Autor: Darcy Coates
Nakladatelství: Knihy Dobrovský/edice Fobos
Rok vydání: 2019
Počet stran: 251
„Když Adrienne sbírala skleněné střepy a ubrusem vysušovala rozlitou vodu, svatosvatě si slíbila, že nebude tou dívkou ze začátku hororového filmu, která jde do sklepa zjistit, co se to odtamtud ozývá za strašidelné zvuky. Ani mladou ženou, která říká: To je pravděpodobně jen vítr, zatímco se sériový vrah snaží vykopnout vstupní dveře domu.“
V domě Ashburnů se děje něco podivného. Prastará budova je již několik desítek let opředená tajemstvím. Jeho majitelka Edith nepouštěla dovnitř žádné cizí lidi a na veřejnosti se objevovala jen zřídka. Po její smrti zdědí dům Adrienne, jediná Edithina žijící příbuzná, jejímž jediným majetkem jsou kufr, dvacet dolarů v kapse a kočka. Dědictví proto vnímá jako životní šanci, jak se znovu postavit na nohy.
Adrienne nevěří na duchy, ale když prozkoumává tajemná zákoutí domu, roste v ní neklid. Nachází podivné zprávy vyryté do stěn, starý hrob v lese za domem a tajuplné portréty na zdech chodby v prvním patře, které jako by sledovaly každý její krok. Jak postupně odhaluje tajemství zděděného domu, začíná věřit zvěstem o podivných událostech, které jej v minulosti postihly. Sídlo má skutečně temnou minulost a zdá se, jako by v něm ožívalo cosi nadpřirozeného – a rozhodně ne příjemného. Dávní obyvatelé domu totiž nespí..
Darcy Coates je autorkou bestsellerů Duch domu ashburnů, Tajemství sídla Craven Manor (připravuje Fobos) a více než tuctu dalších hororových titulů. Žije v Austrálii se svou rodinou, kočkami a zahradou plnou bylinek a zeleniny. Darcy miluje lesy, zejména ty staré, kde stromy převyšují kohokoli, kdo mezi ně vstoupí. Kdekoli žije, snaží se být v blízkosti nějakého pohoří.
Dlouho jsem čekala na knihu, u které se budu bát. A konečně přišla. I když jsem ze začátku byla skeptická, tak zhruba v polovině knihy se to zlomilo. Je pravdou, že ve chvíli, jak jsem knihu otevřela ve dne, nebála jsem se, spíše jsem měla jen nějaký divný pocit, ale večer mi čtení opravdu nedělalo dobře. 🙂
Pokud chcete tedy dobrou duchařinu, Duch domu Ashburnů byste neměli minout.
Všechno začíná ve chvíli, kdy Adrienne získá po své pratetě dům. Ashburne house. Protože nemá kde bydlet, přišla o matku, která byla její jediná žijící příbuzná, její prateta ji zachránila od toho, aby se stala bezdomovcem. Netušila, že má vůbec nějakou pratetu, takže to pro ni bylo obrovské překvapení a hlavně v tom viděla možnost se postavit na vlastní nohy a žít důstojný život.
Když procházela starým domem, který byl postaven před mnoha staletími, nacházela různé, divné věci. Jako třeba nápisy vyryté na zdi nebo na čele postele. „Žádná zrcadla“ nebo „Je pátek. Zapal svíci.“
Nedávalo ji to smysl, takže tyto nápisy ignorovala a snažila si co nejvíce zútulnit jak bydlení, tak získat i přátelé ve městě, které bylo asi 20 minut od domu. Zmínila jsem, že Ashburne house se nachází na samotě? 🙂
Hned první večer se stane něco, co Adrienne nažene hrůzu a od té doby se dějí velmi zvláštní věci. Ale ona to nevidí, nebo spíše řečeno, vůbec nevnímá. Pořád se snaží si to vysvětlit racionálně, protože ona na duchy nevěří. Až do jednoho dne, kdy se na skle objeví otisk ruky… Ona a její kocour se potýkají s velkým zlem, se kterým je hodně těžké vyhrát, jestli to tedy vůbec možné je…
Začala jsem knihu číst jeden večer a pořád se nic nedělo. Tedy, v příběhu ano, ale u mě ne. Nebála jsem se, už jsem začala rezignovat. Takže jsem knihu zavřela a šla spát. Druhý den, když mi dítě usnulo, četla jsem odpoledne, a víte co? Já se bála! 🙂 Měla jsem z toho ohromnou radost. Ten pocit, že i za světla mám strach, musím odložit knihu, abych se zhluboka nadechla (to odložení u mě funguje, jako když si stopnete horor v televizi), to bylo k nezaplacení.
Příběh Duch domu Ashburnů se musel rozjet, aby se dostavil ten pocit strachu. Ale rozhodně tím neříkám, že by byl začátek nudný. Adrienne mi byla opravdu sympatickou hrdinkou a její kocour Wolf mi připomínal naši fenku – svým apetitem a tou nedůtklivostí. Jen na konci byl kocour takovým, malým supermanem, a úplně si nemyslím, že by to bylo to nejlepší, jak se mohl projevit, ale je to odpustitelné. Protože všechno ostatní, co autorka dala do příběhu, bylo nejen strašidelné, ale také napínavé, zábavné, čtivé.
„Nemohla dýchat. Listí šustilo a křoviny praskaly, jak si jimi razila cestu, ale nestačilo to na překrytí toho příšerného tlumeného skřípavého zvuku. Jako nehty prodírající se hlínou. Nemyslela na nic jiného, než jak se co nejrychleji dostat do Ashburnu. Dům představoval bezpečí. Pevnou zeď, která odrazí útok. Úkryt. Teplo. Světlo. Venku byla zranitelná. Venku ji mohly za kotníky chytit ty drásající prsty. Mohla by být, bezmocně křičící, odvlečena do nitra lesa.“
Já bych nejdříve začala tím, že bych vytkla všechno negativní, co jsem v knize objevila. Ale nic jsem v příběhu nenašla. Duch domu Ashburnů je příběhem, který otevřete a dokážete přečíst na jeden zátah, pokud budete mít čas a prostor. Autorka si pohrává s nadpřirozenem. Některé pasáže, které jsou v knize, jsem měla živě před očima a věřte mi, nechtěla bych to na vlastní oči vidět – nikdy! A taky v jednu chvíli, při čtení jedné situace v knize, jsem měla před očima tu ženskou z filmu Kruh, jak vychází ze studny (pamatujete si tu scénu?). No brrrr. 🙂
Líbily se mi náznaky, které autorka v ději použila, aby připravila své čtenáře na zlo, jež se blíží k domu. Jako třeba hroudy hlíny na verandě. Hlavní hrdinka si myslela, že to bylo od dětí, které si z ní vystřelily, ale mi bylo naprosto jasné, že tohle od dětí není. A co pojistky? Které vypadnou vždy za setmění? Náhoda? Já si to rozhodně nemyslela. Ale ona Adrienne si to musela snažit všechno logicky vysvětlit, protože by v tom domě nevydržela už ani minutu. V tomto jsem ji rozuměla, ale přitom jsem po ní doslova křičela, ať odtamtud vypadne.
Když to shrnu, tak pokud patříte mezi milovníky hororů, zlých duchů, nadpřirozena a rádi se u knih bojíte, Duch domu Ashburnů by vám neměl uniknout. Upřímně jsem z knihy nadšená, i z toho konce, který byl trochu „milý“, ale aspoň mi to uklidnilo mé rozjitřené emoce.
Navíc se chystá další kniha autorky, která už svým názvem, Tajemství sídla Craven Manor, mě láká a po této zkušenosti si ji rozhodně nenechám uniknout.
Pokud se chcete u čtení u bát, doporučuji.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji Knihy Dobrovský, kde si knihu Duch domu Ashburnů můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan