Autor: David M. Barnett
Nakladatelství: Beta
Rok vydání: 2019
Počet stran: 470
„Lidé jsou jako stromy. Čím jsou starší, tím více mají letokruhů a tím bohatší jsou o zážitky a zkušenosti. Čím déle žijete, tím spíše máte nárok na nějaké slabůstky.“
V duchu předešlého bestselleru Major Tom a modrý anděl nás ve svém druhém románu David M. Barnett seznamuje s neobvyklými postavami, které je těžké si nezamilovat. V této knize sledujeme osud dvacetileté Jenny, která se během studií rozhodne ubytovat se na Sunset Promenade, z finančních důvodů. Pak ale zjišťuje, že jde o soukromý pečovatelský dům, který nabízí levné bydlení studentům, a její noví spolubydlící jsou o něco starší, než očekávala. Nejprve dochází k mezigeneračním střetům, když ale Jenny uspořádá v domě filmovou noc, ukáže se, že mají společného mnohem více, než si myslí.
Filmový klub osamělých srdcí od Davida M. Barnetta nezklamal! Po Majorovi Tomovi a modrém andělu jsem čekala úžasný román, plný krásných myšlenek, zvláštních – pohnutých životních osudech a trošce toho napětí. Splnilo se mi vše do puntíku. Jsem z této knihy nadšená, četla se krásně a je to další velmi dobrý kousek do knihovny z edice Evropské literatury.
Hlavní hrdinka celého příběhu je Jenny, která nemá nejlepší vztah se svými rodiči kvůli své budoucnosti. Její rodiče chtějí, ať studuje ekonomii, Jenny touží po filmovém umění – se specializací na film noir. Jednoho dne, po autonehodě, která se stala právě ji a rodičům, se rozhodne odejít na univerzitu daleko od domova, aby se stala někým úplně jiným. Jenže těch důvodů k útěku má více.
A protože na univerzitě není volná kolej, ubytuje se v domě U zapadajícího slunce, který funguje jako domov důchodců. Není jedinou studentkou, která se v tomto domě ocitne, protože majitelé mají pocit, že díky spojení starých a mladých lidí získají dotace na vedení domova, ale nic není tak růžové, jak to na první pohled vypadá.
A kdo ví, nakonec to může vypadat i tak, že v knize Filmový klub osamělých srdcí půjde Jenny o život…
„Člověk si musí sám najít svoje štěstí. Na nikoho se nemůže spoléhat.“
Ze začátku na mě hrdinka působila trochu jako takový typ Bridget Jonesové. Měla smůlu, neuměla si vydupat své a když už se k něčemu schylovalo, buď to pokazila, nebo proti ní stál osud a prostě se to nějak nepovedlo. Měla smůlu. A když už se dostala aspoň částečně tam, kde by měla být, v tu chvíli se pro mne stávala nesympatickou ženou, protože její myšlenky byly totálně mimo, vůbec nemyslela na to, co je správné.
Ale i přesto, že mi kolikrát Jenny nevoněla, nezapomněl autor ani na to, abych se v některých jejích přešlapech velmi dobře pobavila. Třeba ona a Fran na párty – až budete číst Filmový klub osamělých srdcí, tak si na mě u této scény vzpomeňte, budete se smát tak, že si dáte i pár vteřin pauzu od čtení. 🙂
„Není to hrozné? Dopustit, aby jedna jediná událost poznamenala celý další život? A přesto se to stalo. Podvolujeme se věcem, místo abychom sami ovlivňovali a měnili svět. Takové rozhodnutí je pouze na nás. Buď se necháme ovládat životem. Anebo sami ovládáme svůj život, jestli chápeš, jak to myslím.“
Ale abych ji jen nekřivdila, díky jejímu soužití se staršími lidmi a poznání dalších mladých lidí, a také díky pár lžím, které vypustí z úst, se z ní na konci stane někdo úplně jiný, ale přitom v jádru stejný, jako byla na začátku. I přes všechny její kotrmelce bylo skvělé sledovat, jak se její myšlenky a vlastně i život utváří v něco naprosto jiného.
Ostatní postavy, které v příběhu poznáte, budete milovat. Ač autor vymyslel všechny možné charaktery, tak díky jeho umění psaní a fantazie, i ten největší záporák, působil mile, srandovně a nebylo možné si je neoblíbit.
Filmový klub osamělých srdcí je velmi příjemný román, který může svým čtenářům dát mnohem víc, než se na první pohled zdá. Soužití mladých lidí a vlastně důchodců, může působit „divně“, ale přitom to bylo přirozené a i přes značné rozpory a problémy, to nakonec vyústilo jako perfektní příběh, který bude bavit všechny čtenáře, všech věkových kategorií.
„No, člověk si občas utváří svůj osud, ale někdy se dějí věci, které nemůže nijak ovlivnit. Nemá smysl na něčem lpět a užírat se. Podstatné je přijmout život a vyrovnat se s ním.“
Líbilo se mi, že autor do příběhu napasoval i něco z detektivního žánru, takže nebudete sledovat jen životní osudy postav, ale také pátrat po ztracené fotografii nebo po ukradených špercích. Možná i po vrahovi.
Každá kapitola nese název nějakého filmu, který právě patří mezi Jennin oblíbený žánr. Přiznám se, že nejeden jsem si vyhledala, abych věděla, co to je, o čem to je, jestli to opravdu existuje… Bylo to velmi milé zpestření. Nemůžu říct, že bych se na ty filmy hned po přečtení knihy Filmový klub osamělých srdcí podívala, ale jednou, jak nebudu mít co číst, a budu chtít sledovat filmy, rozhodně se kouknu na některý z těchto tipů. 🙂
Tuto knihu rozhodně doporučuji. Bylo to úžasné, milé čtení, a i přes detektivní a trochu napínavou stránku, jsem měla pocit, že čtení ubíhá klidně a ladně.
Filmový klub osamělých srdcí byl román, který uvítají všichni, co mají rádi neotřelé příběhy, mají rádi nějaký ten rozbor postav, proč jsou, jací jsou, ale ne do žádné psychologické hloubky,pro ty, co mají rádi, když je děj okořeněn trochou tragédie, ale i humoru.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knihu Filmový klub osamělých srdcí můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan