Autor: Daniela Tullyová
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2020
Počet stran: 296
„Hotelový komplex stál u jezera, které připomínalo černý opál. Jeho povrch dával tušit, že se pod ním skrývají odstíny jasnějších barev, a jak se měnil úhel pohledu pozorovatele, měnily se i barvy jezerních vod. Vyvolávalo to dojem něčeho pod hladinou – čehosi magického.“
V dětství byla babička pro Mayu, vyrůstající na předměstí Mnichova, tím nejdůležitějším člověkem na světě: vypravěčkou pohádkových příběhů s dobrým koncem, náhradní matkou i nejlepší přítelkyní. A potom, krátce po Mayiných šestnáctých narozeninách, babička beze stopy zmizela.
O dvacet sedm let později dojde k události, která rozvíří bolestné vzpomínky a vyvolá nové otázky: v rekreačním středisku u jezera na severu státu New York je nalezeno babiččino tělo. Jak se tam ale dostalo? Co babičku pojilo s místem tisíce kilometrů od domova?
Odhodlaná dopátrat se pravdy, Maya opouští svůj život v Německu a vydává se do Spojených států rozplést záhadu, jejíž vlákna sahají daleko do minulosti – od New Yorku na začátku 20. století, po Německo před a během druhé světové války.
Jenže už samotným příjezdem na místo rozbouří vody a přitáhne pozornost mocných a bohatých majitelů hotelu – a jak se zdá, i celého zbytku města. A čím více tajemství rozkrývá, tím více se zamotává do pavučiny lží, kterou pro odhalení pravdy musela sama spříst – až se nakonec musí rozhodnout, jak moc je pro ni pravda skutečně důležitá.
A jestli jí stojí za to pro ni obětovat šanci na lásku i vlastní život.
Hotel u Jezera stínů je příkladnou knihou toho, jak vnímám díky obálce celou knihu, aniž bych si četla anotaci. Protože při prvotním pohledu se mi nelíbí, působí na mne jako retro styl, jako kniha, která ležela na půdě, hodně dlouho zaprášená.
Mám za to, že příběh, který se na stránkách ukrývá, by si zasloužil vymazlenější přebal, protože to, co jsem četla, bylo hodně, ale opravdu hodně dobré. Vyprávění se odehrává ve dvou dějových linkách – v minulosti v čase druhé světové války a v přítomnosti a tohle já moc ráda! 🙂
Maya odjede studovat do Ameriky a ve svém rodném Německu opustí babičku a otce. Nemá matku, takže její babička Martha je pro ni vším. Jenže krátce po jejím příjezdu do Ameriky se babička nenávratně vytratí – zmizí…
Po dvaceti sedmi letech se Maya dozví, že se po sesuvu půdy našlo tělo její babičky. Maya se vydá na místo, kde bylo nalezeno, aby byla své babičce blíže a mohla třeba pochopit, proč tak náhle zmizela.
Jenže ve chvíli, kdy se na tuhle výpravu vydá, ještě netuší, že se chytá do pasti, která může být i pro ni nebezpečná. Co tam babičku táhlo? Proč nedala o sobě vědět? Co se ji doopravdy stalo? Může ji Maya řádně oplakat a pochovat? To vše se dozvíte, až si přečtete román Hotel u Jezera stínů.
Díky tomu, jak autorka vede příběh, se ovšem prvně seznámí čtenáři s Marthou v roce 1938 a pak i později, aby mohla nastoupit Maya na „podium“ a začít luštit staré záhady a tajemství, které mnohým způsobí bolest, ale některé to osvobodí a možná jim vykouzlí poslední šťastný úsměv na rtech.
Martha vyrůstala bez otce, pouze s matkou a bratrem Wolfgangem, který patřil už od dětství k Hitlerjugend a v dospělosti byl pravým nacistou, který při Křišťálové noci vybíjel výlohy, hledal na univerzitě opoziční studenty a snažil se dostat ještě mnohem výš v kariérním žebříčku – až ke gestapu.
Martha ovšem jeho idee nesdílela a to byl začátek jejího trápení, protože ona sama cítila, že je něco špatně nejen s Německem, ale také jejím bratrem, ale nemohla to říct ani řešit, pokud chtěla přežít.
Do doby, než se objevil Siegfried…
„Z toho, jak Wolfgang popisoval Hitlerjugend a jak mluvil o školních letech, bylo zřejmé, že nacistický režim indoktrinoval teenagery svou ideologií, místo aby je přiměl rozvíjet vlastní osobnost. Od deseti let – po vstupu do Hitlerjugend – podléhal Wolfgang vůdcovskému principu a nikdy neměl možnost zpochybnit nacistickou propagandu. Vedlo to k úplnému podřízení. Führer befiehl, wir folgen. Vůdce rozkazuje, my jej následujeme. Nezávislé myšlení byla zašlapáno hned v zárodku.“
Hotel u Jezera stínů se mi líbil ze dvou důvodů.
Prvním je důvod, do jakého žánru se autorka pustila. Historický román – na pozadí druhé světové války, s druhou dějovou linkou v přítomnosti, která hledá odpovědi na tajemství, jež vykukují z minulosti a k tomu ještě záhadné úmrtí, a tím pádem hledání viníka – vraha.
Druhý důvod je autorčin styl psaní. Přes první kapitolu jsem se musela lehce protrápit, ale ve chvíli, kdy se objevila Maya na scéně, už mi nic nebránilo v tom, abych se do příběhu pořádně začetla a dala ho téměř na jeden zátah.
Já bych ráda odůvodnila, proč i přes mé nadšení, nedávám plné hodnocení. A to kvůli konce. Ten byl na můj způsob až moc „romantický“, až moc osudový. V průběhu děje mi přišla právě ta romantická linka zajímavá, protože byla opředena tajemstvím, ale na konci, když se hrdinové začali tvářit, že tohle je síla osudu a musí to tak být, tak to na mne působilo moc uměle. Ale je to jediná výtka, kterou mám, protože všechno ostatní, co se v ději knihy Hotel u Jezera stínů dělo, bylo skvěle napsáno.
Autorce se nejen že podařilo napsat správný román se správnými hrdiny, napínavý až téměř do konce a místy trochu šokující, ale také jej (aspoň tedy pro mne) velmi dobře zamotala, aby se místy dostavil wow efekt, který já tak v příbězích vyhledávám.
Hotel u Jezera stínů je fakt dobrým románem, který by neměl uniknout pozornosti všem čtenářům, a čtenářkám – těm hlavně, kteří mají rádi vyprávění vedeno ve dvou dějových linkách, kdy se pomalu rozplétá klubko tajemství, které vzniklo kdysi dávno, ale zasahuje až do přítomnosti a ovlivňuje hrdiny až do chvíle, dokud není vše jasné a čisté.
Nedejte na obálku, nedejte na nižší hodnocení knihy a dejte ji šanci. Věřím, že nebudete litovat, protože já jsem nadšená a doufám, že tak to bude mít i většina z vás. 🙂
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, kde si knihu Hotel u Jezera stínů můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara