Autor: Holly Bourne
Nakladatelství: Booklab/Slovart
Rok vydání: 2020
Počet stran: 383
„Už nikdy sama sobě nedovolím být tím člověkem, kterého nenávidím.“
Olive cítí, že je toho na ni moc. Popravdě, nejspíš se každou chvíli psychicky zhroutí. Nejradši by to neřešila, jenže zároveň cítí, že potřebuje pomoc. Proto přijme pozvání na trochu divný letní tábor, kde by se měla dát psychicky do pořádku. Jenže jen co si na táboře Reset zvykne, začne jí to vrtat hlavou. Možná že „opravit“ nepotřebuje ona a její kamarádi, ale celý náš podělaný svět? A tak vymyslí plán. Průlomová, brutálně upřímná kniha o duševním zdraví, přátelství a o tom, jak z tohohle šíleného světa udělat laskavější místo, od britské bestselleristky Holly Bourne.
Autorka Holly Bourne se do komunity čtenářů vepsala svou sérií Být holka je dřina, která má tři díly a v každém z nich se řeší docela složitá situace, která dnešní mladé postihuje a někteří se díky ní můžou cítit „mimo realitu“.
Nejinak je tomu v knize Jsme všichni sněhové vločky? Je to stand-alone kniha, takže příběh je uzavřený, a velmi silný. Nevěřila jsem na konci, že to je opravdu tak, jak se tam píše…
Hlavní hrdinka příběhu, Olive, je mladá šestnáctiletá holka, která trpí nějakou duševní poruchou, ale neví jakou, protože si to odmítá nechat říct, aby neměla pocit, že je zařazená do nějaké kategorie.
Po jednom jejím „záchvatu“ ji její milující rodiče vezmou na k doktorce, která jí nabídne možnost zúčastnit se zdarma tábora Reset, kde budou podobně staří, a duševně „divní“ puberťáci a společně s psychology se budou po celý měsíc léčit a snažit se dostat svou nemoc pod kontrolu.
Olive na to kývne, i když v sobě žádnou naději na vyléčení necítí. První den je z toho lehce nervozní, jenže když se objeví Hannah, Sophie, James nebo Lewis, cítí, že nějaká naděje je pro ně všechny připravena. Ale bude nejen jí, ale i jejím spolu-pacientům stačit jeden měsíc na to, aby porazili to, s čím bojují celé své životy?
Ač jsem cítila velkou empatii s hlavní hrdinkou, a doslova jsem ji fandila, aby porazila své démony, byla mi neskutečně nesympatická. Vím, že to dělal ten její duševní problém, že byla, jaká byla, ale přišlo mi, že v některých chvílích byla až příliš… já nevím… přehnaná? Ostatní její kamarádi, kteří měli také svých problémů dost, byli pro mě více přijatelnější. Ale možná je to jen tím, jak jsem se k ní ze začátku postavila, pořád jsem čekala, že dojde k velkému boomu u ní, byly to spíš jen malé krůčky, které jsem obdivovala a její „velké činy“ odsuzovala. Jsme všichni sněhové vločky? je i přes Olive úžasnou knihou, která se četla sama.
„Nevadí, že sedmkrát spadnete, hlavní je se i po osmé zvednout.“
Kniha Jsme všichni sněhové vločky? je sice poměrně obsáhlá co se stran týče, ale autorka už nejednou ukázala, že umí psát nejen s citem, ale také s lehkostí, a díky tomu vám příběh doslova odsýpá.
I přesto, že se jedná o těžké téma, nebudete mít pocit, že byste se s hlavními hrdiny topili, ba naopak, v každém jejich gestu nebo činu uvidíte tu naději na konci tunelu, která jim umožní lépe žít, spokojit s tím, jací jsou a smířit se sami se sebou.
Cílovou skupinou čtenářů této knihy budou dospívající, převážně dívky, ale myslím si, že i kluci, kteří se tak úplně necítí v pevní v kramflecích, se tímto příběhem můžou někam posunout.
Autorka ukázala, že má rozhodně co nabídnout, ví o čem píše a umí skvěle vymyslet charaktery postav, aby se čtenáři dokázali do nich vcítit.
Jsme všichni sněhové vločky? bylo velmi příjemným čtením, které s klidným svědomím doporučím všem, jenž si chtějí přečíst něco trochu komplikovanějšího a hlubšího, než jen přišla jsem – viděla jsem – zamilovala jsem se – a odešla jsem do západu slunce. 🙂
Není všem lidem dáno, aby byli smířeni sami se sebou, aby měli vše v životě nalajnováno růžovou fixkou, ale třeba zrovna tady uvidíte, co je potřeba, abychom těmto lidem mohli aspoň trochu pomoct.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Booklab/Slovart, kde si knihu Jsme všichni sněhové vločky? můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan