Autor: Robert Bryndza
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2024
Počet stran: 432
„Isaac si natáhl latexové rukavice a jemně odhrnul horní část prostěradla. Neville Lomas vypadal na pitevním stole bledší a korpulentnější. V mrtvolném klidu měl tlusté, povislé tváře a brada spočívala na třech dalších bradách. Jedinou barvu mu dodávaly tlusté fialové nitě ze stehů z dlouhého řezu ve tvaru písmene Y na hrudi, které se zvedaly vzhůru spolu s hromadou masa na břiše.“
Když najde detektiv šéfinspektor Erika Fosterová vysoce postaveného politika Nevilla Lomase nahého, svázaného a mrtvého ve vlastní posteli, vedení Metropolitní policie rychle rozhodne, že jeho smrt není potřeba vyšetřovat. Případ je odložený, ovšem jen do chvíle, kdy je nalezena mrtvá i nadějná fotbalová hvězda. Erika a její tým navíc s těmito vraždami spojí i smrt známého režiséra. Policie už nemůže ignorovat to, co je očividné: v Londýně řádí sériový vrah, který si chce vyřídit účty.
Výsledky vyšetřování jsou ovšem trochu matoucí. Na záběrech z průmyslových kamer se objeví pět podezřelých žen… a všechny jsou si k nerozeznání podobné. Při pátrání po jejich totožnosti Erika několikrát narazí na zmínku o sexuální pracovnici, která má špínu na tolik vlivných mužů, že to znervózňuje i ty nejmocnější politiky a vedení Metropolitní policie.
Čas do dalšího útoku vraha se krátí a je na Erice, aby rozpletla síť důkazů a zodpověděla zásadní otázky: Co spojuje oběti dohromady, kdo další je zapleten do skandálu a jak daleko jsou mocní ochotní zajít, aby ochránili své vlastní zájmy?
Konečně jsem se dočkala a s radostí se pustila do dalšího dílu s mou oblíbenou Erikou Fosterovou. Anděl smrti je pokračováním detektivní série od Roberta Bryndzy právě s touto ženou, která se tedy od prvního dílu změnila, ale ta část, která mě na ní baví nejvíc, zůstává stejná.
Anděl smrti je příběhem, kde se Erika setká s vrahem, který po sobě zanechává prapodivné stopy, které jsou vždy stejné, ale jen s jedním jediným rozdílem. V průběhu jejího vyšetřování ji opět spousta lidí hází klacky pod nohy, nejednou někomu šlápne na kuří oko a musí se ohánět, aby stíhala jak pracovní, tak osobní život. Opět jsem při čtení měla pocit, že nemá možnost se ani trochu prospat, nemůže si odpočinout, protože se na ni ze všech stran hrnou problémy, poznatky, dotazy, úkoly a povinnosti.
Už od začátku, kdy jsem tohoto autora objevila, se vždy těším na jeho novou knihu, a Anděl smrti nebyl výjimkou. Jeho způsob psaní je totiž báječný, doslova a do písmene se tyto příběhy čtou samy. Ubíhají před očima a já knihu přečetla za jednu noc a kousek dne. Samozřejmě tomu napomáhají krátké kapitoly, ale co za to může nejvíc, tak je právě Erika a její život, jak v profesní, tak osobní rovině. S ní nemáte šanci ani na pár vteřin se nudit. Když nebude honit vrahy po městě, nebude vyzvedávat Lucase ze školy, tak bude na tiskové konferenci nebo na koberečku u vyšších postavených, kteří ji i teď, po tolika letech práce pro ně, nedokáží dát volnou ruku ve všem – a buďme upřímní, s její tvrdohlavostí a stylem – nejdřív konám, poté přemýšlím, se jim nemůžeme příliš divit.
„Otevřely se dveře a do kanceláře vstoupil komandér Marsh. Byl vysoký a s nakrátko ostříhanými světlými vlasy působil určitým drsným způsobem atraktivně. V místnosti zavládlo ticho. Bylo vzácné, aby na policejní stanici zavítal vysoký důstojník Metropolitní policie.
„Dobré odpoledne všem. Omlouvám se, že ruším. Eriko, Melanie, můžete na chvíli, prosím?“ Erika se otočila k Mossové, která neznatelně povytáhla obočí.“
Anděl smrti je samostatné vyprávění, ukončené, takže jestli vůbec ještě existuje někdo, kdo autorovy knihy nečetl, tak si tuto přečíst může, cesta po stopách vraha z tohoto příběhu je trnitá, ale nová i ukončená, jenže mějte na paměti, že přijdete o vše okolo, o to, co dělá Eriku a její kolegy tím, čím jsou. Všechna ta omáčka okolo, jak kdo žije, s kým a proč, jak se kdo začleňuje do týmu a proč ten a onen hází klacky pod nohy tomu a tam tomu, tak to se vše začíná odvíjet už v prvním díle a pokračuje skrz celou sérii.
Rozhodně doporučuji číst od začátku, nepřeskakovat v dílech a to jen pro to, že život Eriky Fosterové je jedna velká jízda, tak stejně jako jejích kolegů, od Mossové, přes Petersona, a věřte mi, že o ten požitek z rozvíjení jejich vztahů přijít nechcete. Když to shrnu, tak Anděl smrti rozhodně ANO, ale až jako sedmá kniha v pořadí. 🙂
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Anděl smrti můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara