Autor: Jodi Picoult
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2023
Počet stran: 488
„Dokud si tě někdo pamatuje, neumřela jsi.“
V jediném okamžiku se pro Dawn Edelsteinovou všechno změní. Sedí právě v letadle a má se připravit na nouzové přistání. Hlavou jí proběhne spousta myšlenek, ale nejvíce ji překvapí, že žádná se netýká jejího manžela, ale muže, jehož naposledy viděla před patnácti lety. Dawn jako zázrakem přežije, ale stejně tak i všechny pochybnosti, které se tak náhle vynořily. Má dobrý život. Doma ji čeká manžel Brian, milovaná dcera a její práce, kdy klientům ulehčuje přechod mezi životem a smrtí. Jenže kdesi v Egyptě žije vědec Wyatt Armstrong, který odkrývá starověká pohřebiště. Archeologii se Dawn kdysi také věnovala, ale život ji nakonec zavál jinam. A když se teď zdá, že jí osud nabízí druhou šanci, už si není tak jistá volbou, kterou kdysi učinila.
Příběhy, které napsala Jodi Picoult, jsou až na nějakou výjimku, pro mne sázkou na jistotu. Budou mne bavit, budu u nich smutná, veselá, budu napnutá, ale pokaždé dostanu skvěle vystavěné vyprávění, které mi vezme dech. Nejinak tomu bylo u knihy Kniha dvou cest, která doslova předčila má očekávání. Bylo to opět něco úžasného, navíc v prostředí, které je pro mne velmi magickým, takže ano, tohle chcete číst. 🙂
Dawn je dívka, která studuje archeologii, nebo abych byla přesná, egyptologii. Její závěrečná práce se týká hieroglyfů, které byly obvykle na spodní straně rakví faraonů, které mluvily o tom, co je Kniha dvou cest. A tak se Dawn dostala k vykopávkám, byla u toho, když se odhalily nové objevy, ale nebyla tam sama. Byl tam také Wyatt. O něco málo starší, ale děsně přitažlivý kluk, se kterým si Dawn (ne)rozuměla – víte jak to je, co se škádlivá…
Jenže osud tomu chtěl jinak a Dawn odjela z vykopávek, stala se dulou smrti, vzala si Briana, který ji bezmezně miluje, mají spolu krásnou a chytrou dceru. Jenže její minulost není dořešena a když se setká s ženou, stejně starou jako ona, ale narozdíl od ní, na smrtelné posteli, pochopí, že aby mohla žít v přítomnosti plnohodnotný život, musí si vyřešit svou minulost…
„Buď stále ta první, Maidan, říkala mi, nebo celý život budeš jenom koukat na záda někoho, kdo je odvážnější než ty.“
Když jsem studovala VŠ v Brně, sice jsem měla obor češtinu a historii, ale stejně mě to táhlo k archeologii. A Kniha dvou cest je hodně o tomto povolání, o tom, co lidé podstupují, když objevují nové archeologické nálezy v Egyptě, když objeví hrobku, která je nedotčená a nevykradená. Ty emoce musí být neskutečné a autorka to mnohokrát dokázala krásně zpracovat.
Hieroglyfy – pro mě nesrozumitelné, což je jasné, ale autorka se opět perfektně rozepsala a jen rozdmýchala mou už tak dost velikou zvědavost, jak to doopravdy fungovalo. Pro někoho to může být zbytečná omáčka, ale pro mne to bylo naopak líbivé a zajímavé.
Autorka se pustila také do úvah ohledně kvantové fyziky, což už pro mne tak zajímavé nebylo, ale v kontextu a vcelku je to potřebné, aby se dva odlišné světy střetly, tak jako se ve vyprávění Kniha dvou cest střetává minulost s přítomností a život se smrtí. V některých pasážích, kde se zaobírala smrtí, jsem měla co dělat, abych nesáhla po papírových kapesnících, a když jsem si řekla, že jsem to ustála, zanedlouho už jsem po nich sahala…
Pro mě je Kniha dvou cest krásným románem, kde se hlavní hrdinka snaží najít rovnováhu ve svém životě, kdy přemýšlí nad tím, jak by to bylo, kdyby… A upřímně, kdo z nás to nedělá? Pomalu plynoucí děj tomu dodává ty správné emoce, nečekejte spousta napětí a akcí, ba naopak opatrné krůčky hlavní hrdinky k tomu, aby pochopila sebe sama. Já můžu knihu jedině doporučit, ovšem těm čtenářkám, kterým nevadí těžší čtení, není to na jeden večer, je to hodně o přemýšlení, o životě a smrti a o tom, co musíme udělat, abychom byli konečně šťastní a spokojení sami se sebou…
Hvězdné hodnocení: 
Za recenzní výtisk děkuji portálu Dobré knihy cz, kde si knihu Kniha dvou cest můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara