Autor: Felicity Cloake
Nakladatelství: Beta
Rok vydání: 2020
Počet stran: 360
„Jsou tři hodiny ráno a nic nejde podle plánu. Místo pořádného spánku, po pár (rozhodně jen několika) drincích na rozloučenou s přáteli sedím zachmuřeně na hromadě nové lycry, vychlazené bublinky stojí neotevřené v lednici, koš je plný obalů z nových věcí, stěží udržím otevřené oči a mám sto chutí odšpuntovat si tu láhev a na všechno se vykašlat. Přijde se se mnou rozloučit kamarádka, která se vrací z večírku, a když uvidí ten chaos, okamžitě odmítá moji zdvořilou nabídku, aby zůstala a popovídala si. „Zdá se, že toho máš ještě hodně.“
Tour de France ve spojení s kulinářským zážitkem
Oslava cyklistiky, francouzských pekařství a všemožných dobrot, na které budete mít během čtení neodolatelnou chuť.
Autorka projela na kole celou Francii, z Cherbourghu až do Paříže. Snažila se přitom nalézt dokonalý croissant, ale nejen to – zároveň na své cestě ochutnala to nejlepší, co vyhlášená francouzská gastronomie nabízí. Budou se vám sbíhat sliny na mořské plody, Omelette Soufée, Crêpes, burgundské hovězí a mnohé další delikatesy, ale budete se i královsky bavit, protože Felicity je nenasytná požitkářka a dokáže tento pocit dokonale zprostředkovat. Samozřejmě jsou součástí knihy i originální receptury.
Nechte se vést stopou jejího kola, nebudete litovat. Felicity jede a nebrzdí!
Jako velká fanynka Tour de France (a ano, i Sagana), jsem si nemohla nechat ujít cestopis, který autorka napsala, s názvem Ještě jeden croissant na cestu. Nechala se inspirovat právě Starou Dámou, slavným a nejvýznamnějším závodem cyklistů, a rozhodla se objet na kole Francii. Ovšem nedělá to kvůli zelenému dresu nebo žluťáku, jede za jídlem. Za specialitami, které jsou pro dané oblasti Francie typické a co víc – hledá ten nejlepší, nejnadýchanější croissant na světě.
Už od začátku autorčina vyprávění jsem se bavila a nedala mi vydechnout, téměř až do konce. Protože sem tam na kole podnikám nějaké ty cesty (myslím tím, že můj rekord je 60km za den :-)), tak jsem naprosto její pocity v některých chvílích chápala. Její zoufalost nebo naopak její nadšení. S každým kopcem, který musela vyjet, jsem s ní soucítila a užívala si nejen její myšlenkové pochody, které opravdu byly vtipné, ale také její reakce na to, co se děje kolem ní.
Ještě jeden croissant na cestu není jen obyčejnou biografií či cestopisem. Je to vyprávění, téměř až románového způsobu, kdy budete hlavní hrdince fandit, aby dojela vždy tam, kam potřebuje, aby našla ten pravý croissant, kvůli kterému vlastně tuto cestu podniká a aby našla sama sebe.
„Blaženě sedíme se zkříženýma nohama na vyhřátém betonu na parkovišti před supermarketem a cpeme si do pusy šunku a bagety, než si najednou s hrůzou uvědomím, že už jsou čtyři hodiny odpoledne a my máme před sebou ještě 50 kilometrů – což mi při plánování doma v Londýně připadalo jako optimální pohodová trasa na celý den, ale teď se mi to zdá nereálné, i když raději nic neříkám, aby můj tým nezačal panikařit. Na to je vždycky času dost.“
A abyste toho nedostali příliš málo (což je samozřejmě ironie, protože už tak je to úžasné čtení), v knize, vlastně téměř v každé kapitole, najdete nějaký recept, ale ne ledajaký.
Kniha Ještě jeden croissant na cestu popisuje cyklistickou jízdu po Francii, kde autorka si vybírá přesně ty místa, které jsou nějakým způsobem proslavena svým jídlem.
Kde něco vymysleli, vypěstovali, holdují tomu nejvíce a tím pádem předpokládá, že to budou umět i nejlépe uvařit. A když se dostane do různých departmentů, což jsou potom i samotné kapitoly, které vyprávění dělí, seznámí vás s daným jídlem, které chce vyzkoušet a pak vám popíše nejen suroviny, ale také postup, jak se k jídlu dopracovat třeba doma.
Věřím, že pro mnoho čtenářek to bude skvělým zpestřením a možná se i do některého receptu pustí. Já po přečtení knihy nemám žádné kulinářské puzení, jen spíše ty, že chci co nejdříve opět vycestovat do Francie, která mi chybí. Snad se tam dostanu co nejdříve.
A teď ještě pár slov ke stylu psaní. Na tomto textu autorka skvěle ukáže všem čtenářům, že nějaké „to psaní“ má v malíku. Každá kapitola se čte lehce, jsou to zábavné momenty, ale nic není přemrštěné, je to napsáno v příjemném a milém stylu, kdy se budete bavit a nic vám nebude na obtíž. Ještě jeden croissant na cestu má jednu jedinou chybu – kdyby k tomu autorka dala fotky – jak vypadá její stanovací místo, jak vypadá jídlo nebo jak vypadá ten nejlepší croissant ze všech, byl by požitek ze čtení naprosto maximální. Ale i bez fotek, pro mne naprostá paráda.
Pokud se do této knihy hodláte pustit, prosím, připravte si něco dobrého k tomu čtení, nedržte dietu, a pořádně se zásobujte. Nemine stránka, kdy by vás nezačala honit mlsná, protože některé popisy… ach jo… No nic, jdu si po této knize nachystat večeři – vzduch maštěný větrem, protože jsem toho snědla za čtecí dobu (cca 2 dny) víc, než za poslední týden 🙂
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knihu Ještě jeden croissant na cestu můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara