Autor: Fred Van Lente
Nakladatelství: Knihy Dobrovský/edice Omega
Rok vydání: 2019
Počet stran: 306
„Ticho, Hajzle,“ řekla malému kříženci. Usmála se na neuvěřitelně hezkého reportéra z NYI, jehož jméno si nemohla vybavit, a proto se rozhodla říkat mu Hranatý obličej. „Ne vy. On.“
„Já vím, byl jsem na předpremiéře vašeho pořadu. Před tím se jmenoval Lupič…“
„…jo, a pak jsem ho lépe poznala.“
Na začátku příběhu je devět různě úspěšných komiků pozváno na výlet na ostrov, který vlastní legendární bavit a komik Dustin Walker. Na seznamu hostů jsou:
– Ostřílený komik a moderátor vlastního televizního pořadu
– Ikona z Vegas, která je už za zenitem
– Hvězda se spoustou televizních pořadů
– Absurdně bohatý komik z lidu
– Odepsaný učitel improvizace
– Komik alkoholik objíždějící zapadákovy
– Radikální alternativní podcasterka
– Často zesměšňovaný komik s rekvizitami
– Mladá komička s jedním vystoupením pře publikem na kontě
Všech devět dorazí lodí a zjistí, že ostrov je zcela opuštěný. Poté, co jsou na tomto ostrově – bez WIFI! – vysazeni, je začne zanedlouho někdo jednoho po druhém vraždit. Kdo a proč to dělá?
Temná a chytrá adaptace románů Agathy Christie Deset malých černoušků.
Deset mrtvých komiků je zázrak literární satiry s velmi vtipnými monology napsanými z pohledu jednotlivých komiků. Má navíc i důmyslně zosnovanou zápletku s takovým zvratem, který nebudete absolutně čekat!
Fred Van Lente se se svými komiksy pravidelně umisťuje na předních příčkách žebříčku bestsellerů New York Times. Je také spoluautorem grafického románu Kovbojové a vetřelci, který byl zfilmován s Harrisonem Fordem a Danielem Craigem v hlavních rolích. Žije v Brooklynu. Toto je jeho první román.
Tato kniha mne upoutala svou obálkou. Nejsem fanoušek Agathy Christie, nečetla jsem její knihy, takže mě srovnání s Deseti malými černoušky nechalo chladnout. Za to mne ale velmi zajímalo, jak se bude na „vražedném ostrově“ cítit deset komiků, kteří nebudou vědět, která bije. Kniha Deset mrtvých komiků vůbec není špatné čtení, ale chyběl mi tam nějaký grif, který by mě donutil číst a nepřestávat, dokud všemu nepřijdu na kloub.
9 různých lidí, komiků, někteří slavní, jiní méně, dostanou pozvánku na ostrov v širém moři, aby strávili víkend ve společnosti toho nejpovolanějšího z nejpovolanějších komiků vůbec. Pro všechny je to velká čest a jsou ochotni zrušit všechny plány, které na daný víkend měli.
Už při příjezdu na ostrov se začnou dít divné věci, král všech komiků není k nalezení, správce pozemku taky ne, nefunguje připojení k internetu ani k mobilní síti, takže se nemůžou nikomu dovolat ani nikomu napsat, pevná linka tam není, a loď, která je dopravila na ostrov už odjela za obzor…
Ještě téhož dne se stane první vražda. A od té chvíle se začnou všichni navzájem podezírat, a když přibývá mrtvých těl, ostatní začínají cítit, že něco je hodně špatně…
Když jsem se do čtení pustila, měla jsem obavy z toho, že budu mít zmatek v hlavních postavách. Ale bylo to zbytečné. Postavy jsou tak jednoduše vykresleny, že jsem si s jejich činy okamžitě uměla spojit jméno, takže jsem neměla problém se zorientovat kdo je kdo.
Naštěstí autor nezabíhá do žádných detailů a věnuje se pouze tomu, co se právě děje na ostrově, takže jsem se nemusela plácat v žádných minulých životech a skutcích všech hrdinů. Konec celého příběhu Deset mrtvých komiků byl poněkud zvláštní, v jednu chvíli se mi to zdálo šílené, potom zase překombinované, ale nakonec jsem to všechno nějak strávila.
„Kriste na nebi, to myslíš vážně? Co dneska na těch školách učí? Tvá generace umí seřadit členy skupiny One Direction podle velikosti penisu, ale nezná Dustina Walkera? V tomto oboru je jednou z mála legend, která neskončila ve vaku na mrtvoly.“
Co se mi velmi líbilo, tak je styl psaní autora. Jeho text se četl skoro sám, vše je napsáno jednoduše a přehledně, takže stránky se doslova míhaly samy před očima.
Po každém úmrtí, které v ději nastalo, se další kapitola zabývala, dá se říct, přepisem nějakého stand-up představení některého již mrtvého komika. Tyhle části (přiznám se), jsem lehce přeskakovala, protože mi nepřišly ani zábavné, a vlastně mě ani nebavily.
Deset mrtvých komiků je bezesporu dobrá detektivka, ale něco mi v ní chybělo, aby se pro mne stala skvělou. Někdy jsem v textu našla hlášku, která mne bavila (dvě z nich tady máte), někdy jsem chápala myšlenky komiků, ale jindy mi zůstával rozum stát nad jejich činy a úvahami. Jasně, asi to bylo odvozeno logicky, když jsem na pustém ostrově s pár lidmi, zákonitě mezi nimi musí být vrah, a na tom celém napadání byl tento příběh postaven, ale na mě osobně to nemělo žádný účinek. Ani satirický, ani zábavný, ani žádný, někteří mi naopak lezli hrozně na nervy.
Přišlo mi, že autor ze všech komiků udělal společenské trosky, každého s vlastními démony a strachy, a nechal je prostě pozabíjet, protože… (ne, to vám neprozradím. :-).
Na jednu stranu jsem ráda, že jsem si tuto knihu mohla přečíst. Byla zábavná a četla se dobře. Ovšem na druhou stranu jsem trochu zklamaná. Čekala jsem od toho víc, že mě děj více pohltí a nedá mi spát. Ale i tak si myslím, že stojí za pozornost a pokud jste fanoušky A. Christie, tak je to jasné, přečtěte si ji! 🙂
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji Knihy Dobrovský, kde si knihu Deset mrtvých komiků můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan