Autor: Vítězslav Hrčka, Ladislav Větvička
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2020
Počet stran: 200
„Pokud vam Helmutuv přiběh vybudi usměv na pysku, vytlači slzu z oka anebo vas přinuti vzpomenut si na mista a přiběhy, překryte vice jak čtvrt stoletim naslednych udalosti, pak tato knižka splni svůj učel.“
Přiběhy o Helmutovi, sepsane v porubske knajpě s neostravskym nazvem Sparta, vam rozhodně vybudi usměv na pysku, aji vytlači slzu z oka a zaručeně vas vrati o třicet let zpět.
Doba, o kere pišeme, byla nadherna aji smutna zaroveň. Cosik nenaviděneho mizelo, cosik noveho vznikalo, pro jedny to byla doba obrovskych přiležitosti, jini ve viru udalosti zmizeli.
A tak zme to chtěli zanest aji do stranek teto knižky, kera je o člověkovi, kery v te době s nama žil, pil a pak zmizel… Přiběhy v teto knize popsane se opravdu staly, i když jednotlive postavy su fiktyvni. Pokud byste se v některych přibězich, či postavach poznavali, je to tim, že každy z nas ma v sobě kusek Helmuta…
Helmut – přiběh opravdoveho člověka je knížkou, kterou napsali dva Ostraváci. Nebáli se ničeho. Už jen podle ukázek si můžete být jistí, že v tomto příběhu nebude chybět velká dávka humoru, nadsázky, ironie, sarkasmu, ale také trocha té historie, protože autoři sami píší, že doba, která u nás byla před třiceti lety je také důležitá, aby na ni lidé nezapomínali. Tak se pojďte začíst do toho, co si pro vás tito dva kořeni připravili…
Ze startu chci zmínit, že kniha Helmut – přiběh opravdoveho člověka byla pro mne jako dělaná. Jsem z Ostravy, znám téměř všechny místa (výjimkou jsou knajpy, které jsem před třiceti lety ještě nenavštěvovala, ale i tak některé názvy znám) o kterých je v knize řeč. Samozřejmě také všechno to, co se řeší okolo – protože nezapomínají zmínit ani Prajzáky – a do těch zase řadím mou maminku a spoustu dalších známých… 🙂 V tomto jsem se orientovala a dokážu si představit, že ne všem to půjde tak snadno, jako to šlo mé osobě.
Vypravěč celého příběhu je Hrbol. Seznámil se s Helmutem při takové té nemilé skutečnosti, která už naštěstí (nebo bohužel?) mužům u nás nehrozí, a to při odvodu na vojnu. Jakmile se ti dva dali do kupy, Hrbol může vyprávět všechno možné, co spolu zažili, ale věřte mi, je to až téměř nemožné, že všechno přežili, aby právě o tom mohli vyprávět.
„Heleee, mate ňakej hamburgeeer nebo čizburgeeer?“
A servirka bez mrknuti oka šahnula dozadu do regala a hodila mu na pult pytlik čehosik pomačkaneho ze slovy: „Tady maš arašidove křupky, naproti ve stanku se kup husku a uplacej si z teho, co chceš, cype.“
Knihu Helmut – Přiběh opravdoveho člověka doplňuje i pár dobových fotografií, což pro mne bylo velmi milým překvapením.
Co bylo horší, já, ač Ostravačka, měla jsem problém s textem. Jak už říká Jarek Nohavica ve své písni – jsme kraj razovity, tak celá kniha je napsána našim kratkym zobakem. A ne, nešlo to tak, jak jsem si myslela, že to půjde.
Byla tam slova, u kterých se ve spisovné češtině píše -i-, ovšem my na Ostravsku to vyslovujem jako -y-, tudíž tam mrskli autoři -y- a mi to vadilo. Já vím, je to drobnost, ale kolikrát právě na těch drobnostech záleží.
Myslím si, že spousta čtenářů, kteří nejsou od nás, s tímto textem bude bojovat, budou mít problém se začíst.
Navíc kniha obsahuje hodně sarkastických poznámek, černého humoru, a samozřejmě také vulgárních výrazů, tudíž pro nějaké puritány či slečinky tohle čtení rozhodně není.
Já se na knihu hodně těšila, a i přesto, že jsem se u ní často smála nahlas, že jsem ji přečetla za jedno odpoledne a s přítelem sdílela nejeden odstavec z knihy, tak nemůžu říct, že by to byla kniha, která by mne nějak oslovila.
Doba, která je zde popisována jako důležitá, kdy něco končilo a nová svoboda občanů začínala, je pro mne trochu „tajemná“, tehdy jsem měla 5 let a nevnímala žádné zásadní změny, ani později.
A ač zastávám názor, že i tato část dějin je pro nás důležitá a neměli bychom si připomínat jen druhou světovou válku (jak je v dnešní době velmi hojně děláno), tak mne mrzí, že to musím napsat, protože věřím, že autoři dali do příběhu své všechno, ale touto formou to nepůjde.
Vidím všechny ty havíře, vidím ty hospodské povaleče, vidím ty ztracené existence, ale také ty, kteří dokázali novou dobu využít, jiní zneužít pro své vlastní dobro, ale nevidím v tomto příběhu přínos pro sebe.
Snad jen pouze ten, že tato kniha Helmut – Přiběh opravdoveho člověka mi opravdu vykouzlila úsměv na rtech tolikrát, že jsem si život prodloužila minimálně o pět let! 🙂
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Helmut – Přiběh opravdoveho člověka můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara