním hrdinou je Jamal, jak už jste z předešlého odstavce pochopili, ale samozřejmě se zde objeví mnohem více postav. Každá z nich má svou jasnou úlohu v ději a nebýt jich, tak by nemohl být příběh celý.
Autor v této knize dokázal jedno. Perfektně pospojovat postavy jakou loutky, každou jiným špagátkem k někomu jinému. A pak jen tahal za pomyslné nitky a pohrával si se mnou. V jednu chvíli jsem neměla ráda Monu, pak najednou Piroze, bezmezně jsem věřila Le Medefovi, a po pár stránkách jsem mu nevěřila ani nos mezi očima. Nejdříve mi byly všechny postavy sympatické, potom mi být přestaly. Autorův způsob charakteristiky postav je úžasný. Dokáže do každé postavy dát z každého trochu, tím pádem působí jako chameleoni a pak vás jen a jen překvapují.

Nikdy nezapomenu se odehrává v přítomnosti, ale protože zde jde i o vraždu, která se udála před deseti lety, sem tam se čtenář dostane do minulosti. Ale to jen a pouze skrz dopisy a formuláře v hnědých obálkách, které někdo tajemný posílá Jamalovi. Vždy je v textu jasně dané, v jaké době se čtenář nachází, takže se neztratí a navíc propojení minulosti a přítomnosti je opět důkazem úžasné autorovy schopnosti vyprávět.

„Všechno jste si vymyslela?“
„Možná. Strašně ráda vykládám pohádky.“

Děj v knize je opravdu záživný a od začátku jsem byla vtažena přímo do centra dění. Horko těžko jsem knihu odkládala, protože celý příběh byl tak napínavý a čtivý, že jsem měla potřebu číst pořád dál a dál. V jednu chvíli jsem sice měla pocit, že už je to trochu moc překombinované, bylo to ve chvíli, kdy jsem se dostávala k rozluštění celého případu, ale pak se to opět „uklidnilo“ a samotný konec knihy mě dostal do kolen. Nečekala jsem, že to dopadne tak, jak to dopadlo. Pár stránek před koncem jsem si byla jistá, že už vím, kdo je vrahem, že vím, co koho vedlo k jakému činu, a to by nebyl autor, aby mne ještě nepřekvapil. A já vlastně nevěděla nic. Vím, že nic nevím. Tohle jediné platilo.

Nikdy nezapomenu je bravurní příběh který bude bavit ženské i mužské čtenáře. Všechny věci v ději vás budou nutit k tomu, abyste přemýšleli nad tím, co se ve skutečnosti stalo, ale věřte mi, nedojdete pravdě, dokud nedočtete do konce. A rozhodně nebudete mít ani tušení. Celou dobu totiž autor dává samé falešné indicie, takže vás čeká velké překvapení.

Pokud hledáte dobrý thriller, hodně psychologický, který vás bude bavit a pokud chcete vidět, jak někteří jedinci dokáží ovládat svůj pocit pomsty, přetvářku a lhaní, tak si přečtěte tuto knihu. Věřím tomu, že budete udiveni, co všechno si autor vymyslel. Jeho fantazie nezná mezí. Za mě je to skvělá, jedinečná, top kniha.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Nikdy nezapomenu můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Používáme WordPress (v češtině).