Daramegan

Autor: Kiera Cass
Rok vydání: 2016
Počet stran: 320
Nakladatelství: CooBoo
Překlad: Jana Montorio Doležalová

Princezna Eadlyn od malička stále dokola poslouchala vyprávění o tom, jak se potkali její rodiče. Ona ovšem ani náhodou netouží opakovat jejich romantický příběh! O svém životě však nerozhoduje sama. Její protesty jsou naprosto zbytečné, i ona si musí manžela vybrat v Selekci. Nenechte si ujít příběh další generace princeznovské Selekce!

Vracíme se opět zpátky na zámek, cca po osmnácti letech. Eadlyn je starší o sedm minut než její bratr, tudíž má být příští královnou. A rovnou horká novinka pro všechny obyvatele země – protože je to žena. Všechno se od toho odvíjí. Navíc, když byly zrušeny kasty a každý na zámku si myslel, že zmizí nepokoje, tak se mýlil.
Eadlyn se nejen musí utkat s lidmi své země a ukázat jim, že je vhodnou kandidátkou na trůn, ale také sama se sebou. Protože když mozek a srdce mimořádně spolupracují a nechtějí se zamilovat, o to složitější všechno je a taková selekce se může stát pro Eadlyn peklem.

Příběh mě bavil. Pokud jste četli předchozí díly, tak je fajn sáhnout i po tomto, navíc autorka tento díl dokázala napsat víc poutavě. Dala do něj víc energie a života. Přijde mi, že je o něco málo lepší, než předchozí díly.
Hodně jsem v různých recenzích a názorech četla, že hlavní hrdinka je nepříjemná, všem lezla na nervy, nikdo ji neměl rád….
Já s tímto názorem nesouhlasím. Protože tahle princezna se chovala na svůj věk a postavení naprosto adekvátně a žádnou namyšlenou husu jsem v ní neobjevila. Chápala jsem, proč je taková, jaká je a navíc, pořád měla pocit, že musí něco zachraňovat, že vše na ni stojí – a už jen kvůli tomuto pocitu nemůže být fiflenou, která má všechno na salámu. 🙂

Kniha mě bavila, v příběhu je více důležitých postav, což taky prospívá, protože se soustředíme na více hrdinů a poznáváme různé charaktery postav. A když má někdo charakter na houby, tak jej jednoduše vyhodíme ze zámku – kéž by to tak fungovalo i v běžném, reálném životě. 🙂

Čtení bylo příjemné zpestření mého sobotního večera (a noci) a těším se na další díl, minimálně proto, že jsem hodně zvědavá, jak tohle všechno dopadne.

Četli jste?

Mějte krásnou neděli,
Daramegan

Autor: Rosalie Ham
Rok vydání: 2016
Počet stran: 248
Nakladatelství: Mladá fronta
Překlad: Milan Lžička

Po dvaceti letech, které strávila jako švadlena v předních módních evropských salonech, se Tilly Dunnageová vrací do malého australského městečka, z nějž musela v dětství prchnout. Hodlá se jen podívat za nemocnou matkou a zase odjet. Nakonec se však Tilly rozhodne zůstat, a přestože je stále vyděděncem, luxusním a okázalým róbám z její dílny nedokážou upjaté ženy z Dungataru odolat. Díky krejčovskému umění, přátelství se seržantem Farratem – jediným policistou v městečku a nebývalým znalcem rozmanitých látek – i počínajícímu vztahu s Teddym, tamní hvězdou australského fotbalu, na jehož rodinu se ostatní dívají skrz prsty podobně jako na tu její, ji místní mezi sebe, i když se zdráháním, nakonec přijmou.
Spolu se závistí a řevnivostí, které vyvolávají v městečku její šaty, však vyplouvají na povrch i staré křivdy a začíná být zřejmé, že Tilly tajně kuje temnější plán: pomstít se těm, kteří ji ublížili, a to způsobem opravdu velkolepým…

Co se mě týče, tak to byl naprostý gurmánský zážitek. Skvělá kniha a vůbec jsem to od ní nečekala. Zvlášť po prvních stránkách, kdy jsem se neuměla začíst. Jakmile se tak ale stalo, v tu chvíli z příběhu vyvěrala taková energie, spád, šmrc, že jsem naopak měla značné problémy v odložení knihy a dělání jiných věcí. Po pár marných pokusech jsem to vzdala a dočetla příběh Tilly najednou. Nešlo přestat.

Když se Tilly vrátí do svého domova k matce, která je bláznivá, tak si zakouší různé příkoří. Nejen, že na ni skrz prsty koukají lidé z městečka, ale i vlastní matka ji dělá naschvály, a to v takovém stylu, že být to já, už tam nejsem. Ovšem Tilly věděla moc dobře, proč se vrátila. A měla plán. Který byl velmi, ale opravdu velmi originální a nečekaný. Pomstila všechno a všechny, i sebe samu, což pro ni bylo tím největším zadostiučiněním.

Příběh je protkán hebkým sametem, ale také strohou bavlnou a brokát tomu dodává jiskru. Autorka musí být velmi zapálená švadlena, protože jinak si její dokonalé popisy neumím vysvětlit. Prostý lajk by to nezvládl. A i když já se řadím mezi ty, jenž nerozeznají od sebe bavlnu od sametu, tak tady jsem neměla problém si představit ty nádherné róby, jež šila Tilly pro obyvatelky městečka. A nakonec ozdoby jako prachové peří či paví pírko – no, fantazie mi jela na plné obrátky.

I když jsem do úryvku vybrala větu, která mi přijde vtipná, tak je to snad jediná věta, kde se objeví nějaký ten humor. Celkově je to velmi silný příběh, který je smutný, drsný a reálný. Každá mince má svůj rub a líc, a mi přijde, že tady je těch opačných stran více než by mělo být. Možná proto mne ta kniha tak uchvátila. Žádná přehnaná romantika, ale příběh, který má srdce a je uvěřitelný. Tohle je nejvíc.

Všem, kteří se k této knize ještě nedostali, tak vřele doporučuji. Budete valit oči, jak si autorka dokázala pohrát s charaktery postav, jak dokázala bravurně vybruslit ze všech peripetií, které se naskytly. Na to, že je to první román Rosalie Ham, tak musím uznat, že velmi zdařilý!

Děkuji nakladatelství Mladá fronta za poskytnutí recenzního výtisku a kdo si knihu ještě neopatřil, můžete tak udělat přímo tady.

Tak co, čtenáři, četli jste? 🙂

Mějte krásný víkend!
Daramegan

Autor: Håkan Nesser
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 286

Když čtyři důchodci slaví výhru v loterii, teče alkohol proudem. Závratná radost však netrvá dlouho. Pár hodin po bujaré oslavě je totiž jeden ze seniorů nalezen mrtvý. Byl ubodán zezadu přímo ve svém bytě. Případu se ujímá komisař Münster, neboť Van Veeteren si vzal na rok volno a věnuje se poklidné práci v antikvariátu. Nikdo z jeho kolegů však nevěří, že by dokázal s vyšetřováním jen tak přestat. A opravdu,brzy se na něj Münster obrací s prosbou o radu, protože případ je čím dál záhadnější. Po nějaké době se k činu přizná vdova po zavražděném. Van Veeteren si je však jistý, že ta žena lže…

První setkání proběhlo s autorem a jeho dílem Dívka, která nikomu nechyběla (recenze tady) a byla jsem spokojená, ovšem tahle kniha je ještě lepší. 🙂
Sice už se zde moc nevyskytuje můj oblíbený Van Veeteren, který se mi v předchozím díle líbil, ale dá se říct, že Münster taky není špatný. I když je to docela „obyčejný“ policajt. Při jeho vystupování jsem se neusmívala, protože neměl tak vtipné myšlenkové pochody jako jeho předchůdce… Ovšem, každý je jiný, že? A bylo by divné, kdyby oba komisaři byli ze stejného těsta. Münster byl chlap, který řešil svou práci a i soukromý život s chladnou rezervovaností, ale i to mělo něco do sebe.

Děj se odvíjí pomalu, postupně zjišťujeme, co vše se odehrálo a stále hledáme s Münsterem důvod, proč to někdo udělal. Ale pozor! Někdy za polovinou najdeme žluté igelitky, které zahýbou celým případem. A řeknu vám, už nikdy nevezmu žádnou žlutou igelitku do ruky! A přestanu chodit nakupovat do Billy, protože tam mají žluté. Fuj! 🙂 Tohle autor vygradoval na maximum, nečekala bych to a i když to bylo místy opravdu nechutné, tak to bylo dokonalé. A ten důvod. Ty bláho, řeknu vám, že jsem to netušila! Fakt ne.

Jako předchozí detektivka, i tato se četla sama. Děj plynul rychle, žádné zdlouhavé dohady, ale komisaři, vyšetřovatelé, policajti stále podnikali něco, aby případ vyřešili, takže se člověk neměl šanci nudit a místy nebyl ani prostor k tomu, abych přemýšlela nad motivem, nad vrahem, nad vším ostatním a jen jsem četla a četla. Příběh se mi odvíjel jako film a když jsem jej večer dočetla, tak mi chvilku trvalo, než usnu. Protože jsem si to přehrála ještě jednou. Jestli to opravdu bylo tak, jak jsem četla. Jen ujištění. A pak jsem mohla v klidu usnout, bez žlutých igelitek! 🙂

Knihu jako takovou můžu opravdu doporučit všem milovníkům detektivních případů a severské krimi. Opravdu věřím, že vás příběh pohltí a nepustí, dokud nevyřešíte celý případ, včetně toho, co má sakra Daramegan s těma žlutýma igelitkama! 🙂

Děkuji moc nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak můžete využít tento odkaz.

Přeji krásný víkend, dejte pozor na sluníčko, ať se nespálíte. 🙂
Daramegan

Ahoj,

v minulých dnech probíhala soutěž, která měla oslavit počet sledujících, počet lajků, počet návštěvníků mého blogu… Prostě stoupající sledovanost, za kterou jsem moc šťastná.
Ovšem až taková radost se nekoná, trochu se mi to znechutilo – respektive mi to znechutili lidé, kteří kvůli „vstupů“, aby měli větší šanci vyhrát zadali mé sledování kde se dalo, odpověděli na dotazník a poté sledování odebrali – WTF? Podmínkou nebylo mě sledovat, pouze to mohlo být k dobru věci. Tím, že se toto stalo tak jsem se rozhodla změnit způsob vylosování výherce. Ano, bude jen jeden (prvotní nadšení je opravdu v tahu) a budu losovat přes random. Žádné vstupy navíc, zapojím pouze počet dotazníků.
Je to nefér vůči mým čtenářům, kteří jsou i aktivní a povídám si s nimi, ale bohužel. Nechci, aby taková „vyčůranost“ měla větší šanci na výhru než ostatní. 🙂
Příště vymyslím soutěž úplně nějak jinak :-)))

Soutěže se tedy celkem zúčastnilo 27 lidí.

A výhercem se stává….. dotazník vyplněný v pořadí jako…..

Iva Burdová – gratuluji!!! 🙂

Iva už dostala email, kde má čas 48hod mi odpovědět, pokud tak neučiní, budu losovat náhradníka.

Děkuji ještě jednou všem za milé vzkazy, za podnětné tipy, co udělat lépe a hlavně za to, že mě čtete. To je nejvíc!!! 🙂

Díky, díky, díky!

Daramegan

Autor: Jana Nováková
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Klika
Počet stran: 184

Míváte někdy den blbec, kdy si říkáte, že tohle se může stát jen vám? Sníte o něčem či  někom a když to něco či někoho dostanete, tak zjistíte, že chcete něco úplně jiného? Zamilujete se nepochopitelně do naprosto nevhodného partnera a po čase si říkáte, kam jste dali oči a mozek? Přesně takové situace zažívá mladá dívka, která si své trapasy a životní eskapády zapisuje do deníku. Možná si ho vede pro to, aby si později připomínala své zážitky a partnery. Možná ho píše proto, aby mohla uspokojit vaši touhu zasmát se cizímu neštěstí.

Já nejdříve zmíním, že ilustrace v knize jsou, ale je jich málo. Na to, jak skvěle zapadají do kompozice textu bych se vůbec nezlobila, aby jich bylo o trochu víc. Má je na svědomí Tereza Štěpánková alias Illumielle a já smekám před její tvořivostí.

A teď něco o blbce. Její celý příběh je vyprávěn formou deníku, od ledna do prosince. Jeden rok v jejím životě. A že to není obyčejný rok, protože ty věci, které se odehrávají, ty se fakt můžou stát jen někomu, kdo moc štěstí nemá. Nebo naopak, má ho víc než potřebuje. Nebo já nevím. Oproti blbce já vedu totálně nudný život. Ale pořád přemýšlím, jestli je možné, aby se tohle všechno stalo. Nevěřím tomu, že když autorka řekne, že nestalo, že má takovou fantazii. Nečekejte žádné zázraky ve formě: padám ze stromu a objeví se princ, který mě chytí a já si nic nezlomím nebo jedu autem, vjedu do protisměru a zachrání mě anděl strážný… To ne. Tady je to mnohem prozaičtější – opít se a poblít, ovšem ve velmi nevhodnou chvíli, rozplácnout se na jezdících schodech, zaseknout se do šatů, které stojí jednu celou výplatu… Opravdu ty věci, u kterých věřím, že blbka mohla zažít.

Blbka hledá prince svých snů. Jako jedna z tisíce. Každá touží po dokonalém chlapovi a nejinak je to i u ní. S tím samozřejmě přicházejí všelijaké vtipné chvilky, protože ne každé seznamování dopadne na výbornou. Například když má někdo chlupaté záda – a čouhá mu to z trička… no, nějak se utéct musí, naprosto jsem ji chápala. 🙂 A takových věcí tam bylo více. Což vám zaručí opravdu velkou zábavu.

Je to kniha pro dívky, ženy, slečny, které se chtějí pobavit a věřím, že to velmi pomůže i těm, které stále na své štěstí v podobě prince na bílém koni čekají. Pokud si myslíte, že jen vy máte smůlu, tak je tato kniha pro vás ta pravá. Já bych se ji nebála přirovnat k humoru podobnému Bridgit Jones a pokud to píšu, tak opravdu nepřeháním.

Ovšem na jedno si dejte pozor – konec knihy. Ten opravdu není normální. Není. A mě to tak naštvalo, že jsem uvažovala, jestli náhodou nebudu knihu brát za průměrnou. Ovšem to nejde. Průměrná není. Je nadprůměrná. Autorčina prvotina, která má hlavu a patu, je dojemná, velmi vtipná, pohodová, jednoduchá, poutavá a je vidět, že autorka si knihu vymazlila s láskou.
Zdá se vám těch kladů moc? Může být. Ale tahle kniha si to zaslouží. Věřte mi. 🙂

Smlsnete si na ni během jednoho až dvou dnů, odpočinete si, zasmějete se cizímu neštěstí (což hodně z nás miluje) a potom si poklepete na čelo, že blbka není blbka, ale spíše kráva. A budete ji přát děti, které budou kopií Ondry. No fakt! Přečtěte si ji a pak mi napište, co vy na to. Myslím si, že se mnou budete souhlasit a budete taky kout pikle. 🙂

Děkuji autorce Janě Novákové za recenzní výtisk a kdo z vás si bude chtít tuto pohodovku koupit, tak můžete tak učinit přímo tady nebo oslovit samotnou autorku na jejích FB stránkách.

Přeji vám všem mnoho úsměvných chvil u této knihy a pěknou neděli 🙂
Daramegan