Autor: Vítězslav Jareš
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2022
Počet stran: 272
„Mně to jde jedním uchem dovnitř a druhým ven. Vůbec nevnímám, když mi nadávaj. Já si je značkuju.“
„Značkuješ?“
„Podle drsnosti těch jejich keců. Žlutej, to je mírnej nadávkář, když jsou ty nadávky horší, dám mu červenou a ten nejsprostší je černej. Dneska dopoledne jsem měla už šest černejch. Počítám, že odpoledne to dotáhnu do dvacítky.“
„Pro mě je to strašný.“
„A zapisuju si ty nejoriginálnější nadávky. Večer je čtu manželovi.“
„Ten můj poslední výživný telefonát taky stál za to. Že jsem obstarožní ochechule.“
Katka se má skvěle – její dlouholetý přítel Pavel vlastní úspěšnou firmu, ona mu v ní na částečný úvazek pomáhá a jinak se věnuje domácnosti. Má všechno, na co si jen vzpomene… ovšem jen do chvíle, než Pavel oznámí, že čeká dítě s jinou.
Katka zjišťuje, že postavit se na vlastní nohy není vůbec jednoduché, zvlášť když ji ze dne na den vystěhoval z domu. Nakonec nachází práci v agentuře, pro niž dělá noční inventury, a postupně se spřátelí s kolegyněmi, které si přezdívají Sovy. Každá z nich skrývá nějaké tajemství a každá má své problémy, ale ne nadarmo se tvrdí, že v jednotě je síla.
Co se týče hodnocení knihy Holky se čtečkou, tak půjdu trochu proti proudu. Koukala jsem na komentáře ke knize a nic moc pozitivního se tam nedočtete, a proto se podívejte na tu mou, protože se vymykám. Já knihu lehce vychválím, já v tom vidím asi něco jiného, než spousta jiných čtenářů.
Tak nejdříve, o čem to je. Katka, což je hlavní hrdinka příběhu Holky se čtečkou, má vše. Bohatství, partnera, práci snů (dělá v manželově firmě, takže prakticky nedělá), dům, auto, luxusní dovolené… Jenže jednoho dne, po dvaceti letech, ji manžel opustí – respektive vyhodí z jejich domu, protože si našel mladší ženu, se kterou má dítě. Dítě je totiž to jediné, co Katku a jejího (teď už bývalého) manžela nespojovalo.
Katka se ze dne na den (a to doslova) stává svobodnou ženou, která nic nemá. Nájem bytu ji bývalý zaplatil na dva měsíce dopředu a pak už se starej holka sama… Katka má panické ataky, strach ze tmy, bojí se samoty. Nikdy sama nebyla. Maminku pohřbila nedávno, kamarádky od ní dávají ruce, protože jim je vyhrožováno a Katka se cítí na rozpadnutí.
Ovšem do chvíle, než objeví práci, která ji vyhovuje, protože se pracuje v noci. A tím, že se bojí tmy, tak raději v noci pracuje a přes den spí a odpočívá. Jak to s Katkou dopadne, zda se dokáže smířit s rozchodem, dokáže se po dvaceti letech postavit na vlastní nohy s prakticky ničím, to už se dozvíte, až si knihu přečtete.
„Mami, co je to prostitutka?“
Celé metro ztichlo a zpozornělo. Všechny okolo vytrhla otázka z dřímoty jako výstřel startovací pistole. Pobavila a zaujala. I Katka rázem procitla.
Jednalo se o otázku o síle mnoha kilotun TNT. Všichni upřeli pohled na maminku a zvědavě očekávali dopověď. Matka evidentně bojovala s pokušením nějak to přejít. Nechat vyšumět.
„Mami, slyšíš?“
„Jo, slyším. Jak bych ti to… To jsou paní, co se líbají s pánama za peníze. Teda líbají… spíš milují.“
Kniha Holky se čtečkou mi ukázala, že i když spadnete na úplné dno, tak pevnou vůlí a snahou se dá zvednout. Jasně, stále vám budou padat klacky pod nohy, ale nesmíte se vzdát. Já Katce rozuměla. Možná proto, že jsem byla, i když ne po dvaceti letech, ale po sedmi, ve stejné situaci, navíc s malým dítětem. Ale i přes ty její těžké začátky jsem v ní cítila, že chce, že se snaží, jen musí najít tu nejschůdnější cestu pro sebe a to se mi na ni, jako na hrdince, děsně líbilo a fandila jsem ji.
To, co se mi v příběhu Holky se čtečkou líbilo ještě, tak byly různé charaktery a osudy žen, které se s Katkou seznámily díky její noční práci. Autor skvěle zakomponoval do příběhu všechny „typy“, na které si jen vzpomenete, trochu bláznivé, trochu bázlivé, trochu drsné, ale přitom všechny dokázaly v těch nejtěžších situacích držet při sobě a to i přesto, jak byla každá naprosto jiná a odlišná.
Líbil se mi i konec jako takový, ač působí trochu otevřeně, ale autor nám dává možnost si domyslet, jak to mohlo pokračovat a co se s Katkou asi dělo dál. To nám ostatně i trochu napoví prolog knihy.
Kniha Holky se čtečkou nebude pro každou čtenářku. Troufám si tvrdit, že je to pro ženy, pro čtenářky, které si prošly něčím těžkým, které už ví, jaké to je pracovat někde, kde to nejde, nebo nedej bože, nemít děti, i když člověk chce… Je to příběh, který je sice smutný, ale místy jsou zde okamžiky, u kterých se zasmějete, tedy spíš pousmějete, a po přečtení nepocítíte smutek, spíše odvahu a snahu, která ve vás poroste, abyste došli do toho stádia, kdy si řeknete: „Jsem šťastná a spokojená s tím, jak to je.“
Hvězdné hodnocení: 
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Holky se čtečkou můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara