Autor: Fiona Valpy
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2020
Počet stran: 328
„Život, to neznamená čekat, až se přežene bouře, ale naučit se tančit mezi kapkami deště.“
Je horké léto, slunce zlatí listy stromů, vzduch voní květinami a chvěje se bzučením včel. Stejné léto jako tenkrát… jenom mezitím uplynulo skoro osmdesát let! Je stejné léto jako tenkrát, ale jedna žena, Eliane, ví, že bude její poslední. A na to své nejkrásnější léto už jenom vzpomíná. Druhá, Abi, doufá, že se pro ni toto léto, strávené na venkovském zámku v divukrásné jižní Francii, stane novým začátkem.
Je léto jako tenkrát a osudy obou žen se prolnuly…
Kam včely chodí spát není sice žádnou novinkou, ale už dlouho jsem ji tady měla připravenou k přečtení. A jsem ráda, že jsem po ní sáhla. Nádherný příběh, přesně podle mého gusta, kde se střídají dvě dějové linie, jedna v přítomnosti, v roce 2017 a druhá v minulosti, v okupované Francii za druhé světové války. Chcete vědět více? Tak čtěte dál. 🙂
Abi, dívka, žena, která prožila peklo v manželství a poznamenalo ji to. Odjede na „jogínský“ pobyt do Francie se svou kamarádkou, aby nabrala síly do dalších dní, které prožívá velmi těžce.
Jenže její kamarádka se na ni vykašle a Abi zůstane sama ve Francii, kde nikoho nezná a nemá. Do toho ji zastihne bouřka, pořádný slejvák, ale najde v tu chvíli i svou záchranu. A to záchranu s velkým Z, protože toto setkání ji změní život a připraví ji na lepší budoucnost. Kdo ví, možná i zjistí, Kam včely chodí spát.
Druhá žena žije v době, kdy Francii okupují nacisté. Za druhé světové války vyváděli Němci nepravosti i jinde, než jen v koncentračních táborech a třeba se dozvíte, co udělali v malé vesničce téměř 90ti mužům a klukům a bude vás mrazit ještě po dočtení celé knihy Kam včely chodí spát.
Ale ať se vrátím k naší hrdince. Mladá dívka, Elaine, vyrůstá s rodinou ve mlýně, který je stěžejním bodem pro obě dívky, a pracuje na zámku nejen v kuchyni, ale hlavně se včelami, je známá pro svůj med, který umí ze včelstev získat. A později, když idylku francouzské vesnice naruší příchod německých vojsk, tak její práce se ještě rozšíří… A Elaine umí bojovat, silná dívka, která ví, co je důležité.
„A když došla pšenice, jako tomu bylo právě teď, Gustave a Yves rozdrtili na hrubou mouku kaštany. Upéci se z ní daly jenom bochníky těžkého žlutého chleba, který zůstával v žaludcích vězet jako kus cihly. Nikdo si ale nestěžoval. Po zimě, kdy se jídlo dalo doplňovat maximálně tak topinambury neboli židovskými bramborami, každý vítal relativní hojnost a bohatost výběru, kterou nabízelo počínající léto.“
Ač má každá hrdinka jiné trápení a starosti a na první pohled si nejsou podobné, tak na konci příběhu vám dojde, proč autorka zvolila právě tyto dva charaktery a musím říct, že se skvěle doplňovaly. Obě ženy si oblíbíte, nepolezou vám na nervy, ba naopak. Budete jim fandit, aby obě našly přesně to, co si zaslouží. Ale ani jedna to nebude mít jednoduché.
Kam včely chodí spát je příběh, kde je romantika, kde je určité napětí, ale převládá tam odhalování minulosti, což bude bavit ty čtenáře, kteří mají rádi knihy s tématikou druhé světové války.
Jestli patříte mezi čtenáře, jenž mají rádi knihy třeba od Barbary Hannay nebo Teresy Simons, tak se zaměřte i na Fionu Valpy a konkrétně na knihu Kam včely chodí spát. Vyprávění vás chytne a nepustí, budete s nadšením čekat, jak se všechno vyvine, budete se radovat, možná budete i smutnit, ale věřím tomu, že v každém případě si tohle čtení opravdu užijete.
Hvězdné hodnocení: 
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Kam včely chodí spát můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara