Palindrom – E. Z. Rinsky

Autor: E. Z. Rinsky
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2017
Počet stran: 366

„Nějaké předměty klaply o desku stolu. Vnímala cinkání kovu. A taky šustění, které identifikovala jako igelitový pytel. Prostorem se neslo těžké oddychování.“

Chtěli byste vědět, co vás čeká po smrti?
Soukromý detektiv Frank Lamb většinou pátrá po ztracených předmětech nebo po důkazech nevěry. Jednoho dne ho osloví krásná žena a požádá ho, aby našel kazetu, na níž jsou nahraná poslední slova její sestry, která byla brutálně zavražděna. Frank chvíli váhá, jestli má úkol přijmout, ale nakonec zvítězí zvědavost a vidina pohádkové odměny. Od smrti mladé dívky uběhlo už několik let a stopa je vychladlá, ale Frank se přesto pouští do složitého pátrání.
Musí čelit nebezpečným situacím, je nucen krást a vloupat se do ústavu pro duševně choré, a nakonec se do ohrožení dostává i jeho milovaná dcera. Frank se ale nevzdává. Odvážně se proplétá labyrintem šílených zločinů a postupně mu dochází, že tentokrát jde opravdu o mnohem víc než o pouhé hledání zmizelé věci…

E. Z. Rinsky pracoval jako profesor statistiky, reklamní textař a jeden velmi nevšední rok také jako pouliční hudebník. V současné době žije v Tel Avivu.

Palindrom (z řeckého palindromos, běžící pozpátku) je slovo, věta, číslo nebo melodie (obecně jakákoliv sekvence symbolů, např. sekvence DNA), která má tu vlastnost, že ji lze číst v libovolném směru (zprava doleva nebo zleva doprava) a má vždy stejný význam.“ (zdroj: wikipedie)

Tato kniha je rozhodně napínavý, tajuplný, možná trochu hororový thriller. Upřímně jsem si čtení užila a pokud nakladatelství Motto vydá další autorovu knihu, určitě po ní sáhnu. Jeho styl psaní mi byl velmi příjemný a blízký.

Frank Lamb je svobodný otec, jeho dcera Sadie je jeho oporou, ale také velkou slabinou. Frank se živí jako soukromý detektiv a ač působí navenek jako velký drsňák, díky dceři dokáže být i velmi jemný, starostlivý a opatrný muž.
Protože jako soukromý detektiv nevydělává zrovna velké peníze, když se mu naskytne příležitost přijít si na 350 tisíc dolarů za to, že najde kazetu, na které je zaznamenána vražda, jenž se odehrála před pár lety, je přímo u vytržení, ale také podezíravý. Přeci jen, je to zvláštní žádost za hodně peněz a opatrnosti není nikdy nazbyt. Nakonec s nabídkou tajemné ženy souhlasí. Bude potřebovat pomoc svého přítele, bývalého partnera, taktéž soukromého očka, Courtneyho, jehož nazývá „mozkem“ celé operace. Podaří se jim najít to, po čem pátrají? Podaří se jim to bez úhony? Získají opravdu ty peníze?

Kniha není rozdělena do kapitol, ty jsou označeny jen jakousi čárkou mezi odstavci. Ale přenesla jsem se přes to rychle a čtení mi odsýpalo. Musí se nechat, že autor má smysl pro cit, dokázal přidat tam, kde šlo doslova o život nebo opravdu o důležité informace a naopak tam, kde byla potřeba ubrat, ubral a mohla jsem si vydechnout a pomalu v hlavě sumírovat vše, co jsem se dozvěděla. Navíc se mu povedla dvojice detektivů, Courtney a Frank se skvěle doplňují. Chvílemi byli i vtipní.

„Vyřítil se ven v záchvatu paniky. Jako naprostej magor. Pozorovali jsme ho na kamerách. Běžel tryskem, nikdy jsem nikoho neviděl běžet tak rychle. Nějakou dobu jsem se ho pokoušel vystopovat. Ptal jsem se každýho, koho znám, jestli někdy neslyšel o člověku jménem Surtic, ale nikdo nic.“

I když je to autorova prvotina, podařilo se mu pár významných bodů, které z knihy dělají opravdu dobrou četbu. Jako například čtivý a napínavý příběh, uvěřitelné postavy, které se beze zbytku doplňují nebo rozuzlení, které bych nečekala ani omylem. Tudíž na konci pro mě připravil překvapení a i když se mi to zdálo trochu moc rychlé, tak jsem spokojená.

Z recenze vyplývá, že vy, kteří milujete dobré thrillery, se určitě Palindromu podívejte na zoubek. Věřím, že zklamaní nebudete. Díky uvěřitelným postavám, docela mysterióznímu tématu (co je po smrti) se vám dostane do ruky román, který je sice můj autorův první, ale rozhodně ne poslední a sama za sebe můžu říct, že si na další díla počkám a autora si pohlídám. 🙂

Děkuji Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Knihy džunglí – Rudyard Kipling

Autor: Rudyard Kipling
Ilustrace: Adolf Born
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Brio/Slovart
Počet stran: 409

„Mohutný Šér Chán střídá loviště. Prozradil mi, že příští měsíc bude lovit tady v pahorkatině.“
Tygr Šér Chán bydlel dvacet mil dál poblíž řeky Vaingangy.
„Vždyť na to nemá právo!“ utrhl se zlostně táta Vlk. „Podle zákona džungle nemá právo stěhovat se jinam, dokud to předem neoznámí. Vyplaší nám zvěř na deset mil kolem a já – já abych lovil za dva.“ „Však mu matka pro nic za nic neříkala Langrá (Chromec),“ pronesla klidně máma Vlčice. „Od narození je na jednu nohu chromý. Proto taky zabíjí jenom dobytek. Vesničané od Vaingangy se na něho zlobí a teď nám přijde rozzlobit ještě naše vesničany. Široko daleko budou po něm v džungli slídit, a my abychom pak i s dětmi utíkali před zapálenou trávou. Moc jsme za to Šér Chánovi vděčni.“

Nejznámější příběhy Knih džunglí vyprávějí o chlapci Mauglím, kterého z jeho vesnice unesl lidožravý tygr. Vlčí smečka ho zachránila, vychovala a vštípila mu znalost zákona džungle. Ten je mimo jiné i souborem mravních hodnot a kritérií, které by současnému dětskému čtenáři mohly (vedle dobrodružství, jež s Mauglím a dalšími postavami – pardálem Baghírou, medvědem Bálúem či hadem Káem – prožije) pomoci orientovat se ve světě plném zmatků. Ostatně i Mauglí mohl dospět a přežít jen díky znalosti zákona a jeho respektování. Přestože od doby, kdy byly příběhy z indické džungle poprvé vydány, uplynulo více než sto let, je tento zvířecí epos stále čtenářsky atraktivní.
Knihu doplňují působivé ilustrace Adolfa Borna, jež dokreslují a odhalují skryté nebo jen naznačené významy literární předlohy.

Jako malá holka jsem Mauglího a jeho příběhy měla snad ve všech podobách. Od komiksů, přes obrázkové knížky s velkým písmem až po „dospělejší“ verze. Proto jsem moc ráda, že se teď můžu pyšnit tímto úlovkem, zvlášť když o ilustrace se postaral můj oblíbený, nejoblíbenější kreslíř, Adolf Born.
Jelikož tato kniha patřila, a mám pocit, že stále patří mezi povinnou četbu, tak se o příběhu nebudu nijak rozepisovat, navíc si myslím, že v tomto případě je to bezpředmětné a rovnou vám napíšu, co se mi na tomto zpracování líbilo, co si mě získalo.

„Vody je sotva nad paty,
jsme kamarádi, já a ty,
jak na břehu tu sedíce,
toužíme svlažit sanice.“

To, co mne na knize zaujalo jako první, a nikoho z vás to nemůže překvapit, je fakt, že ilustrací se ujal odborník na slovo vzatý, pan Adolf Born. Jeho kresby ihned dodaly příběhu trochu více šťávy, některé jeho podání určitých chvílí v ději jsou samotným zjemněním nebo naopak přiostřením situace, ve které se Mauglí či někdo jiný z příběhů v této knize nachází.

Další, co mi velmi imponovalo je překlad a samotný styl, jak je kniha napsána. Je to nádherná, spisovná čeština, která navíc lahodí uchu. Není to psáno ve verších, ale místy jsem měla pocit, jako by se o to překladatel snažil, i když to neudělal. Bylo to jako pohlazení. I přesto, že jsem například četla o chvíli, kdy se Šér Chán snažil zabít Mauglího, cítila jsem zvláštní, vnitřní klid. Jako by mne překlad ukolébavával ke klidu a sliboval, že vše dobře dopadne.

„Západ slunce zlatí vodu,
dívka ubírá se k brodu,
bílou rukou vlnky čeří,
spěchá, než se zšeří.“

Příběhy z indického pralesa pro mne byly, jsou a budou něčím, co se mnou roste od dětství. Tak, jak jsem to milovala kdysi, miluju to i dnes.  A když jsem dostala možnost vlastnit další kousek Knihy džunglí, neváhala jsem ani minutu. I kdybych vrátila čas, rozhodnu se znovu stejně. Protože díky aktuálnímu zpracování je tato kniha ještě více cennější, alespoň pro mou osobu.

Mám takový pocit, že knihu jako takovou nemusím nikomu doporučovat, každý čtenář má minimálně malou povědomost, o čem a pro koho příběh je. Ale co vám ráda doporučím, tak je přímo toto vydání. Je úžasně propracované, ilustrace jsou dokonalé, překlad je špičkový a já jsem maximálně spokojená. 🙂

Děkuji nakladatelství Brio/Slovart za zaslání recenzního výtisku.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Lékárník z Osvětimi – Patricia Posner

Autor: Patricia Posner
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: BizBooks
Počet stran: 258

„Květen 1944. Osvětim, největší nacistický chrám průmyslové genocidy, pracuje na plné obrátky. Ve zběsilém vyvrcholení své snahy o vyhubení evropského židovstva se třetí říše chystala poslat do osvětimských plynových komor 800 000 maďarských Židů. Místo, které se stane synonymem pro masové vraždění, se snažilo zvládnout příval nových obětí. Do tohoto zmatku dorazil i rumunský lékař Mauritius Berner s manželkou a dětmi. Bernerovi s osmdesáti sousedy z Maďarskem ovládané Transylvánie se tam dostali krátce před svítáním, po třídenní mučivé cestě v přecpaném dobytčáku.
„Nedokázal jsem pochopit, kde jsme, co se stalo, proč vidím obraz úplné zkázy. (…) Ty obrovské plameny šlehající z komínů mě přesvědčovaly, že jsme se octli v nějakých železárnách nebo u vstupu do Dantova Pekla.“

Kam až může dojít lidská krutost?
Odhalte dlouho utajovaný příběh Victora Capesia, hlavního lékárníka největšího nacistického tábora smrti v Osvětimi. Autorka odkrývá Capesiovo kruté jednání a následný útěk před spravedlností, popisuje jeho nalezení a obvinění po dvaceti letech od skončení války. Poznejte příběh plný hamižnosti uprostřed hrůz holokaustu. Živý obraz toho, jak obyčejní muži v honbě za bohatstvím sestupují do pekel a cestou ztrácejí poslední zbytky svědomí.

Osobně si myslím, že tato kniha se nedá pořádně zhodnotit hvězdičkama ani hodnotit zda to je dobré nebo špatné čtení. Ve všeobecném měřítku je to otřesný příběh, ale kniha je napsaná skvěle a poutavě. Což se trochu vylučuje, ale jistě to chápete.

Díky autorce, která odhalila další postavu, jenž má na rukou krev nevinných lidí, namísto, aby dle svého povolání, lidi chránil, jsem se dozvěděla nová jména, která stála na pomyslném žebříčku, těch hnusáků, nahoře. Dr. Capesius byl v Osvětimi lékárníkem, také tím, kdo rozhodoval, zda bude někdo žít nebo ne. Navíc se choval jako totální hyena a okrádal již mrtvé lidi, od zlatých zubů až po osobní věci, které by mohl zpeněžit. Byl vykreslen v odporném světle, ale s nástupem do Osvětimi, ztratil veškeré zábrany a probudil se v něm zloduch nejtěžšího kalibru.

Další věc, která je hojně zmiňována v knize, je souvislost firmy I. G. Faber/Bayer. Možná se někteří budete divit jakou roli hrála ve druhé světové válce. Jedná o obrovskou instituci, která je na trhu od roku 1882, má zastoupení i v České republice, ale po informacích, které jsem získala z knihy, jsem na ně „naštvaná“. Zajímalo by mě, jakým způsobem, jestli vůbec, se omluvili všem pozůstalým, protože jejich role byla opravdu velká v této nešťastné a smutné době.

„Když Capesius poslal celou rodinu Adrienne Krauszové do plynové komory a ušetřil jen ji, připojila se ke stovkám žen ve sprchách. „Oholili nám vlasy… A když jsme pořád nahé stály v řadě, prošel kolem nás dr. Capesisu. Stála jsem vedle Frau Starkové, postarší paní, která Capesia také znala z domova. Oslovila ho, zeptala se: „Pane doktore, co s námi bude?ů nebo něco takového, už si přesně nevzpomínám, co mu řekla. On do ní strčil, až na kluzké podlaze upadla. A tam jsem dr. Capesia viděla naposledy.“

Jako každé knihy, které popisují otřesné zážitky z doby druhé světové války a koncentračních táborů, i tato patří mezi ty, jenž se vám nebudou lehce číst a přitom je přečtete obzvláště rychle. Neuměla jsem přestat číst, ale přitom jsem si přála, abych čtení odložila. Některé pasáže mi nedělaly dobře, ale potom, když se začalo psát o tom, jak se lidé po válce snažili všechny zloduchy dopadnout, četla jsem ještě s větší vervou, jen abych věděla, že aspoň trochu spravedlnosti dostali.

V knize je nejen spousta osobních výpovědí, ale také politických záležitostí. Dozvěděla jsem se, kdo a jakým způsobem financoval stavění koncentračních táborů, kdo dodával peníze všem nacistickým pohlavárům a jak to například vypadalo ve vědeckých kruzích před válkou.
Pokud se chcete dozvědět spoustu dalších informací o tom, jak to kdysi bylo, pokud nechcete zapomenout na všechny křivdy, které se nevinným lidem děly, tak si tuto knihu přečtěte.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Co na tobě miluji – Grada

Počet stran: 96
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Grada

Originální způsob, jak můžete říci: „Miluji tě!“. Dopište tuto knihu, zachyťte romantické i vtipné okamžiky, přidejte vlastní ilustrace, společné fotografie, láskyplná slova a věnujte tento dárek člověku, na kterém vám nejvíc záleží.

Před pár dny jsem zde dávala recenzi na knihu Mám tě ráda, mami, která je svým způsobem křížovka. Vyplňujete různé informace, zaškrtáváte políčka, malujete, vybarvuje a lepíte. Zpracování se mi velmi líbilo a jaké je to příjemné zjištění, že existuje něco takového i pro můj protějšek. Pro mou(vaši) druhou polovinu srdce.

Hned úvodem vám opět napíšu pár věcí, které trochu osvětlí tuto recenzi. Za prvé, dávám tady na ukázku fotky z knihy, kde ale nemám nic vyplněno – je to z prostého důvodu – můj přítel zná můj blog, sem tam na něj chodí (světe div se!) a myslím, že jak na potvoru by vlezl na tento článek a zkazil si překvapení. Nechci, aby viděl byť jednu čárku, předtím, než ho obdaruju.

Druhá věc, kterou chci napsat a konzultovala jsem ji i s kamarádkou, je trochu negativní. Jedná se totiž o to, že autoři této knihy předpokládají, že romantické duše jsou pouze ženy a proto všechny otázky a věty jsou v ženském rodě. Ovšem! Jak kamarádka, tak já, máme bratry, kteří jsou extrémní romantici (světe div se!) a rádi by obdarovali své přítelkyně právě takto. Jenže… Můj bratr si již tuto knihu pořídil a v každé předtištěné větě škrtá „a“, tudíž to vypadá asi takto:
Ráda bych ti napsala, že nás nejlepší okamžik byl…
Je to škoda, myslím si, že by se mohlo, v nízkém nákladu, myslet i na mužské pokolení. 🙂

Teď už k samotné knize. Je to opět naprosto skvělý a úžasný dárek, který musí potěšit každého, kdo jej dostane. Nemyslím si, že budou partneři tak naměkko, jak by byly ženy, ale pokud nemáte doma kamenného golema, tak předpokládám, že k určitému dojetí dojde.

Je zde prostor jak pro to, abyste se, milé dámy, pořádně vypsaly ze všeho, co byste partnerovi chtěly říci, ale nemáte odvahu nebo vás zatím nenapadly ty správné slova. Je tu spousta místa, kde se můžete vyřádit různými malůvkami, klidně karikatury, klidně to proškrtnout, zaškrtnout nebo cokoliv. Fantazii se meze nekladou.

Na těchto knihách shledávám jeden velký, zásadní a kladný bod. Tím je, že ji nemusíte darovat jen na vánoce, ale také je ideální k narozeninám, k Valentýnu (pro ty, kdo jej slaví), nebo klidně jen tak. Když jsem začala knihu vyplňovat, musím říct, že jsem se usmívala jako měsíček, protože jsem vzpomínala na zážitky, které by jinak zůstaly hluboko pod povrchem a jen tak bych si je nevybavila. Přišlo mi, že jsem díky této knize se znovu bláznivě zamilovala do toho, s kým už nějakou dobu jsem. 🙂

Rozhodně, dámy, pokud máte někoho, komu chcete udělat radost nebo mu jen připomenout to nejlepší z vás dvou, pořiďte si tuto knihu, vyplňte a dejte mu ji. Navíc, pokud je váš partner nečtenář, jako ten můj, můžu vám zaručit, že díky vašemu dárku si přečte aspoň jednu knihu! 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Grada za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Domino – Jonas Moström

Autor: Jonas Moström
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 327

„Na tak velkou nenávist jsem nikdy dřív nenarazil. Zamknout člověka někde na tři dny bez jídla, nejspíš i bez vody, jen proto, abyste ho potom mohli pořezat na zádech a nakonec umlátit, to musíte cítit silnou a dlouhotrvající nenávist. Tady nejde o uspokojení, psychózu nebo sadismus, to je čistá nenávist, kterou se řídí obsedantní, silně narušená, ale velmi výkonná osoba.“

Během noční služby v nemocnici záhadně zmizí vedoucí lékař Erik Jensen. Na stejném místě o tři dny dříve zmizel také psychiatr Thomas Hoffman. V obou případech pachatel zanechal na místě činu destičku domina…
Policie opět požádá o pomoc Nathalii Svenssonovou, psychiatričku specializující se na profily vrahů. Když Nathalie zjistí, že její sestra Estelle je poslední, kdo viděl Erika Jensena naživu, neváhá se do případu zapojit.

Jonas Moström (1973)
Vystudoval lékařskou fakultu v Uppsale a nyní žije s rodinou ve Stockholmu, kde působí jako praktický lékař. Svůj první román Kyvadlo smrti napsal během rodičovské dovolené a splnil si tak dlouholetý spisovatelský sen. Pracoval na něm po večerech a nocích, když děti spaly. Jeho debut i následující krimi román Černý kruh se okamžitě staly senzací švédského knižního trhu a prodalo se jich přes 100 tisíc výtisků.
Detektivním románem Fontána zahájil novou sérii s ústřední postavou Nathalií Svenssonovou. Její pokračování s názvem Domino je autorovým v pořadí desátým titulem.

Je to náhoda, aby dva lékaři, ve velmi krátké době po sobě, zmizeli? Jeden z nich, Thomas Hoffman, je nalezen mrtvý, navíc vše napovídá tomu, že byl vězněný nějakou dobu a mučený a začne zběsilé šetření. pátrání po druhém lékaři, Eriku Jensenovi, jenž byl Thomasův kolega. Psychiatrička, Nathalie Svensson je povolána k tomuto případu, ostatně když zjistí, že její sestra má co do činění s případem, neváhá ani minutu a vyráží. Důležitý je čas. Musí najít Erika, co nejdříve… Estelle, Nathaliina sestra, jej viděla jako poslední. Pomůže Nathalii, že se jedná o rodinu a řekne jí něco více než policii? Má vůbec nějaké informace, které jsou důležité? Kdo stojí za zmizením a vraždou lékařů?

Domino je v pořadí druhý díl série s hlavní hrdinkou, Nathalii Svenssonovou. Je to psychiatrička, která se specializuje na chování psychopatů a je nedílnou součástí každého velkého případu. V Dominu se navíc ocitne blízko své sestry, která před nějakou dobou odešla z domu a od té doby si moc blízké nebyly. V lehkých nuancích je vidět, jak se sestry opět dostávají k vzájemné blízkosti a důvěře.

Nathalie je v týmu s Ingemarem Granstamem, který má 61 let, docela solidní kariéru a i pár problémů za sebou, ale v příběhu vystupuje jako sebejistý chlápek, který má na salámu, co si ostatní myslí a dělá vše pro to, aby všemu přišel na kloub. Byl mi sympatický jako blázen. A další neméně důležitou součástí týmu je Tim Walter, dvacetidvouletý všeználek, všude jsem byl, všechno jsem viděl a zažil, vím přesně, co a kde najít. I když byl místy fakt „divný“, tak jsem si oblíbila i jej.

Samotný příběh byl perfektní, spousta zapeklitostí, nesnadných řešení a rozhodnutí, které můžou všechno uspíšit nebo taky zpomalit. Líbilo se mi, jaký jsem měla při čtení pocit – připadalo mi, jako by vyšetřovatelé neměli žádné vodítko, šlo jim o čas a stejně se zdálo, že veškerá snaha je marná. A pak najednou… hle… malý dílek skládačky a vzápětí… pozor.. další… Autor pomalu a jistě přidával na razanci a konec byl skvělý, rozuzlení jsem nečekala a musím konstatovat, že se povedlo.

„Měly obyčejný zámek a žádné kukátko. Johan si dřepl a nahlédl dovnitř otvorem na dopisy. Uvnitř to páchlo zatuchlým kouřem, potem, dřevem prosáklým pivem a něčím nasládlým, co nedokázal zařadit. Nathalie, Granstam a Fischerová stáli za Johanem a Edströmem a venku před vchodem hlídali dva policisté, kteří dorazili před chvílí s posilami. Ve chvíli, kdy Johan otvor na dopisy zaklapl, se z bytu ozvalo cvaknutí. Zřetelné cvaknutí, ze kterého se jim rozvibrovaly ušní bubínky. Johan se tázavě podíval na Nathalii. Přikývla. Také to slyšela. Někdo je uvnitř.“

Co se mi na knize líbilo nejvíce, tak byly samotné postavy. Všechny, do jedné, byly uvěřitelné, lidi z masa a kostí, žádný superman či amazonka, nýbrž obyčejní lidé, s problémy, trápením, ale také chytrým, selským rozumem.

Děj je příjemný, žádné táhlé, sáhodlouhé myšlenky zde nenajdete, ani tak hluchá místa. Místo toho objevíte krátké kapitoly a s tímto přispěním se kniha čte opravdu sama. Navíc díky případu, který není zrovna „normální“, se stává napínavou, zajímavou detektivkou, kdy vás opravdu bude zajímat, co za člověka tohle může dělat. Další věcí je, že vyšetřovatelé hrají o čas, protože stále doufají v nalezení jednoho uneseného živého, tudíž nemají moc prostoru na žádné prostoje a musí jednat. Někdy jsem si připadala, jako bych stála vyšetřovatelům za zády jako tichý přihlížející a jen si nervozitou kousala nehty. V duchu bych si říkala: „Tak sakra, přijďte už s něčím konkrétním. Honem. Čas běží. Tik, tak… Tik, tak…“ 🙂

Pokud jste nečetli první díl, tak se vůbec nemusíte bát přečíst si tento. Nejen, že na začátku jsou vysvětleny a popsány všechny postavy, které se objevují jak v sérii, tak v daném díle, ale také případy na sebe nenavazují. Každá kniha je samostatný článek, takže si s úplným klidem přečtěte nejdříve Domino a až potom třeba Fontánu.

Doporučuji. Všem, kteří mají rádi thrillery, příjemné postavy nebo zapeklitý případ, jenž si rádi zkusí vyřešit sami. Až s koncem knihy mi vše docvaklo, takže věřím, že stejně jako já, budete i vy hádat a přemýšlet, kdo za tím vším stojí a proč.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a koupit si jej můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan