Autor: Yrsa Sigurdardóttir
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2021
Počet stran: 384
„Jediný muž, kterého v poslední době dokázala okouzlit, byl Huldar, což byla škoda, protože byli jako kostičky tetris: vycházeli spolu podle toho, v jaké poloze se právě nacházeli. V horizontální k sobě pasovali dokonale, ale ve vertikální to byla jiná.“
Na ponurých lávových polích nedaleko Reykjavíku stojí popraviště. Z místa, kde dřív končily životy odsouzenců, je dnes turistická atrakce. Nebo spíše byla – až do chladného rána, kdy byl na šibenici po desítkách let nalezen oběšený muž.
Co na první pohled vypadá jako sebevražda, se však ukáže být něčím mnohem zlověstnějším – oběšený muž má přímo uprostřed hrudi zaražený hřebík. Policejní tým včetně Huldara má na stole další vraždu. Stín nad celým případem ještě potemní, když se v bytě zavražděného najde opuštěné čtyřleté dítě.
Chlapec nemá k mrtvému žádné rodinné vazby a jeho rodiče se nedaří najít. Z obrázků, které si kreslí, je však jasné, že se musel stát svědkem něčeho, z čeho tuhne krev v žilách i zkušeným kriminalistům.
Zatímco se detektiv Huldar pouští do pronásledování vraha, dětská psycholožka Freyja se snaží vypátrat chlapcovu rodinu. A během vyšetřování se vynořuje příběh násilí, zlovolné manipulace a kruté pomsty. Ve smrtelném ohrožení je nejspíš víc lidí. Huldar a Freyja se opět pouští do zběsilého závodu s časem.
Poprava je čtvrtým dílem ze série s Freyjou a Huldarem a zároveň, pro tuto chvíli, posledním, což je pro mne těžko překousnutelné. Knihy se mi zaryly pod kůži, každý díl byl skvělý, ale tento poslední díl byl pro mne nejlepším. Pokud jste ještě tuto sérii nečetli, rozhodně začněte, vážně stojí za to!
Toto vyprávění začne zapeklitě, horko těžko Huldar a celý vyšetřovací tým se snaží dopídit pravdy. Nějaké náhody je lehce popostrčí, ale zbytek práce, i té špinavé (třeba prohrabávání odpadků), zůstane na Huldarovi a kolektivu.
Poprava se odvíjí rychlým tempem, protože autorka dokázala skvěle vést všechny cesty příběhu tam, kam potřebovala, aby to pro čtenáře bylo v každé chvíli napínavé, poutavé a zajímavé.
Tak, jak jsem už zvyklá z předchozích dílů, nejvíce mi imponují postavy Freyji, Huldara – to je jasné, ale také Erla. Líbí se mi, jak se od začátku vyvíjí jejich vztahy, jejich vzájemné sympatie a nenávist a v případě Erly její zapšklost. 🙂
Poprava není ukončena tak, jak si to celou dobu představuji, proto věřím, že tohle bude mít ještě pokračování a pak tu vytouženou dohru (pro mě).
„Řekla jste, že musí vidět můj byt.“ Chlapcova babička se rozhořčeně rozhlédla po opotřebovaném nábytku v obývacím pokoji domova náhradní péče. „To je nějaký vtip? Kdopak to prohlížel tady?“ Její oči spočinuly na otlučených hračkách, které ležely odhozené na podlaze tam, kde je děti nechaly.
Freyja se rozhodla neodpovídat. Stejně to byla řečnická otázka.“
Já přemýšlím, co bych o knize Poprava měla ještě napsat, ale není nic, co by mě napadalo kromě konce celého příběhu, který pro mne byl skvělý. V závěru je totiž pár okamžiků, pár vět, které mi vzaly vítr z plachet a kdyby si to mohl přečíst Huldar, byl by z toho dokonale paf. A právě tohle, to ukončení, bylo úžasné, byl to ten správný „wow efekt“, na který čekám u většiny knih a bohužel se málokdy dostaví. Proto jsem ráda, že se to dostavilo teď a vlastně každý předešlý díl.
Teď bych to ráda shrnula, ale myslím si, že když si přečtete v každé předchozí recenzi na tuto sérii poslední odstavec, bude vám jasné, že čtení doporučuji všem milovníkům thrillerům a detektivek. Autorka má každou větu, ba skoro přímo každé slovo promyšleno, do posledního detailu vymyslela, jak všechno bude vypadat a jak se vše odehraje a protože ví, rozumí, a umí psát, tak celá série je díky tomu úžasná.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, kde si knihu Poprava můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara