Autor: Benjamin Alire Sáenz
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 368
Překlad: Světlana Ondroušková
Aristoteles je naštvaný teenager, který má bratra ve vězení. Dante je všeználek s nezvyklým pohledem na svět. Tihle dva kluci se potkají na koupališti a zdá se, že nemají zhola nic společného. Ale protože jsou oba samotáři, začnou spolu trávit čas a zjistí, že jejich přátelství je opravdu neobyčejné – takové to, které změní životy a vydrží navždycky. A díky němu také Ari i Dante zjistí ty nejdůležitější pravdy o sobě samých a o tom, jakými lidmi by se chtěli stát.
Do čtení této knihy jsem se pustila neplánovaně. Líbila se mi obálka, líbil se mi samotný název knihy a jak je mým zvykem, nečetla jsem žádné anotace ani recenze a pustila se směle do ní. Nemám ráda, když jsem čímkoliv ovlivněna a navíc, kolikrát si v anotaci přečtu něco, na co potom čekám v příběhu, takže proto bez informací rovnou skočení do stránek knihy.
A naopak, po přečtení se koukám na hodnocení, hledám někoho, kdo dal stejný počet hvězd jako já a čtu jejich komentáře. U tohoto díla jsem byla velmi překvapena, jen málo lidí hodnotilo knihu jako já. Pro málo čtenářů se jedná o průměr. Převládají pocity, které vystihují – nadšenost, euforie, naprostá spokojenost a mé pocity jsou takové… průměrné…
Pro mě je to milý příběh, kdy se Ari a Dante snaží najít nejen sami sebe, ale otevřít si cestu ke své rodině, dávat najevo své city, což je pro puberťáky velmi složité a hledají přátelství, které může změnit jejich život a přinést nové hodnoty.
Všechny postavy, ať už hlavní hrdinové, jejich rodiče či kamarádi jsou tak říkajíc v pohodě, neobjevuje se tu žádná postava, která by vás rozčílila. Líbilo se mi objevování sebe sama, styl, jakým autor psal krátké kapitoly, kdy dokázal hrdinům vdýchnout trochu filozofování a základních otázek bytí a nebytí.
Ovšem, některé, velmi důležité věci, nemůžu napsat co, to by byl spoiler, mi přišlo nátlakové ze strany rodičů, kdy dotyčný byl zahnán do kouta – tak to na mne působilo a byl to pro mě rušivý element celého příběhu.
Celkově je to pro mě kniha, která neurazí, nenadchne. Průměr. Tedy rozhodně se nad ní nerozplývám a neskáču metr dvacet do vzduchu. Ale taky si myslím, že je to příběh, který potěší každou romanticky založenou dušičku, místy se jedná o vtípky, místy o vážné věci, je to milé, příjemné počtení na letní večery, ovšem pro někoho, kdo nebude čekat zázraky. Ony se můžou, ale i nemusí dostavit.
Až to zveřejním, tak věřím, že se na mě fanoušci této knihy sesypou, protože jich je opravdu požehnaně a třeba mi někdo dokáže vysvětlit, co je na té knize tak skvělého, abych se i já začala roztékat jako nanukový dort na slunci. 🙂 Možná jsem něco nepobrala tak, jak bych měla, ale už s tím nic neudělám. Názor je na světě. Určitě ovšem budu ráda za názory vás ostatních. Takže pokud máte chvilku… Těším se na vaše písmenka v komentářích. 🙂
Mějte se krásně!
Daramegan