Daramegan

Autor: Jodi Picoult, Samantha van Leerová
Rok vydání: 2016
Počet stran: 320
Nakladatelství: CooBoo

Co by se stalo, kdyby se princ z pohádky ocitl v našem světě a musel třeba chodit do školy? A naopak, co by obyčejný kluk dělal v pohádkovém příběhu? Šestnáctileté Delilah se povedlo nemožné – dokázala vytáhnout okouzlujícího prince ze stránek oblíbené pohádky a vyměnit ho za svého kamaráda Edgara. Setkat se tváří v tvář s Oliverem bylo jako kouzlo, ale co s takovým princem v našem světě? Přece jen tu máme trochu jiná pravidla, a tak se Oliver musí stát obyčejným klukem a začít chodit do školy, i když ani neví, jak se přechází přes ulici. Zato Edgar se musí vypořádat s rolí chrabrého prince, jehož život se při každém čtení opakuje. Hranice mezi stránkami knihy a skutečností je sice průchozí, ale může najít princ z pohádkového příběhu svůj šťastný konec v našem světě?

Tohle jsem nečekala. Nevěřila bych, že mě může pohádka takto bavit a při čtení jsem si užívala každé písmenko. Všechny hlavní postavy mi byly sympatické, nikdo mi nijak zvlášť nevadil. I „včelí královna“ Allie mi zapadala do děje a neřešila jsem její tupost. 🙂
Kniha se četla dobře, svižný děj, který není ničím zdržován, žádnými zdlouhavými popisy, pocity hrdinů, žádným negativním prvkem, takže přečteno za chvíli. Konkrétně, za jeden den. Jednu cestu ve vlaku. Ostrava, Praha a zpět. Plus cesta v autě domů – samozřejmě jako spolujezdec. 🙂

Ohromně jsem si užívala námět příběhu, princ z pohádky se objeví ve světě jako „kluk od vedle“. Tohle kdyby se dělo, tak už mám doma Tobiase alias Čtyřku nebo Jace z Nástrojů smrti. A vlastně mi by nevadilo mít je oba. Plus mnoho dalších. Třeba k nim Morfea z trilogie Šepotání… 🙂 Se prostě zamilovávám hodně často. Hlavní hrdinka Delilah má štěstí, že si četla pořád jen tu jednu pohádku dokola.

Knihu jsem si chtěla koupit z jednoho jediného důvodu. Autor! Respektive autorka. Protože mám hrozně ráda její knihy, tak tohle byla jasná volba. A nespletla jsem se.
Je to nádherná pohádka, při jejím čtení si každá holka, slečna či žena uvědomí, že láska dokáže být krutá, ale krásná zároveň a že s nadějí a vírou jde i nemožné. Já si čtení užila, odpočinula si a jen sama sobě potvrdila, že kde se mihne Jodi Picoult, tam je zaručeno pohlazení u srdce.

Jsem hrozně ráda za čas strávený v příběhu, byla to pro mě velká pohoda, velký odpočinek od všech těch detektivek a thrillerů a příjemné překvapení.
Dámy, jestli si chcete uklidnit nervy, povzdychat si a přečíst si opravdu něco milého, hezkého a laskavého, tak sáhněte po tomto kousku. Věřím, že nebudete litovat. Pohádky má ráda každá žena a všechny si ji chtějí zažít, tak začněte touto knížkou, třeba to bude začátek vaší pohádky… 🙂

Mějte se krásně!
Daramegan

Autor: Jan Vavřík
Nakladatelství: Brána
Počet stran: 268
Rok vydání: 2016

Karlu Millerovi, nadějnému studentovi medicíny, převrátí život naruby nejen krásná židovská dívka Marie, ale také nadcházející druhá světová válka. Společně se stará se svým otcem o pekárnu v přízemí pavlačového domu, v němž místní obyvatele terorizují kolaboranti a donašeči. Karel se neskutečně trápí výčitkami, že nedokázal zabránit transportu své ženy a dětí do Terezína. Vinou podrazu se dostane do koncentračního tábora kde se stane osobním kuchařem velitele. Záhy zjišťuje, že se jeho žena v tomto táboře objevila také, stejně tak i jeho děti. Setká se znovu se svou rodinou? Pomstí se za veškerá příkoří, která mu život do cesty přinesl?

Autor v této knize popisuje příběh, který slyšel od své babičky. Ta byla za války nuceně nasazena v Německu. A já stále tak nějak nedokážu pochopit, že se tyto zrůdné události děly. Že měl na to někdo žaludek a odvahu a nebál se svého svědomí. Vlastně… Oni svědomí neměli…

Po dočtení knihy mám pocit, že trpím sebetrýzní. Jelikož mám husí kůži, černé myšlenky, bolavé srdce, vyžraný mozek, ale přitom to jsou příběhy, které budu vyhledávat. Nechci zapomenout, že se takové svinstva děly. A přála bych si, aby si to četl každý a dostalo jej to aspoň z poloviny tak moc jako mě. Potom by to mezi lidmi mohlo být jiné… Ovšem… Někteří svědomí nemají…

Děj knihy je psán z pohledu hlavního hrdiny Karla. Jsou kapitoly, kdy vzpomíná na minulost a jiné kapitoly se odehrávají v přítomnosti, není tam jasný řád, kdy to bude tak a kdy jinak, ale přesto je to jasné. Při čtení jsem se nezadrhávala a nepřemýšlela, kde jsem. Nevím, jestli se hodí to slovo, které teď použiji, ale bylo to „příjemné“ čtení.
Příběh odsýpal, byl napínavý, byl zajímavý, byl srdceryvný a pro mě je to opět zásah do srdce, kniha, o které budu hodně dlouho přemýšlet a hlavně mluvit se všemi okolo (až jim polezu na nervy).

„Viděl jsem, jak dozorci vyvádějí z baráků řady apatických vězňů se svěšenými hlavami. Bylo jich mnoho, netroufal jsem si odhadnout jejich počet. Dva zadní vagony se zaplnily velmi rychle. Prásknutí dveří obou vagonů a omotání kliky ostnatým drátem, to tu bylo normální.“

Tuto knihu doporučuji všem, které zajímá téma židů, druhé světové války, koncentračních táborů, komunismu, ale zároveň v těchto chmurných, černých tématech hledají i nějaké to potěšení v podobě lásky, romantiky, sem tam šťastných konců a hlavně, pochopení a prozření lidí, kteří nehledí jen na sebe. Pro ty, kteří hledají příběh, jenž bude mít duši! Protože tady na těchto stránkách je!

Mnohokrát děkuji nakladatelství Brána za poskytnutí recenzního výtisku a vám, kteří si tuto knihu nechcete nechat ujít a zároveň chcete podpořit sympatického autora, jenž se narodil v Bruntále a absolvoval Ostravskou univerzitu, tak to můžete nejlevněji udělat přímo tady.

Děkuji za přečtení a popřípadě za jakýkoliv komentář. 🙂

Daramegan

Autor: Alena Jakoubková
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 190

Chiara je půvabná mladá žena se zajímavým zaměstnáním – pracuje jako letuška. A právě v letadle se seznámí s budoucím manželem Radimem. Počáteční idylka však netrvá dlouho a než se Chiara z manželovy proměny vzpamatuje, má na krku péči o dům i zahradu a několik kilo navíc. Když zjistí, že je jí manžel nevěrný, uvědomí si, že takhle to přece nemůže nechat…

Dokážu si představit, že budou čtenáři rozděleni na dva tábory – jedni budou knihu milovat a druhé bude vytáčet do vývrtky. Já se řadím ovšem mezi ty, které hlavní hrdinka vytáčí, ale přitom se při čtení náramně baví. Tudíž jsem takový ten zlatý střed.

Nejdříve se o příběhu zmíním jako vývrtka. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, ať se snažím sebevíce, nedokážu pochopit uvažování hlavní hrdinky Chiary. Já chápu, že možná mezi námi existují ženy, se kterými můžou muži manipulovat, ale už tak nedokážu pojmout to, že ony to nevidí a navíc, neposlouchají ani své okolí. Tvrdí, jak jsou šťastné, ale strojené úsměvy nic nezachrání. Vadila mi ta její naivita, jak sebou nechala zametat, lítala jako hadr na holi, nikdy nebyla dost dobrá. Tohle jako vážně?!
A teď napíšu dojem jako čtenář, který knihu miluje. Ačkoliv mi byla Chiara svým chováním velmi nepříjemná, tak svým způsobem jsem ji zbožňovala. Vtipné a úsměvné historky, které se odehrávají na stránkách, byly vždy suprově vyřešeny. Její kamarádky ovšem byly nejvíc. Mít kolem sebe takhle báječné lidi, tak si nikdo na nic nemůže stěžovat. 🙂

Ač mi příběh přišel docela smutný, protože mi stále nejde do hlavy to, jak se Chiara nechala shazovat, tak je také velmi milý a radostný a troufám si říct, že i zajímavý. Minimálně pro ženy. Pro mě bylo třeba fajn si přečíst tuto knihu a utvrdit se v tom, že jsem spokojená s tím, jaká jsem, Chvílemi velmi hlučná, někdy hádavá, jindy pokorná, ale jsem svá. A to chvílemi Chiara nebyla, i když to vše podstupovala ze zištných důvodů, i tak to nebylo správné. Však až si to přečtete, tak věřím, že se mnou budete souhlasit.

Nejhlavnější ale je, že jsem se při čtení bavila. A když myslím, že jsem se bavila, tak opravdu jsem hltala stránky. Buď jsem kroutila hlavou a nechápala a nebo jsem se usmívala a pokyvovala hlavou, jako že je to v pořádku. Střídaly se ve mě emoce, které byly sem tam tak silné, že jsem musela na pár minut odložit knihu a jít třeba… Umýt nádobí… Dát prát prádlo… Vyvenčit psa… Uvařit… Nakoupit… :)))

Ženy, přečtěte si to, bude se vám to líbit, budete po tom nabité energií a budete rády za to, jaké jste a co máte. 🙂

Děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí této knihy a zajištění mi tohoto emotivního zážitku a pokud si budete chtít knihu koupit, tak můžete využít přímo tento odkaz, kde to budete mít finančně nejlepší. 🙂

Mějte se krásně!

Daramegan

Autor: John Green, David Levithan
Rok vydání: 2016
Počet stran: 280
Nakladatelství: Yoli, Knižní klub

Will Grayson a Will Grayson jsou dva naprosto rozdílní kluci, kteří spolu (kromě jména) nemají vůbec nic společného. Dokonce se ani neznají. Pak se jednoho dne náhodou setkají…

Chicago je dost velké město a dva středoškoláky z jeho opačných konců může dohromady svést leda náhoda. A aby se navíc ti dva jmenovali úplně stejně, totiž Will Grayson, musí ta náhoda být hodně veliká. Jenže opravdový spád věci naberou teprve tehdy, když se do všeho vloží ještě někdo třetí – kamarád jednoho z Willů zvaný Drobek, tornádo v lidské podobě. Drobek je střední útočník školního týmu amerického fotbalu, autor, skladatel, producent, režisér a hlavní hvězda nejlepšího muzikálu všech dob, a především věčně zamilovaný gay. A když ten se do něčeho pustí, můžete si být jistí, že při zdi se držet nebude… Oba Willy čeká řada příjemných i méně příjemných překvapení a postupně si budou muset znovu přebrat všechno, co si mysleli o sobě, o lásce i o přátelství.

Přátelství, opravdové přátelství je někdy víc než láska. A k tomuto přesvědčení dojdete při čtení této kniha. Respektive já k tomu takto došla. Pomalým krokem jsem se blížila k poslední stránce a měla jsem pocit, že sedím na nadýchaném obláčku někde v nebi, kolem mě je klid a všechno mě uklidňuje… Nedělám si srandu, mě tato kniha opravdu svým způsobem hypnotizovala, uklidňovala a místy i rozesmála.

Celý příběh se odehrává kolem 4-5 hlavních postav. Will Grayson, t.d.w.g. (čti ten druhý Will Grayson), Drobek, Jane a Maura. Všechny postavy byly podle mého názoru přesně takové, jaké by měly být. Nerozhodné, upřímné, postavy, které dokáží ublížit nebo také mít rád a pomoct.
Je pravda, že asi ve dvou chvílích jsem se divila, co autoři vymysleli, jak mohli něco tak „zlého“ vymyslet, ale když jsem si to představila v dnešní střední škole, klidně u nás ve městě, tak mi došlo, že i to je ze života. V tomto měli naprostou pravdu a nebrali si chvílemi servítky, což bylo správné ochucovadlo příběhu.

Drobek je po celou dobu příběhu hnán dopředu myšlenkou na vlastní muzikál a přitom se stává spousta komických událostí – vlastně se stíhá i zamilovávat a odmilovávat. A oba Willové mu zdatně sekundují. Líbí se mi ten nápad autorů, kdy klasický děj prolíná místy elektronická komunikace, kdy vidíme, jak mladí kluci dokáží uvažovat nad svým životem a nad tím, co udělat jinak, aby byli spokojeni nejen oni, ale i ostatní.

Celkově se mi kniha líbila. Byla odlehčena také texty písní, které se mají objevit v muzikálu Drobka, sem tam narazíte na vulgární slovo, ale to k dnešní mládeži patří, myslím, že to v žádném případě nikoho nemůže pohoršit.
Je to příběh o dnešních mladých lidech, kteří mají problémy a nebojí se o nich mluvit nebo když už mají strach, tak kolem nich jsou lidé a přátelé a kamarádi, kteří jim pomůžou v tom, aby je ten strach přešel a dokázali si v klidu vydechnout. Je to o přátelství, o lásce, o touze něčeho dosáhnout, o tom chtít pro ostatní jen to dobré.

Skvělý příběh, u kterého se nudit nebudete a právě přemýšlím, komu to doporučit. A když se nad tím zamyslím, tak dojdu k závěru že všem. Bez rozdílu pohlaví nebo věku. Bude vás to bavit. Nečekejte zázraky a ony se dostaví! 🙂

Děkuji portálu Martinus.cz za poskytnutí recenzního výtisku a vy, kteří vám ještě tato kniha chybí v poličce v knihovně, tak si ji můžete koupit přímo tady!

Daramegan