Autor: Iain Reid
Nakladatelství: Leda
Rok vydání: 2020
Počet stran: 231
„Někdy má myšlenka k pravdě, ke skutečnosti blíž než čin. Prohlásit můžeš cokoliv, udělat taky, ale myšlenku nezfalšuješ.“
„Napínavý thriller vynalézavě stupňuje muka psychického utrpení a nápaditě si pohrává s tím, jak jsou někteří z nás uvnitř zoufale křehcí.“ (Kirkus Reviews)
„Skvěle děsivá novela, jejíž napětí nepovolí ani na vteřinu.“ (The Independent)
„Po delší době je tu opět výrazný a originální knižní horor!“ (The New York Times)
Jede se představit rodičům svého přítele Jakea, jenže zimní návštěva odlehlé farmy asi není nejlepší nápad, zvlášť když se kolem vztahu těch dvou od začátku vrší pochybnosti. Jakeův domov se sice nachází jen dvě tři hodiny jízdy z města, ale stejně by pro ni asi bylo bývalo lepší nikam se nehrnout, protože nadaný vědec, s nímž se zná sotva sedm týdnů, je pořádný intelektuální svéráz. A ten vemlouvavý Hlas v mobilu, který jí denně naléhavě volá, si neumí k nikomu známému rozumně přiřadit…
Když pár dorazí na farmu, v mrazu se válí mrtvá zvířata a samo stavení uvnitř vypadá málem jako motel Normana Batese. Křečovitě usměvavá máti je chodící sbírkou neuróz a Jakeova prababička zešílela. Další hrůzy tam snad nečekají – avšak co ve sklepě…?
Debutová novela Kanaďana Iaina Reida výtečně vrství a převrací děsivé zákonitosti oblíbeného viktoriánského žánru ve zprávu o duši, z níž tuhne krev ještě víc, než je v nelítostné tundře nezbytné. Nejočekávanější horor sezony na filmové plátno pro kanál Netflix převedl další znalec pokroucených závitů dnešní lidské mysli: oscarový scenárista a režisér Charlie Kaufman.
Když jsem dostala nabídku zrecenzovat knihu Asi to skončím, neváhala jsem. Podle anotace by to měl být horor, možná thriller, který si ovšem získal takový věhlas a hodnocení, že byl převeden na filmové plátno.
A tohle přeci se čtenářem něco udělá, neodmítne čtení, při kterém by jej mělo mrazit a navíc jej všichni vychvalují. Takže jsem si jeden večer sedla na gauč, otevřela knihu a začala číst…
Jake veze svou dívku představit rodičům, na farmu, na venkov. Už při příjezdu je ona z toho na rozpacích, protože nejdou pozdravit rodiče jako první, ale Jake ji ukazuje venek farmy, přitom mrzne až praští. Je jí zima, ale jako hodná žena za ním cupitá, až do chvíle, kdy objeví mrtvoly ovcí.
Jdou do bytu, na večeři, proběhne seznámení s rodiči, kteří ovšem mají velmi divné řeči a pro změnu, Jake vůbec nemluví.
Jde na záchod, objeví po cestě otevřené dveře do sklepa, kde jsou zvláštní malby…
Odjíždějí od rodičů, opět se děje něco podivného… A pak… cestou domů… Strhne se sněhová bouře, zastaví se ve škole, kde… Ale ne, neprozradím. Přečtěte si tuto novelu s názvem Asi to skončím a dozvíte se vše, co budete potřebovat.
„Máme-li se opravdu poznat, pak si musíme klást otázky.“
Autorovi se podařila jedna věc na výbornou. Dokázal děj tak „rozbít“, že místy opravdu nevíte, co je důležité, co ne, a sledujete absolutně každou drobnou nuanci, aby vám nic neuniklo. Navíc, dialogy mezi oběma hlavními hrdiny byly docela dost „na úrovni“, tím chci říct, že některé šly hodně do nitra, jiné byly hloubavé, jiné odborné, proto jsem měla neustále pocit, že si musím hlídat každé jejich slovo.
Dalším plusem knihy Asi to skončím je, jakým způsobem autor použil „strašidelné“ a „lekavé“ okamžiky a jak na čtenáře můžou působit.
Netvrdím, že si budete kousat nehty nervozitou a napětím, ale lehkou husí kůži vám způsobit můžou. Nejlepší totiž je, že na mne to působilo jakoby podprahově – jako bych všechno to, co hrdinka prožívala, viděla v tu chvíli s ní, ale jen periferním viděním – takový zvláštní pocit, že někde něco je a mi to uniká.
Je to zvláštní, neumím to pořádně vysvětlit. Asi dojdu k závěru, že každý z vás, kdo bude chtít, si tu knihu musí přečíst sám, aby zjistil, jak to na něj působí a nepůsobí.
„Smutek je úplně normální stav duše. Vlastně se neliší od štěstí. O štěstí bys přece netvrdila, že je to nemoc. Smutek a štěstí se navzájem potřebujou. Chci říct, že jedno bez druhýho nemůže existovat, protože jsou provázaný.“
Od autora mám přečtenou jeho první knihu Sok, která vyšla taktéž u nakladatelství Leda, ale s tímto thrillerem, Asi to skončím, se nedá srovnávat.
Tento počin jsem přečetla během jednoho večera, četl se s lehkostí, i když tam byly složitější dialogy, četl se téměř sám, i když byly kapitoly delší.
Autor mne totiž dokázal navnadit, abych ve čtení nepřestávala a došla až na konec, protože ten čekat nebudu. Nečekala jsem. A věřím, že spousta z vás to taky čekat nebude. A možná, že i některým z vás, jako třeba mi, bude chvíli trvat, než si dají dohromady dva a dva.
Kniha Asi to skončím není ovšem pro všechny čtenáře, kteří holdují žánrům thriller, psychothriller nebo horor. Já osobně bych řekla, že je opravdu pro ty náročnější čtenáře, kteří nepotřebují lekavé nebo krvavé scény (které většinou dělají horor hororem), nepotřebují jednoznačného záporáka, ale spíše jim stačí hledat drobnosti v textu, které jim napoví, s čím vlastně mají tu čest.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Leda, kde si knihu Asi to skončím můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara