Autor: Sabina Zelená
Nakladatelství: Klika
Rok vydání: 2020
Počet stran: 224
„Petr se přiznal, že největší potíže měl s vymýšlením pózy se zrzavou kočkou, k níž si vybral slečnu s kudrnatou, stejně zrzavou kšticí. Proběhlo hodně improvizování a nakonec zvítězila póza, při níž dívka stála s propnutýma nohama, v mírném předklonu s nahrbenými zády. Zvíře držela jednou rukou pod břichem tak, aby kočka měla stejně zakulacený hřbet.“
Alice měla v lásce vždycky smůlu. Ale pak se po dlouhých dvanácti letech nečekaně objeví doma její ztracený nevlastní bratr Jonáš. Už jako malá k němu měla velmi blízko a teď jí spolu s ním do života vstoupí i zcela nová radost a energie.
Život je ale velký šprýmař, a tak než se oba nadějí, jejich intenzivní blízkost se začne měnit v něco zapovězeného, silnějšího než oni sami. Bude v silách dvou mladých lidí odolat pokušení? A může vůbec něco tak krásného být skutečně špatné?
Česká autorka, žijící v Austrálii, Sabina Zelená, je pro mne už taková stálice na knižním poli. Všechny její knihy mám přečtené a musím říct, že Dívka s labutí se nijak neliší od předchozích – je stejně dobrá, je dojemná, je lehce psychologická, je to prostě a jednoduše příběh pro všechny dívky a ženy, které se nebrání romantice.
Musím se přiznat, že ze začátku jsem byla trochu skeptická. Co si pamatuji, tak třeba Tisíc východů slunce jsem „žrala“ už od prvních slov, ale Dívka s labutí mi dala zabrat. Tedy přesněji Alice. Než jsem si k ní našla cestičku, chvíli to trvalo. Ze startu mi přišla trochu zmatená, lítostivá, žádná hrrr hrdinka, kterou bych očekávala.
Ale postupem času se z ní stala dívka, která byla fakticky dost dobrá. Jonáš, to je kapitola sama o sobě. Ten mě zase přitahoval hned od začátku, jeho způsob cestování, jeho flirty na jednu noc – takový ten bad boy, nad kterým si čtenářka povzdechne a postupem času mi přišlo, že tak nějak měknul… Co ta láska s těma lidma dělá, ještě že miluju jen svého syna.. 🙂
V příběhu Dívka s labutí je ještě jedna důležitá postava, jménem Petr. A přiznám se, že tato postava byla ze začátku nudná – jo, fakt jsem to napsala. Přišel mi takový nemastný, neslaný, ale autorka mu dala úžasnou roli. Z truhlíka se stal hrdinou s velkým H a musím říct, že na konci jsem si řekla, že asi on byl můj nejoblíbenější.
„Tehdy mě napadlo, že nikdy dřív jsem si přítomnost nekazil obavami z budoucnosti. Proč bych to tak měl dělat teď? Při cestování jsem viděl a zažil spoustu forem náklonnosti a přišel jsem na tohle: láska by neměla mít pravidla. Prostě milujeme toho, koho milujeme.“
Příběh o zakázané lásce se autorce povedl. Fakt že jo. Ač tušíte, kam všechno vede, protože si prostě přečtete anotaci, že jo, stejně si nemůžete být jistí, jak to skončí a já vám to taky neprozradím. Musíte si Dívku s labutí přečíst, abyste se dobrali konce, a předem vám říkám, slabší povahy nechť si připraví papírové kapesníčky.
Autorku chci pochválit za téma, které zde vytáhla. Za to, že díky tomu jsem uvažovala, jestli morálka je více než vše ostatní, nejednou jsem se zamyslela nad tím, co by se dělo, kdyby to bylo jinak, kdyby to bylo tak a tak. Je zde docela velký prostor k tomu, abyste zvážili všechny možnosti, které hlavní hrdinové mají a také na to, abyste si sami řekli, kam byste příběh směřovali vy.
Dívka s labutí je pro mne velkým překvapením hlavně pro to, jak autorka vše vyřešila a jak příběh jako takový ukončila.
Přiznám se, že ač Tisíc východů slunce pro mne pořád zůstává tou nejlepší autorčinou knihou, tak Dívka s labutí se k ní velmi přibližuje. Co se mi líbilo, tak bylo zachycení pocitů hrdinů, to jak si autorka dokázala pohrát s tím, aby emoce přeskakovaly i na čtenáře. Napíšu už jen jednu, poslední větu. Přečtěte si tuto knihu, nejen, že podpoříte skvělou českou autorku, ale zažijete i jízdu na tobogánu emocí, a to je to, co od příběhu všichni očekáváme.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji samotné autorce, Sabině Zelené a pokud si chcete knihu Dívka s labutí pořídit, můžete přímo tady.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan