Autor: Stephen King
Nakladatelství: Beta
Rok vydání: 2019
Počet stran: 304
„Přijde mi, že už jdeme celou věčnost, tobě ne?“
„Jo.“
Garraty si olízl rty, chtěl nějak vyjádřit svoje pocity, ale nenacházel slova. „Slyšel jsi někdy o tom, že topícímu se člověku proběhne před očima celej život?“
„Myslím, že jsem o tom jednou četl. Nebo to bylo v nějakým filmu.“
„Myslíš, že se to stane i nám? Tady na Pochodu?“
Dlouhý pochod – tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo postavit se na start a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytýčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí: tři napomenutí znamenají definitivní konec v soutěži. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich…
První vydání této knihy je datováno roku 1979 pod názvem The Long Walk. Kniha Dlouhý pochod, kterou jsem já četla, je již třetím vydáním u nás, a stále se jedná o aktuální téma.
Jsem uchvácena, jak autor, už před čtyřiceti lety věděl, co čtenáře bude táhnout, jak zpracovat téma reality show, jak poukázat na komičnost a zbytečnost těchto soutěží, a přitom napsat příběh, který bude doslova a do písmene nadčasový.
Na začátku je 100 mladých, dospívajících chlapců, kteří se postaví na start závodu – reality show – Dlouhý pochod.
Mezi nimi je i Garraty, který pak vypráví celý příběh z jeho pohledu. Kluci vyrazí v 9:00. Bez přestávek, bez odpočinku, bez spánku… Jen jdou. Kolem cest stojí diváci, tleskají a povzbuzují je, televizní štáby se snaží ukořistit nějaké pikantnosti od chodců.
Chlapci za chůze konají své potřeby, spí, jí, dělají všechno, jen se prostě nesmí vychýlit z trasy a nesmí zpomalit pod minimální rychlost.
Puchýře, křeče v nohách, rozbité koleno, malátnost, slabost… a všechno ostatní, co vás napadne v rámci dlouhého pochodu, je nepřijatelné a dotyčný končí – doslova. Neuspěl.
Tuto šílenou reality show může vyhrát jen jeden. Ten který ujde nejvíc, jako jediný ze sta. Dlouhý pochod přežije jen jeden.
To, co dělá Dlouhý pochod skvělou knihou, je atmosféra, kterou autor dokázal navodit naprosto neuvěřitelně. Kluci, o kterých se zde dočtete, jsou normální, dospívající puberťáci, kteří se rozhodli dokázat, že mají na to vyhrát. Jenže při pochodu se od nich dozvíte spoustu informací, jak žili, co dělali, co měli rádi.
Ale tím, co vás nejvíc dostane do kolen, tak je popis jejich slabostí v průběhu samotného závodu. I přesto, že jsem knihu četla večer, v posteli, pod peřinou, stejně jsem měla pocit, že mám v nohou křeče, že cítím na šlapkách puchýře (kde se tam vzaly?!), že mé rozbité koleno krvácí víc, než je potřeba… Že mám žízeň, že se mi chce spát, že mám hlad, že mi je blbě… Všechny ty základní potřeby, které běžně vykonáváme, byly pro účastníky pochodu zapovězené a čím víc o tom mluvili, tím více jsem i já cítila na sobě, že se dostávám mimo realitu a jdu s nimi. Naprosto jsem se nechala strhnout celým příběhem a to bylo úžasné. Opět mistr King ukázal, že umí i obyčejné věci popsat tak, aby zapáleného čtenáře dostal tam, kam chtěl.
„Pětačtyřicítka znovu upadl. Kroky se zrychlily, jak se kluci rozprchávali do stran. Krátce nato zahřměly pušky. Garraty dospěl k závěru, že klukovo jméno stejně nebylo důležité.“
Tak, jako v knize Puls popisuje formou dystopie, co s námi může udělat obyčejný mobilní telefon, tady se odkazuje na reality show, které jsou v dnešní době oblíbené. A nepůjdu daleko do minulosti, kdy téměř celá republika seděla u televize jako přibitá a sledovala barák s lidmi uvnitř, kteří tam dělali bůh ví co a bůh ví s kým.
Tady sice nesledujete ničí dům, ale sledujete Dlouhý pochod mladých kluků, nebojím se nazvat, že sledujete pochod smrti.
A zase ten konec celého příběhu… Pochopila jsem jej svým způsobem, ale když jsem to další den probrala s kamarádkou, která má Dlouhý pochod také přečtený, došla jsem k závěru, že její pochopení celé situace je mnohem lepší, výstižnější.
Je s podivem, jak to každý čtenář může pochopit jinak, a i když jsme nebyly daleko od sebe a myslely si plus mínus to stejné, její souvislosti mi pak daly větší smysl, když jsem nad tím zpětně přemýšlela. A to je další bod, co se mi líbí. Když dočtu knihu, ještě nad ní přemýšlím, jak to doopravdy bylo, jak to ten autor myslel, a jestli jsem všechno pobrala, jak jsem měla.
Dlouhý pochod, ostatně tak, jako všechny autorovy knihy, na které zde na webu už recenze najdete, doporučuji. Tohle čtení bylo strhující, napínavé, zajímavé, změny charakterů postav sice očekávané, ale skvěle popsané, příběh vás vtáhne do sebe a budete soucítit s účastníky pochodu. Ten konec v někom možná zanechá rozporuplné emoce, ale o to přesně jde. Domyslet si, co za tím vším bylo, jak to dopadlo a proč.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knihu Dlouhý pochod můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan