Autor: Simon Lelic
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2019
Počet stran: 296
„Až do té chvíle jsem byla vlastně skoro ráda, že jsem ji k nám pozvala. Matka sice pro mě nikdy nebude ramenem, na kterém bych se mohla vyplakat, ale v nějakém divném a komplikovaném smyslu mi byla její přítomnost i tak útěchou. A tu mrchu, co mám v sobě, se mi z větší části dařilo držet na uzdě. Ale stejně jsem cítila, že je to křehká rovnováha, a pohled na vzlykající matku mě vytáčel. Asi byste to nečekali, ale pokud jde o mě, matka prostě nemá právo plakat. Ne přede mnou.“
Co kdyby se váš dokonalý dům stal místem dokonalé vraždy?
Jack a Sydney se do svého domu nastěhovali před rokem. Vypadal jako jejich vysněný domov: spousta místa, úžasná poloha, a navíc sympatický majitel, který jim prostřednictvím makléře sdělil, že oni jsou ti nejlepší zájemci, a proto jim dá přednost před řadou jiných, mnohem zámožnějších…
Jenomže pak na půdě najdou mrtvou kočku a krabici plnou holčičích pokladů, přestože původní majitel žil v domě celý život a nikdy kočku ani dítě neměl. V noci slyší, jak někdo přechází po domě a Sydney ve spánku cítí něčí ledovou ruku… Jack si začne říkat, jestli je paranoidní, nebo jestli se skutečně „něco“ děje.
Mezitím se Sydney spřátelí s Elsie, komplikovanou mladou dívkou ze sousedství, která má stejně jako ona pohnutou rodinnou minulost a očividně skrývá před světem řadu tajemství.
Komplikované sítě se pomalu splétají, na scéně se objevují lži a děsivá tajemství jsou pohřbívána… Někdo si s Jackem a Syd očividně pohrává. A je to hodně zlá hra. Jack a Syd se ale rozhodnou, že si toho raději nebudou všímat. Jenže to je velká chyba. Protože Elsin otec byl právě zavražděn. U jejich zadních dveří. A policie je teď sleduje…
Nevím, kde jsem si přečetla informaci, že by se mělo jednat o duchařinu. Ale někde jsem se k tomu dostala a začínala jsem číst Dům s jistým očekáváním. Pravda to nebyla. Není to duchařina, ale docela dost dobrý thriller, kde možná tak strach půjde z některých hlavních hrdinů.
Hlavní hrdinové jsou dva. Syd (Sydney) a Jack. Tvoří pár. Syd má za sebou velmi špatnou minulost, kde hrálo velkou roli domácí násilí a drogy. Jack naopak patří do „středostavovské“ rodiny, spořádaní rodiče, kteří nevidí rádi, s kým Jack žije. Ale ten si nenechá do ničeho mluvit a láska si nevybírá. Ti dva se doplňují, Jack v mnoha směrech Syd pomohl a našli jisté souznění. Všechno se ale změní ve chvíli, kdy si spolu koupí vytoužený dům.
Nejdříve se zdá, že jim někdo šmejdí po domě – nějaký duch? Zloděj? Poté se objeví v průchodu u jejich domu mrtvola. Kdo to má na svědomí? Policie se začne o Syd a Jacka zajímat… Co ti dva skrývají? Jak dokonale znají své plány, úmysly?
Líbila se mi forma, jakou je Dům napsán. V kapitolách se ve vyprávění střídají Jack a Syd a píšou svůj život jako jistou zpověď, možná bych to mohla nazvat i deníkem. Ihned v úvodu čtenáři vysvětlí, že se tím snaží pochopit, co se kolem nich děje. Skvělé na tom bylo i to, že oba ve svých kapitolách vysvětlovali své pocity a činy, proč a jak co udělali. Některé věci mi sice docházely dříve, než jsem se o nich dočetla z jejich příběhu, ale i tak jsem si čtení užívala.
Ale co tedy „prožívám“, tak jsou oba hrdinové a jejich povahy. Ani jeden mi nijak zvlášť nesedl. Nedokázala jsem jejich pohnutky chápat. Syd mi přišla hodně hrubá, a ač měla za sebou hodně špatného, které ji určitě „zocelilo“, byla to taková ta mrcha, která má city na bodu mrazu. Ani na konci, svým „dobrým“ skutkem to nevylepšila.
Jack byl zase chlap, který ještě chlapem není. V některých chvílích mi přišel dětinský, někdy dost naivní. Žádný velký muž činu, ke kterému bych dokázala vzhlížet.
I přesto oba dva působili dohromady správně, seděli k sobě navzájem a doplňovali se. Jen mám po dočtení pocit, že koule u těchto dvou měla Syd a ne Jack.
„Často jsem si říkala, že musí být něco, co bych mu mohla říct. Nějaký kouzelný slovní obrat, který je potřeba jenom vyslovit v pravý okamžik a zafunguje jako zaříkávadlo. Způsobí, že zůstane jako přimražený, z tváře mu postupně zmizí výhružný výraz, pěst se uvolní, ruka klesne k boku a ať už ho ovládá jakákoli zlá kletba, bude zlomena a z očí mu zazáří vlídné světlo.“
Když nad tím přemýšlím, zpětně se dívám na celý příběh, bylo tady 5 důležitých postav a jeden dům. Nic víc. Většina celého příběhu se odehrává právě v domě, který si Syd s Jackem koupili. Ale i když jsem se s hrdiny tolikrát v domě ocitla, neumím si ho představit. Ach, zase ta moje představivost a fantazie, ale ta hraje u mě velkou roli, když se do nějaké knihy začtu. Potřebuju si umět představit, jak vypadají hrdinové, jak vypadá prostředí, kde se vše odehrává. A tady bych potřebovala mít jasnou představu domu, kterou opět nemám. Vím, že tam bylo více pater, byla tam půda s výklenkem… Ale…?!
Ovšem to je spíše můj problém. Čtenářům, kteří mají rádi dobře promyšlené zápletky, se Dům bude stoprocentně líbit. Protože jak Syd dokázala vyřešit svůj největší problém, to je hodno Nobelové ceny. Neskutečné, co si autor vymyslel. Do posledního detailu promyšlený plán, který byl sice hodně těžce proveditelný, ale nebyl by to příběh, kdyby se nepovedl, že? 🙂
Právě díky tomu, jak Syd bojovala sama za sebe, a co pro to všechno udělala, tak si kniha zaslouží ode mne vysoké hodnocení. Čtivost celé knihy už je jen dalším plusem, který k mému nadšení přidává další kladné body. I když mi hrdinové nesedli, nic to nemění na tom, že si myslím, že příběh je úžasný, čtivý a i přes některé lehce předvídatelné věci, napínavý.
Pokud přemýšlíte, kterou knihu číst jako další v pořadí, dejte této šanci, jestli máte rádi napínavé a dobře vymyšlené příběhy, které nemají jen tak „obyčejnou“ zápletku. I když můžete mít hodně načteno a být připraveni na vše, věřím, že budete i tak obdivovat, co si autor na nás vymyslel.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní eknihu děkuji portálu Palmknihy.cz, kde si knihu Dům můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan